Diskuse: k článku Davida Nováka „žena ať ve shromáždění mlčí?!“ (Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 35/2019)

To, že jsou rozličné pohledy na Písmo, je samozřejmě legitimní věc. Již méně legitimní ale je to, když se nejedná o pohled na Písmo, ale o jiný pohled obecně. Otázkou je, zda v dialogu nad interpretací Písma máme nějaké ujasněné mantinely? Zda vnímáme, že je rámec, v kterém můžeme ještě mluvit o legitimním pohledu na Písmo, ale za hranicí kterého již jde jen o obecný lidský pohled, který s exegezí Písma nemá nic společného.

Uvedu následující příklad. Známý novozákonní badatel Bart Ehrman tvrdí, že má svůj pohled na Bibli, a to takový, že třeba nepřijímá zázračné činy Ježíše, včetně Jeho zmrtvýchvstání. Pro většinu z nás by byl Ehrman označen za extrémního liberála, ale když on diskutuje s jinými badateli, kteří ani nevěří v existenci historického Ježíše, najednou se z něho stává konzervativec, který přesvědčuje, že Ježíš opravdu byl. Samotný Ehrman je přesvědčen, že má legitimní biblický názor na skutky Ježíše, který bez předpojatosti vychází z jeho mnohaletého studia Nového zákona. Je tento badatel v rámci nebo již nad rámec toho, čemu říkáme legitimní názor na Písmo?

Pokud se vrátíme k otázce, zda ženy mohou v církvi učit či nikoliv, tak je jasné, že najdeme různé pohledy na tuto problematiku. Myslím ale, že ne všechny názory jsou rovnocenné a stejným způsobem vycházejí z důkladné exegeze Písma. Můžeme spíš rozlišovat mezi pohledy, které vycházejí z dobré biblické exegeze, jiné z horší a jiné pak z čistě selského rozumu (osobně nic proti poslednímu typu myšlení nemám).

V následujícím textu bych rád shrnul, jak vidím argumentaci bratra kazatele Nováka a jaký si z toho dělám závěr. Otázka zní, když se vysmíváme biblickým křesťanům, jakou alternativu nabízíme?

Argumentace se tedy rozvíjí následovně:

Protiřeč Pavlových textů

Argumentace v první části článku spočívá hlavně v poukázání na protiřečení Pavlových textů. Protiřečení například je, když Pavel ve stejném listě 1 Korintským na jednu stranu povzbuzuje ženy k prorokování s pokrývkou hlavy a zároveň zakazuje ženám ve shromáždění mluvit.

Složitost aplikace Pavlových textů

Dále je poukázáno na to, jak je aplikace těchto textů do dnešního života církve složitá. Vždyť ženy učí své děti doma, pak ve školách, v besídkách, na mládeži a tak dále. Nakonec ani sám Pavel své pravidlo o tom, že žena nesmí v církvi mluvit, nedodržoval, jelikož dovoloval, aby Priscilla učila Apolla.

Specifická situace v Korintu

Jeden z rozšířených argumentů spočívá v tom, že se poukazuje na specifikum korintské církve. Přičemž co konkrétně se tam dělo, autor článku zakládá na různých předpokladech a autoritách, ale ne na exegezi biblických textů. Uvádí se například zajímavý překlad textu 1 Tm 2,11-12 od N. T. Wrighta, ale již se neuvádí, proč žádný jiný seriózní a uznávaný překlad Bible nesouzní s tím, jak Wright to navrhuje číst.

Moje krátké závěry

Rozumím, že pro širší rozpracování otázky žen v církvi není v tomto týdeníku místo. Ale přece jenom, hlavní body argumentace, které uvádí bratr Novák, pro mě nevyznívají jako biblické. Hlavní tok celé argumentace nakonec spočívá v tom, že celá Pavlova nauka o ženách je jaksi dobově podmíněna, a proto pro nás dnes není závazná.

Mohl bych ještě upozornit na celkový způsob, kde v krátkém článku se nahodí různé podněty, ale žádný není rozpracován do hloubky.

K textům, o kterých bratr Novák pojednával, se vážou taky následovné pravdy:

1 Korintským 14,33,34,37
Jako ve všech shromážděních svatých, vaše ženy nechť…
ať jsou podřízené, jak praví i Zákon
to, co vám píšu, je Pánovo přikázání

Znepokojující tendence

Co ale opravdu znepokojuje, je podpora rozšířené tendence trošinku se vysmívat těm, kdo se o poctivou exegezi ještě snaží. Bohužel dnes termín „biblické křesťanství“ se stává urážlivým termínem. Může to vést k tomu, že ten, kdo chce zkoumat Písmo a zůstat mu věrným i přes celou nesnázi aplikace starých textů do naší doby, by se měl za tuto snahu jakoby stydět. Vždyť kdo by chtěl být zařazen do kategorie „nejbibličtějších z biblických křesťanů“?

Podmíněnost dnešní křesťanské doby

Pokud chceme tvrdit, že biblické texty jsou podmíněné dobou, měli bychom pamatovat, že i my jsme svojí dobou také podmíněni. Když ve 20. století pro biblického exegeta byla důležitá archeologie, kulturní a náboženský kontextu text, tak pro exegetu 21. století směrodatnější je dnešní sociologie, psychologie a filosofie. Pokud je tomu tak, pak provinilost přizpůsobovat biblické texty k obrazu svému je spíše tendenční pro ty, kdo se bojí spadnout do kategorie biblických křesťanů a každou svoji biblickou interpretaci především konzultují s duchem dnešní doby.

Na závěr

Zdá se mi, že by bylo upřímnější, pokud bychom po seriózní exegezi textu mohli otevřeně říci, co text učí, a teprve potom se rozhodli, zda se toho budeme držet, či nikoliv. Důvodu k ignorování biblických pravd je spousta. A jak jsem již psal, dnešní humanitární nauky nám v tom hodně pomůžou. Rozhodneme-li se, že cestou relativizace nepůjdeme, a budeme se pokoušet pravdy Písma plnit, pak se máme učit zvládat i další překážky. Určitě si máme uvědomovat celou nesnázi v aplikaci apoštolského učení do dnešní doby. Nemáme zapomínat, že to, jak dnes církev institucionálně funguje se všemi různými odbory, besídkami, mládeží, domácími skupinkami, místy pro přípravu kazatelů a mnoha dalšími, tak raná církev to měla vše o něco jednodušší. Proto pro každý konkrétní případ bychom měli vynaložit úsilí a hledat, jak naplnit Boží zjevení. Vždyť nám taky je daná mysl Kristova a i my můžeme dosáhnout shody mezi tím, jak církev dnes institucionálně funguje, a tím, jak Bůh nám určil jednat a se chovat v jeho domě, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy.

Pokud ale zůstaneme jen u toho, že pouze ze své autority řekneme, co osobně vítáme či nevítáme, co se nám zdá být prospěšným či neprospěšným, pokud budeme rozhodovat jen na základě svých představ a jak to cítíme ve své osobní spiritualitě, pak bychom neměli tento přístup zařazovat do poličky legitimního biblického pohledu. Nebylo by to fér vůči textu Písma.

Oleg Gricyk
kazatel sboru BJB v Praze – Církev XXI. století
člen Výkonného výboru BJB

Zdroj: Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 2/2020