Notabene - Hydepark baptistů - Doslovný překlad a ponožky v sandálech

Jiří Hedánek o Pavlíkově studijním překladu Bible

V překladu pana Miloše Pavlíka na sebe trochu staromileckým jazykem upozorní nápadná doslovnost. Na první pohled je jasné, že primární ohled bere překladatel na znění originálu a čeština se musí přizpůsobit.

Vyhledal jsem si úsek, který jsem krátce před tím sám také překládal a mám dosud v živé paměti, technický popis náčiní svatostánku ve 2M 25 a 26. Zde stejně jako jinde text obsypávají poznámky pod čarou, které se zřídkakdy věnují čemu jinému než jednotlivým slovům, slova přitahují pozornost opakovaně a v každém verši, až se zdá, že seznam těch, která unikla sebemenší poznámce, by za tento překlad asi nebyl dlouhý. Důležitá i zdánlivě okrajová slova překladatel nepropustí, aniž by nabídl alternativní možné ekvivalenty, komentoval význam nebo aspoň příbuznost či nepříbuznost s nějakým jiným výrazem poblíž.

Tak ve 25,9 – „chystám se ukázati vzor“ – poznamenává pod čarou:
„nárys“, „náčrt“, „plán“, „podobu“

a ve v. 6 „olej k svícení“ upřesňuje poznámkou:
„do lamp“, viz Gen. 1: 14, pozn. 23, zde jednotné číslo, jež pak nutno chápati v hromadném smyslu („veškeré zařízení k svícení“). V kap. 35: 14 týž výraz, na počátku onoho verše však jen ve smyslu jako v textu, nebo snad „na lampy“ tj. „jako podstavec na lampy“.

Zejména slova, která by mohla mít duchovní důležitost, podrobuje překladatel zevrubné prohlídce. Pod čarou dodává k v. 8, „ať se mohu usídliti“:
„a budu pobývati“, kap. 24: 16 a dále obdobně, sloveso jako v Gen. 9: 27 a dále, pozn. 307. Toto sloveso (hebr. „šáchan“) je výraz ze života kočovníků a značí pův. „bydliti ve stanu“, pak však i „bydliti“, „sídliti“ vůbec, obdobně jako od něho odvozený výraz , „obydlí“ („sídlo“, „příbytek“, ne však jako v kap. 10: 23 a 12: 20, hebr. „miškán“, jiný výraz je „stan“ („óhél“) v kap. 26: 7 a dále) ve v. 9 a dále. Srov. Jan 1: 14; Zjev. 21: 3. kde těmto výrazům přesně odpovídají řecké výrazy „skénoó“ („pobývám“, „bydlím (ve stanu)“) a „skéné“ („stan“, „obydlí“). Od tohoto slovesa jsou odvozeny i výrazy „spoluobyvatelka“ („šechéneth“) v kap. 3: 22 a „spoluobyvatel“ („šáchén“) v kap. 12: 4.

K tomu mohu jen dodat: ano, je to tak. Na druhé straně Miloš Pavlík neřeší, zdali „bronz“, „měď“ nebo „mosaz“, jen upozorní na výběr. Do textu klade „mosaz“ (zdůvodnění jsem nenašel), to ale už není u tohoto typu překladu tak zásadní. Za důležité zjevně považoval na tuto možnou šíři upozornit. Mnoho čtenářů Písma si dnes dokáže snadno obstarat informace a sami si vybrat. Na druhé straně možnost bezpracného výkladu nepodává ani takto podrobně komentovaný překlad. Ale to je jen dobře, tak by to mělo být. Nejvíce si ceníme toho, co jsme zjistili sami.

V 26,24 k „dokonale sjednocena do jednoho kruhu“ říká pozn. 924 (překlad má bezmála co slovo, to index):
924 Zde tento výraz („tabbaath“), jenž jinde v celém tomto oddíle značí „kruhy“ připevňované na různé zde popisované předměty na zasouvání tyčí k jich nošení n. spojení, spolu s mnoha jinými překladateli chápu, jak je patrno z překladu v textu, v přeneseném smyslu jako „celek“, „jednotu“, „sloučení n. splynutí“. V takovémto smyslu jej zde přeložili LXX („symblésis“) a obdobné znění nacházím i ve Vulgatě („compago“). Snad se při tomto chápání zmíněného výrazu lze poněkud opříti o jeho souvislost se slovesem „tava“, jež má význam „ponořiti“, „vnořiti“, „vtisknouti“ „ponořen n. vnořen n. vtisknut býti“, (zesílený tvar „se utopili“ v kap. 15: 4,) „vniknouti“, a tedy snad i „vplynouti“, „splynouti“.

