Několik myšlenek, opět k tématu tzv. vyrovnání státu s církvemi a postoje baptistů u nás i ve světě

Jelikož jsme kromě daných faktů zahlceni také množstvím nepřesných, polopravdivých nebo zavádějících informací, je dobré přemýšlet a hledat souvislosti. K tomuto přemýšlení chci pomoci několika body.

"Naši předkové, kteří trpěli za doby totalitního komunistického režimu, by si nepřáli přijmout finanční odškodnění od státu, protože trpěli pro jméno Pána Ježíše."

Ano, trpěli pro našeho Pána. Čest jejich památce. Měli bychom je mít v úctě a vážit si jejich svědectví. Mnozí odseděli v komunistických vězeních řadu let. Zřejmě by někteří z nich dnes odmítli přijmout finanční odškodnění za své utrpení. Ale jiní by zcela jistě toto odškodnění přijali. Příkladem může být pohnutý životní příběh pardubického kazatele a předsedy jednoty baptistů Jana Řičaře. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1953 nespravedlivě odsouzen na 18 let (nejvíce ze všech baptistických kazatelů), z nichž odseděl ve vězení 8 let. Přišel o zdraví, přišel o možnost sloužit jako kazatel, utrpěl majetkové škody. V roce 1968, kdy bylo mnoho duchovních jiných církví rehabilitováno, se i on snažil o vlastní rehabilitaci. V důsledku ne příliš aktivního přístupu bratrů v tehdejším vedení BJB se tato rehabilitace neuskutečnila včas, a poté v době tzv. komunistické normalizace začátkem 70. let již byla zamítnuta úplně.

Měli bychom dnes odvahu tohoto statečného bratra odsuzovat za to, že chtěl získat spravedlivou rehabilitaci?

Jiný příběh: "Moje maminka nám už dospělým dětem vyprávěla, jak v 50. letech ji a několik dalších mládežníků na setkání mládeže zatkla STB a domů se dostala až po 3 měsících věznění. Celou tuto dobu doma rodiče vůbec nevěděli, co se stalo, jen, že ji zatkli. Nebyl žádný soud, prostě nic. Celý další život pak žila s cejchem vězněné za víru. Umřela v roce 89, ještě před revolucí. Nějaké omluvy, či odškodnění se nedočkala. Umím si představit, že ono "jiné křivdy" (v zákoně) se vztahuje právě na ni. Umím si představit, že kdyby se z jejích tří měsíců nespravedlivého věznění zaplatila třeba jen jedna postel pro křesťanský domov důstojného stáří, byla by s tím spokojena. Jiří Lučan"

Těch příběhů by bylo mnoho. Tvrdit jednoznačně, že všichni ti, kdo statečně snášeli nespravedlivé utrpení, by dnes odmítli tzv. vyrovnání státu s církvemi, může těžko obstát.

"Jde jen o tu jednu modlitebnu v Karlových Varech, baptisté přišli o majetek v souhrnné výši několika tisíců či desetitisíců Kč".

Hodnota újmy baptistického sboru v Teplé za modlitebnu v Karlových Varech byla stanovena na 137.293,80Kčs materiálových nákladů v cenách roku 1970 a 5500 pracovních hodin odpracovaných při demoličních pracích a provádění hrubé stavby. Ministerstvo kultury odhadlo hodnotu této modlitebny na 1,5 mil. Kč. Je správné, že některé sbory, které neutrpěly hmotnou újmu v době komunismu, teď brání přijetí spravedlivého odškodnění sboru, který tuto újmu utrpěl?

Jiný příběh: Misijním nadšením brněnského baptistického sboru vznikl v roce 1922 v Brně-Husovicích druhý baptistický sbor. Shromáždění se nejprve konala ve škole i v rodinách. Pak byl zakoupen dům na Gargulákově ul. č.5., ve kterém byla zařízena modlitebna a byl zde i kazatelský byt. Tento sbor měl v roce 1948 60 členů. V roce 1962 byl sbor donucen proti své vůli za nevýhodných podmínek odprodat svoji modlitebnu, čímž ztratil zázemí pro rozvíjení duchovního života a služby. Shromáždění se pak konala v modlitebně Církve československé-husitské v Maloměřicích. Později, i v důsledku dalších okolností, se tento sbor přestal scházet v Maloměřicích, členové chodili do sboru na Smetanově ul. a v 80. letech byl sbor administrativně zrušen. - Dnes už nikdo nespočítá finanční újmu, která sboru vznikla. O to ani brněnskému baptistickému sboru nejde. Ale nelze pravdivě tvrdit, že jsme v podstatě o nic nepřišli. Možná by měl někdo shromáždit podobné příběhy i z jiných baptistických sborů, ne proto, abychom se stále litovali, ale abychom vydali svědectví o pravdě. Jen když se pravdivě vyrovnáme s minulostí, se můžeme od ní odloučit a vykročit dál.

