Notabene - Hydepark baptistů - Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom

Na Filozofické fakultě v Brně byla v roce 2012 obhájena disertační práce Mgr. Jany Vávrové Maškové, Ph.D. "Religiozita Romů v městském prostředí. Případová studie baptistické skupiny Odel Hin Drom"

Tématem této práce je fenomén romské religiozity v městském prostředí. Práce je koncipována jako případová studie brněnského romského sboru hlásícího se k Bratrské jednotě baptistů. Práce se zaměřuje především na otázky spjaté s proměnou identity v důsledku konverze.

Citace ze závěru disertační práce:

V této práci dospívám k následujícím závěrům o religiozitě členů romského baptistického sdružení Odel Hin Drom:

Náboženské představy a praktiky realizované v romském baptistickém sboru nevykazují žádná „romská specifika“ týkající se obsahů víry, náboženské praxe nebo symbolických reprezentací. Jejich náboženský život je v těchto ohledech totožný s jejich souvěrci, kteří jsou příslušníky majoritní společnosti. Specifika romské religiozity, jak jsou popisována v odborné literatuře (magické praktiky, výrazná pověrčivost, uctívání soch a obrazů, víra v revenantismus apod.), jsou mezi romskými baptisty reflektovány, znají je, často jsou součástí popisu života před konverzí. Vztah k nim je vědomě negativní a odmítavý, tyto tradiční romské praktiky jsou ztotožňovány se „Satanem“ a jejich rezolutní odmítnutí patří mezi hlavní znaky „znovuzrozeného“ křesťana.

Romský baptistický sbor má evangelikální charakter, jeho členové kladou zásadní důraz na hluboce prožívanou osobní zbožnost a sdílení náboženských zážitků a zkušeností. Ve svém počínání se snaží být úzkostlivě pravověrní – na což dohlíží neromský kazatel, vůdčí autorita pro celou skupinu.

Přes popsanou shodu náboženských projevů u romských a neromských baptistů však členové romského sboru nejeví ani v náznaku odklon od primárně romské identity. Prvotní hypotéza, ţe by u členů romského sboru mohlo docházet k oslabení romské identity ve prospěch identity náboženské (křesťanské), se nepotvrdila. Romští baptisté důsledně trvají na svém romství a hovoří o „církvi pro Romy“ nebo „náboženské skupině pro Romy“ a o tom, ţe „kráčejí těsně vedle Bratrské jednoty baptistů“. Jinak řečeno chtějí být pravověrnými baptisty, avšak v rámci baptistické církve si chtějí udržet jistou autonomii, přičemž tento požadavek je motivován etnicky – „církev pro Romy“.

Pochopení romství se však konverzí k baptistické víře proměňuje. Křesťanská víra Romům totiž slouţí jako nástroj k novému pochopení a reformování romství. „Znovuzrození“ romští baptisté svůj stav po konverzi vnímají (stejně jako neromští baptisté) jako správnou cestu vedoucí ke spáse. Konverze pro ně však má ještě bezprostřednější význam, který můžeme označit jako kulturní, nikoliv jen duchovní konverzi.

Romové totiž svou konverzi nevnímají na pozadí obecně lidském, nýbrž na pozadí vymezeném romstvím s jeho specifickými kulturními a sociálními vzorci. Romští baptisté ztotožňují svůj upadlý stav před konverzí s řadou negativních jevů (magie, pověry, kriminalita, drogy apod.), které dohromady chápou jako metafyzické zlo (perzonifikované jako „Satan“) a které výslovně spojují s romstvím. (Jedná se v zásadě o tytéž negativní jevy, které s Romy typicky spojuje i majoritní populace.)

Konverze následně neotevírá pouze cestu ke spáse v duchovním smyslu, nýbrž umožňuje nový model života (spásu) v kulturním a sociálním smyslu. Tento nový život je chápán stále jako život romský (pocit etnické sounáležitosti není ani v nejmenším oslaben), avšak jedná se o očištěné, alternativní romství – romství zbavené všech uvedených negativních jevů.

Na základě svého výzkumu docházím k závěru, že specifika romské religiozity se v případě romského baptistického sboru Odel Hin Drom projevují výhradně na rovině sociálních vazeb a kulturní a sociální identity. Po stránce obsahů víry a náboženské praxe se romští baptisté ničím neliší od neromských baptistů.

Rozdíl je ve způsobu, jakým se sdílená víra promítá do vnímání vlastní identity a sociálních vztahů. Křesťanská víra a praxe je pro Romy příležitostí pro reformulaci a transformaci romské identity. Romové konstruují alterativní idealizovaný obraz romství, které usilují realizovat v rámci sociálních vazeb uvnitř baptistického sboru i navenek (idealizovaný obraz Roma, idealizované romské jednání).

Pokud jde o komparaci výsledků předkládané případové studie s dosavadními modely romské religiozity vytvořené na základě výzkumu jiných romských skupin, je na prvním místě zcela evidentní neplatnost modelu romské religiozity, který byl vytvořen pro kulturu romských osad. V romské religiozitě (křesťanství) kultury romských osad vystupují do popředí konkrétní náboženské obsahy a praktiky, jimiž se romské křesťanství odlišuje od současného křesťanství majoritní společnosti. Jsou to právě ty obsahy víry a praktiky, které „znovuzrození“ Romové odsuzují jako „satanské“. Religiozita romských osad je přesně to, vůči čemu se romští baptisté nejostřeji vymezují.

