Právní výklady k Příspěvku na činnost církve
Datum: Pátek, 01. březen 2013 @ 18:13:00 CET
Téma: Diskuse o odluce


Tajemník Výkonného výboru BJB ve své upřesňující informaci k smlouvě o vypořádání uvedl, že "nepodepsáním smlouvy nebude zablokováno čerpání příspěvku na činnost církve, tedy příspěvku na platy kazatelů a provoz Kanceláře VV. Tuto skutečnost máme potvrzenou představiteli ministerstva kultury (MK) nejen ústně, ale také písemně, dokonce je uvedena přímo na webu MK. Vše uvedené samozřejmě platí jen v případě, že Ústavní soud nezruší zákon o majetkovém vyrovnání."

Tato informace je vedle zmíněného ministerského písemného potvrzení podepřena i významnými právními výklady - důvodovou zprávou, která byla předložena Parlamentu ČR spolu s návrhem znění zákona o majetkovém vyrovnání, a Odborným stanoviskem, které pro Ministerstvo kultury zpracoval Mgr. Petr Jäger, Ph.D. Autor je asistentem soudce Ústavního soudu ČR a vyučuje na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU v Brně. Zaměřuje se na ústavní právo, základní práva, konfesní právo a právní teorii.

Důvodová zpráva k § 17 "Příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností"

Systém přímého financování registrovaných církví a náboženských společností státem byl zaveden zákonem č. 218/1949 Sb., který byl přijat v rámci perzekuce páchané na území tehdejšího Československa (po 25. únoru 1948) ze strany totalitního státu vůči věřícím a církvím a náboženským společnostem a umožňoval jejich přímou hospodářskou kontrolu státem. Výši tohoto financování v letech 1948 – 1989 určoval totalitní stát podle svojí libovůle, bez ohledu na skutečné potřeby církví a náboženských společností.

Součástí majetkového vypořádání státu s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle tohoto zákona je i opuštění principu financování platů duchovních a dalších výdajů registrovaných církví a náboženských společností ze státního rozpočtu.

Účelem zaváděného institutu přechodného financování je umožnit dotčeným církvím a náboženským společnostem přizpůsobit se – po více než 60 letech trvající majetkové závislosti na státu – nové ekonomické situaci, kdy stát již nadále přímo nefinancuje jejich duchovní, ani jim nepřispívá na úhradu dalších nákladů.

Po dobu 17 let bude podle § 17 vyplácen dotčeným církvím a náboženským společnostem, které získaly oprávnění k výkonu zvláštního práva, tj. oprávnění být financovány podle zákona č. 218/1949 Sb., příspěvek na podporu jejich činnosti. Tento příspěvek se bude od čtvrtého roku snižovat o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období. Výše částky vyplacené v prvním roce přechodného období odpovídá částce poskytnuté církvi a náboženské společnosti podle zákona č. 218/1949 Sb. v roce 2011, což byl první rok účinnosti Deklarace shody.

Příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností bude vyplácen do 31. ledna kalendářního roku, na který je určen tak, aby tyto církve a náboženské společnosti měly včas k dispozici finanční prostředky na svou činnost. Stanoví se, že příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností není předmětem daně z příjmů a ani jiné daně, poplatku či jiného obdobného peněžitého plnění.

Zdroj: www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=82283



Kap. 2 "Konstrukce vypořádání „veškerých nároků“" z Odborného stanoviska Mgr. Petra Jägera, Ph.D.

Návrh zákona o majetkovém vyrovnání váže vyplacení kompenzace za podmínky explicitní akceptace této náhrady za „veškeré nároky za původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, jenž se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, který se podle tohoto zákona nevydává.“ Toto kogentní ustanovení musí být podle § 16 odst. a) návrhu zákona jednou z nutných náležitostí smlouvy o vypořádání podle § 16 odst. 1. Prohlášení o vypořádání všech majetkových nároků (na konci procesu majetkového narovnání podle zákona) je tak zákonnou podmínkou pro vyplacení náhrady podle § 15 návrhu zákona, přičemž dotčená církev nemá možnost se od tohoto ustavení odchýlit a ve smlouvě jej modifikovat či přijmout s výhradou.

Tato konstrukce (kromě dále uvedených závěrů ke vztahu obecných a zvláštních předpisů) tedy vylučuje, aby se církevní subjekt mohl domáhat svého nároku mimo zákon o majetkovém vyrovnání (nad jeho rámec), neboť konstrukce zákona je nastavena tak, že vzdáním se majetkových nároků tyto zanikají a na jejich místo nastupuje finanční náhrada (pohledávka), konkrétně stanovená v § 15 návrhu zákona. Ustanovení § 16 odst. 1 pak již neumožňuje od uzavřené smlouvy odstoupit, či ji vypovědět v civilistickém smyslu, svůj smluvní souhlas tak dotčená církev již nemůže (např. po vyplacení části náhrad) vzít zpět.

Lze dále konstatovat, že pokud dotčená církev odmítne akceptovat výše uvedený zánik ostatních majetkových nároků, finanční náhrada se jí nevyplatí. Tímto není z povahy věci dotčeno právo uplatňovat nároky na fyzické vydání věci, vzniklé na základě zákona, a uplatněné v jeho intencích, a vyplácení příspěvku na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností dle § 17 návrhu zákona.

Zdroj: www.mkcr.cz/assets/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/Stanovisko-Zaloby-CPO-mimo-restituce.pdf





Tento článek najdete na Notabene - Hydepark baptistů
http://notabene.granosalis.cz/

Adresa tohoto článku je:
http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=2902