Notabene - Hydepark baptistů - Upálení teologa Michaela Serveta v Kalvínově Ženevě

27. října 1553 stanul ve švýcarské Ženevě na hranici lékař, právník a teolog Michael Servet. Jeho popravčí Guillaume Farel, který byl současně vikářem Jana Kalvína, varoval přihlížející: „Servet je moudrý člověk, který si bezpochyby myslel, že učí pravdu, ale padl do rukou Ďáblových... Dejte si pozor, aby se totéž nestalo vám.“ Jaký zločin Servet spáchal, že si zasloužil tak krutý trest?

Michael Servet pocházel z aragonské vesnice Villanueva de Sijena. Byl pilným žákem a když mu bylo čtrnáct let, uměl už řecky, latinsky a hebrejsky a měl velké znalosti z filozofie, matematiky a teologie. Do svých služeb jej přijal osobní zpovědník španělského císaře Karla V., Juan de Quintana. V jeho doprovodu Servet hodně cestoval a všímal si hlubokých náboženských rozporů Španělska, kde židé a muslimové byli vyháněni a vražděni ve jménu rekatolizace.

Jako šestnáctiletý studoval na univerzitě v Toulouse práva, ale vzdělával se i v teologii. Stále více jej přiváděl do rozpaků rozpor toho, co četl v Bibli a dalších knihách a života, který mohl na vlastní oči sledovat. Nebyl však fanatik a tak své pochybnosti zkoumal ze všech stran, než si troufl se k nim přihlásit veřejně. Učinil tak ve svých dvaceti letech, když vydal knihu De Trinitatis Erroribus (O omylech Trojice). Napsal tehdy: „V Bibli není žádná zmínka o Trojici... Boha poznáváme nikoli prostřednictvím našich pyšných filozofických představ, ale prostřednictvím Krista.“ Dospěl také k závěru, že svatý duch není osoba, ale Boží činná síla. Obratem se stal terčem katolické inkvizice, ale ani protestantští učenci mu příliš nefandili. Na to si za cíl svých pochyb vybral příliš ústřední motiv křesťanství.

Servet měl smůlu, že jej nezajímalo, která ze stran postavených proti sobě v době reformace má pravdu, ale tuto pravdu usilovně hledal. Takoví lidé jsou nebezpeční oběma stranám a zpravidla špatně dopadnou, jak si vbrzku doložíme. Zatím však rozruch kolem jeho tisků utichl a to proto, že jejich původce zmizel ze světa. Servet před svými pronásledovateli unikl tak, že si změnil jméno a usadil se v Paříži, kde vystudoval umění a medicínu.

Badatelský zájem jej neopouštěl ani v medicíně. Začal provádět pitvy, aby pochopil, jak pracuje lidské tělo. Jako první Evropan díky tomu popsal plicní oběh krve. Se svými poznatky přišel o 75 let dříve, než William Harvey popsal celý krevní oběh. Pustil se i do dalších oborů a připravil k novému vydání Ptolemaiův Zeměpisný úvod tak úspěšně, že začal být nazýván otcem srovnávacího zeměpisu.

V Paříži se Servet již jako mladík poprvé setkal s Kalvínem. Už tehdy si nebyli příliš sympatičtí, Servet kladl četné otázky a Kalvín na ně nechtěl a také nebyl schopen odpovědět. Při nejbližší příležitosti Kalvín udal Serveta katolické inkvizici a dal se slyšet, že by, být po jeho, Servet živý neunikl. Servet však o Kalvínově počínání nevěděl a obrátil se na něj s nejméně třiceti listy v otázkách věrouky, když chystal své klíčové dílo Christianismi Restitutio.

Po dalším udání jen taktak stihl uprchnout a Francouzi alespoň spálili jeho spisy. Při útěku přes hraniční Ženevu, kde mezitím Kalvín zaujal místo nejvyšší a jeho slovo bylo zákonem, byl poznán a zatčen. Když jej nedostala katolická inkvizice, podali si jej kalvinisté. Kalvín se postaral o to, aby s vězněm zacházeli krutě. V náboženské disputaci se Servetem neměl Kalvín dostatek argumentů, ale dopisy, jež dříve obdržel, posloužily jako doklad Servetovy bezbožnosti.

Skvělý lékař, zeměpisec a teolog byl odsouzen k trestu smrti upálením na hranici. Podle některých historiků to byl jediný náboženský disident, kterého katolíci upálili symbolicky a protestanti doslova. Z historického hlediska Servet zemřel proto, aby se svoboda svědomí mohla stát občanským právem jednotlivce v moderní společnosti.

Zdroj: www.rozhlas.cz