Někdy se vám může stát, že je pro vás pohodlnější se bát. Jednoduše splynete s davem, nikdo si vás nevšimne a nejste terčem zvýšené pozornosti. Vzpomínám na doby, kdy bylo potřeba bát se neutronové bomby, imperialismu, amerického prezidenta a západních agentů. Vláda nás před nimi chránila zákazem cestování, ostnatým drátem okolo hranic a důmyslnými školeními, kterými jsme v rámci studia, zaměstnání i volnočasových aktivit museli všichni periodicky procházet.

Jenže já jsem pocházel z rodiny politického vězně a vadila mi spíše uvedená opatření, a silně jsem pochyboval, že nás ostnatý drát, různá školení a omezení opravdu chrání přes imperialismem. Měl jsem nepříjemný pocit, že je to jen nějaká hra, do které se aktivně zapojují i ti, kteří tomu nevěří. Tušil jsem, že mají jednoduše strach, a tak nejen drží basu, ale dokonce aktivně vymýšlejí další a další kontroly a omezení.

Další nevýhodou, kterou jsem měl, byly neustále zapnuté zahraniční rozhlasové stanice v naší domácnosti, které tvrdily něco zcela jiného. Ach ty imperialistické konspirační teorie o domnělém pronásledování disidentů, špinící a vylhané zprávy o „Zemi, kde zítra již znamená včera“ a o vedoucí úloze komunistické strany, zpochybňující společenský diskurz! A tak místo toho, abych se spořádaně a politicky korektně bál imperialismu, naletěl jsem konspiračním teoriím o tom, že socialismus není nejlepším společenským zřízením a že komunismus nezvítězí. Mám pocit, že dnes, po letech, tyto konspirační teorie sdílí většina dnešní společnosti.

Nyní však mám podobný pocit. Tak rád bych se bál, že probíhá celosvětová pandemie koronaviru, že pokud nepřestaneme cestovat, nosit roušky, instalovat si sledující programy do mobilů a vzájemně se trasovat, že takřka vyhyneme. Jenže mi v tom cosi brání. Mysl, která se odmítá poddat strachu, dokonce využívá i to, co se naučila ve škole a z odborných zdrojů.

Jak rád bych zahodil své zkušenosti z vývoje antivirotik, kdy vím, že na komplikace chřipky u nás zahyne až 2 000 lidí každý rok. Jak rád bych zapomenul, že v sobě nosíme virové nálože patogenů, které nás nikterak podstatně neohrožují a jen čas od času způsobí onemocnění. Jak rád bych zapomněl, že PCR analýza DNA resp. RNA pozitivně otestuje i fragmenty rozložených nukleových kyselin mikrobů. Jak rád bych se bál těch cca necelých 500 zemřelých za půl roku, kteří měli (náhodou) v těle virus, což zdaleka nepřekračuje úmrtí na chřipku. Jak rád bych býval věřil, že nemocnice jsou přeplněny k prasknutí nakaženými, kdyby v nich nepracovali moji kolegové, kteří tvrdili opak.

Vzdorující mysl, která se odmítá poddat strachu, bohužel ví, že v Itálii umírá na chřipku až 25 000 lidí ročně. Také ví, že když svezete všechny nakažené z celé země do několika nemocnic v zemi, že nestačí kapacity. Proč ty informace a odborné články někdo neodstraní z webu? Kdybych denně, namísto pročítání vědeckých databází, poslušně sledoval zprávy ČT, prohlížel si obrázky plic, snad bych se napravil a neohrožoval bych všeobecnou paniku.

