Otevřený dopis evangelického faráře P. Špirka staršovstvu BJB v Litoměřicích
Datum: Úterý, 01. červen 2010 @ 15:13:20 CEST
Téma: Principy
Ekumenou se v těchto dnech šíří varovný otevřený dopis evangelického faráře Petra Špirka, adresovaný staršovstvu BJB v Litoměřicích. Vzhledem k jeho závažnosti, která přesahuje vnitřní záležitost dotyčného sboru, považuji za vhodné seznámit s ním i čtenáře NOTABENE.
Otevřený dopis
staršovstvu sboru BJB
Litoměřice
M. Franc, V. Malý
V Praze dne 31. května 2010
Věc: Svědectví o panu Jaroslavu Plevovi
Vážení bratři z litoměřického sboru,
jmenuji se Petr Špirko a jsem bývalým členem a bývalým kazatelským kandidátem Jednoty bratrské. Dnes jsem farářem Českobratrské církve evangelické. Je mi líto, že Vás obtěžuji tímto dopisem. Dopisem, jaký jsem ještě nikdy nepsal...
Dozvěděl jsem se předevčírem ze serveru Nota bene (Hyde Park baptistů), že jste počátkem dubna zvolili za svého kazatele pana Jaroslava Plevu, bývalého kazatele Jednoty bratrské. Bylo to pro mě šokující zjištění. Nebudu se uchylovat k expresivním výrazům. Pouze si dovolím konstatovat, že pan Jaroslav Pleva spáchal v posledních 15 letech mnoho zlých skutků a nechal za sebou velkou spoušť.
Apoštol Pavel psal Timoteovi o kováři Alexandrovi, který mu způsobil mnoho zlého a varoval před ním. Podobně i já varuji Vás před panem Plevou. Pavel se nerozepisoval a nebyl konkrétní, já konkrétní budu, i když zůstanu stručný:
- J. Pleva aktivně jako předseda Úzké rady Jednoty bratrské organizoval vyhnání a vytlačení 1/3 sborů a kazatelů Jednoty bratrské po "charismatickém puči" v roce 1998. Jednota bratrská není velká církev, ale jednalo se o stovky aktivních křesťanů. Ony stovky lidí Vám mohou podat svá osobní svědectví, mnozí ještě žijí, vždyť je to událost stará jen 12 let. Ne ovšem všichni. Mezi obětmi tohoto duchovního zločinu byli nejen mladí, ale i staří lidé, kteří Vám již žádné svědectví nemohou napsat, jelikož zemřeli. Uvedu jedno jméno za všechny: Adolf Ulrich. Tehdy téměř devadesátiletý biskup Adolf Ulrich (1909-2002), hrdina západního odboje, byl z Jednoty bratrské pod vedením pana Plevy bezostyšně vyhnán spolu s ostatními. Pan Pleva s těmi, kteří s ním nesouhlasili, nejednal s nikým v rukavičkách a neštítil se ničeho.
- J. Pleva jako předseda Úzké rady aktivně organizoval a řídil odebrání majetku vyhnané menšiny. Některé kostely si po deseti letech mohly sbory odkoupit zpět, jiné nenávratně skončily v rukou italských realitních spekulantů. Nejvýraznějším případem je bývala budova Jednoty bratrské v Praze 2, Hálkově ulici. Činžovní dům si zakoupil pražský sbor ještě za Rakouska-Uherska, dlouhá léta jej za první republiky splácel (hypotéka). Ani komunisté jej za totality církvi neodebrali. Až Úzká rada Jednoty bratrské pražský sbor z domu vypudila a prodala jej společnosti pro nás s hořce ironickým názvem - Dolce Vita (sladký život). Kdysi významné centrum duchovního života dnes slouží obchodní společnosti. Nejvyšší odpovědnost za to nese jednoznačně tehdejší organizátor - předseda Úzké rady Jaroslav Pleva.
Neznám okolnosti, za kterých se pan Pleva pohádal se svými dlouholetými souputníky z Úzké rady JB, pány Ruckým a Krásným. Ani je nepotřebuji znát. Nicméně znám velmi detailně a osobně události z roku 1998 a následných dlouhých let soudních tahanic a šikany. O tom nemohu zůstat mlčet.
Pan Jaroslav Pleva je nepochybně velmi inteligentní člověk. Má dvě vysoké školy, hovoří dvěma světovými jazyky. Téměř 20 let působil ve vrcholných církevních funkcích. Je nepochybně velmi cílevědomý, sebevědomý a schopný, žel všeho schopný. Nemám obavy, že by se dobře neuplatnil v sekulární sféře v nějaké manažerské pozici. Nicméně je to člověk, který má mimořádně tlustou hroší kůži, tvrdé srdce a temnou minulost. Považuji za neuvěřitelné faux pas a absenci jakékoliv jeho sebereflexe, že se nestyděl kandidovat na post kazatele ve Vašem sboru.
Ve svém zdůvodnění volby píšete: Víme, že nikdo z nás není neomylný a že každý z nás chybujeme. Domníváme se, že pokud své chyby uzná, lituje svých hříchů, pak by měl dostat příležitost osvědčit to v další užitečné práci.
Souhlasím s Vámi, že nikdo není neomylný a že každý chybujeme. Všichni v mnohém zajisté padáme. Na druhou stranu se domnívám, že nemohou být kazateli lidé s morálním profilem kováře Alexandra. Ptám se: uznal pan Pleva to, že vytuneloval tradiční Jednotu bratrskou? Lituje toho? Omluvil se někomu z poškozených a požádal o odpuštění? Nahradil škodu, kterou způsobil? Může tedy dostat příležitost k další placené duchovenské práci? Obávám se, že na žádnou z těchto otázek nelze odpovědět kladně.
Jak jsem psal na začátku, je mi líto, že Vám musím psát tento dopis. Nepotřebuji si s panem Plevou vyřizovat žádné účty, já jsem nakonec po všech turbulencích velmi šťastný, že mohu nyní žít a pracovat v ČCE. Neprahnu po pomstě. Nemohu ale mlčet, když vidím, že se tento člověk nestydí kandidovat na kazatele, zatajuje před Vámi důležitá fakta z minulosti a zneužívá Vaší nevědomosti.
Pravděpodobně Vám pan Pleva podá jiné vysvětlení, kterým se bude ospravedlňovat. V tom je mistr a je v tom za ta léta dobře vycvičený. V každém případě Vám v případě pochybností doporučuji, abyste se obrátili na kohokoliv ze stovek členů ochranovského seniorátu ČCE a vyžádali si další svědectví. Například br. kazatel ochranovského senioártu Ondřej Halama, který s ním býval v úzké radě, br. Petr Heřman, náměstek seniorátního kurátora, nebo farářka Eva Šormová, současná kazatelka pražského sboru bývalé Jednoty bratrské. Kontakty na ně naleznete na tomto webu:
|
|