Notabene - Hydepark baptistů - Evangelikální teologie dnes I.

Vyšlo v magazínu Evangelical Theology Today v lednu 1995.
Autoři: Mark Noll, Cornelius Plantinga Jr., David Wells
Překlad do češtiny: Mgr. Rostislav Matulík

Mark Noll je profesorem dějin dogmatu na Wheaton College a autorem knihy Skandál evangelikálního myšlení (1994).
Cornelius Plantinga je profesorem teologie na Calvin Theological Seminary a spolu s Ronaldem Feenstrou vydal sborník teologických a filosofických esejů Trojice, Vtělení a Smíření (1989).
David Wells je profesorem dějin dogmatu a systematické teologie na Gordon Cornwell Theological Seminary a jeho poslední knihou je Bůh v pustině: Realita pravdy ve světě hynoucí naděje (1994).

První obtíží, na kterou narazí každý, kdo chce zhodnotit současný stav evangelikální teologie je skutečnost, že spojení slov „evangelikální“ a „teologie“ příliš často vyvolává shovívavé úsměvy všech, kdo ztotožňují evangelikalismus s fundamentalismem. Je-li pro tyto lidi pojem fundamentalistická teologie protimluvem či rovnou nesmyslem, pak to automaticky vztahují i na slovní spojení teologie evangelikální. Jakákoli diskuse týkající se evangelikální teologie musí proto pomoci i těmto nestranným pozorovatelům, aby začali téma brát vážně.

Druhou obtíží, známější a také složitější, bude úsilí o objasnění samotného termínu „evangelikální“. Evangelikalismus, podobně jako moderní umění či politické názory prezidenta Spojených států, lze snáze poznat než definovat.

Termín „evangelikální“ sám o sobě dnes patří spíše k nic neříkajícím pojmům: významu nabývá teprve tehdy, je-li doplněn dalším, upřesňujícím adjektivem. V tomto smyslu se dnes vyskytuje stále méně a méně „čistých“, „klasických“ evangelikálů.

Namísto nich známe spoustu evangelikálních hybridů: radikální evangelikály, liberální evangelikály, liberály, kteří jsou zároveň evangelikály, charismatické evangelikály, katolické evangelikály, evangelikály, kteří zůstávají katolíky, evangelikály kongregační, ekumenické evangelikály, evangelikální ekumenisty, feministické evangelikály a evangelikály ortodoxní. Pojetí evangelikalismu se stalo natolik různorodým a tolikrát bylo spojeno v dobrém i ve zlém s nějakým jiným proudem, že se jeho sebepochopení rozšířilo a vytvořilo samostatnou subkulturu.

KDO JSOU EVANGELIKÁLOVÉ?

Být označen za evangelikála z výše naznačených důvodů neříká mnoho o tom, co dotyčný věří, ačkoli to více napoví o člověku ze starší generace a méně o člověku mladším.

Pro ty, kterým se toto hodnocení zdá příliš skeptické, se pokusíme o charakteristiku. Za evangelikály budeme považovat takové křesťany, kteří vykazují alespoň dvě z následujících sedmi charakteristik, přičemž alespoň jedna z nich musí být vybrána z prvních tří:

1. Evangelikálové jsou členy denominací, jež mají své kořeny v protestantské reformaci. Upřímně vyznávají evangelium o spasení v Kristu, uznávají autoritu Písma svatého a praktikují všeobecné kněžství věřících.

2. Jsou členy denominací vzniklých z velkých probuzeneckých hnutí 18. století v Anglii a Americe (Wesleyové, Whitefield, Edwards). Horlí pro osobní obrácení, osobní zbožnost, evangelizaci a sociální reformy.

3. Jde-li o katolíky, patří k novoletničnímu směru a jejich zájem se soustředí na autoritu Písma, spasení skrze víru v Krista, svatost života a sociální spravedlnost.

4. Jde-li o intelektuály, dávají najevo svůj odpor k modernímu naturalismu, kantovskému idealismu a sekulárnímu humanismu. Poslední směr kritizují i neintelektuálové.

5. I když nejsou členy žádné církve, vykazují ve vysokém stupni charakteristiky z 1. - 3.

6. Jde-li o Američany, jsou nápadně ovlivněni americkou masovou demokratickou kulturou: jsou optimističtí, populističtí, individualističtí a rádi zpívají vlastenecké písně. Přinejmenším ve 20% svých kázání alespoň polovina amerických evangelikálů užívá různé formy slovesa „sdílet se“.

7. Jsou to členové nebo přátelé různých spolků, organizací, misijních společností, biblických škol, evangelizačních skupin nebo jiných společenství, které charakterizuje „horlivost pro vyhlašování evangelia o vykoupení z hříchu skrze smírčí dílo Kristovo, zjevené v Písmu“.

Jak je vidět, situace není jednoduchá. Nazveme-li někoho evangelikálem, je sice možné, avšak nikoli jednoduché zjistit, co tím o dotyčné osobě vlastně tvrdíme. Odpovídající zhodnocení stavu evangelikální teologie si proto vyžádalo určité úsilí.