Několik smutných úvah nad Izraelem
Datum: Pondělí, 11. srpen 2014 @ 09:25:27 CEST Téma: Zprávy
... Nehájím jednání Palestinců a rozumím Izraeli. To, co mě mrzí, je
skutečnost, že křesťané Izrael podporují. Izrael je ochoten pro jednoho
"teroristu" zabít deset dětí a nevidí, že za každé dítě ma Hamas, nebo
dokonce AlKajdá, dalších deset dobrovolníků pro své "mise". Jednoho
teroristu se pokusí zastavit, sto nových proti sobě postaví. Když se
nezastaví před dětskou krví, mohli by se zastavit aspon před prostými
matematickými počty. Násilím nelze vybudovat dokonalé bezpečí, násilím
lze vytvořit leda tyranii - avšak každá tyranie, dříve či později,
padne, protože ji překoná násilí, které samo vypustilo do světa a mnohdy
ještě stokrát znásobené. Písmo zná jinou cestu, cestu možná obtížnější a
delší. Cestu smíření. Že ji neznají židé, se nedivím, že ji neznají
křesťané, anebo že v ní nevěří, to mě osobně mrzí mnohem více...
Na fejsbůku jsem s několika svými přáteli vedl diskuzi nad současnou
situací v Izraelsko - Palestinským konfliktu. Rád bych se zde s Vámi
sdílel nad těmito svými úvahami. ***
...http://www.blisty.cz/art/74183.html
- Malý citát z článku: Naopak – každá taková akce, při které hynou a
jsou mrzačeni lidé a jsou ničeny jejich domovy, jen posiluje nenávist k
Izraeli, jen zvyšuje počet extrémních radikálů ochotných vykonat
jakoukoli pomstu. A to nejen mezi Palestinci, ale v celém arabském a
muslimském světě...
... Normální národ by se měl zastavit a položit si jednoduchou otázku:
Stojí to za to? Mířit na jednoho "teroristu" a zabít při tom deset
dětí?...
... Nehájím jednání Palestinců a rozumím Izraeli. To, co mě mrzí, je
skutečnost, že křesťané Izrael podporují. Izrael je ochoten pro jednoho
"teroristu" zabít deset dětí a nevidí, že za každé dítě ma Hamas, nebo
dokonce AlKajdá, dalších deset dobrovolníků pro své "mise." Jednoho
teroristu se pokusí zastavit, sto nových proti sobě postaví.Když se
nezastaví před dětskou krví, mohli by se zastavit aspon před prostými
matematickými počty. Násilím nelze vybudovat dokonalé bezpečí, násilím
lze vytvořit leda tyranii - avšak každá tyranie, dříve či později,
padne, protože ji překoná násilí, které samo vypustilo do světa a mnohdy
ještě stokrát znásobené. Písmo zná jinou cestu, cestu možná obtížnější a
delší. Cestu smíření. Že ji neznají židé, se nedivím, že ji neznají
křesťané, anebo že v ní nevěří, to mě osobně mrzí mnohem více. Ano,
každá mince má dvě strany: Co je císařovo, dejte císaři, co je Boží,
dejte Bohu. Necht tedy Izrael dá palestincům to, co jim patří a až
teprve pak mohou svou akci nazvat obranou či "protiteroristickou."
Břetislav Tureček má pravdu. Kdyby se Rusové zachovali stejně jako
Izrael a po roce 1968 by Čechy a Moravu zkolonizovali tak, že Čechů by
zbyly pouhé enklávy, i pan Drápal (http://www.krestandnes.cz/article/dan-drapal-ano-zabijeni-civilistu-vadi/23251.htm) by napsal jiný článek...
... těžko se smíříš s někým, komu zabiješ jeho dítě. Aby ses s někým
smířil, musíš se k němu začít chovat ne jako nepřítel, ale jako přítel.
Chovat se tak dlouhodobě a trpělivě. Krok po kroku. I o tom je ono
slavné Kristovo Nastavení druhé tváře. Přestat se chovat jako nepřítel a
začít se chovat jako přítel. Izrael to, s krátkou vyjímkou vlády za
premierovaní Ehuda Baraka ani nezkusil. A když to zkusil, tak při první
obtíži se trhl zpět. Ale politika Izraele prostě nefunguje. Je to více
než čtyřicet let pořád to samé a pořád neůspěšně. Nepřítele nemůžeš
věčně držet násilím v prachu. Nemlžeš jednou za pět deset let vtrhnout
na jeho území, poničit co se dá a pak zase ustoupit. Takovouto politikou
Izrael ničeho nedosáhnul a nedosáhne. ...
