Notabene - Hydepark baptistů - V čem se i Spurgeon mýlil

Dnes je moderní mluvit o rozhodnutí pro Krista. Slovní obraty, jako "odmítl, odpadli" apod. se dnes - v odpadlém karnálním křesťanstvu - opakovaně a nesprávně používají. Není možné se rozhodnout ani pro Krista ani proti němu, jinak by neplatilo vyvolení a vytrvalost svatých, jediný způsob, jak člověk může být spasen. I takoví muží, jako H. C. Spurgeon se občas vyjadřovali tímto matoucím způsobem:

Nemyslete si, že můžete říkat: „Náš otec je Abraham!“ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. (Mt 3,9)

Nedomnívejte se, že vás Bůh potřebuje, aby mohl splnit to, co zaslíbil svému služebníku Abrahamovi. On může každý kámen v Jordáně učinit dědicem slávy. Nechlubte se svým původem a nemyslete, že všechno požehnání přicházejícího království musí patřit vám, protože vy jste ze semene otce víry. Bůh může učinit lepší syny z „kamene“, než z pokolení zmijího. On nikdy nemusí opravovat své evangelium podle vrtošivých lidí, žádostivých marnivé slávy, aby mohl splnit svou smlouvu. Bůh si najde lidi i v brlozích, když jeho evangelium odmítají vážení a urození. Ať žádný z nás nemyslí, když jsme pravověrní, nebo bibličtí ve výkladech, že jsme proto v Boží oblibě a že již nemusíme činit pokání. Bůh může působit i bez nás, avšak my nemůžeme nic učinit bez pokání a bez skutků, které dokazují jeho pravost. Jaké požehnání, že On může změnit kamenná srdce ve synovského ducha. Divy milosti patří jen Bohu.

http://www.reformace.cz/

V čem se zde Spurgeon mýlí:

1. Předně, člověk je spasen pouhou milostí skrze víru. Kdo tedy má víru, je spasen a cokoliv nad to by bylo skutkaření. Takový člověk by vypadl z milosti. Pokud by se i spasený člověk mohl rozhodnout konat dobré skutky sám od sebe, pak by měla výzva br. Spurgeona smysl. Ale takto je tato informace poněkud zavádějící.

2. Není možné, aby lidé "odmítali evangelium". Buď jsou vyvolení, a pak evangelium neodmítnou, nebo vyvoleni nejsou a tito lidé nikdy neuvěří, protože jsou předurčeni k záhubě. Nevyvolený člověk se ovšem pro spásu rozhodnout nemůže a pak jej nemá smysl kárat za něco, čeho není schopen.

3. Člověk není spasen skrze pokání, ale pokání činí již spasený člověk neboť nemůže odolat milosti. Ani v dalším životě proto není možné klást důraz na skutky, jakoby to člověk mohl nějak ovlivnit. Vše je pouze neodolatelná milost třikrát svrchovaného Boha. Pokud by člověk byl schopen konat skutky, znamenalo by to, že je lepší než jiný spasený člověk a mohl by se chlubit. Je třeba důsledně přiznat, že vyvolení se netýká jen aktu spásy, ale i celého dalšího života člověka, který je dán předem již před stvořením světa. Proto mluvíme o "vytrvalosti svatých".

Buďme proto důslední a nebojme se poukázat na omyly takových kalvinistů, jako byl Spurgeon. Je třeba zdůrazňovat pouhou milost a Boží svrchovanost: co je nad, je ze zlého. Buďme proto důslednější a nespokojme se s žádným "polovičním" kalvinismem.