Pro uctívání Panny Marie je důležitá otázka Spasitelova narození.
1) ZDÁNLIVÝ ROZPOR V TEXTECH TÝKAJÍCÍCH SE SPASITELOVA NAROZENÍ
(1) Ž. 2:7 „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“
(2) Žd. 7:3 „Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce.“
Oba verše Písma sv. nejsou v rozporu, ale nádherně se doplňují: Člověk je omezený, konečný, Bůh je nekonečný. Proto konečné, tj. Panna Maria, nemohla být matkou Nekonečného – tj. Boha. Panna Maria se stala z Boží milosti účastnou pouze na narození lidské formy (podoby), kterou na sebe Spasitel vzal – z ní nepocházela plnost Božství, ona nebyla Bohem. Boží Syn neměl svůj počátek v Betlémě – existuje od věčnosti!!!
(3) Lk. 2:7 „I porodila svého jednorozeného syna,..“
(4) J. 3:6 „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“
(5) Kol. 2:9 „v něm je přece vtělena plnost božství;“
(4.1) “ …z těla, je tělo…“ Jde o standardní způsob narození lidského jedince
(4.2) „….z Ducha, je duch.“ Jde o naprosto unikátní a neopakovatelný způsob narození. Dítě bylo od okamžiku početí z Ducha sv. s tímto Duchem integrováno.
Duch svatý nepocházel z Panny Marie – ona nebyla Bohem! Tedy na svém
početí Duchem svatým, kromě rozhodnutí odevzdat se do vůle Boží, nemá
zásluhu.
Přirození lidé jsou „tělem z těla,“ zatímco Spasitel je primárně „tělem z Ducha.“ My lidé se můžeme do Božího království můžeme dostat sekundárně druhým narozením, nebo znovuzrozením (4).
O preexistenci Božího Syna hovoří i tyto texty:
(1) Ž. 2:7 „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“
(6) Kol. 1:15-18
„On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, (16) neboť
v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i
neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády i mocnosti –
všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (17) On předchází všechno, všechno v něm spočívá, (18) on je hlavou těla – totiž církve. On je počátek a první zrozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.“
Písmo
svaté skutečnost, že bude Panně Marii v budoucnu přisouzen Boží titul
předvídá – proto Spasitel Marii neoslovuje „matko“ nýbrž „ženo.“
Mt. 12:47-50
„…Hle tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.
(48) On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: Kdo je má matka a kdo jsou
moji bratři? (49) Ukázal na své učedníky a řekl: Hle, moje matka i moji
bratři. (50) Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“
Z tohoto
textu je zřejmé, že Spasitel jasně nadřazuje společenství ducha nad
společenstvím těla. Svou pozemskou matku oslovil „ženo“ dokonce i před
svou smrtí na kříži (J. 19:26).
Spasitel svého Otce nazval „Otče“ asi 107 x. Tedy Boží Syn jako Bůh je skutečně bez matky a jako člověk má pozemskou matku (3).
Ve
světle těchto skutečností nutno konstatovat, že přisouzení titulu
Bohorodičky, nebo Matky Boží (Dei genetrix) na sněmu v Efezu je
nebiblickým dogmatem; KONCIL NEMĚL PRÁVO NA TO, ABY PŘISOUDIL
PANNĚ MARII TITUL, KTERÝ JÍ DLE BIBLE NEPATŘÍ - následkem bylo první
velké rozštěpení církve!!! S BIBLICKÝMI JMÉNY NELZE LIBOVOLNĚ
NAKLÁDAT!!!
VYTVOŘENÍM TITULU BOHORODIČKY V PÍSMĚ SVATÉM NEUVEDENÉHO,
VYTVOŘIL KONCIL V EFEZU MODLU, JEJÍŽ UCTÍVÁNÍ TRVÁ DODNES!!! KAŽDÁ
MODLA SE STAVÍ MEZI ČLOVĚKA A BOHA. NEDIVÍM SE TOMU, ŽE V ŘKC UCTÍVÁNÍ
TÉTO MODLY ZASTÍNILO SPASITELE.
2) MARIÁNSKÝ KULT
Jer. 7:18n „…dělají obětní koláč pro královnu nebes…“
Jer. 44:17 „…budeme pálit kadidlo královně nebes…“
Následek?
Jer. 7:19, 20 „Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě? (20) Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek…“
Naproti tomu:
Mariánský hymnus: „Vesel se nebes královno…haleluja!
Katolické litanie: „Svatá Maria matko Boží
…oroduj za nás, svatý Michaeli, svatí Boží andělé, svatý Jane Křtiteli,
svatý Josefe, svatý Petře a Pavle, ….etc. orodujte za nás - doslova
převzato z Českého misálu, ZVON, 1995.
Zarážející je to, že mariánský kult používá tohoto SZ jednoznačně odsouzeného termínu.
V duchovním životě je velice důležité KOMU ADRESUJEME SVÉ MODLITBY. Modlíme se k Bohu, Pánu Ježíši Kristu, jejichž JMÉNA JSOU UVEDENA V BIBLI, TEDY JMÉNA, KTERÁ NELZE ZMĚNIT. Nemodlíme se k Velkému Vládci Vesmíru, či k Velkému Architektu Univerza.