"Baptisté nepřijímají peníze od státu".

Toto tvrzení neobstojí při porovnání s realitou. Např. baptisté ve Spojených státech přijímají finanční podporu od státu ve formě takového snížení daní, o kterém se nám může jen zdát. 50% z příjmů mohou občané USA věnovat církvím a daň platí ze zbylých 50%. Federální vláda dává možnost církvím žádat o finanční podporu z různých dotačních programů nebo grantů, určených pro církve (tzv. faith based grants) pro podporu práce v oblasti vzdělávání, sociální, zdravotní aj. Baptisté (i Jižní baptisté) tyto možnosti směle využívají. Také v Evropě přijímají baptisté v různých zemích finanční podporu, kterou stát nabízí v různých formách (i z evropských fondů).

Není klíčovým slovem u principu odluky církve od státu spíše slovo "vliv"? V jádru věci přece odmítáme, aby měl stát vliv v církvi tak, aby určoval a kontroloval její vnitřní život a službu.

Jde u tzv. vyrovnání státu s církvemi o to, že si stát chce udržet vliv nad církvemi, nebo naopak chce dát církvím možnost jít si konečně svou cestou (i finančně)? My samozřejmě říkáme (i když ne docela jasně a výrazně), že by církve měly zajistit svůj vnitřní chod ze svých zdrojů. Tuto cestu jsme nastoupili. Přesto nelze udělat rovnítko mezi odlukou církve od státu a odmítáním jakýchkoliv peněz od státu.

"Přijetí peněz z tzv. vyrovnání nám vezme možnost být prorockým hlasem ve společnosti, protože nás sváže se státem".

Tato obava by byla na místě, pokud by přijetí tzv. vyrovnání bylo spojeno s nějakým závazkem vůči státu. Stát kontroloval církev v době, kdy si církev zavázal politicky i finančně (platy kazatelů byly podmíněny státním souhlasem, nad církvemi byl prováděn státní dohled atp.). Dnes má církev možnost vyjadřovat své postoje vůči státu nebo dění ve společnosti naprosto svobodně. Že toho příliš nevyužíváme, je spíše naše chyba.

Svým způsobem však na tom mohou být v této věci lépe než my ostatní církve, které podepsaly smlouvu se státem. Ony totiž stvrdily svým podpisem, že uzavřením smlouvy jsou veškeré jejich nároky vůči státu vypořádány a že v budoucnosti nebudou již nic požadovat. Jsou pro stát čitelnější, srozumitelnější. Stát by byl raději, kdybychom tuto smlouvu podepsali. Vzájemný vztah BJB a státu by byl jasnější.

"Peníze (téma peněz) mezi námi působí jen konflikty, rozdělení a problémy."

Peníze samy tyto konflikty nepůsobí a nepůsobily. Peníze jsou neutrální. Konflikty působíme my sami tím, jak s penězi nakládáme, jak jeden druhému důvěřujeme či nedůvěřujeme, jak se vzájemně přijímáme a umíme si naslouchat. Jak jsme schopni či neschopni spojit se do společného díla. Problém je v lidském srdci, tj. v nás. Nebylo by známkou našeho růstu to, kdybychom byli schopni vytvořit něco, co pomůže potřebným lidem v této zemi?

"V médiích proběhlo už mnoho pozitivních zpráv o baptistech, kteří odmítají přijmout tzv. vyrovnání státu s církvemi, takže kdybychom chtěli cokoli nyní měnit, jen by to poškodilo obraz baptistů ve společnosti."

Možná jsme se probudili a s údivem zjistili, jakou moc mají v dnešní době média. Dosud jsme byli celkem stranou mediálního zájmu, nikdo nás neškolil v tom, jak pracovat s médii, jak připravovat tiskové zprávy atd. Mnozí členové přemýšlí o tom, kdo vlastně dal ten původní impuls do České televize, která odvysílala první zprávu o baptistech, zdůraznila stanovisko jednoho sboru, čímž se spustila lavina mediálního zájmu. Byli to statutární zástupci BJB? Výkonný výbor to nebyl. A proč to šlo do médií pár dní poté, co brněnský sbor vyvolal vnitrocírkevní diskusi na toto téma? Byl v tom něčí záměr?

Někteří nás dnes obdivují, i když nevědí, co prožívá BJB uvnitř. Chválí nás za naše rozhodnutí, které však na SD v Praze prošlo poměrně těsně a nevyjadřuje všeobecně či většinově přijímané stanovisko sborů BJB. Jiní nám naopak nevěří (berou to jako populistické gesto), nebo nad naším rozhodnutím kroutí hlavou. Je pro nás rozhodující pohled světa? Rozhodujeme se všichni opravdu svobodně, nebo pod tlakem veřejného mínění? Popularitu v očích společnosti ztratíme velmi rychle, když budeme věrně zvěstovat Krista.

