Soudě dle statusů na facebooku mých přátel, z různých rozhovorů a narážek, v neděli na Letné bude více křesťanů než na leckteré křesťanské konferenci. A je to dobře. Na jednu stranu politika nemá být hlavním tématem církve, na stranu druhou žijeme v tomto národě a neseme za něj zodpovědnost. Nicméně to, co se děje, mě v kontextu křesťanství vede ještě k jedné úvaze.

V posledních měsících na skupince, do které chodím, společně studujeme knihu Evangelium pro všední den od T. Kellera. Hned v první studii autor píše o tématu, se kterým se setkáte i v jeho některých kázáních či knihách. Rozlišuje mezi falešnými a pravými proroky, kdy falešní proroci mj. vyzývali k tomu, aby se vyvolený lid stáhl ze společnosti (Keller píše z města), aby neztratil svoji identitu. Oproti tomu Bohem povolaní proroci povzbuzují k tomu, aby se Boží lid asimiloval a svoji identitu si uprostřed cizí kultury a Bohu nepřátelské společnosti zachoval. Autor mj. vychází Jeremiáše 29, 4 – 14, kde Bůh židovským přesídlencům dává pokyny, aby se v Babyloně zabydleli, rozmnožovali, usilovali o pokoj, modlili se za svoje okolí a byli součástí města, nikoli aby z něj utekli (více zde: https://vimeo.com/288593517).

Jak to souvisí s výše popsaným úvodem… Keller poukazuje na některé pasáže Písma, které hovoří o potřebě asimilovat se, stát se požehnáním pro město, ve kterém žijeme, Ježíšovými slovy být ve světě, ale nepatřit mu. Co tato slova znamenají? Jak je aplikovat na současnou situaci?

Stále více lidí si uvědomuje, že porazit tandem Babiš – Zeman nebude snadné a ptají se, zda „povstane nějaká silná osobnost“, která by vedla nějaké nové rozumné a konkurence schopné politické uskupení, nezatížené minulostí. Moje otázka je, zda současná situace není výzvou pro nás křesťany do politiky vstoupit a zároveň se mnohem více za politiky modlit.

Ve sboru, kde působím, máme dva starosty a jednoho pražského zastupitele. Tedy lidi s obrovskou zodpovědností. Ke své/naší hanbě se musím přiznat, že se modlíme za leccos, dokonce máme modlitební místnost, kde jsou na stěně různé přímluvy, ale ani jednou jsme se ve sboru nemodlili za ty, kteří vstoupili do politiky, stejně tak na naší modlitební zdi nevisí přímluvy za ně. Na svých cestách po sborech se jen málokdy setkávám s modlitbami za politiky, a to včetně těch z místního společenství. Stejně tak se příliš často nesetkávám s tím, že bychom v našich kruzích vedli lidi k hledání Boží vůle, zda je Pán Bůh nevolá právě do politiky a vůbec do veřejného prostoru. Spíše máme někdy tendenci starat se o to, „aby prospívaly dušičky.“ A to je chyba.

Alespoň v CB je poměrně dost těch, kteří do politiky vstoupili (jiné církve v tomto ohledu neznám) a to především na lokální úrovni. Dělají skvělou práci, jsou často ve velikých tlacích, ale moc se o tom neví a ani z našich řad nepřichází náležitá podpora.

Vím, že politika není cesta pro každého, zároveň právě nastalá situace může být hozenou rukavicí pro některé, zda se nemají nějak do řízení své polis zapojit jak na místní, tak celostátní úrovni. Naše země zoufale potřebuje, aby se na klíčová místa dostali lidé morální a těch je (pochopitelně nejen) mezi věřícími hodně. Pokud budou slušní lidé mlčet… víte, jak toto pořekadlo končí.

Nechci tento krátký blog končit slovy „modlete se za politiky“, ani „jděte na demonstraci“, ale přemýšlejte, zda nenastal čas, abyste do politiky vstoupili anebo někoho kolem sebe povzbudili, zda by to nezkusil.