... Tunely? Ty se vykoupou znovu. Rakety? Ty se nakoupí nové. Ale zabité
dítě neoživíš, nenávist tím jenom přiživíš. Problémem Izrale nejsou
tunely, ani rakety, ale nenávist. A svými skutky Izrael tuto nenávist
dlouhodobě jen a jen posiluje...
... A ještě další věc: Nemůžeš tvrdit, že se bráníš, když v podstatě
dlouhodobě okupuješ území někoho, jehož vlastně ani neuznáváš, když si z
jeho území rok po roku, krok po kroku, uždibuješ stále více a více.
Izrael podle mého názoru se svou touto akci zdiskreditoval. Možnost je
jediná: Dva státy v hranicích z roku 1948. Jiné cesty polde mého názoru
není...
... Jestliže by součástí dohody k návratu k hranicím z roku 1947 bylo
například plný vstup Izraele do NATO a třeba i do Evropské unie, pak by
bezpečnostní záruky Izraele byli dostatečné a možná ještě větší než
dneska. Izrael se však spolehá pouze na sílu zbraní a to je málo....
... V roce 1947 byli Izraelité vděčni i za ty hranice, co dostaly od
OSN. Vděčně je přijaly a radovaly se z nich. Nenapadla je myšlenka, že
by se nedaly bránit, naopak, první úder odrazily a to zdaleka neměly
prostředky jako mají dneska. Co se po těch letech změnilo? Je snad
Izrael slabší, než byl tehdy? Nikoliv. Okupace: Jestliže mohu svými
tankami kdykoliv beztresně někám vjet a ničit, co mě napadne, pak se
jedná o okupaci. Je to podobné jako u nás po roce 1969, možná po roce
1970: Ruské vojáky a ruské tanky jste nepotkávali běžně na ulicích,
bývali zalezlí ve vojenských újezdech a v kasárnách, ale přesto jste
věděli, že tam jsou a kdykoliv mohou vyjet. Nevím, jestli se dá
vyklizení Gazy nazvat ústupkem. Ústupek by byl, kdyby se Izrael vzdal i
části svých hranic z roku 1947. Nebyl to v podstatě ústupek vůči Palestincům (brali bychom jako ústupek, kdyby Rusové vyklidili například
plzeňský kraj, ale všude jinde v republice by zůstali?), ale krok k
narovnání. Zajímavý názor dnes vyjevil bývalý prezident USA Jimmy Carter
( http://zpravy.idnes.cz/hamas-odmita-odzbrojeni-0sh-/zahranicni.aspx?c=A140807_092627_zahranicni_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box)...
... Osobně začínám přemýšled nad tím, že způsob vzniku (tedy ne samotný
vznik, ale způsob vzniku) státu Izrael byl chybný. Že se šlo přes
nesouhlas Arabů, vznik Izraelského státu se v podstatě místním vnutil
jako cizorodý prvek a je se nikdo neptal, jejich nesouhlas nikdo
nerespektoval. Osobně se dnes, jako generál po bitvě, domnívám, že to
chtělo více trpělivosti a vyjednávání. Odložit vznik Izraele o pět, či
deset let, trpělivě budovat mosty, komunikovat, jednat. Šlo se však
cestou konfrontace. Dnes sklízíme plody tohoto chybného postupu...
... Dva samostatné státy v hranicích z roku 1947 a účinné garance od
západního světa (vstup do EU byl druhým, doplnujícím návrhem, jako
hlavní jsem uvedl vstup do NATO), není jiná cesta k míru. To, co
předvádí Izrael, to posiluje jeho protivníky. Proč dnes Západ Izrael
nepodporuje tak bezpodmínečně jako třeba v roce 1947? Osobně si myslím,
že je to proto, že zasutě cítí, že Izrael dnes není v právu. Není to
proto, že by vzrostl antisemitismus, je to proto, že Izrael prostě
nejedná správně. Věřím tomu, že v návratu k hranicím z roku 1947 by
padly i vnitřní překážky Západu k plné podpoře Izraele jako člena NATO
anebo případně i EU. ...
Demagog bohu-a.svetu.cz
|
|