Svrchovanost boží a/nebo lidská?
Datum: Úterý, 05. květen 2015 @ 00:11:45 CEST Téma: Teologie
Teologie a věda
Často žasnu nad Boží velikostí a vím, že Boha nenasoukáme do
žádného teologického systému. Jak řekl kdysi Pavel Hošek, teologie je
pouhé koktání o Bohu. Přesto jsem přesvědčen, že teologie je
nesmírně důležitá. Jsem obdivovatelem Barthovy dialektiky, což by mne dle
jednoho publicisty diskvalifikovalo z kazatelen fundamentalistů. A to
zřejmě i přes to, že zároveň věřím ve verbální a plnou inspiraci
Písma, v platnost každé ioty i když vím, že nemáme
k dispozici biblický originál. Chcete-li, plně souhlasím
s teologií paradoxu.
Biblické výpovědi je v tomto pohledu nutné
respektovat, ale člověku není dáno je plně zpracovat a pochopit.
V tom je například rozdíl mezi vědou a teologií. Teolog pracuje
s neomylným dogmatem, ale vědec vychází, podle Poppera, z teorie
možnosti falzifikace dosud nabytého poznání. Problém proto vidím
v tom, když vědec pracuje jako teolog a jen obhajuje dogma namísto
přístupu možnosti falzifikace (například darwinisté) nebo když teolog
pracuje jen jako vědec a dogma potenciálně falzifikuje (liberální
teologové).
Boží metafyzické atributy
Co tedy leze vědět o Bohu? Z metafyzických atributů víme, že
Bůh je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Neexistuje
všudypřítomnost bez vševědoucnosti, neexistuje všemocnost bez
všudypřítomnosti a neexistuje vševědoucnost bez všemocnosti. Jestliže
Bůh je všude, nehledě na pozemský čas a prostor, pak také vše ví.
Jestliže Bůh je zároveň všemocný, pak musí být všemocný úplně
všude, jak v prostoru, tak v čase. Pokud by Bůh byl omezen místem
nebo časem, nebyl by všemohoucí. A konečně, jestliže Bůh úplně
všechno může, pak je logické, že pokud by něco nevěděl, pak by to ani
nemohl ovlivnit a nebyl by rovněž všemohoucí. Přestože jsem se snažil
psát co nejjednodušeji, uvědomuji si, že nad touto scholastickou spekulací
je třeba se zamyslet.
Bible nám ale obvykle nepředkládá jen spekulativní úvahy, ale prostá
konstatování. Tato konstatování, která přesto obsahují metafyzické
pravdy, jsou situována do našich, lidských problémů. Nenabízejí nám jen
informace, ale především i existenciální řešení. Uveďme si
několik míst z Písma. Například David slovy básníka mluví
o Boží všudypřítomnosti i vševědoucnosti:
Žalmy 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti
jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty,
Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou
dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné,
nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou
tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu
v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech
jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam
doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma,
i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc
jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
v životě mé matky jsi mě utkal.
O všemohoucnosti mluví například již kniha Genezis:
Genesis 17:1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu
Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď
bezúhonný!
Omezenost lidského rozumu
Lidský rozum má však neustále touhu se povyšovat a Boha o tyto jeho
atributy okrádat. Lidský duch se touží rozpínat, měnit dějiny, udělat si
na zemi jméno. Babylonská věž nám toho budiž svědkem. Avšak lidské
dějiny jsou již do detailu a předem Bohu známy. Kniha Zjevení je plná
nám těžko pochopitelných detailů i časových údajů. Bůh má
spočteny naše vlasy, zná počet zrnek písku v moři ve všech dobách.
Kniha života již před založením světa obsahuje jména všech spasených.
Ďábel, jakkoliv se bude snažit, nezmůže proti tomu nic. Jinými slovy,
Bůh zná, má moc ovlivnit, a dopředu určil dráhu pohybu nejen každému
atomu, ale i každé andělské peruti, dopředu určil velikost každé
bakterie; zná, ví a kraluje nad každou naší myšlenkou, slyší každý
náš povzdech a ví i to, co my o sobě nevíme.
