Mladí v ČR neodmítají nadpřirozeno, ale církev. V každém případě milují hudbu.
Datum: Pondělí, 19. září 2011 @ 14:26:18 CEST Téma: Mládež
Kdysi jsem slyšel jedno výstižné rčení: Na každý složitý problém
existuje jedno snadné, nesprávné řešení.
V dnešní církvi slyším jedno nebezpečné klišé. Mladí lidé
jsou otevřeni pro nadpřirozeno, ale uzavřeni pro církev. Proto, vyjděme
jim vstříc ze „svého ghetta“ a naplňme jejich potřeby.
Vím, opakuji
se, ale stále mne znepokojuje ta fascinace církví růstem, nadměrné
zaměření jen na mládež a touha naplňovat potřeby mladých. (Opravdu je
evangelium o naplňování lidských potřeb, potažmo
o naplňování potřeb teenagerů? Existuje větší potřeba než
odpuštění hříchů a smíření s Bohem?)
Položme si tedy otázku, na co mladý člověk slyší? Protože jsem se od
útlého věku věnoval hudbě, vím, co s mladým člověkem dokáže
udělat „správný“ rytmus a „správná“ melodika. Pokud zvolíme
synkopický, čtyřčtvrťový rytmus, opakující se refrén a jednoduché,
úderné a hlavně procítěné texty, snadno srdce mladého člověka
zaujmeme. Hudba vytvoří atmosféru, náboj, razanci nebo naopak melancholii,
patos až nirvánu.
Každý indický guru, každý africký šaman a každý
woo-doo kněz ví, co udělá například nekonečný, opakující se,
rytmický motiv. Co udělá střídání rychlých a pomalých poloh, jak je
možné hlasitostí uvolnit atmosféru…
Zdá se, že tuto věc objevila v poslední době část církve. Ve
své snaze až podbízet se mládeži, dělá prakticky totéž, co se naučili
první rockeři jako Lewis, Presley ad. Oba měli pozadí letničního
křesťanství a oba se s církví z důvodu hudby rozešli. Zato se
skamarádili s alkoholem a podobnými věcmi. Stejně tak se naučili
ovládat mládež esoteričtí Beatles nebo satanští Rolling Stones.
Hudba sama o sobě má transcendentní rozměr. Stejně jako evangelium
překračuje hranice, kultury, zaujme srdce, rozum i city a podmaňuje si
celého člověka. Ovšem zatímco evangelium člověka osvobozuje, některá
současná moderní hudba člověka – aniž by si to uvědomoval –
zotročuje. Že ne? Zkuste v nějaké internetové diskusi poukázat na
nějakou negativní věc ohledně moderní hudby. Mnozí mladí křesťané
reagují velice podrážděně. Jsou na hudbě závislí a nechtějí slyšet
žádná rizika a chtějí mít „svoji“ hudbu ve „svých“
modlitebnách. Pokud jim ji vezmete, půjdou za ní kamkoliv.
Podobně jako ve světě, tak dnes můžeme v církvi vidět jakési
žebříčky popularity. Zpěváci se stávají populární a snad každá
charismatická konference je pak v Životě víry rozebírána
z hlediska hudební produkce tzv. „chval“. Zda byly hlasité, jak byly
kvalitní…, a krom adorace kázání často heterodoxních amerických
učitelů a proroků, následuje takřka profesionální hudební recenze.
A nyní, části církve, často vyhecované řadou falešných proroctví
o přicházejícím probuzení a vedené učením, že církev má mít
především vliv na společnost, a která zpravidla již ztratila moc
kázaného slova, nezbývá než sáhnout po řízné hudbě. Ta zatím
funguje, přivádí lidi do varu a podobně jako torontští kazatelé
vyplavuje adrenalin.
Vážení vedoucí, dám vám onu jednoduchou, nesprávnou radu, inzerovanou
na začátku. Chcete-li mít opravdu úspěch, buďte důslední. Nekulhejte na
obě nohy a nesnažte se mladým lidem nějak podstrčit církev „s lidskou
tváří“. Nechtějte zabalit do moderní hudby zbytky křesťanství.
Chcete-li mít úspěch, pak rovnou zrušte kázání, nemluvte
o pokání, hříchu, smrti a vzkříšení Krista. Zrušte nedělní
bohoslužby. Otevřete církev pro mladé lidi tím, že pozvete nějakou
opravdu hutnou metalovou skupinu a pořádně to rozpalte. Garantují vám, že
vaše modlitebny budou praskat ve švech mladými lidmi. Můžete pak do
refrénu nenápadně propašovat „haleluja“, „gloria“ a mezi refrény
třeba rapovat bengálsky evangelium. Věřte mi, bude to fungovat!
www.apologet.cz
|
|