Zpráva předsedy VV k rozhovoru na jednání RZS dne 5. listopadu 2016 v Brně.

Milí bratří a sestry, 
chci v této zprávě vyjádřit některé své poznatky ze situace naši Jednoty v posledních letech, tak jak ji vidím a prožívám z pozice předsedy VV. Ale nejde mi jen o konstatování, ale chci vás tímto vybídnout k modlitbám i k otevřené diskusi na RZS. 

V prvních letech po zvolení nového VV v r. 2009 jsem vnímal v Jednotě pokojnou atmosferu a všeobecně vděčné přijímání služby VV.  Pokud se někde vyskytly vážné problémy (např. ve cvikovském sboru), tak to byly místní problémy, ale ty se nijak nepřenášely do jiných sborů a také tyto problémy se dlouhodobě nevlekly ale byly v přiměřené době vyřešeny. I když jsme řešili velmi zásadní otázky týkající se pobírání dotací na platy kazatelů a přijetí či odmítnutí peněz od státu z tzv. restitucí církevního majetku a jistě to nebylo rozhodnuto ke spokojenosti všech, přesto zde nepanuje nějaké napětí, ale rozhodnutí SD je všeobecně akceptováno. 

V posledních letech čelíme problémům jiného druhu, které se týkají společného života celé Jednoty a které jsou stále živé. Veřejně to začalo v r. 2013, kdy SD jednal o návrhu na změny některých článků příloh Ústavy BJB. V dalších letech to pokračovalo dalšími návrhy pro  SD, na vystoupení BJB z ERC a návrhem na omezení služby žen ve sborech BJB. Kromě jednání na SD se těmito otázkami zabývaly RZS, kurzy kazatelů, teologická komise i regionální setkání kazatelů. A samozřejmě, bylo o tom diskutováno i na sborových hodinách při probírání sjezdových návrhů. Diskuse bylo dost, ale nevím, zda odmítavé rozhodnutí výrazné většiny delegátů sjezdu bylo ze strany navrhovatelů akceptováno, jestli se smířili s tím, že většina sborů tyto otázky vidí jinak.

Stávající situaci vnímám tak, že jsme do značné míry vyčerpali možnosti diskuse s naději na ujednocení stanovisek, že spíše se jedná o vyhraněnou diskusi, v které každá strana setrvává na svých názorech a postojích. O to více je naléhavější potřeba vzájemného respektování odlišného pochopení Bible, bez odsuzování těch druhých a nadřazování svého postoje a chápání. Zopakuji to, co jsem již jinými slovy řekl na minulém SD: argumentace Biblí v podstatě není argumentací Biblí, ale je argumentací vlastním pochopením Bible.

Chci ovšem zdůraznit, že mi nevadí různost porozumění Bible, pokud zůstává jednotnost v základních, podstatných věcech. Také unesu opakované návrhy pro SD, i když některé považuji za maření času. To, co mi opravdu vadí, je duchovní či spíše neduchovní atmosfera, která byla v posledních letech vnesena do naši Jednoty, zvlášť výrazně se to projevuje v některé emailové komunikaci. Jenom zopakuji, co jsem již uvedl v tohoročné zprávě pro SD: „Dovolím si říci, že v tomto zápalu pro pravdu chybí pokora.“ Ano, to je to, co velmi výrazně vidím jako deficit.  

Společenství naši Jednoty je společenstvím samostatných sborů, kde musí byt respektována svébytnost i svéraznost jednotlivých sborů. Problém začíná tehdy, když někdo vehementně prosazuje svůj názor jako jediný správný a jiný názor označuje neomylně jako mylný a hříšný. Respektujme různost a rozdílnost našich sborů i jednotlivců, učme se žít v pokoji vedle sebe, i když máme odlišné názory. Boží slovo říká: „Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.“ (Gal 4,2) Dovolím si k tomu dodat, že potřeba snášenlivosti přímo předpokládá různost; stejnost nepotřebuje žádnou míru snášenlivosti.<

Jaké vidím v dané situaci řešení: Především potřebujeme se modlit za pozitivní změny v našich vzájemných vztazích, aby vymizel duch nesnášenlivosti. Potřebujeme si vážit jiné bratry a sestry, i když mají jiné porozumění Bible. Potřebujeme se naučit diskutovat se snahou porozumět tomu druhému, bez negativních emocí a obviňování. Dobrým příkladem takové diskuse byla diskuse na kurzu kazatelů v Emmanueli. I když se jednalo o kontraverzní téma služby žen v církvi, diskuse proběhla v dobrém duchu. 

Mým velkým přáním je, aby i diskuse na RZS byla v dobrém duchu a abychom vstoupili do modlitebního zápasu za pozitivní změny v naši Jednotě. A nejde jen o potřebu snášenlivosti a tolerance. Především potřebujeme duchovní probuzení v naši Jednotě -  živé sbory, požehnanou misii, dostatek Božích služebníků, růst našich sborů, zakládání nových sborů. Ať nám je náš Pán milostivý a ať vytrvale zápasíme o tyto věci.

S přáním Božího požehnání                         

Milan Kern           

září 2016