Jakou sílu mají masmédia na tvorbu osobního přesvědčení, dokázala v uplynulém týdnu kauza filmu František režiséra Evgeny Afineejevského. Ten ve svém filmu zmanipuloval papežova slova a gesta, čímž vyvolal na jeho premiéře pozdvižení nejprve u novinářů, kteří pak globálně rozbouřili veřejné mínění. Také mnozí věřící, včetně některých kněží i biskupů, podlehli zmatku, někdo s radostí a nadějí, někdo se smutkem a úzkostí (srov. Gaudium et spes, 1), a domnívali se, že papež vyslovil podporu zákona o registrovaném partnerství, které západní legislativa většinou již postavila zcela na roveň manželství. Z nejasné a překroucené větičky, utroušené v nějakém filmu, se tak stal převratný výrok učitelského úřadu církve bez ohledu na to, zda zmíněný film, vytvořený zřejmě jen k tomuto zpravodajskému účelu, bude vůbec někde uváděn a sledován. V povědomí však ulpí, protože po mediálním rozruchu hledá pravdu o faktech jen málokdo.

Co tedy papež skutečně řekl a co říká? Právem homosexuálů na rodinu měl na mysli jejich rodiče, aby se nezříkali těchto svých potomků. Papežova slova o rodině, z níž homosexuálové nemají být vyháněni, však byla režisérem zbavena smyslu a vypreparována dalším jeho výrokem obsahujícím slovo „soužití“ (convivencia). Tento pojem byl ve filmu přeložen jako „svazek“ nebo „partnerství“: „To co musíme vytvořit – zní tam - je zákon o občanském soužití. Takto by homosexuálové mohli požívat zákonné krytí. Normy tohoto typu jsem hájil.“ Co však papež těmito slovy myslel, se divák z filmu nedozví, a nedozví se to ani z původního televizního rozhovoru, ze kterého byla vystřižena. Lze se proto jen domýšlet, že papež mluvil o mezilidské soužití zcela obecně. Možná byla řeč o nezbytnosti prosadit zákon depenalizující homosexualitu, která je  v některých zemích ještě trestná. Co se týče zákona o registrovaném partnerství, je totiž známo, že jej jako buenosaireský arcibiskup v minulosti nepodpořil (viz zpráva ZDE).

O samotném intimním soužití osob téhož pohlaví v exhortací Amoris laetitia  papež František říká: „Pokud jde o plány postavit svazky mezi homosexuálními osobami na roveň manželství, neexistuje žádný důvod pro to, aby se mezi svazky homosexuálů a Božím plánem s manželstvím spatřovala nějaká analogie, a to ani ve vzdáleném smyslu“ (č.251). A v knižním interview s Dominiquem Woltonem říká: „Co si myslet o stejnopohlavních manželstvích? »Manželství« je starodávné slovo; nejen pro církev, ale pro celé lidstvo vždy znamenalo svazek muže a ženy. To nelze změnit jen tak, nelze to měnit tak zčista jasna, à la belle étoile... Říkejme věci tak, jak jsou: manželství, to je svazek muže a ženy. A svazku osob stejného pohlaví říkejme »občanský svazek«“ (O společnosti a politice, Barrister & Principal, Brno 2018, str. 204-5). Tolik tedy papež František k tomuto tématu. V jeho slovech není nejmenší náznak jakékoli podpory zákonům zavádějícím registrované partnerství či občanské svazky osob téhož pohlaví. Pouze bere na vědomí jejich existenci a striktně je separuje od manželství a rodiny, jak to vždycky chápala katolická církev a celý lidský rod.

Hříšné jednání samozřejmě nemá právo na nic jiného než na odpuštění, pokud po něm následuje lítost. Ve filmu zaznamenané papežovy projevy vlídnosti a laskavosti vůči osobám s homosexuálními sklony, ať už se jako takové deklarovaly při audienci papeži nebo až potom filmařům, nejsou a ani nemohou být výrazem morálního ospravedlnění či schvalování, neřkuli věroučného prohlášení, což takové zprávy chtějí sugerovat. Žádný papež, ani František, totiž nemůže změnit křesťanskou víru či morálku z ní plynoucí. A tím méně je toho schopen stát, třebaže se o to pokouší, když se chce opičit po Bohu.

Další oslavný film o papeži Františkovi však vyjevuje něco jiného. Úřad vatikánské mediální komunikace kromě jinak již dosti úmorné panegyrické produkce zaskřípal nyní také v tom, že poskytl autorizaci filmu, aniž by postřehl, že je v něm papež hrubě manipulován zkreslujícím podáním archivované pasáže. A nejen to. Vedení tohoto úřadu, který americkému režisérovi poskytl příslušný obrazový materiál, se na druhý den po premiéře filmu účastnilo v malebném prostředí vatikánských zahrad předání jakési ceny jeho režisérovi, jak o tom informovala agentura Italské biskupské konference (ZDE).

Rozhodně proto není na papeži, aby se vyjadřoval k tomu, co s ním udělali ve filmové střižně patrně na objednávku do vrcholící předvolební prezidentské kampaně v USA. František, jak známo, nikdy nebrání sám sebe, ale neváhá se přiznat, jak již mnohokrát učinil, ke svému vlastnímu přešlapu či nedopatření, pokud se jej dopustí.

Milan Glaser

Zdroj: www.radiovaticana.cz