Odpověď Daniela Kvasničky na článek ´Za církev chudou ´
Datum: Neděle, 01. červen 2008 @ 00:53:02 CEST Téma: Principy
Pokud si dnes křesťané zahrávají s myšlenkou, že
by měla být církev bez majetku a její silou by měla být síla slova, pak je třeba
zohlednit nejen text evangelií, ale také dobu, ve které Ježíš svá slova
vyslovil. Ale podstatnější je ta argumentace Biblí. V té mnozí plavou, a proto
dnes z Bible může citovat kdekterý komunista.
Ivan Odilo Štampach se jim postavil do čela, čtěte
zde. A tak si řekl o odpověď. Jak to tedy je? Kristus řekl
svým učedníkům: Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si
měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte (Lukášovo
evangelium 10, 3n). Byl si vědom toho, že i jeho učedníci mají nárok na péči
těch, kterým sloužili.
Pravda je celá až tehdy, když také čteme to, co
Ježíš ve stejném evangeliu řekl později: „Když jsem vás vyslal bez měšce,
mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli." Řekl
jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej
plášť a kup si meč.“ (Lukášovo evangelium 22, 35-36) A jistě to nemyslel
obrazně. Když byli učedníci v Jeho bezprostřední péči, nepotřebovali nic
dalšího. Ani měšec. A pak je stejným vážným povelem povzbudil a zaopatřil, aby
hospodařili svobodně. Sám Kristus nebyl vůbec chudý, měl šaty, o které se hrály
vrhcáby. I sprostí a zpití římští vojáci je neroztrhali, ale radši o ně hráli
kostky. Takové "sako" nenosil kdekterý vagabund! Ježíš se za svého života nechal
vydržovat ze „státních“ peněz, manželka správce Herodova a další ženy jej
živily, přesněji: Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné,
které se o ně ze svých prostředků staraly. (Lukášovo evangelium 8, 3). Byl
si vědom svého postavení a své důležitosti. Neměl svědomí z toho, že to tak
dělaly.
Ivan Štampach se tedy postavil na stranu kritiků
křesťanství. A to nejenom v argumentaci Biblí: Jde totiž o to, že církevní školy
a zdravotnická či sociální zařízení jsou financována státem jen cestou
příspěvků, které jdou i jiným soukromým školám, ale vůbec ne zcela. Stavbu a
opravy nemovitostí, investice do zařízení, akreditační školení pracovníků,
vzdělání profesorů a další položky neplatí stát. Na studenta kterékoliv církevní
školy – včetně základního, všeobecného i odborného středního školství, vyššího
odborného i vysokého - přispívá jen částečně, nikdy ne zcela. Takže o čem je tu
řeč? Proč se má uvádět čtenář do fanatického zoufalství chudoby a nespravedlivé
přízně církvím, když to není prostě pravda!?
Síla slova je nesporná, ale také i jeho šíření.
Kdyby nebylo knihtisku, tehdy čerstvého manufakturního kouzla, nebyl by Luther
začal reformaci. Jisté je, že moc slova, které by mělo měnit dnešní svět,
potřebuje tlampače dnešních podmínek, v nichž je počet poslů, sdělovací techniky
a dalších prostředků. Prostě v tomto klobouk dolů, tady jisté finance potřeba
jsou. Nebudou-li je církve a náboženské společnosti mít z narovnání se státem,
seženou si je jinak, bude jich méně, ale budou třeba.
Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské
http://www.cirkevnimajetek.cz/
|
|