TEDY
BŮH JE BŮH, PÁN JEŽÍŠ JE PÁN JEŽÍŠ – A NIKDO JINÝ!!! POKUD NAZÝVÁME
BOHA ČI BOŽÍHO SYNA JINAK, TEDY OD BIBLE ODLIŠNĚ, JDE PAK O ÚPLNĚ JINOU
BYTOST a naše modlitby k Bohu nedoletí, protože mu nejsou určeny. To je další důvod pro to, proč nelze ztotožnit biblického Hospodina s Bohem muslimů Alláhem.
Podobně je tomu s Pannou Marií, toliko s tím rozdílem, že se máme modlit pouze k Bohu, tedy Stvořiteli, a nikoli ke stvoření, jinak jde o modloslužbu – viz níže.
Problém modlitby
Spasitel
nevyzývá své učedníky aby se modlili k mrtvým (Abrahamovi, Mojžíšovi,
Prorokům), tím méně pak k modlám vytvořených lidskýma rukama, nebo
modlám duchovním. Naopak, své učedníky vyzývá k tomu, aby se modlili ke
Stvořiteli (Mt. 6:9-15; Lk. 11:1-4).
Spasitel nechtěl, aby se k Němu učedníci (pokud byl v těle) modlili zřejmě z těchto tří vzájemně propojených důvodů:
1) UČEDNÍCI MOHLI KOMUNIKOVAT SE SPASITELEM PŘÍMO
2) SPASITEL BYL NA SVÉ POZEMSKÉ MISI DOČASNĚ NIŽŠÍ NEŽ ANDĚLÉ
(5) Žd. 2:9 „Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.“
(6) Fp. 2: 6-8 „ZPŮSOBEM BYTÍ BYL ROVEN BOHU, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, VZAL NA SEBE ZPŮSOB SLUŽEBNÍKA, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na kříži.“
TEDY:
3) DÍLO SPÁSY JEŠTĚ NEBYLO DOKONČENO – Pán Ježíš ještě nebyl oslaven (J. 7:39).
PO JEHO VÍTĚZSTVÍ NA KŘÍŽI SE ALE SITUACE RADIKÁLNĚ MĚNÍ:
(7) Žd. 1:3, 4 „ON, ODLESK BOŽÍ SLÁVY A VÝRAZ BOŽÍ PODSTATY NESE VŠECKO SVÝM SLOVEM. Když dokonal očištění od hříchů, USEDL PO PRAVICI BOŽÍHO MAJESTÁTU NA VÝSOSTECH a
stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu
bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes
zplodil! A jinde se praví: JÁ MU BUDU OTCEM A ON MI BUDE SYNEM.“
(8) 1Tm. 2:5 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“
Tedy modlitby k Otci i Synu směřují k Božímu trůnu. Modlitby k mrtvým (Panně Marii, svatým), nebo k neživým (např. Pražskému Jezulátku) nemají biblické opodstatnění – a tudíž jsou jen lidskými výmysly, které nutně popouzejí Hospodina.
Blíže viz:
Pokud
katolíci nazývají Pannu Marii jinak než v Bibli, jde pak analogicky o
zcela jinou bytost, tedy bytost nutně ze světa mimobiblického - ze
světa Božího odpůrce.
Nekatolíkům byly úchylky mariánského kultu podezřelé. Milan Balabán v ET 33/2002 v článku „Spása je ze Židů“ uvádí mj. toto: „Také Ježíšova matka Mirjam byla Židovka a je otázka, zda naši katoličtí bratři, kteří povýšili Marii až na nebesa, jsou si vědomi toho, že tam povýšili ŽIDOVSKOU ŽENU, že všechny „Panenky Marie“ jsou jen obrázky té Židovky z Galiley, té prosté ženy, které se ujal židovský řemeslník Josef. Jsme si vědomi toho, že všichni novozákonní pisatelé byli Židé? A
konečně: zvážili jsme, že se Bůh nestal člověkem ve všeobecném smyslu,
nýbrž SE STAL ŽIDEM? SVÉHO BOHA ZNÁME JEN PODLE ŽIDOVSKÉ TVÁŘE…Židé tvoří KOŘEN tohoto stromu, my ostatní jsme ratolesti…“ (konec cit).
Alois Adlof v knize „Výklad modlitby Páně“ vydané nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách v r. 1922 uvádí na str. 253 mj. toto:
„…Avšak ona sama vyznávala, že je jí potřebí Spasitele (Lk. 1:47) i Ducha svatého (Sk. 1:14). Ona je blahoslavená proto, že uvěřila (Lk. 1:45). Neboť člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona (Ř. 3:28). A víra je dar Boží (Ef. 2:9). A není rozdílu. Všichni lidé se porušili a narodili se v hříších – kromě jediného prostředníka mezi Bohem a námi, Pána Ježíše Krista (Ř. 3:23; Žd. 4:15). Pouze jediný Spasitel počat jsa z Ducha sv. přišel na svět bez hříchu. …..“ (konec cit).
BohemianAnonymus