Notabene - Hydepark baptistů - Jak se změnila Jižní baptistická konvence v posledních třiceti letech

V druhé polovině 70. let 20. století dva muži, Paige Patterson a Paul Pressler, vymysleli plán, jak převzít kontrolu nad Jižní baptistickou konvencí (SBC) a změnit její směr. Jejich strategie zahrnovala baptistům cizí prvek převzatý z politického boje o moc - systém: vítěz bere vše.

Patterson a Pressler pečlivě studovali ústavu SBC a různá ustanovení a přišli na to, že Jižní konvence je v podstatě pod kontrolou funkcí určených pravomocí prezidenta SBC. Zvolením „jinak smýšlejících" prezidentů na 10 po sobě jdoucích let a jimi dosazených lidí do funkcí v nejrůznějších správních radách, by mohli během 10 let nahradit vedoucí všech institucí a komisí v SBC.

Po intenzivním a rozsáhlém politickém organizování a ovlivňování delegátů ve volbách prezidentů konvence, koalice Pressler-Patterson uspěla ve volbách v poměru 55% ku 45%. V 80. letech se sice zorganizovala jistá opozice, avšak nebyla příliš významná co do velikosti a bylo to již pozdě. Na počátku 90. let celá řada tradičnějších baptistů SBC opustila nebo začala podporovat Cooperative Baptist Fellowship (CBF). To dalo ve své podstatě koalici Patterson-Pressler volné ruce k proměně SBC.

Jak se SBC změnila od roku 1979?

Koalice P-P změnila roli pastora v životě baptistických sborů

Podle dosavadního (tradičního) baptistického pojetí byli všichni členové sboru chápáni jako rovnocenní služebníci s rozdílnými duchovními dary – učení odkazující k všeobecnému kněžství věřících. Rolí pastora v tomto kontextu bylo kázat a starat se o vzdělávání, „vzdělávat“ místní sbor ke službě a zabezpečovat administrativní povinnosti na sboru. Pastoři byli chápáni jako služebníci místního sboru.

Koalice P-P zdůrazňovala, že pastor je neomezený vedoucí, vůdce sboru. W.A.Criswell řekl: “Laické vedení sboru je nebiblické, když oslabuje autoritu pastora jako vůdce sboru... laiky vedený sbor bude slabou církví kdekoli na Boží zemi. Pastor je vedoucí, vůdce sboru.“ V roce 1988 SBC přijala prohlášení o tom, že pastor je vůdce sboru.

Tento nový důraz na pastorovu autoritu představuje odklon od původního baptistického pojetí kněžství všech věřících.

Koalice P-P změnila podobu vzdělávacího procesu na seminářích

Původně baptisté očekávali od vyučujících na seminářích, že v rámci výuky obeznámí studenty s různými teologickými postoji. Baptističtí učitelé byli chápáni jako průvodci, kteří vedou studenty při jejich studiu Písma a pomáhají jim, aby svědomitě formovali své teologické pohledy a přesvědčení. Tento přístup byl v souladu s tradičním baptistickým pojetím, kdy každý věřící má právo a zodpovědnost pod vedením Ducha svatého vykládat Písma. Také bylo přijímáno, že každý věřící je odpovědný Bohu za odpovědné vykládání Písma, formování svých postojů a způsob života na jeho základě.

Koalice P-P požadovala po vyučujících na seminářích indoktrinaci studentů jediným úzkým teologickým pohledem. Adrian Rogers (první SBC prezident zvolený koalicí P-P) řekl: “Jestli řekneme, že okurky mají duši, potom ať oni (vyučující) raději učí, že okurky mají duši.“ Vyučující na seminářích, kteří se odmítli přizpůsobit, byli propuštěni. Jejich nástupci se stali „indoktrináři“, kteří si usurpovali místo Ducha svatého a teď si troufají formovat SBC podle výkladů a přesvědčení koalice P-P.

Koalice P-P změnila význam konfesí

V baptistickém pojetí neměly nikdy církevní učení (doktrinální záležitosti) a konfese (vyznání víry) závaznou autoritu nad individuálním svědomím či nad místním sborem. Jižní baptisté v roce 1925 a 1963 uvedli: “Konfese jsou pouze průvodci při výkladu, nemajíc žádné autority nad svědomím.“ Nicméně v roce 2000 koalice P-P vyhlásila, že konfese mají být užívány jako „nástroje věroučné odpovědnosti“.