Ale to je jen jeden, i když pravdivý a biblický, pohled na Boha. Dal
by se doložit desítkami, možná stovkami veršů. Například Mesiáš byl
dopředu v Písmu prorokován, včetně narození, života, smrti
i vzkříšení; prvního i druhého příchodu. Vše, co bylo
o něm napsáno v Písmu, se muselo naplnit. Přesto Ježíš
z Nazareta zcela opravdově, ne naoko, zápasil s pokušením, byl na
pokraji sil a vše záviselo na tom, zda obstojí. Boj byl opravdový, nikoli
hraný.
Přece tedy nezáleží vše jen na Bohu. Bůh stvořil zemi pro člověka.
Když jej tvořil, nestvořil jej jen jako robota z hlíny, ale dechl do
něho ducha, který nebyl stvořen a vycházel z Boha samotného. Přesto
se člověk nestal bohem. Člověk je stvořen k Božímu obrazu, má
schopnost panovat a volit, poznávat, zkoumat a pojmenovávat, ale není bohem.
Pán Bůh si ale také nestvořil homunkula, kterého by cvičil skrze jeho pád
a nabídku spásy, a neobětoval přitom většinu později namnožené šarže.
Člověk měl svobodu volby, jinak by mu Bůh přece nedával nesplnitelná
přikázání. Bůh není jen velký hybatel, který vše naplánoval předem
bez svobodného rozhodování člověka, i když samozřejmě člověka
omezil. Již v ráji byl mezi Bohem a člověkem nebetyčný rozdíl. Ale
v člověku je přesto podoba a obraz Boha a oživující duch, který
dává člověku něco zvláštního. Co z toho plyne? Je zde zjevně
svoboda Boží činit to, co On uzná za správné i odpovědnost
člověka za uskutečňování jemu svěřeného díla.
Boží etické atributy
Vedle metafyzických atributů jsou zde ale i atributy etické. On je
zároveň dobrý, laskavý, milující, pravdomluvný; On je jednoduše láska.
Před člověka předkládá odjakživa přikázání, jejichž neuposlechnutí
později trestá. Nebude ovšem nikdy trestat za to, co člověk nemohl
ovlivnit; vždyť Bůh je spravedlivý. A opět, Bible není jen kniha
scholastická, ale velmi praktická a používá mnoha antropomorfismů. Proto,
abychom Boha správně chápali, nám ukazuje Boha, který lituje, diví se, je
překvapen. Já také jsem například nově překvapen při každém východu
slunce, přestože vím předem, že zítra znovu vyjde. Vždy jsem znovu a
znovu udiven, když ráno, nad vysílačem Hády v Brně, uvidím
z okna v zimním oparu jasně rudé slunce. Jiný příklad: Bůh
nám dopřál jednoho syna. Miluji ho, ale někdy zlobí. Nejsem z těch,
kdo volí často fyzické tresty, ale někdy není zbytí. Když poté přijde,
omluví se a chce mne obejmout, vždy svého trestu lituji. Ale v žádném
případě to neznamená, že jsem udělal chybu nebo bych byl měl učinit
něco jiného. To jen v některých lidských souvislostech spojujeme
lítost s vlastím proviněním nebo neznalostí. Lítost má ale více
rozměrů. Není vždy spojena s vinou či chybou. Protože člověk je
stvořen k božímu obrazu, i Bible nám ukazuje, že Bůh
lituje.
Genesis 6:6 Bůh litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve
svém srdci.
Znamená to ale snad, že Bůh prostě nevěděl předem, jak to dopadne? Ani
náhodou, vždyť již před stvořením světa vyvolil Beránka, aby byl
obětován za hříchy světa. Bůh věděl vše předem.
Nu 23:19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval.
Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?
A znamená to snad, že si Bůh přál hřích člověka? Ne! Bůh za
hřích člověka není zodpovědným. Vždyť Bůh po člověku žádal, aby
nezhřešil. Člověk má být naopak svatý, jako Bůh je svatý.
Boží volba a lidská volba
Teologové odjakživa stojí před otázkou lidské volby a Boží volby.
Jedni sice správně tvrdí, že Bůh může vše a ví vše, ale mají
problém se svobodou lidské volby, protože ta by podle nich upírala Bohu
jeho atributy. Pokud by se prý člověk svobodně rozhodoval, omezovalo by to
Boží svrchovanost. Navíc ale správně poukazují, že člověk je při své
volbě zatížen hříchem a je jím oslepen, tudíž je jeho „svoboda“
iluzorní. Je také samozřejmé, že aby člověk mohl správně volit,
potřebuje správné informace, které jsou mu díky jeho zaslepenosti
obtížně dostupné.
