Ještě donedávna si moderní civilizace pochvalovala proočkovanost společnosti a vymizení mnoha nemocí, u nás například spalniček. Nyní přibývá těch, kteří se očkování brání. Jde u této otázky podle vás čistě o racionální rozhodování, nebo je v něčem také duchovní? Je očkování dar od Boha, či spíše neoprávněný zásah člověka do přirozeného vývoje lidstva?

Očkování samo je jistě zajímavým a mnohdy přínosným vynálezem, pokud chrání konkrétního jedince, který se pro ně rozhodl dobrovolně na základě zvážení svých rizik.

Netroufám si říct, jak ho vidí Bůh. Co je pro mě na očkování zarážející, až odsouzeníhodné, jsou spíše systémy plošné a vnucené aplikace. Nyní nejspíš mnozí zvednou pokřik, že právě ta je nutná k vytvoření tzv. kolektivní imunity. Jenže tady je zakopán pes. Nebudu se nyní pouštět do úvah, že je to ke všemu zatím pouze ne zcela prokázaná teorie. Hlavní, co vidím jako problém z hlediska etiky, je to, že budování kolektivní imunity očkováním je založeno na plošné a značně bezohledné aplikaci, která předpokládá obětování slabších, především malých dětí, pokud budou očkováním vážně poškozeny. Tyto oběti pokládá provakcinační společnost za přijatelné, protože je jich údajně málo.

Také jsem takto přemýšlela, dokud se tou přijatelnou ztrátou nestalo mé vlastní dítě. Když jsem pak byla očitým svědkem toho, jak provakcinační nastavení lékařů způsobuje neochotu hlásit a vůbec řešit vážné podezření na nežádoucí účinek vakcíny, těžký zánět mozku končící smrtí dvouletého dítěte, pochopila jsem, že ony přijatelné ztráty nemusí být ani zdaleka tak minimální, a hlavně že vlastně nikdo přesně neví, jaké jsou. S údivem jsem zjistila, že očkování je jakási podivně nedotknutelná posvátná kráva moderní medicíny, která se nekritizuje.

A tady už se dostáváme i do duchovní roviny. My přece budujeme zářivé zítřky bez infekčních nemocí, proto už se vyplatí nějaké to dítě obětovat. Jen aby to nebyla spíš naše novodobá babylonská věž.

MH, KS Mariánské Lázně

O očkování jsem nikdy jako o duchovní věci nepřemýšlela. Ale pokud bych se měla rozhodnout mezi darem od Boha a neoprávněným zásahem do vývoje lidstva, přikláněla bych se k tomu, že očkování je darem od Boha. Jsem přesvědčena o tom, že je rozumné nechat děti očkovat. A říkám to i přesto, že mně samotné očkování velmi zasáhlo do života.

Měla jsem sestru – dvojče, rodiče nás nechali očkovat, když nám bylo třináct měsíců. A moje malá sestřička na následky reakce organizmu na vakcinaci zemřela. I když si ji nemohu pamatovat, celý život mi chyběla a cítím to tak pořád. Slyšela jsem, že to tak u dvojčat bývá – současně narození sourozenci, kteří spolu rostli v břiše maminky, jsou i pak stále spolu. A důsledek ztráty jednoho je, že se pak ten druhý v životě na někoho upne, třeba na manžela.

Očkování je nezbytnost. Kdyby nebylo očkování, máme tu černé neštovice a jiné hrozné nemoci. Sama jsem nechala očkovat svou vlastní dceru, jediné dítě, a ona také nechala očkovat svoji dceru. I vnučka nechává své děti očkovat. Myslím si, že je to nutné. Smrt mé malé sestřičky můj pozdější názor na očkování neovlivnila, působila jen na mé emoce, které se vždycky kolem tohoto lékařského zákroku ve mně probouzejí. Mám strach. Měla jsem strach při očkování každého dítěte v naší rodině. Vnučka měla i horečku, ale dobře to dopadlo. Vždycky se modlíme. Člověk je někdy na rozpacích, jestli jedná správně, ale máme strach neočkovat – kdyby dítě očkované nebylo, prožívali bychom neustálý a mnohem větší strach, než prožíváme v průběhu jednotlivých očkování.