Religiozita romských baptistů v Brně naopak vykazuje řadu styčných bodů s jinými romskými skupinami, které konvertovaly k evangelikálním hnutím. Reformulace a transformace romství je popisována v těchto případech jako poměrně typický jev. Z těchto výzkumů však vyplývá, ţe reformulace a transformace romství může v různých skupinách probíhat různě zejména ve vztahu k majoritní společnosti.

Paloma Gay y Blasco popisuje alternativní koncept romství vytvářený pod vlivem konverze k letničnímu hnutí jako ostře se vymezující vůči majoritní společnosti. „Znovuzrození“ Romové v tomto případě chápou sami sebe jako nadřazené členům majoritní společnosti, zcela stejně jako tomu je u jejich „ne-znovuzrozených“ příbuzných. Transformace romství je zaměřena výhradně dovnitř, směrem k majoritě se nic nemění.

V případě romských baptistů v Brně se v důsledku přijaté křesťanské víry vztah k majoritě proměňuje – přestává být konkurenční, Romové se sice i nadále považují za Romy, avšak alternativní model romství, který konstruují, je přibližuje kulturním vzorcům majority. S majoritou v podstatě sdílejí kritický pohled na negativní sociální jevy pro Romy typické a „nové romství“ konstruují do značné míry podle těchto očekávání. V zásadě se jedná o asimilační proces, byť jeho aktéři kladou důraz na své romství. Romští baptisté sice o sobě i nadále uvažují jako o Romech, avšak „očištěné“ romství modelují do značné míry podle kulturních vzorců majoritní společnosti.

V popsané dynamice transformace romství v romském baptistickém sboru Odel Hin Drom se podle mého názoru skrývá určitý rozpor či nejednoznačnost. Ta má za následek nestabilní charakter alternativního konceptu romství, který tak zůstává pouhou vizí, avšak ve stávající podobě nemá podle mého názoru potenciál vytvořit skutečně stabilní a funkční sociálně kulturní model romství.

Problém je v tom, že romství postavené na nově získané křesťanské identitě postrádá jakoukoliv konkrétní náplň – kromě samotné křesťanské identity, na které ale, jak jsem ukázala, v případě tohoto evangelikálního hnutí nic specificky romského není. Alternativní romství založené na křesťanské víře tak spočívá výhradně ve vědomí skupinové (etnické) identity zúčastněných Romů. Etnická identita však vychází z tradičního romství, tj. konkrétních sociálních formací romských rodin a rodů existujících v dané lokalitě.

Představované alternativní křesťanské romství je tudíž na tradičním romství plně závislé, bez něho by neexistovalo (zbylo by pouze křesťanství). To ale znamená, že baptističtí Romové se nemohou zbavit tradičního romství se všemi jeho skupinovými hranicemi, příbuzenskými vazbami a kulturními obsahy. Bez něj by přestali být Romy.

V praxi to znamená, že sociální koheze nutná pro fungování baptistického sboru je zcela závislá na společenských vazbách mimo tento sbor a jakýkoliv spor mezi Romy, který se sborem nemusí vůbec souviset, kdykoliv hrozí soudržnost sboru rozbít. Toto nebezpečí není pouze teoretické – jak již bylo popsáno výše, v historii baptistického sboru už k této situaci došlo a podobnou zkušenost má řada Romů nebo s Romy pracujících kazatelů i z jiných náboženských skupin.

Sbor sám nejeví potenciál vytvoření vlastní sociální koheze – sociální koheze přítomná ve sboru v danou chvíli je dána výhradně momentálním souladem zúčastněných aktérů, který ale může kdykoliv pominout. Sbor proti tomu nemůže postavit nic, kromě obecného apelu na křesťanské hodnoty. Ty ale nejsou důvodem setrvávání jednotlivých členů ve sboru – jak ukázaly mnohokrát rozhovory s jednotlivými respondenty, jako základní důvod setrvání v nějakém společenství uvádějí pocit autenticity a přijetí touto skupinou. Jakmile se ve sboru přestanou „cítit dobře“, sbor opouštějí, bez ohledu na pastorační obsah.

Situace by se změnila, kdyby byli členové sboru schopni alternativní romství vytvořené na základě křesťanských hodnot nějak pozitivně vymezit – například (zcela hypoteticky) tvrzením o vyvolenosti znovuzrozených Romů (proti ostatním Romům i proti majoritě). Takové pozitivní tvrzení by mělo potenciál skutečně reálné změny identity, která by přesto zůstala „romskou“. Taková dynamika byla zaznamenána v některých případech u romských „znovuzrozených“ skupin v zahraničí. U romské baptistické skupiny v Brně jsem však nezaznamenala ani náznak takového vývoje.

Celá práce je ke stažení na http://is.muni.cz/th/7364/ff_d/