Notabene - Hydepark baptistů - Jakým soudem soudíte

Nejen na internetu se často setkáváme se sebejistými soudy. Od více méně úsměvných soudů výkonů našich sportovců, přes soudy našich politiků (včetně pravidelného lynčování prezidenta) až po – v křesťanských kruzích obzvláště – oblíbené soudy těch, kteří věří nějak jinak. Jinak, než nám to konvenuje s naší tradicí a představami. Kdyby to nebylo vážné, možná by bylo až úsměvné pozorovat některé kazatele, kteří každou neděli hřímají z kazatelny teze o tom, že „v naší církvi máme jedinou správnou doktrínu, jediné správné učení“, na což navazuje (přesně v duchu Orwellových dvou minut nenávisti) filipika o tom, v jakém všichni ostatní žijí omylu, když některé věci dělají jinak, než my.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Matouš 7:1-2

Někdy mám pocit, že lidé musí do určité zdravé tolerance (nemám na mysli toleranci k hříchu!) dorůst, že to je možná ovoce mnoha vlastních rozeznaných chyb a omylů a současně i lásky k bližnímu (pamatujete, že láska přikrývá mnohá přestouní? Viz Př 10:12). Apoštolové, když ještě chodili ve stopách Ježíše někde po Judsku a Galileji, také byli hned s každým hotoví, jen pro příklad: Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. (Marek 9:38-40)

Někdy nám na druhých vadí opravdové pitomosti, jindy se zaměřujeme na neuchopitelné hlubiny teologie a obrazně řečeno dlouhé hodiny cedíme polévku, abychom vylovili utonuvšího komára. Přitom nám často unikají daleko zásadnější věci nejen v naší selektivní teologii, ale zejména v našem pyšném srdci, které diktuje Bohu, co je správné a co ne.

Pamatujete si ještě na zákoníky a na jejich pohled na Ježíše a jeho chování? Nazvali ho „žráč a pijan vína, přítel celníků a hříšníků“ (Mt 11:19). Podle jimi stanovených pravidel slušného chování se vymykal. Stýkal se se spodinou společnosti a přinášel jim dobrou zprávu a naději. To se nehodilo do jejich vymazlené teologie, proto i jeho odpověď „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“ jim nastavuje tvrdé zrcadlo. Kážeme o milosti a jsme nemilosrdní? Kážeme o lásce a přitom jsme pyšní? Pamatujme na to, že „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Jakub 4:6)

Zdroj: www.klicnik.eu