JK, CB Náchod

Můj názor zní jednoznačně, ano. Kdo jiný, než Bůh sám je tím, kdo osvítil mysl těch, kteří stáli u zrodu očkovaní jako v roce 1770 Edward Jenner, objevitel očkování proti neštovicím, nebo Louis Pasteur, který vyvinul očkování proti anthraxu, slepičí choleře, prasečímu moru a vzteklině. O Pasteurovi je známo, že byl člověkem pevné víry, který se tvrdě stavěl proti v té době se šířícímu ateismu.

V celém Písmu čteme o tom, že Bůh je dobrý a že miluje člověka. Proč by tedy nechtěl změnit to, co bylo ještě nedávno běžné, tedy že umíraly často děti a mladí lidé, kteří měli život před sebou, na infekční choroby, se kterými se dnes díky očkování již v praxi ani nesetkáváme. V 19. století umíral na infekční chorobu každý třetí kojenec. Ještě ve 40. letech 20. století umíralo v Čechách každý rok několik tisíc dětí na záškrt, spalničky a černý kašel.

Žijeme v době, ve které působí velmi halasné, často až militantní antivakcionistické hnutí. To mnohdy čerpá zdroje z dezinformačních webů. Už klasickou nepravdou je například to, že očkování způsobuje autismus nebo že je škodlivý hliník ve vakcínách. Cílem těchto webů není primárně bojovat proti očkování, ale rozdělit společnost, což se jim daří.

Ve své 35leté praxi jsem se opravdu nesetkal ani jednou s takovou reakcí po očkování, která by ohrozila život dítěte nebo by vedla k nějakému trvalému poškození. Reakce bývají spíše sporadické a znamenají často jen to, že je dítě po očkování neklidné, má reakci v místě vpichu nebo má teplotu. Rodičům říkám, že pokud k tomu dojde, je to vlastně dobře, protože vidíme, že tělo na očkování opravdu reaguje. Nový očkovací kalendář, který platí od ledna 2018, očkování zjednodušil a dovoluje nám očkovat každou očkovací látkou zvlášť, tedy ne v kombinaci, jak tomu bylo dříve. Reakcí opravdu velmi ubylo.

Napadá mne, že vlastně známý verš ,,Miluj bližního svého jako sebe samého“ krásně vystihuje podstatu očkování. Začni u sebe, měj se rád, a proto se nech očkovat, abys ochránil sám sebe, ale i svoje nejbližší v rodině. To například platí pro mladé manžele, kteří se nechají naočkovat před početím proti černému kašli tak, aby miminko, až se narodí, nenakazili. Další benefit očkování je v tom, že očkováním sebe a svých nejbližších budujeme tzv. kolektivní imunitu a společně stavíme hráz šíření přenosných infekčních nemocí. Chráníme tím ty děti, které ze zdravotních důvodů opravdu nemohou být očkovány, a díky této kolektivní imunitě se nenakazí.

Nyní se nacházíme právě v době chřipkové epidemie. Na chřipku zemřou každým rokem u nás asi dva tisíce lidí, často naprosto zbytečně. Vakcína stojí 200 korun. Každý rok v září, kdy se začíná očkovat proti chřipce, je to přitom stejné – zájem o očkování je minimální. Žijeme opravdu v době paradoxů. Kolik paniky vyvolává šíření infekce novým typem koronaviru, a přitom statisticky daleko nebezpečnější je právě chřipka, proti které máme vakcínu za pár korun.

A ještě jedna moje vzpomínka. Na semináři nám, dětským lékařům, jedna maminka se slzami v očích vyprávěla o úmrtí své malé dcerky na pneumokokovou meningitidu. Kladla nám otázku, proč jí nikdo neřekl o tom, že existuje vakcína. Ta je přitom zcela zdarma, jen očkování je nepovinné.

Dnešní častá realita je, že matky oddalují očkování na dobu, kdy podle nich bude mít jejich dítě lepší imunitu. Toto uvažování je zcela zcestné, opak je pravdou. očkováním chráníme právě ty nejmenší děti s nezralou imunitou, pro které je riziko infekce největší.

Ano, žijeme v divné době. Lidé více věří léčitelům, různým pochybným webům a informacím ,,jedna paní povídala“ než nám lékařům.

PJ, pediatr, CB Třebíč

Zdroj: http://brana.cb.cz