Notabene - Hydepark baptistů - Otevřený dopis Dana Drápala Václavu Lamrovi ohledně stanoviska k Prague Pride 20

Milí přátelé,
na “Prohlášení” týkající se reakce na Prague Pride jsem dostal desítky děkovných e-mailů. Rád bych se ale pokusil přesvědčit i některé naše kritiky, proto tento “Otevřený dopis”.
Přeji vše dobré!
Dan Drápal

Otevřený dopis Václavu Lamrovi

Milý Václave,
vadí Ti, že nabádáme křesťany, aby nepořádali protiakce proti homosexuálním aktivistům. Považuješ náš postoj za zbabělý a nemoudrý, dokonce nás přirovnáváš k německým křesťanům, kteří mlčeli, když se chystal holocaust. Viníš mě a ostatní signatáře Prohlášení, že „nabádáme k hříchu pasivity a přisluhování“. Když jsem se hájil, že o problematice rodiny a sexuality (a tedy i homosexuality) píšu rozsáhlou knihu, prohlašuješ, že na nějakou rozsáhlou knihu nebudeš čekat.

Milý Václave, každý z nás má nějaké obdarování. Já nepochybuji o Tvých šlechetných úmyslech a obdivuji Tvůj evangelizační zápal, který Ti, jak dobře vím, vydržel celá desetiletí. Nepochybuji o tom, žes – v pozitivním slova smyslu – oslovil celou řadu lidí. V křesťanském světě, jak si ho představuji a jak mu rozumím, je pro Tebe jistě místo. Je mi líto, že v Tvém křesťanském světě není zřejmě místo pro mě a pro mně podobné. Přesto se pokusím vysvětlit Ti, proč jednám tak, jednám, a proč píšu obsáhlou knihu, na kterou ne každý chce čekat.

Na každého člověka se dívám jako na potenciálního křesťana. Můj primární přístup – „default“, jak by řekli „ajťáci“ – je vstřícný. Pokud se nejedná o vyloženého posměvače, předpokládám u každého člověka, že bude mít dobrou vůli a že bude přístupný argumentům. Samozřejmě, u mnoha lidí se někdy dříve, někdy později ukáže, že argumentům přístupní nejsou a že se mi nepodaří vstoupit s nimi do smysluplného rozhovoru. Ale raději se mnohokrát spálím, než abych předem ztratil někoho, kdo by mohl být pro evangelium otevřený.

Žijeme v určité situaci, kterou bychom měli nějak reflektovat. Psal jsem o tom při jiných příležitostech: Když bude v nějaké zemi sucho, pak si lidé budou klást otázku: „Došlo k nějakým klimatickým změnám?“ V jiné kultuře si budou klást otázku: „Je to trest boží?“ V jedné zemi se budou ptát dále: „Zač nás Bůh trestá?“ V jiné zemi si budou klást otázku: „Který bůh nás trestá?“ Jsem přesvědčen, že v každé z těchto zemí je třeba zvěstovat evangelium jiným způsobem. Řečeno s apoštolem Pavlem, být Židům Žid a Řekům Řek.

Žijeme ve společnosti, která ctí „toleranci“. Dávám to slovo do uvozovek, protože ho nepovažuji za samozřejmé, ba ani přesné. Homosexuální lobby nechce toleranci, chce prosadit své názory a nebude tolerovat biblický přístup. Jenže lidem to není jasné a je třeba to vysvětlovat. Když začneš dnešního postmoderního člověka přesvědčovat o tom, že Ježíš je jediná cesta k Bohu, přestane tě jednoduše poslouchat, přestože máš pravdu. Je to stejně zpozdilý přístup jako byla snaha přesvědčovat ve 14. století Berbery o existenci Trojice.

Chceme-li dnes, aby lidé poznali a uvěřili, že Ježíš je jediná cesta k Bohu, není nejlepší, jim to hned říci a pak to jen vehementně opakovat. Lidé se mohou setkat s Ježíšem, aniž ihned uvěří, že je jedinou cestou k Bohu. A když se s ním setkají, když s ním navážou vztah, je velká naděje, že se postupně otevřou i pro poznání, že je skutečně jedinečný.

