Dopis vsetínského sboru všem sborům BJB v ČR
Datum: Neděle, 20. duben 2008 @ 15:19:09 CEST Téma: Principy
Dopis vsetínského sboru všem sborům BJB v ČR
Dnes při dopoledním shromáždění nám byl v prvním chebském sboru
přečten dopis vsetínského sboru všem sborům BJB v ČR. Zároveň si jeho
kopii mohl vzít každý, kdo měl zájem si ho přečíst v klidu doma. Pokud
jste ve vašem sboru nedostali tu možnost se s ním seznámit, můžete ho
namnožit a nabídnout ho všem, kteří jsou v informačním vakuu.
Sbor Bratrské jednoty baptistů ve Vsetíně, Rokytnice
273 , 755 01 Vsetín
Všem sborům Bratrské jednoty baptistů v České republice
Milí bratří a sestry našich
sborů,
Dovolte nám, abychom se
s Vámi podělili před nadcházejícím Sjezdem delegátů o to, co nás
dlouhodobě zaměstnává a vyjádřili k dění v naší Jednotě své stanovisko.
Klademe si (a patrně asi zdaleka
ne sami) delší dobu otázku, kam směřuje přinejmenším posledních osm let naše
Jednota? V podstatě stejnou otázku klade i dopis sestry Kucové před nedávnem
adresovaný sborům. Co se ve skutečnosti odehrává před našima očima?
Není smyslem tohoto dopisu
zabředávat do jednotlivostí, ale poukázat na alarmující vývoj, kterým jsme již
prošli a který - nestane-li se něco mimořádného – nezvratně směřuje ke svému
konci. Jsme totiž svědky a účastníky několikaletého procesu, který lze
označit za plíživou demontáž baptismu a zároveň specifickou „transformaci“ BJB,
na jejímž konci je původní jen skořápka s obsahem diametrálně odlišným od
původního stavu. Vlastně v mnoha ohledech se tak již stalo. Jednota,
která by měla být dobrovolným sdružením vzájemně se podporujících sborů
spojených především duchovními zásadami a duchovními zájmy, se v průběhu
posledních let transformovala do svazku, jež budí dojem že jeho nejsilnějším
poutem jsou peníze.
Nejzásadnější je ovšem dramatická proměna způsobu vedení
Jednoty. Informační vakuum, nejednou zkreslené informace, časový tlak,
projednávání věcí neprojednaných na sborech, nestandardní kroky neodpovídající
našim postojům, posunování významu věcí v čase, zpochybňování jiných
postojů, realizace záměrů „alternativními“ cestami - to je jen část toho, co přivedlo sbory do
situace, kdy nezadržitelně míříme do stavu, kdy se Jednota stává pouhou
virtuální realitou, v níž sbory vytváří zdání, kulisu skutečné jednoty.
V této virtuální „Jednotě“ ovšem sbory přestávají mít podstatný vliv na
chod událostí. „Demokraticky“ nastavená vnitřní pravidla spolehlivě udělají
své.. Jsou snad opakované pokusy o nastolení kontroly nad sbory v kombinaci se snahou o izolaci
„nevhodných“ myšlenek onou kýženou „obnovou“? Nebo máme slovo obnova chápat
spíše ve smyslu oné specifické transformace na jejímž konci bude struktura,
která s baptismem nemá nic společného? Je těžké cítit se doma
v takovéto Jednotě. V Jednotě, kde je obtížné pozvednout hlas, kde nad
vším visí nějaký „copyright, kde pomalu i ti, kteří se jen ptají, „poškozují dobré jméno Jednoty
“…, kde pro slova bratr, sestra v jejich původním smyslu nemusí být za
chvíli místa.
Letošní rok je 110. rokem
existence práce v našem rokytenském sboru. Sboru, z nějž vyšla řada
pracovníků známých nejen podle jména celé naší Jednotě - z těch nejznámějších br. Tomáš Macháček, br. Vaculík, br. Mikulenčák, br. Hůževka, br. Stanislav Švec.