A je vytvářený mediální obraz o postojích baptistů opravdu věrný, odrážející realitu, nebo to je jen obraz, nebo něčí přání? Neobjevily se za baptisty v médiích názory, které přesahují to, na čem se sbory dosud vzájemně usnesly?

Pokud by na SD BJB v dubnu 2013 došlo k rozhodnutí, že BJB přijímá tzv. vyrovnání státu - ale ne pro sebe, nýbrž pro odškodnění finanční újmy byť jednoho sboru a zbytek dá na projekty, které budou pomáhat potřebným lidem, mohli bychom být užiteční tam, kde to je potřeba. Při vhodném způsobu prezentace našich kroků v médiích věříme, že by to alespoň část společnosti pochopila, zvláště kdyby v dlouhodobějším horizontu viděla ovoce naší služby.

"Není divné chtít nejprve přijmout peníze a teprve potom vytvářet projekty, které budou pomáhat potřebným lidem?"

Už nyní máme mnoho projektů různých sborů nebo občanských zařízení v rámci Diakonie BJB. Jsou zde nízkoprahové a volnočasové kluby pro práci s dětmi a mládeží, je rozvinuta přednášková činnost na školách, máme rodinné centrum, psychologickou poradnu pro děti, dospívající a jejich rodiče, azylový dům s celoroční pobytovou službou pro muže v nepříznivé sociální situaci. Tato činnost se neobejde bez finanční podpory. Máme Vyšší odbornou školu sociální a teologickou Dorkas v Olomouci, která v oboru "sociální a diakonická práce" připravuje sociální pracovníky pro mnoho oblastí služby veřejnosti. Provoz je sice hrazen ze státních dotací, ale vybavení školy a samotná budova potřebuje neustále finanční zdroje. Pokud nezačnou sbory BJB investovat do budovy, bude to dlouhodobě neudržitelné. Také dnes není jisté, do jaké míry budou v budoucnu podporovány sociální či vzdělávací projekty církví (když církve přijaly v rámci tzv. vyrovnání nemalé částky).

Navíc, v stále tíživějších sociálních podmínkách života v naší zemi se na nás obracejí postižení, senioři, lidé v sociálně nepříznivé situaci, abychom jim pomohli. Dovedeme si představit další projekty, kterými bychom mohli pomoci lidem (např. domov důstojného stáří atp). A nakonec - pokud bychom to v dlouhodobém horizontu opravdu neuměli sami - vždy je možné podpořit sociální projekty jiných církví či diakonií.

"Je možné přijímat 17 let dotace na platy kazatelů a činnost VV BJB, i když nepodepíšeme smlouvu se státem."

Věříme, že za normální stabilní politické situace to možné je a nic tomu nebrání. Nemáme důvod nevěřit prohlášením VV BJB v této věci. Protože však známe, jak nestabilní je politická situace v naší zemi, jak se stále mění to, co dříve platilo, máme obavy, že s nástupem jiné politické reprezentace by mohlo dojít ke zpochybnění výkladu zákona. Jistě bychom se potom se státem nesoudili, ale možná bychom o tyto prostředky mohli přijít. Máme jednoduše za to, že podepsaná smlouva se státem má větší právní váhu než příslib či vyjádření politiků nebo právníků ministerstva kultury.

"Máme problém přijmout 227 mil. Kč od katolické církve."

Ano, katolická církev "dala" nekatolickým církvím 20% z částky, kterou by získala v důsledku vyrovnání státu s církvemi.

Tyto církve potom na jednáních Ekumenické rady církví hledaly klíč na rozdělení těchto prostředků. Mj. se vycházelo z počtu placených pracovníků církví, na které církve přijímaly státní dotace. Baptisté, tehdy zastoupeni tajemníkem VV BJB Janem Titěrou, si nekladli žádné požadavky. Na jednání zástupců protestantských církví potom docházelo k tomu, že tito zástupci sami přidávali "ze svého" baptistům s odůvodněním, že právě baptisté přišli v 50. letech o teologický seminář, polovina kazatelů byla uvězněna, a že baptisté od roku 1993 odmítli brát dotace na platy svých kazatelů (v dobré víře, že brzy dojde k finanční odluce od státu). Jinak řečeno, na jednáních se projevila dobrá vůle ostatních církví vůči BJB.

