Rozhovor s bezdomovcem

Bez domova žije v naší republice nespočet lidí. Povalují se na lavičkách, přehrabují v popelnicích, žebrají o cigarety a pijí okenu. Poznám je snadno podle zanedbaného vzhledu a šířícího se zápachu. Směs odporu, strachu i soucitu se ve mně ozvala pokaždé, když jsem se s nějakým takovým zarostlým individuem setkala. Byla jsem si vědoma toho, že mé pocity nejsou Bohu libé, a taky že nemám právo před bezdomovci zavírat své srdce (už proto, že ani Syn člověka neměl, kde by hlavu složil. . .). Začala jsem prosit Boha, aby můj pohled na bezdomovce změnil a pomohl mi tyto lidi vnitřně přijmout.

Začala jsem se o bezdomovce více zajímat, ba dokonce jsem se snažila je i aktivně vyhledávat. Prvním, koho mi Bůh postavil do cesty, byl pan Jiří. Stál před obchodním domem Centrum a nabízel časopis Nový Prostor.

Koupila jsem si první číslo - jak jinak - než ze soucitu. Obsah NP mě zaujal - psalo se v něm totiž o bezdomovcích, které jsem přece chtěla blíže poznat! Také jsem zde našla články psané přímo pražskými bezdomovci - nebylo to žádné bla-bla o ničem, ale. . . Stala jsem se pravidelným čtenářem NP. Občas jsem s panem Jiřím prohodila pár formálních frází. Pak několik neformálních vět. Brzy nato jsme si už povídali docela přátelsky - on mně o svém osobním životě, já jemu o svém duchovním životě.

Jsem Bohu vděčná, že mi postavil do cesty právě pana Jiřího. Poznala jsem, že není bezdomovec jako bezdomovec. Pan Jiří nepije, nekouří, nepovaluje se na veřejných prostranstvích, chodí slušně oblečený. Jak je to možné? Proč se vlastně stal bezdomovcem? Co všechno mu poskytuje prodej Nového Prostoru? Tyto a další otázky mě vedly k tomu, abych požádala pana Jiřího o rozhovor. Dozvěděla jsem se, že bez domova

. . .neznamená bez radostných vzpomínek

Jaké bylo vaše dětství a doba mládí?

Vyrůstal jsem v Uherském Brodě v normální rodině, kde mně vlastně nic nechybělo. Na toto období života vzpomínám jen v dob-rém - na ty krásné zážitky, jako jsou prázdniny spojené s koupáním, dětské hry a lásky. A samozřejmě také vánoční svátky a kupy sněhu. Pak jsem šel do učení a stal jsem se zakázkovým krejčím.

Než jste se nadál, bylo všechno jinak. Ztráta zaměstnání, finanční potíže, nebylo na nájem. Jak jste tuto situaci řešil?

Nijak. Byl jsem v krizi a časem jsem upadl do určité duševní deprese, která zapříčinila ztrátu veškeré životní inspirace. Nevěděl jsem si rady, a tak jsem hledal útěchu aspoň v alkoholu. Začal jsem nadměrně pít, abych unikl před realitou. Alkohol nic neřešil, zato měl velký negativní dopad na celý můj život.

. . .neznamená bez střechy nad hlavou

Kdo vám pak podal pomocnou ruku?

Dobrovolně jsem šel do protialkoholní léčebny. To byla jediná možná cesta, která mi umožnila nový start. Po ukončení léčby jsem ale neměl kam jít.

Takže jste zůstal na ulici. . .

Ne, sociálka mi zařídila umístění v azylovém domě ve Starém Městě, kde bydlím dosud. 

Jak se tam žije?

Je to bydlení jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že se nejedná o vlastní střechu nad hlavou. Jde zároveň o kolektivní bydlení, neustále se musíte někomu přizpůsobovat. Prostory v azylovém domě se dělí na ubytovnu a noclehárnu. V ubytovně jsme po čtyřech osobách na pokojích. Soukromí tam není prakticky žádné, často se tam ztrácí věci. Společně užíváme společenskou místnost, sociální zařízení a zahradní dvorek. Stravování je individuální s tím, že si klient může uvařit nebo využít veřejné stravování. V AD je zakázáno požívání alkoholických nápojů a kouření ve všech prostorách - mimo dvorku a v zimě na WC.

. . .neznamená bez rodiny a přátel

Díky umístění do azylovéhodomu jste se dostal k prodeji Nového Prostoru, že?

Ano, prodej pouličního časopisu tehdy u nás začínal (v té době nesl název Patron), a tak mi ho nabídli. Zůstal jsem u něj - v dubnu to už byly tři roky, co se takto živím. 

Co pro vás prodej NP znamená?

Mám práci, určitou jistotu. Je to pro mne cesta z beznaděje, umožňuje mi kontakt s lidmi, prodej zaměstnává mou psychiku a celkově mi umožňuje žít normálním životem, řešit problémy. . . Nicnedělání totiž strašně ubíjí. 

Kolik výtisků se vám za den podaří prodat?

Někdy žádný, nejvýš dva-tři. . .jindy sedm až deset. Je-li po výplatách, pak i dvanáct -patnáct. Velmi to záleží na počasí: když je ošklivě, lidi jsou otrávení a na nákup NP nemají náladu.Taky jich v tu dobu chodí po městě málo.

