Papež Jan Pavel II. svolal na 27. října 1986 do Assisi mezináboženské
shromáždění, které bylo na tomto místě několikrát opakováno. Křesťané,
muslimové, buddhisté, hinduisté, animisté (čarodějové), severoameričtí
indiáni a představitelé jiných pohanských kultů se zde modlili za
světový mír.
Toto modlitební shromáždění pak bylo:
(1) Popřením prvního přikázání
2M. 20:3 "Nebudeš mít jiného boha mimo mne."
Protože Desatero lze chápat jako jednotu (Mt. 22:36-40; L. 18:18-27) lze říci že ten, kdo se proviní proti jednomu, proviní se proti všem přikázáním. Navíc Hospodin je Bohem žárlivě milujícím (2M. 20:5)!!!
(2) Rouháním, urážkou Krista, popřením faktu, že mír může nastolit jen Vládce pokojeIz. 9:6 "Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."
To, co se dělo a děje v Assisi pak znamená, že Divuplný rádce rozhodně dotazován nebyl; navíc Vládce pokoje, na jehož rameni spočívá vláda je podle účastníků shromáždění tak slabý a nedostatečný, že mu v nastolení míru musí pomáhat démoni??? Kristus byl v Assisi URAŽEN a PONÍŽEN na úroveň démonů!!!
2Kor. 6:14,15 "Nedejte se zapřáhnout do cizího jha s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?"
1Kor. 10:21 "Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů."
Ano, je to tak; svolavatelé tohoto modloslužebného shromáždění ignorovali fakt, že Bůh je s démony v permanentním antagonistickém konfliktu - tudíž že tyto navzájem protichůdné síly na čemkoli spolupracovat ani nemohou!!! JDE TEDY NIKOLI JEN O ROUHÁNÍ - ALE I O KAPITÁLNÍ NONSENS!
(3) Popřením Krista jako jediné cesty ke spáse
J. 14:6 "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
(4) Útěkem od svědectví o Kristu
Sk. 1:8 " . . budete mi svědky v Jeruzalémě, a celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."
Sk. 4:12 "V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
(5) Hříchem proto Duchu svatému
Mt. 9:34 "Ale farizeové říkali: Ve jménu knížete démonů vyhání démony."
Zde farizeové prohlásili, že je Spasitel na stejné úrovni s démony a tím se dopustili urážky Ducha svatého, ze Spasitele vycházejícího (Mt. 3:16), tedy hříchu proti Duchu svatému, který jak známo, odpuštěn již být nemůže. A stejného hříchu se dopustili všichni křesťané zúčastnění na modlářském obřadu v Assisi - viz bod (2).
Bylo by ve starém Izraeli vůbec myslitelné, aby se v jeruzalémském chrámu uctíval Hospodin - a hned vedle SOUBĚŽNĚ Baal??? OHAVNOST SPUŠTĚNÍ - daleko horší nežli ta, které se dopustil pohan Antiochos Epifanés IV.!!!
A od této doby jsou církve v čele s ŘKC jako svolavatelem této ohavnosti, již definitivně na šikmé ploše, po které se sesouvají stále rychleji do pekel. Jedním z neklamných příznaků je zasvěcování národů Panně Marii - např. českého národa v r. 1993.
MARII - NIKOLI KRISTU!!!
Ještě to není jasné?
Jak z toho ven? Je psáno:
Zj. 18:4,5 "Vyjdi, lide můj z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny."
Osobně jsem přesvědčen o tom, že od prvního Assisi (1986) spočívá na jeho účastnících i místě modloslužby Boží prokletí; Bůh se pak zřejmě již nemohl na toto rouhání dívat, a proto na toto místo seslal 26.9. 1997 zemětřesení, při kterém zřícená klenba zničila hlavní oltář a zabila dva františkány a dva laiky. Jsem si jist tím, že toto modlářstvím a vzpourou proti Bohu prokleté místo bude časem nejen srovnáno se zemí - ale že se propadne až do pekel, podobně jako stany Dátana a Abírama - viz 4M. 16.
Nah. 1:2 (Álef) "Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel. Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený. Pomstou stíhá Hospodin své protivníky, hněvem pronásleduje své nepřátele."
Církvím odpadlým od Krista pak Písmo příhodně praví:
2Pt. 2:20-22 "Jestliže tedy ti, kdo poznáním svého Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: Pes se vrátil ke svému vývratku a umytá svině se zase válí v bahništi."
BA