Notabene - Hydepark baptistů - K otázce nevěrohodnosti ekumenismu Richard Novák, kazatel v.v.

Diskusní příspěvek k otázce nevěrohodnosti ekumenismu.

Richard Novák, kazatel BJB v.v.

Při přípravě toho elaborátu jsem se snažil držet se Bible a velmi dobré příslušné teologické literatury. Už mnoho let sleduji velmi pozorně a s kritickým zájmem celou tuto věc.

S Boží pomocí znám poměrně dobře Bibli, která je mým cenným etalonem při měření bibličnosti či nebibličnosti života církví. Žádné závažné výpovědi a poznámky k tomuto problematickému hnutí ekumenickému mne nenechá bez vnitřní reakce.

Snažím se nenechat bez povšimnutí slova, která nejsou jen pouhými glosami, jako například tvrzení následného rázu: „Přítomný ekumenismus je cesta do Říma“ „Tak, jak se děje, je hotovou ekumánií!“ „Je to kotel, v němž se míchají všechna náboženství!“

Velmi pikantní je událost, kterou jsem před lety osobně prožil v Praze na akademické půdě. Na naši tehdejší teologickou fakultu byl ze západního Německa z jedné tamní také bohoslovecké fakulty povolán profesor Dr. Held, luterán, aby měl přednášku o ekumenismu. Z jeho vzdělané němčiny ho překládal náš profesor Amedeo Molnár.

Profesor Held si před ústa nebral servítku při svém fundovaném kritickém projevu. Studenti se tvářili udiveně a já žasnul nad precizností jeho kritiky počínání ekumenického ve světě. Následovala velmi vzrušená diskuse, kterou pak profesor Molnár ukončil nezvyklými slovy, když se obrátil k Dr. Heldovi: „Nicht wahr, Herr professor: „Oekumene, aber kein Gulasch!“ Neníliž pravda, pane profesore: Ekumena, ale žádný guláš!“

Je také známo, že římskokatolická církev v čele s papežem byla zpočátku velmi zdrženlivá vůči celému ekumenickému hnutí. Velmi bystře sledovala svůj vlastní cíl: aby to byl takový ekumenismus, který by byl velkým přínosem pro katolickou stranu. A stále sleduje tento svůj zájem a úsilí o „návrat oddělených bratří protestantů do lůna Matky církve římské.“

Žel, katolický papež a klérus vůbec neuvažují o radikální změně svých bludných dogmat nebiblických a zlých usnesení svých koncilů, kterým přikládají stejnou autoritu jako Písmu svatému. Některé byly však namnoze rozsudkem smrti tisíců nekatolíků a M.J.Husa. Nemluvím tu proti katolickému lidu, ale proti papeži a kléru. Zásadnímu heslu protestanskému „Sola Scriptura“ se vyhýbají. Oni však mají ještě vedle Bible své tradice, závěry svých koncilů, které jsou jimi pokládány za rovné s Biblí. V tom s nimi zásadně nemůžeme být zajedno. Zde nemůžeme být „jedno“! Hodnota Pravdy je neskonale vyšší než kompromisní spolčování ekumenické!

Napíše-li rozumný uvážlivý člověk, že tento ekumenismus je velký kotel, v němž je namíchán guláš lhostejných církví, není to žádný pouhý vtip. A že je tento ekumenismus cesta do Říma, a že překotný způsob jeho šíření lze označit za „ekumánii“, pak bychom se už měli konečně vzpamatovat.

Někdo další ze znalců Bible označuje celou věc za velmi zrádnou, plnou nepoctivých kompromisů a nebezpečí, neboť do církví byl prý nastrčen „Trojský kůň“!

Duchovně spící církve, které už ani Bibli nečtou, natož aby nad ní denně rozjímali, nechávají se šálit a tím více uspávat. Už vůbec nepostřehnou, že pseudo-horlení pro ekumenismus je velkým sváděním k pseudo-jednotě, nikoli v Pravému „býti jedno“, jak se o to tak horlivě modlí Pán Ježíš, Jan 17,9-17. A nynější ekumenismus se děje na úkor pravdivosti a doslovnosti Ježíšových slov.

Snahy o tuto pravou jednotu nejprve s Kristem a s Bohem, a tedy i ve spojení s Písmem svatým a s jeho pravdami, a pak navzájem, nelze dosáhnout ve spojení s takovou církví, která má ještě svoje vlastní učení papežské, Bibli velmi cizí. Kristova církev Boží má jen jednu Hlavu a jen jednoho Otce, a to v nebi a ne na zemi!

Tato betonová pravda plynoucí z Písma, je tudíž naší normou všech norem, podle které se musím rozhodnout, zda budu zajedno s církví s cizím učením, anebo zajedno nebudu! Viz znění stejného ducha podle 2.Kor. 6,14-18.

Řím. Katol. Církev si navíc připisuje právo a nárok na církev vedoucí, jedinou a samospásnou. Ale má mnohé falešné učení, byla vždy bez pravé lásky k tzv. kacířům, smrtelně je nenáviděla a přitom se hrozně bludně domnívala, že tím ohromně bohatě slouží Bohu! Jen čtěme fakta v církevních dějinách.

Ježíšovo učení a konání byla a je věčně láska a slitování. Žádné upalování, krveprolévání a nenávidění! Nýbrž omilostnění. Ne, nesoudíme, ale konstatujeme. A chceme se držet toho, co je Pravda, a to v duchu slov samotného Pána církve, Pána Ježíše: Jan 6,14. Ne církev je Spasitelem ani Prostředníkem, nýbrž jen On, Boží Syn!