- Jsou to tedy nabízené (a baptisty odmítané) peníze od státu, katolické církve, našich protestantských bratrů a sester? Nebo svým způsobem tak trochu od každého? A komu je chceme vracet - státu, katolické církvi? Bylo by přece správné, abychom část těchto prostředku nabídli také diakoniím nekatolických církví, které by je dostaly, pokud by nebyly tyto peníze nakonec v rámci zákona o vyrovnání nabídnuty BJB.

"Církve (hlavně katolická) v minulosti vlastně majetek nikdy nevlastnily".

Na toto tvrzení odpovídá dokument z ministerstva kultury "Často kladené otázky- zákon o vyrovnání" Je možné ho získat z webových stránek ministerstva (nebo mohu zaslat mailem). Zde například čteme:¨

VLASTNICKÉ PRÁVO CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ

I. Podle návrhu zákona o majetkovém vyrovnání se budou vracet pouze ty věci, které církve skutečně vlastnily. U každé položky to bude muset být prokázáno. Pokud by církve v minulosti nevlastnily majetek, pak by blokační paragraf v zákoně o půdě byl absurdní a žádný majetek blokován není.

II. Přinejmenším od Obecného zákoníku občanského z roku 1811 je vlastnické právo církví (jednotlivých církevních subjektů) nepochybné. Církevní subjekty byly zapsány v pozemkových knihách jako vlastníci.

III. V právním řádu ČR neexistuje pojem veřejnoprávní vlastnictví, vlastnické právo je pouze jedno, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod uvádí: „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“ V době komunistického režimu, existovalo socialistické vlastnictví, osobní vlastnictví a soukromé vlastnictví, církevní majetek byl komunistickou právní teorií považován za příklad soukromého vlastnictví.

IV. Církevní majetek byl zahrnut do všech pozemkových reforem. Státní majetek byl přitom z pozemkových reforem vyloučen. Stát platil za vyvlastněné pozemky církvím náhradu stejně jako jiným vlastníkům.

V. Komunistický režim vlastnictví církví také uznával. Na církevní majetek byly vydávány rozhodnutí o vyvlastnění, s církevními subjekty byly uzavírány kupní a darovací smlouvy.

VI. Právní řád ČR v několika zákonech výslovně uznává vlastnické právo církví a náboženských společností před rokem 1948, a to včetně zákona z roku 1999 přijatého za vlády ČSSD (zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby).

VII. Ústavní soud opakovně potvrdil historické vlastnictví církevních subjektů. V některých případech pak Ústavní soud přímo rozhodl, že vlastnické právo církevních subjektů nezaniklo a majetek má být proto těmto subjektům vydán (případ strahovských premonstrátů či farnosti Heřmanovice).

VIII. Vlastnické právo církví k jejich historickému majetku je uznáváno ve všech nástupnických státech bývalého Rakousko-Uherska (Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko), které sdílejí stejnou historii vztahů státu a církví.

IX. V roce 2008 byly sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult (Praha, Brno, Plzeň) a posudek Ústavu státu a práva, v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů popřeno.

X. Přijmutí teorie, že církve a náboženské společnosti (včetně židovských obcí, evangelických církví) nikdy svůj majetek nevlastnily a jde o majetek státu, by znamenal přetržení staletých právních poměrů. Takový závěr by byl z mezinárodního hlediska raritou a měl by dopad na reputaci České republiky v Evropě a ve světě.

K zabranému majetku během pozemkové reformy za první republiky dokument říká:

Po první světové válce proběhla v tehdejším Československu rozsáhlá pozemková reforma. V rámci ní byla velká část zemědělské půdy vyvlastněna velkostatkářům a rozdělena sedlákům a rolníkům. Vyvlastnění se samozřejmě dělo za náhradu.

Praktické provádění pozemkové reformy mělo několik fází. V první fází docházelo k záboru nemovitostí. Zábor se poznamenával do pozemkových knih poznámkou „zabráno“. Zábor však neznamenal změnu vlastnictví! Tady často dochází k nedorozumění a omylů, kdy je zabraný majetek chybně pokládán za státní majetek.

Tento dokument také hovoří o tom, že řešení je pro stát výhodné, že církve tímto zákonem nejsou privilegované atd. Popisuje, jak byl stanoven rozsah původního církevního majetku a jak byl tento majetek oceněn.

Také prohlašuje, že "v případě navrácení nemovitostí církvím se nestane (u katolické církve) vlastníkem nemovitého majetku Vatikán. Z hlediska právního řádu bude vlastníkem konkrétní farnost, konkrétní řád, konkrétní charita."

Myslíme, že je dobré číst oficiální informace z ministerstva, nejen internetové diskuse.

http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/otazky-a-odpovedi-123118/

S vědomím staršovstva, Pavel Coufal, kazatel Sboru BJB v Brně (verze 3)