Notabene - Hydepark baptistů - Věříme ve stejného Boha a proč tolik arogance?

Před pár dny vyšel článek Tomáše Halíka s provokativní otázkou, zda máme s muslimy stejného Boha. Kdo čte Halíka častěji, pak nemusí hledat autorovu odpověď. Máme… jednak patříme do rodiny monoteistických náboženství, jednak jde údajně jen o to, jak Bohu říkáme.

Hlavně argument ohledně toho, že je jedno jak Bohu říkáme, jsem při rozhovorech o víře slyšel nesčetněkrát, jedná se o donekonečna omílanou mantru. Jedná se o názor dnes populární, žádaný, kterému se tleská. Zde se T. Halík veze na populistické vlně, proti které sám tolik bojuje.

Halík varuje před nesnášenlivostí, před různými fundamentalismy, ale sám svým textem nesnášenlivost rozněcuje a to především tím, jak snižuje svoje názorové oponenty. Podívejme se na několik z jeho argumentů. „Máme s muslimy stejného Boha? Kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání.“ Jinými slovy kdo nesouhlasí, že máme stejného Boha, je nevzdělanec a naprostý neznalec. Existuje jen jedna správná a hlavně inteligentní interpretace a tou je Halíkova, ostatní jsou nevzdělanci. Jenže vím i o lidech, kteří znají dějiny velmi dobře, stejně tak se velmi dobře orientují v křesťanském vyznání a dochází k jinému závěru než T. Halík. A nejen to. Dokonce se jedná o lidi vzdělané a v historii nepochybně vzdělanější než T. Halík. Halík se zde dopouští komunikačního faulu, když útočí na názorové oponenty, nikoli na názor samotný.

Jinde T. Halík opět naráží na vzdělanost: „Křesťané, alespoň ti, kteří mají určité náboženské vzdělání, vědí o různých (např. alegorických) způsobech výkladu Bible“. O různých výkladech Bible ví snad každý křesťan. Už děti v besídce se učí např. o podobenstvích. Navíc není třeba z křesťanů, kteří nejsou vzdělaní a případně něco nevědí, dělat bandu idiotů. Jiná věc je, že Halíkem uvedený příklad, kterým je alegorie, je věc při jakémkoli výkladu textu věc ošidná… Pochopitelně se někdy vede diskuse o tom kterém biblickém žánru, ale na různé žánry přijde čtenář Bible hodně rychle.

Další „perlou“ je výrok o „primitivním doslovném výkladu fundamentalistů, kteří ignorují, že mnohá místa v Písmu jsou odrazem kulturně-dějinného prostředí autorů“. Ano, někdo vykládá, že svět byl stvořen v šesti dnech. Mám jiný pohled na věc, ale jako vrchol arogance je výklad takového člověka nazvat primitivním. Mimochodem nemalá část adventistů, kterých si z mnoha důvodů hluboce vážím, takto vykládá stvoření a to včetně jejich kazatelů a teologů. Že by se jednalo o primitivní výklady? Nebo jen výklady jiné? Jiná věc je, že i v táboře kreacionistů jsou velmi chytří a vzdělaní lidé. Nemusíme s nimi souhlasit, ale hodit jejich výklad do množiny primitivních? Stejně tak v některých denominacích mají na hlavně ženy šátky, protože se to doslovně píše v Bibli, ale opět – nazvat jejich porozumění primitivním? Proč tolik zášti? Arogance? Toto je příkladem dialogu? Nebo jen příkladem povýšenosti a intelektuální pýchy?

Halík vidí jako největší problém islámu doslovný výklad Koránu. Postrádá u většiny muslimů historicko-kritický přístup ke svým posvátným písmům: „Tímto kritickým způsobem ovšem muslimové ke Koránu běžně nepřistupují, chápou ho většinou nehistoricky a doslovně, což může mít velmi neblahé důsledky.“ Varuje, že podobně někteří křesťané přistupují k Bibli. Souhlasím s tím, že je třeba Bibli číst v kontextu historie, literárního žánru atd. Tyto „hlubiny“ se učí v úvodech do teologie nebo na táborech dorostu či mládeže. Jenže je zde ještě jeden výkladový klíč, který Halík neuvádí a tím je Ježíšovo „Písma svědčí o mě“. Tedy oním interpretačním klíčem je Kristus. V poslední době bylo přeloženo pár knih od T. Kellera, jedna od A. Stanleyho, dalším autorem je J. Stott, nádherné Kristovské typologie najdete u J. Hellera, jistě najdete další naše autory, pokud umíte cizí jazyk, pak sami jistě znáte mnoho dalších inspirativních autorů, kteří interpretační klíč nachází v Kristu (aniž by vynechali historii, kulturu atd.). Pokud Bibli vykládáte, pak jistě sami tento klíč nacházíte a hledáte. Bez něj je historicko-kritická metoda přístupu k Bibli, kterou Halík v textu naznačuje, poněkud bezzubá.

Nakonec je zde otázka, zda máme jednoho Boha. Odpovím Halíkovým citátem: „Jako křesťané vyznáváme víru „v jednoho Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země“, Boha všech lidí.“ Ano, Bůh je Bohem muslimů, ateistů, buddhistů, celého světa. Ano, můžeme mu říkat různě, nakonec i v Bibli má mnoho jmen. Ano, Bůh není „náš“ lokální Bůh. Proto nejsme především katolíci (jak sám sebe v toto článku prezentuje T. Halík), protestanté, ortodoxní, ale křesťané. Zároveň ale musíme zmínit to, co tvrdí sami muslimové: „Muslimové nemohou přijmout příběh Ježíšovy smrti na kříži jako konečné odčinění všech lidských hříchů. Nevěří v ukřižování Ježíše jeho nepřáteli, protože základ učení o ukřižování protiřečí Božímu milosrdenství a spravedlnosti a protiví se také lidské logice a důstojnosti…“.

Tedy nepřijímají středobod křesťanství, a tím je Bůh zjevený v Kristu. Znamená to, že je budu nenávidět? Ne. Pohrdat jimi? Ne. Že je hodím do jednoho pytle s teroristy? Ne. Že je vyženu v Evropy kvůli jejich víře? Ne.

Zároveň ale Bůh zjevený v Kristu, sestupující na tuto zem, nabízející milost, je nejen „originálním konceptem“, ale i „originálním Bohem“, kterého bych přál poznat (nejen) muslimům. Poznat Boha zjeveného v Kristu, který je sice Bohem všech, ale ne všichni Krista jako cestu k Bohu přijali a poznali.

David Novák

http://david-novak.blogspot.cz/2015/12/verime-ve-stejneho-boha-proc-tolik.html