Negativní dopady homosexuální ideologie nijak nepodceňuji. Jelikož jsem se obrátil mimo jiné i na základě argumentů, mám srdce pro ty, kteří potřebují argumenty. Možná znáš lidi, kteří uvěřili na základě toho, že na ně někdo křičel evangelium. Já takové lidi neznám. Za to znám řadu lidí, kteří uvěřili, protože jim evangelium někdo trpělivě vysvětloval a byl ochoten odpovídat na jejich – někdy i hodně všetečné – otázky. Nástup homosexuální lobby zastihl křesťany do značné míry nepřipravené. Výsledkem je, že mezi křesťany převažuje dvojí reakce: Buď teze homosexuální lobby v podstatě přijmou, nebo zaujmou ostře zákonický postoj, ať už o této problematice cokoli vědí či nevědí. „Sice tomu nerozumím, ale jsem proti.“

Jenže většina lidí nepatří k homosexuální lobby. Její propaganda je sice o ledasčem přesvědčila (např. o tom, že homosexualita je daná geneticky), nicméně tito lidé nejsou jejími zapálenými stoupenci. A právě tuto většinu nezískáme pokřikováním na homosexuály nebo pořádáním vzdoroakcí. Přinejmenším někteří z těchto lidí slyší na racionální a podložené argumenty. Těch argumentů lze snést celou řadu, a já se o to pokouším ve své knize, na kterou nechceš čekat. Jistě, můžeme na homosexuály pokřikovat, že jsou zvrhlíci. Obávám se ale, že je tím nezískáme a celou řadu dalších lidí odradíme od toho, aby křesťanům naslouchali.

Když v roce 1936 napadla Itálie Etiopii, bránili se Habešané luky a šípy armádě s kulomety. Nelze jim upřít hrdinství; bojovali ovšem ztracený boj. Pořádání vzdoroakcí proti homosexuálům je přesně to, nač média čekají. Ano, je možno takto postupovat, ale výsledek je daný předem. Je to stejné jako bitky skinheadů s anarchisty. Vše je předvídatelné – jaká budou hesla té či oné strany, jak se pokusí se střetnout a jak se policie bude snažit tomuto střetu zabránit. Večer to jistě bude ve zprávách. Nicméně z hlediska politického vlivu jsou obě strany naprosto irelevantní. Ani jedna nic neprosadí. Pokud jde o militantní křesťany a homosexuální aktivisty, je situace jiná v tom, že média nebudou neutrální, ale budou stát proti militantním křesťanům. Proto se tato situace více podobá boji Habešanů proti italským agresorům. Pořádání vzdoroakcí je přijetím taktiky protivníka a naběhnutím si na vidle. Mně Pán Ježíš říkal něco o holubičí prostotě, ale rovněž o hadí chytrosti. A jistě tím nemyslel, že mám být jedovatý.

Viníš mě z pasivity. Já si myslím, že jsem zrovna v této věci v posledním roce rozhodně nebyl pasivní. Jistě, nemohu doložit, na kolik lidí mé články o této problematice pozitivně zapůsobilo. Ale určitou zpětnou vazbu mám. A psala-li sestra Ludmila Hallerová o tom, že by každý ze signatářů měl získat alespoň jednoho homosexuála, pak si myslím, že mohu hlásit: Splněno. I když stoprocentně si tím jist být nemohu – to přijde až na druhé straně nebe.

Měl by ses alespoň pokusit zamyslet nad tím, zda není legitimní i jiný druh reakcí, než ty považuješ za správný – myslím, že zejména vzhledem k tvé letoře. Prostě jsme každý jiný a já na homosexuály pokřikovat nepůjdu, protože to nepovažuji ani za správné, ani za účelné. Udělám však maximum proto, abych ukázal, že Bůh má pro každého člověka připraveno něco zcela jiného, a že to, co nám připravil Bůh, opravdu stojí za to.

Dan Drápal, 21. července 2012

Zdroj: http://www.dkd.cz/WordPress/vnitrokrestanska-diskuse/