Řecký a latinský překlad jako starověcí svědkové mívají poradní hlas, ale zásadní je přece jen jazyk originálu a řešení se Miloš Pavlík snaží hledat především v něm. Ne ovšem stůj co stůj. Např. v 26,18 jsou užita dvě různá slova pro ‚jih‘ z důvodu, který není na první pohled nijak patrný. Čtenář Pavlíkova překladu čte „k jižnímu(917) směru, na jih(918),“ a v poznámkách se doví pouze:
917 Viz Gen. 12: 9, pozn. 359.
918 Nesouvisí s předchozím „jižnímu“.

Poznámku 359 si musí čtenář vyhledat jinde:
Hebr. „Negev“, vl. „suchost“, „vyprahlost“, jméno oblasti v jižní části Kenáanu, jež hraničí s pouští; nejde vždy přesně o pohyb jižním směrem ve smyslu světové strany.

Uvažovat o vysvětlení je na čtenáři. Poznámka aspoň dbá, aby tuto zvláštnost nepřehlédl. Že se poznámky nepokoušejí vysvětlovat všechno a neoblažují čtenáře domněnkami a spekulacemi, dodává tomuto přístupu zvláštní hodnověrnost. Miloš Pavlík se snaží být věcný a věrný na poli sobě vymezeném.

Podrobněji jsem zkoumal zatím jen těchto několik míst, ale i z nich se snad dá usuzovat na celkový charakter. Proto jsem uvedl i onen poslední příklad, v. 18: Ne že by jiné překlady řešily ono místo všechny špatně. Naopak řešení B21 je vtipné: „pro pravou, jižní stranu.“ (Bod pro mého kolegu; přinejmenším za tu čárku, kterou má oproti ČEPu navíc. „Pravá jižní“ je totiž nesprávně, jižní strana neměla žádné ‚pravé‘ a ‚levé‘ křídlo. Tu chybu sdílí i ČKP.) Podobně jako B21 vyznívá i rabín Hirsch: „po straně jižní, vpravo“. Kralické řešení „k straně polední, k větru polednímu“ ukazuje dobrý pokus o interpretaci (druhým výrazem je totiž opravdu nazván vítr v Písni písní). ČSP věren své koncepci neopomněl poznámku, byť překlad „strana jižní na jihu“ není z nejbrilantnějších. Stejně tak pleonastické je vlastně i „pro jižní stranu směrem k poledni“ ČJB, jen je zabaleno do elegantnějšího vyjádření. Absence poznámky tu ale představuje deficit, tím horší, že pro eleganci slov čtenář snadno přehlédne absenci smyslu. Heger ze dvou ‚jihů‘ jeden rovnou vynechává, což je asi jedno ze správných řešení: zachovává smysl a neruší čtenáře poznámkou, pokud nezná odpověď.

Každý překladatel Bible má možnost vykládat překladem, nebo vykládat poznámkami a převádět překladem (ovšem ani vykládat překladem a převádět poznámkami nemusí být někdy špatné řešení). Moderní teorie překladu upřednostňují první možnost do té míry, že kdo se ještě i dnes pokouší tisknout a nabízet doslovné převody, působí naivně a zpozdile, jako kdyby si vyšel na procházku s ponožkami v sandálech. Jenže lidé stále žádají a stále využívají doslovné převody Bible. (Analogicky si také stále berou ponožky do sandálů, čímž vyjadřují i svůj názor na hodnotu módy. Možná také proto, že vědí, že tzv. ‚sandál‘ narozdíl od opánku je jen více vykrojená bota. V ponožkách do opánků se pravda nenasunete. Jenže ponožky do bot včetně ‚sandálů‘ jsou velmi praktické, ať si arbitři elegance papouškují, co chtějí. Ostatně, není to bota nějakého překladatele? Že by někdo ‚opánky‘ přeložil jako ‚sandály‘ a celý svět to rázem začal opakovat? Ale zpět k Bibli.) Biblický text žije trochu jiným životem než ostatní texty. Poučky teoretiků překladu ani moderní trendy tu neplatí tak docela. Svědčí o tom dostatek či snad už jen ‚ostatek‘ písmáků, pro které doslovnost má stále cenu, ač beznadějně z módy.