Kdo kupuje NP častěji: muži nebo ženy?

Jednoznačně ženy středního a pokročilého věku. Taky se stává, že za mnou přijde nějaká žena, dá mi dvacku a řekne: vemte si to, ale časopis mi nedávejte - můj by mě s tím vyhodil. No a pak taky chodí NP kupovat studentky před zkouškovým obdobím - jako talisman, aby jim štěstí přálo. Udělají dobrý skutek, aby si pojistili výsledek zkoušky. . .

Jak lidé většinou reagují, nabízíte-li jim NP?  Spíše pohrdavě, nebo vám fandí?

Někdo je vstřícný a NP si koupí, třeba ho kupuje i pravidelně. Jiní projdou okolo mě lhostejně nebo hrají, že mě nevidí: začnou se usilovně přehrabovat v tašce, rychle se zaměstnají mobilem nebo náhle strašně moc spěchají. Někteří dají najevo své pohrdání, mávnou rukou, ošklíbnou se a jdou dál. Třeba mě i pošlou do pr. . . . Jeden kolík mi řekl: běž se s tím vyfotit pod Moravský most. Rychle jsem mu odpověděl, že jsem to udělal a mám už fotky - koupíš je?, zeptal jsem se ho. Další mi poradil: prodej mobil a budeš mít na chlast a na cigarety!

. .znamená bez práce a výdělku

Četla jsem v NP, že mobil je pro bezdomovce dost důležitý k tomu, aby si našli práci. Třeba jeden pražský bezdomovec - malíř pokojů, si dal do novin inzerát, že vymaluje byt. Jediná možnost kontaktu je přes mobil, když nemůže udat adresu. . . Co mobil znamená pro vás?

Kontakt se světem, s přáteli, s rodinou. V Brodě mám sedmnáctiletou dceru, dědu. Mobil jsem dostal pro usnadnění styku s rodinou a kvůli potřebné komunikaci ohledně distribuce a prodeje časopisů, což je má obživa. 

. . .neznamená bez odvahy a vůle

Kdy vám bylo v životě nejhůř?

Když jsem pil a pil. . . a pak když jsem to musel překonat. To byla úplná tělesná, ale hlavně duševní krize. 

Napijete se aspoň příležitostně?

Ne, to vůbec neexistuje! To bych mohl začít mít strašné problémy a začínat vlastně od začátku! Ani pito si nedám, ani rumovou pralinku.

Jak dlouho už abstinujete?

Od 10. prosince 2001 - letos to budou čtyři roky, co nepiji. Zpočátku mi moc pomohla také skupina Anonymních alkoholiků - měl jsem tam velkou podporu, abych vydržel nepít. Teď se snažím pomáhat zase jiným - dodávat odvahu skončit s pitím, přebudovat hodnoty. . . takže opět do klubu AA chodím. Mám tam i několik dobrých přátel.  Pan Jiří mi ukázal ”minci”, kterou získal ve skupině Anonymních alkoholiků. Nosí ji v peněžence a má pro něj daleko větší hodnotu než obyčejná destikoruna. Na jedné straně ”mince” je napsáno: ”Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu, a moudrost jedno od druhého rozeznat.” Na druhé straně je po obvodu nápis ”Buď sám k sobě pravdivý” a uvnitř trojúhelník se slovy ”jednota - služba - uzdravení”. Celá ”mince” vlastně vystihuje náplň skupiny AA.

A co jiné zlozvyky - třeba kouření?

Nekouřím od 2. května 2004. Začalo to sázkou. Tehdy Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž NEKUŘ A VYHREJ” - no a já jsem přestal kouřit, ale v soutěži jsem mezi patnácti sty soutěžícími nevyhrál.

Vyhrál jste nad zlozvykem - to je víc než horské kolo, nemyslíte?

. . .neznamená bez tužeb, snů a ideálů

Z čeho se dokážete radovat?

Když se lidé k sobě slušně chovají a jsou uznalí i k těm. kteří na tom nejsou zrovna nejlépe.

Co by vám udělalo největší radost?

Kdybych měl stálou a dobře placenou práci (nevíte o nějaké?) a vlastní bydlení.

Co nebo kdo je vám v současné době oporou?

Má vůle žít a přežít. Také má dcera, kterou miluji.

Co vaše víra? Věříte v Boha?

Já jsem neznaboh jak poleno. Nevadí vám to?

Ne, naopak! Aspoň nemáte o Bohu a Jeho cestách předsudky, jako třeba: pokud vzorně nedodržujete Desatero, nemůžete jít k Bohu. . .

. .ale musím dodat, že mě Bůh pomalu začíná nějakým způsobem oslovovat. . .Chce to čas, nic se nedá lámat přes koleno.

. . .neznamená bez Boží přízně

Dt 14,29: I přijde lévijec. . ., bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách, a budou jíst dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal při každé práci, kterou bude tvá ruka konat.

Dt 15,7 .10-11: Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé ze tvých bran v tvé zemi. . ., nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku. Potřebný ze země nevymizí.

Dt 24, 17-22: Nepřevrátíš právo bezdomovce ani sirotka. . . Ale pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a že Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vy-koupil. . . Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou. Když oklátíš plody za své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově. Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys to dodržoval.

. . .neznamená bez hodnoty