Znění návrhu:
Navrhujeme, aby se Výkonný výbor BJB v ČR na oficiální úrovni již více neúčastnil žádných ekumenických slavností a shromáždění společně s Římskokatolickou církví [ŘKC].

Odůvodnění:
1.    Ekumenická spolupráce přesto, že je prezentována jako sjednocující, nevede k řešení zásadních teologických rozdílů mezi BJB a ŘKC. Tyto rozdíly nelze ignorovat, podceňovat nebo jakkoliv zlehčovat. ŘKC staletí usiluje o zneškodnění těchto rozdílů a přivedení „odloučených bratří" zpět do ŘKC a pod autoritu papeže.

Katolický dekret o ekumenismu dosvědčuje, že je ŘKC součástí ekumenického hnutí právě za účelem naplnění této agendy, kterou musíme odmítnout jako nepřijatelnou.

V čl. 3 s nadpisem „VZTAH ODLOUČENÝCH BRATŘÍ KE KATOLICKÉ CÍRKVI" (odloučení bratři jsou podle ŘKC i baptisté), je uvedeno:
„Přece však bratři od nás odloučení, jak jednotlivci, tak jejich společnosti a církve, nemají tu jednotu, jíž chtěl Ježíš Kristus obdařit všechny, které znovuzrodil a oživil v jedno tělo a k novému životu, jednotu, kterou vyznává Písmo svaté a úctyhodná církevní tradice. Neboť jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy."

Ve stejném dekretu v čl. 4 pod hlavičkou „EKUMENISMUS", je uvedeno:
„Když toto všechno věřící katolické církve konají rozumně a trpělivě pod dohledem svých pastýřů, přispívají k uskutečňování spravedlnosti a pravdy, svornosti a spolupráce, bratrské lásky a jednoty, aby touto cestou byly ponenáhlu překonány překážky bránící dokonalému církevnímu sjednocení a aby se všichni křesťané shromáždili v jednom slavení eucharistie a sdružili v jednotu jedné a jediné církve, v jednotu, kterou své církvi Kristus od počátku daroval a o níž věříme, že substituuje neztratitelně v katolické církvi, a o níž doufáme, že bude stále více vzrůstat až do konce věků."

2.    ŘKC hlásá nebiblické, tedy falešné evangelium (viz příklady učení ŘKC dole). Proto s takovou organizací nesmíme podle Písma na této úrovni spolupracovat viz Řím 16:17, 1. list Timoteovi 6:3-5, 2 list Janův 1:9-11, Titovi 3:10-11.

Odmítáme, že jde o nějaký druh nepatřičné osobní zaujatosti vůči ŘKC, jak se to snaží někteří podsouvat. Jde o poslušnost toho, k čemu nás vybízí Písmo.

Příklady učení ŘKC:

Podmínkou dosažení smíření s Bohem je vyznat knězi všechny těžké hříchy (katolický katechismus, čl. 1493). Katolické svátosti, které římskokatolická církev považuje za svátosti Nové smlouvy, jsou pro člověka nutné ke spáse (čl. 1129).

Ospravedlnění se uděluje křtem, svátostí víry (čl. 1992). Křtem v římskokatolické církvi je člověk osvobozený od hříchu a znovuzrozený jako Boží dítě (čl. 1213, 1265). Křtem se odpouštějí všechny hříchy, prvotní hřích a všechny osobní hříchy, jakož i všechny tresty za hřích (čl. 1263).
Při slavení eucharistie se chléb a víno proměňuje v tělo Kristovo (čl. 1376), a v této božské oběti, která se koná ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus (čl. 1367). Tato oběť eucharistie je přinášena na smír za hříchy živých i mrtvých (čl. 1414) a kdykoli se eucharistie slaví, vždy se uskutečňuje dílo našeho vykoupení (čl. 1405).

I když člověk zemře v Boží milosti a přátelství a má jistotu věčné spásy, nemusí být dokonale očištěn. Proto má po smrti možnost být podroben konečnému očišťování v očistci, aby dosáhl svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti (čl. 1030).

Marie má podíl na dovršení spásy všech vyvolených a v současné době v nebi vykonává spasitelný úkon, přímluvami získává věřícímu dary věčné spásy. Proto je vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice (čl. 969).

Marie se stala královnou trojí Církve a také paní a vládkyní křesťanské církve [kat. katech. část A) Důvody mariánské úcty].
Cílem mariánské úcty je dovést věřícího k Ježíši, k Bohu, k věčnému životu [kat. katech. část B) Cíl mariánské úcty].
Vroucí úcta a láska k Panně Marii je známkou věčného vyvolení, a že mariánská úcta je zárukou Boží milosti, spásy a vytrvání [kat. katech. část C) Ovoce mariánské úcty].

Maria vede ke Kristu a úcta k ní je cesta k Bohu [kat. katech. část E) Podmínka pravé mariánské úcty].