A nejhorší je, když jste – díky tomu, čím jste prošli – realistou (nebo dokonce skeptikem) a namísto poslušného strachu dále přemýšlíte. Když víte, že imunita člověka klesá při dlouhodobém stresu, sociální izolaci, nadměrném užívání dezinfekce. Že imunitní systém potřebuje antigenní zátěž, kontakt s lidmi, sdílení generací, resp. sdílení různých mikrobiálních epitopů. Dokonce víte, že vývoj bezpečné vakcíny s novým antigenem trvá alespoň osm let; že genetické vakcíny, včetně mRNA zatím nikdy nebyly schváleny k léčebnému užití na lidech a nyní mají být použity. Kdybych měl poslušně strach, nikdy bych takto neuvažoval. Odpusťte mi to, prosím. Snad by mi pomohly nějaké léky vyvolávající úzkost, ale znám jen anxiolytika, která působí zcela opačně. Možná by stálo za to se pustit do jejich vývoje a dát je „popíračům“

Ale nejsem na tom tak úplně špatně. Nemohu totiž říci, že bych nezápasil se strachem. Je to ale strach jiného druhu. Říkám si, což to ti virologové, imunologové, epidemiologové a vakcinologové nevidí? A kam až se v ochraně společnosti zajde? Budeme nosit respirátory i doma, budeme se muset vzájemně udávat, bude aktivován kamerový systém na identifikaci obličejů, budeme muset mít permanentně zapnutý chytrý telefon s nejrůznějšími špehovacími programy? A není to konspirační teorie?

Obávám se, že kdybych napsal článek o tom, že všichni do roka vyhyneme, že nám to všem rozežere nebo alespoň zjizví plíce, změkne nám mozek, oslepneme, zchromneme a že jediným řešením je urychlená vakcína potvrzená čipem pod kůži, aby nebylo možné si jej půjčovat, nic by se mi nestalo. Nikdo by mne neobvinil ze šíření paniky nebo poplašné zprávy. Zařadil bych se mezi plejádu koronahororových proroků. To se dnes naopak nosí! Čím šílenější a strašidelnější teorie, tím větší mediální prostor. Ale zpochybňovat paniku? To ne!

Mám však přesto jednu výhodu. Jsem křesťan, který skrze Pána Ježíše Krista odevzdal svůj život Otci. Bůh má pevně vše pod kontrolou. Vím, že On má sečteny všechny mé šednoucí a řídnoucí vlasy. Kontrola lidstva, cejchování, strach národů, odpadání od víry, pronásledování, to všechno nám Bůh nechal ve svém milostném dopise, Bibli. Nedělám si žádné iluze, že nakonec si současnou paniku Nepřítel lidských duší použije v boji proti Božímu lidu, konání bohoslužeb a křesťanských shromáždění. Mnozí poslušně ustrašení křesťané mu v tom budou zdárně sekundovat… Bůh mu to dovolí.

Když jsem nedávno přemýšlel, zda lze ještě církev očistit od Torontského požehnání, Kurzů Alfa, novokalvinismu, liberalismu, manažerismu a nejrůznějších duchovních svodů, byl jsem sklíčen. Nyní mám pocit, že Bůh se ve své milosti rozhodl církev očistit. Nikoliv skrze pandemii - možná budu jednou sám odsouzen za paragraf „popírání pandemie“ – ale skrze stupňující se represe, které zřejmě nebudou mít v historii světa obdoby. Již snad málokdo dnes popírá, že boj s neviditelnými nepřáteli, jako je oxid uhličitý nebo koronavirus, může způsobit hladomor. Soustavné snižování imunity skrze roušky, sociální distanc a agresivní dezinfekce možná vytvoří i podmínky pro nebezpečné patogeny a vzplanutí život ohrožujících infekcí, a to vše může vést až k válkám.

Možná si pak církevní prezidenti, manažeři, koučové, mentorové, superapoštolové, pseudoproroci, stoupenci Darwina a Junga, hvězdy a celebrity církevní zábavy, restituenti a vydělávači peněz, milovníci vystupování na televizních obrazovkách a různých talk-show uvědomí, že jsou jen prachem a hlínou, párou nad hrncem, kteří přesto mají v nebi milujícího Otce. Až jim díky hyperinflaci bohatství zreziví, sály s tisícovými auditorii budou z důvodu nebezpečí infekce zavřeny, tryskáče nebudou smět létat, protože budou plodit smrtelně nebezpečný oxid uhličitý, třeba znovu ocení, že mají poklad v nebi. Pak ale na sebe budou muset vzít jho pronásledování, kdy je všichni dosavadní a neobrácení alfa-křesťané začnou nenávidět pro Kristovo jméno.

Zdroj: www.apologet.cz