Volba mezi doslovností a krásou v tomto případě padla evidentně a nekompromisně na doslovnost. Motivací byla jistě vysoká úcta k originálu, ale to není, čím by se tento překlad odlišoval od mnoha jiných. (Překlady se jistě liší různou mírou respektu před originálem, ale který překladatel by otevřeně přiznal, že k němu přistupoval s malou úctou, že.) Čím je tedy tento překlad zvláštní? Naivitou? Překladu pana Pavlíka by jistě bylo možno leccos vytýkat jako ostatně každému překladu, ale sotva by mu bylo spravedlivé vytýkat neinformovanost nebo naivitu. Přitom taková námitka by nás mohla napadnout jako první, jakmile se dovíme, že nebyl teolog ani studovaný biblista. Jenže Miloš Pavlík své názory na text a překládání Písma nevyjádřil někde v mládeži nebo na biblické, nepřispíval do žádné internetové diskuse, ale vyjádřil je vlastním překladem celé Bible. A to je podstatný rozdíl.

Na text Písma, a jak by se měl překládat nebo co je jeho správný překlad, na to může mít člověk názory, i silné názory. Téměř libovolně mylné nebo všelijak naivní názory si může potvrdit četbou vhodně vybraných několika knih. Pokud jich není mnoho, téměř nehrozí, že by své apriorní názory musel měnit. Svou představu o správném překládání Bible může dokonce předvést osobitým překladem několika veršů (nejlépe svých oblíbených) nebo několika kapitol. Sleduje-li svůj záměr prezentovat vlastní představu o Bibli dostatečně cílevědomě, ani několik kapitol vybraného biblického textu asi takové apriorní názory nevyvrátí.

Naivní představy o biblickém textu a jeho překladových možnostech ale spolehlivě mizí, jakmile je překladatel nucen se vypořádat s dostatečně dlouhým úsekem Písma. Nejedna domněnka utvořená v jednom kontextu se rozplývá, jakmile překladatel nebo vykladač postoupí do jiného kontextu. Bible vymezuje sama sebe a dokáže se bránit zjednodušování, pokud ovšem dostane k tomu prostor. Učitel, který překládá, aby demonstroval konkrétní jev, kazatel, který překládá, aby vyzdvihl specifickou myšlenku, díky svému zacílení prosadí svůj pohled mnohem snáze než překladatel, který chce prostě co nejpečlivěji reprodukovat celý text, bez apriorního výběru, knihu za knihou.

Miloš Pavlík poskytl ve svém životě Bibli dostatek prostoru a času, aby Písmo mohlo vyvažovat samo sebe. Během desítek let měl příležitost obstarávat si informace, jistě byl nucen korigovat sám sebe nespočetněkrát a vzhledem k rozsahu a rozmanitosti Písma si nemohl dovolit neústupně prosazovat vlastní představy, které Písmo opakovaně vyvrací. Takový přístup by u překladatele Bible nepřežil ani rok jeho poctivé práce. Miloš Pavlík byl asi velmi osobitý, ale nedovedu si představit, že by byl naivní. To, co by snad mohlo někomu připadat jako naivita, jistě je výsledek vědomého rozhodnutí, ano opakovaného rozhodování a přehodnocování. A to snad téměř bez ohledu na osobní povahu badatele; taková je prostě povaha dlouhodobé systematické práce s Biblí.

V oboru překládání a vykládání Bible neradno přeceňovat ani roli teologie. Filologický a věcný svět Bible je totiž komplexní, zahrnuje nejen náboženské reálie, ale i mnoho jiného. Překladatel a vykladač musí sbírat a integrovat údaje z více oborů, někdy překvapivě nenáboženských. Kromě toho má Bible jakožto velmi specifická knihovna svou vlastní posloupnost a vlastní provázanost, která se těžko dá naučit v nějakém kurzu. Ne že by se takové informace nedaly formulovat jako učivo, ale ani pečlivý student nezíská s diplomem takovou hloubku a intuici, k jaké dozrává pečlivý písmák po desetiletích pobývání v myšlenkovém světě Bible.