Uvědomujeme si, že ne velkolepé
oslavy jubileí, ale věrnost poznané Pravdě rozhoduje o tom, kde skutečně
stojíme, to je měřítkem celé naší existence.
Za vsetínský-rokytenský sbor chceme zřetelně a jasně říci,
že setrvávání v takovémto svazku za každou cenu po zkušenostech uplynulých
osmi let nebude donekonečna naší prioritou.
Není tomu tak proto, že bychom
neunesli vzájemnou rozmanitost. Není tomu proto, že nemáme k jiným sborům
vztah, že bychom nechtěli nést „společné břímě, žal“ , ale je naší odpovědností zaujmout jasný postoj tam,
kde slova přestávají stačit, kde nejen s dobrým svědomím nemůžeme přidat
svůj hlas, ale kde v konečném důsledku vzniká vážná otázka, zda je to
skutečně „svazek ten, jenž v Kristu víže nás“ nebo naopak tento svazek je
překážkou toho skutečného svazku v Kristu i navzájem. Konečně
nezanedbatelná je i skutečnost, že tento stav, který nás nutí těmito věcmi se
zabývat, odčerpává dlouhodobě naše síly, které jsou potřebné především pro
vlastní sborovou práci.
Prosíme, přijměte toto naše
stanovisko, jako výraz našeho hledání v této věci. Možná, že i někoho z Vás napadají podobné otázky,
není Vám lhostejný tento stav. Ačkoliv by bylo pro nás patrně jednodušší se
těmito věcmi nezabývat, uvědomujeme si, že je to naší odpovědností v rámci
sboru i širšího společenství, jehož se cítíme součástí. Prosíme o Vaše
modlitby.
Závěrem citát z nejstarší
sborové kroniky Rokytenského sboru z května r.1898, z úvodního slova:
„Církev Pána Ježíše, pro niž On s nebe sestoupil, od
času Jeho působení zde na zemi nikdy nevládla mocí světa, nýbrž jest vždy
světem pronásledována. Po vše doby má Kristus na zemi svou církev, byť i chudou
dle světa a nepatrnou. I
v nejtemnějších dobách středověku měl Pán své, kteří s Ním spojeni, a
na Něm co skále věků založeni jsouce, ve všech souženích svítězili, obmyvše
roucha svá ve krvi Beránkově. Kristus, Boží Syn za dnů těla svého byl
pronásledován, a posléze uštván a ukřižován. Touž cestou k oslavě kráčeti
musí i Jeho choť. Kdo by mohl popříti, že církev Kristova povždy sestávala
pouze z věřících v Něj údův? Povolav prostých rybářů, a jiných světu
nevzácných učedníkův, ukázal tehdejšímu i nynějšímu světu, že pro Jeho duchovní
království bývají vždy způsobilejší u světa za nic položení, nežli farizeové a
mudráci. A církev byla církví Páně, dokud v ní vládl duch pokory a lásky a
ne moc světa. Kristus přišel založit nikoliv hierarchii, ale Boží království.
Hierarchie chce vládnout vším a všemu rozkazovati. Kdyby jen mohla, i v nebi by vládla, a
sesadila by Toho, jenž slavně nade vším svítězil. Království pak Boží trpí
násilí ode všech, září světlem duchovním a snaží se uplatňovat na zemi vůli
Boží. Na lidská ustanovení se neváže, ani na učení jejich dbá, majíc vnitřní
světlo Ducha Božího a psané Slovo Boží. Kdo chceš býti členem živé církve
Ježíšovy, ptej se na Písma, tať o Něm svědčí, a přivedou duši upřímnou ku
branám světla a pravdy…“
Z pověření sborového
shromáždění konaného v neděli 13.dubna 2008
S bratrským
pozdravem
Petr
Mrázek
|
|