Otázka nicméně nezní, zda má člověk schopnost „svobodné“ či
lépe řečeno správné volby, ale toho, zdá má vůbec možnost volby. Adam
navíc ale původně žádným hříchem zatížen nebyl a svobodně si zvolit
mohl.
Jiní s tímto sice souhlasí, ale naopak upírají svobodu Bohu,
protože ta by podle nich upírala možnost svobodné volby člověku.
Bible ale mluví o obojím a tak člověk volí zkratku. Vybere si jen
verše, které potvrzují jeho teologický systém nebo ty, které mu
nevyhoví, vhodně zasadí do svého systému. Namísto exegeze volí eisegezi.
Nutno poznamenat, že autor tohoto pojednání (aniž by si toho byl vědom)
není výjimkou! Co z toho tedy plyne? Bůh je svrchovaný, vševědoucí,
všemohoucí a všudypřítomný. Je Stvořitelem, Pánem a Králem
i Soudcem. Suverénně vládne všemu a nejen věci ví, ale také nese
svým slovem a svrchovaně kraluje. Z tohoto pohledu, pokud by byl jen
tento pohled validní, člověk je opravdu naprosto a ve všem na Bohu
závislý a neovlivní vůbec nic.
Je zde ale i člověk, stvořený k Božímu obrazu, s duchem
dechnutým do jeho chřípí. Tento člověk si zvolil zlo a je to on, kdo se
rozhoduje podle svého poznání a podle své vůle. Je to tedy
i člověk, kdo píše dějiny. Má možnost volby, která je ovšem
ovlivněna jeho stavem, zaslepeností a hříchem, ale přeci jen je to on, kdo
volí. Je to člověk, kdo je zodpovědný za to, zda zareaguje na volání
Ducha svatého a přijme nabídku spásy. Jen on je za to zodpovědným a jen
on se bude za své činy zodpovídat. Nebude moci říci, podobně jako Adam
v Ráji: Bože, to je tvoje vina, tys mne tak stvořil a naplánoval můj
pád i mé odsouzení. Bůh totiž chce, aby všichni došli spásy a
Kristus položil život za hřích světa. Bůh nikoho nepředurčil pro peklo.
Podle svého předzvědní vyvolil každého, kdo bude činit pokání a dozná
své viny.
Závěr
Zdá se vám to složité, nelogické a lidským rozumem nepochopitelné?
Mně také. Co tedy s tím? Myslím, že máme trojí volbu.
1. Vyložit patřičné verše dle našeho předporozumění a říci, že
Bůh si nepřeje, aby všichni byli spaseni a implicitně připustit, že Bůh
chce, aby většina lidí skončila v pekle. Tím bychom ale Boha
snížili na úroveň diktátora, který neumí svrchovaně vládnout navzdory
lidské svobodě a člověka bychom rovněž degradovali na loutku nebo
přinejmenším na geniálně naprogramovaného homunkula.
2. Sebrat Bohu jeho božské atributy vševědoucnosti, všemohoucnosti a
všudypřítomnosti a zcela analogicky potvrdit lidskou svobodu tím, že
omezíme svobodu Boha. Někteří jsou totiž přesvědčeni, že tím, že by
Bůh vše věděl předem, bral by člověku v podstatě svobodu
rozhodnout se tak, jak to Bůh neví. Jaká pošetilost! Tak zde ovšem máme
Boha podobného bohům pohanských národů, kteří sami disponují jistou
mírou moci a poznání, ale rozhodně ne v absolutní rovině.
3. Kapitulovat na omezenost lidského rozumu a přijmout tak v Bibli
mnoho paradoxů. Jejich promýšlením však zjistíme, že mají hlubokou
logiku, která ovšem přesahuje tu lidskou. Skutečnost, že jsme zcela
v Božích rukou a že vše ohledně spásy záleží na něm, ale
zároveň, že vše záleží i na nás podle toho, nakolik jej budeme
poslouchat. Nejsme homunkulové, ale synové a dcery svrchovaného Boha.
Zdroj: www.apologet.cz
|
|