Nuže, toto všechno bylo nutno tu napsat, uvažujeme-li o věci ekumenismu, do něhož jsme tak „sladce lákání“. Jsme vyzváni tvořit jednotu, a to zvláštním obratem slova Kristova „aby jedno byli.! Proto je nutné se na sebe podívat, jeden na druhého, s kýmže máme být zajedno; a to skrze Něho, skrze Krista a Boha a skrze Jeho Slovo. A tu jsme u závažné věci: jsme ještě církev Jeho Slova, tedy i podle Jeho Slova? Odpovídá tu všechno podle Slova Bible?

Katolický katechismus učí:

Kdo byl takto katolicky pokřtěn, stal se Božím dítětem a už nemůže tuto skutečnost ze svého života vymazat. Může být jen buď dobrým nebo špatným Božím dítětem. Také nemůže zrušit skutečnost, že je křesťanem. Tento křest prý vtiskuje do duše nezrušitelné znamení křesťana. I kdyby někdo vystoupil z katolické církve, nebo byl z ní vyloučen, křesťanem zůstává navěky.

Mše svatá, eucharistie, svátost oltářní – to jsou katolické názvy pro slavení památky večeře Páně. Biskup nebo kněz chléb a víno proměňuje v tělo a krev Páně. Je to tzv. transsubstanciace, přeměnění. /str. 102/ Jenže v Novém zákoně nic takového nečteme. Pán Ježíš vše řekl podle Jn 6,48-51. O přeměnění tam není nic napsáno.

Také nic neříká o svátosti těla Kristova, která se prý nachází v katolické monstranci, ve svátonosné nádobě k vystavování a uctívání Krista přítomného po způsobu chleba čili hostie-oplatky.“

V této souvislosti je nutno uvést další bludnou, nebiblickou věc: Katolický kněz provádí při oltářní mši, třeba jen symbolicky, znovu a znovu obětování Krista. A to je proti Novému zákonu blud, neboť v ep. Židům 6,9-10; 10-14 je psáno, že Pán Ježíš byl obětován jednou jedinkrát provždy. – Jak můžeme tu být „jedno“???

Ani katolické učení a provádění zpovědi pomocí zpovědnice není ryze biblické s knězem jako zpovědníkem – prostředníkem. Ani vzývání svatých v nebi není biblické, ani mariánský kult vzývání Panny Marie není biblický! Natož učení o Matce Boží jakožto další prostřednice vedle jediného Prostředníka Ježíše Krista!

Ani o tzv. odpustcích není v Bibli nic uvedeno, které v učení církve římsko katolické má své bytelné místo /str. 114/. Zdůrazněné jsou tu „odpustky pro hodinu smrti“ při tzv. zaopatřování, kdy umírající přijímá svátost oltářní „na cestu“. Církev učí, že odpustky mají velikou cenu výchovnou.

Katol. církev prý je naše společná svatá Matka. V ní vzýváme prý v nebi svaté; Bůh jejich svatost prý ověřil zázraky, které se dějí na jejich přímluvu tehdy, když se k nim modlíme. Tyto svaté v nebi ctíme a doporučujeme se jejich ochraně. Dosáhli vysokého stupně dokonalosti.

Mezi nimi a nad všechny vyniká Panna Maria. Byla po smrti vzkříšena a vzata do nebe … Tak učí katolická církev. Pravdu o její svatosti prohlásil článek víry /dogma/: roku 1854 papež Pius IX. – Pravdu o jejím Nanebevzetí prohlásil za článek víry papež Pius XII. Roku 1950.

A papež Pavel VI. Prohlásil na závěr Druhého vatikánského koncilu roku 1965 Pannu Marii za Matku církve. Jí svěřil do ochrany celý Boží lid. K Panně Marii se Řím. katolická církev modlí a vzývá ji jako Pannu mocnou; uzdravuje nemocně, je útočištěm hříšníků, těšitelem zarmoucených, pomocnicí křesťanů, Královnou andělů a všech svatých.

Katolická církev věří v její mocnou přímluvu u Boha, a vyznává ji jako Prostřednici mezi námi a Kristem! – takto „neomylně“ to prohlásil ex kathedra Papež římský. /Řečeno latinsku: Roma locuta, cause finita! – Řím promluvil, spor je ukončen!/ -

Co ještě máme dodat k těmto věcem, jež nemají místo v Novém zákoně ani v Bibli? Máme k tomu mlčet a být zticha jen pro uměle naorganizovanou jednotu ekumenickou?

Ne tak! Kristova modlitba „aby všichni jedno byli“ musí mít zcela jinou kvalitu, zcela jinou základnu a zcela jiného ducha! Hlavně musí mít jiného otce, Otce nebeského! A jinou hlavu, Hlavu církve, jíž je Pán Ježíš Kristus! Mat. 23,9; Ef. 2,20. Jn 17,9-17. Sola Scriptura! Pouze Písmo! Písmo stále stejné!! Doby, módy a filozofie se stále mění. Je zajímavé, opravdu zvláštní! Že Bible už několik věků trvá beze změny dál!! Velký reformátor Dr. Martin Luther v zápasech o závaznost platnosti Bible a jejího ducha prohlásil: Bible není ani moderní, ani nemoderní; Bible je věčná!!! Tudíž i závaznost a platnost jejího obsahu!! Tedy i jednotlivé její věty, duch jejich výpovědí. Že je sám Duch svatý inspirátorem Písem svatých, je pravdou nadsvětnou!!!

R. Novák, 2016

>Pamatujme! Máme jen jednoho Otce: v nebi! Žádného otce v Římě! Církev má jen jednu Hlavu: Krista! Žádnou druhou v Římě! Máme jen jedno Písmo svaté! Bibli svatou! Žádnou tradici!