Komu jsou Jižní baptisté odpovědni ze své víry? Jsou laici odpovědni svým pastorům za to, co věří? Jsou místní sbory odpovědné svým regionálním asociacím? Jsou asociace odpovědné státním konvencím? Jsou státní konvence odpovědné národní konvenci? Tento trend k hierarchizaci porušuje autonomii místních sborů a svobodu všech věřících hledat a následovat Boží vůli podle toho, co jim velí jejich vlastní svědomí.

Koalice P-P změnila pohled na to, jak je chápáno Písmo

V roce 1963 Jižní baptisté zastávali pohled, že Písma jsou záznamem Božího sebezjevení. Po zjevení svého stvořitelského záměru a své svatosti patriarchům a prorokům v Izraeli se Bůh svrchovaně a osobně zjevil v inkarnaci Ježíše Krista. Bůh inspiroval praotce, proroky, apoštoly a ostatní, aby zaznamenali jeho sebezjevující skutky v textech. Tyto zaznamenané texty - Bible, slouží křesťanům jako „průvodce“ ve věcech víry a praxe. Protože svrchované zjevení Boží se událo v Kristu, je Kristus kriteriem skrze nějž jsou Písma vykládána. Celá Bible musí být chápána ve světle Ježíšova učení a příkladu.

Koalice P-P odmítá přijmout, že Bible je „záznamem“ Božího zjevení. Pro ně je Bible sama Božím svrchovaným zjevením. Tvrdí, že nic nemůže být známo o Ježíši než z Bible. Bible má potom pozici stejnou nebo i větší než sám Ježíš. Také odmítají, že Kristus je kriteriem výkladu Písma. Zjevení Starého zákona má stejnou autoritu jakou má Nový zákon. Leviticus zjevuje o Bohu stejně jako Matoušovo evangelium. Koalice P-P napadá každého, kdo odmítá takto věřit v Bibli.

Koalice P-P změnila vztahy církve ke státu

Historicky viděno, Jižní baptisté byli silnými zastánci odluky církve od státu. Hlásali, že stát musí zůstat neutrálním ve věcech víry a náboženství, aby tak bránil svobodu svědomí pro náboženské menšiny.

Baptisté ovlivňovali veřejné mínění a morálku prostřednictvím svědectví církve a nikoliv prostřednictvím státní moci. Po dobu více než 60 let Jižní baptisté hájili tento postoj prostřednictvím Baptist Joint Committee (Spojené baptistické komise o veřejných záležitostech) ve Washingtonu D.C.

W.A.Criswell řekl, že odluka církve od státu byla fikce jakési nevěrecké fantazie.

Koalice P-P upřednostňuje „akomodaci“ cíkve a státu. Zamýšlejí prosazovat konkrétní náboženská témata prostřednictvím veřejné politiky a chtějí, aby náboženské většiny měly větší přístup k veřejným fondům a financím. SBC přestala finančně podporovat Baptist Joint Committee a ustavila si Komisi pro etiku a náboženskou svobodu, aby prosazovala zájmy koalice P-P ve Washingtonu.

Koalice P-P obrátila vývoj v postavení žen v církvi.

V roce 1845, kdy byla SBC založena, postavení žen ve společnosti, církvi a rodině bylo mnoha způsoby omezované. Časem se věci začaly měnit. Mezi zastánci změn byly známé baptistické misionářky jako Lottie Moon a Annie Armstrongová. Ženská misijní unie (WMU) se stala nástrojem v zlepšování postavení žen v církvi. V 60. letech 20. století sbory povolávaly ženy do vedoucích míst v komisích, staršovstvech a též za kazatelky.

Koalice P-P začala tento vývoj obracet. V roce 1984 SBC přijala výzvu, že ženy nemohou dále zastávat místo diakonek (starších) nebo kazatelek. Ignorovali příklad Foibé, diakonky zmiňované v Ř 16,1 a trvali na tom, že ženy se musí podřídit mužům, protože žena první zhřešila v ráji. V roce 1998 Jižní baptisté vyzvali ženy, aby se „milostivě podřídili“ svým manželům, ignorujíc při tom fakt, že epištola Efezským 5,21 volá k vzájemnému podřizování se v křesťanském domově.

O dva roky později vyznání Baptist Faith and Message 2000 tvrdí, že ženy nemohu sloužit jako kazatelky. Všichni, kdo pracují pro SBC jako misionáři či učitelé na seminářích musí nyní závazně přijmout a vyučovat tento pohled na ženy. Současně v jasném porušení autonomie místních sborů mnohé regionální asociace censurují nebo vylučují sbory, které ordinují ženy.

Dr. Rick McClatchy, Dr. Bruce Prescott

Zdroj: www.mainstreambaptists.org