To má jistě své duchovní zdůvodnění, ale stačí už přirozené důvody: Intuice je podvědomá statistika mnohem širšího spektra informačních modalit, než jsou verbalizované poučky. Zkušenost (souhrn minulých dějů a pozorování) a moudrost (vědět, jak na to) je více záležitost formování osobnosti než memorování ke zkouškám. Teologie pokrývá jeden aspekt obsahu Písma, univerzitní biblická studia poskytují systematický základ, na jakém písmák může stavět, ale zdali ze studenta vznikne opravdový písmák, nebo jen biblista (řemeslný vědec), bude se odvíjet od toho, zdali na takovém základě bude opravdu stavět a jak. Založit své vědění systematicky může i amatér, ale roky každodenního přemýšlení nad Písmem žádný školní předmět nenahradí. I v tomto aspektu zdá se Miloš Pavlík se kvalifikoval. Navíc se mu dostalo nesamozřejmé výsady toto své dílo dovést až do samého konce. Výsledkem je očividně překlad, který o slovech užitých v originálním textu podává tolik informací, kolik jich jen lze z obvyklých slovníků získat. Neposlouží k plynulému čtení, nenahrazuje historické prameny, nepodává výklady, nepředstavuje pomůcku vše-v-jednom. Předpokládá čtenáře, který si dokáže doplnit reálie, dát věci do souvislosti, zamýšlet se nad textem samostatně a pak ho dejme tomu elegantním jazykem někomu převyprávět. Překlad Miloše Pavlíka je kniha do studovny, ne na kazatelnu.

Překladů, které by mu v tom dokázaly konkurovat, je v češtině pomálu. Na mysl přichází nedávno vydaný Český studijní překlad (KMS). Ten se však více blíží typu, který reprezentuje NET Bible (Biblical Studies Press, bible.org). Jako ČSP k NETu, tak Miloš Pavlík možná hleděl k Darbymu. ČSP jako Pavlík i jako NET má hojně poznámek, jako NET a narozdíl od Pavlíka zahrnuje i výkladové poznámky (stručné; NET má někdy podrobnější, někdy naopak chybějí), jako Pavlík a narozdíl od NETu jsou poznámky ČSP nečtivé (vyžadují mnoho listování), jako NET a narozdíl od Pavlíka se snaží o bezprostředně srozumitelný text překladu. ČSP je tedy blíže běžnému kompromisu mezi formální a funkční ekvivalencí, ačkoli také nesoutěží o střední proud. ČSP má komplikovanější pomocný aparát a nezaměřuje se tak vyhraněně na slovní významy textu jako Pavlík. Možná je to i tím, že ČSP připravovalo více překladatelů, z nichž každý chápal zadanou koncepci maličko po svém.

Troufal bych si odhadnout, že překlad Miloše Pavlíka bude těžit z výhody, že jde o dílo jediného člověka, a tedy v jednotném stylu a s koncepcí realizovanou konzistentně od Tóry po Apokalypsu. Zda tomu tak opravdu je, to by vyžadovalo důkladnější znalost tohoto díla, kterou nemám. V každém případě lze jeho nabídku jen přivítat. Čtenáři-písmáci nebývají lidé jediného překladu, jsou zvyklí konfrontovat a dobírají se významu a smyslu sami. Odhaduji, že kombinace ČSP a MP se jim osvědčí, protože oba překlady jsou zcela nezávislé. Přibere-li si čtenář ČSP ke konzultaci anglickou NET Bible, najde občas stejné informace v obou, přibere-li si MP, jediné styčné body mohou být informace ze stejných slovníků, které Pavlík předkládá jako součást výsledku, kdežto překladatelé ČSP je zdá se často považovali za pracovní data či podklady.

Překlatelé ČSP neměli MP k dispozici a pan Pavlík měl mnoho přeloženo už v době, kdy ČSP ještě nebyla (také NET začínala snad někdy v r. 1994). Navíc není pravděpodobné, že překladů zastupujících podobně důsledně doslovnost by v blízké budoucnosti nějak přibylo. Prezentovat doslovný překlad – jakkoli jsme přesvědčeni o jeho užitečnosti – vyžaduje odvahu. Ostatně vykračovat si dnes s ponožkami v sandálech také.

Jiří Hedánek se podílel na českých překladech Bible (Český studijní překlad a Bible21) – studoval překladatelství a hebrejštinu na Karlově Univerzitě a aramejštinu na Husově teologické fakultě

Citováno z http://www.milos-pavlik.eu/cz/jiri-hedanek-doslovny-preklad-a-ponozky-v-sandalech/

Stáhnout se Pavlíkův překlad dá zde: http://www.milos-pavlik.eu/upload/PavlikCZ.pdf

Koupit se Pavlíkův překlad dá zde: http://knihkupectvi.kvartus.cz/bible-c7/bible-pavlikuv-studijni-preklad-i16/

Stránky projektu jsou zde: http://www.milos-pavlik.eu/cz/