Scientismus a kreacionismus
Datum: Úterý, 30. srpen 2016 @ 21:43:58 CEST Téma: Glosy
Genetika a vlastně biologie obecně se nedávno otřásly v základech.
Nositelem dědičné informace živých organismů není pouze DNA, jak se
donedávna věřilo, ale do velké míry i RNA, která zatím ležela stranou
zájmu jako nepotřebný balast v rámci genové struktury. Nastalého zmatku
jistě využijí jak kreacionisté tak evolucionisté k dalším půtkám.
V
minulém století řekl filosof Wittgenstein vtipnou zkratkou (volně cit.): "Věda dokáže zodpovědět všechny smysluplné otázky; žádná z těch
smysluplných otázek však bohužel není příliš důležitá pro život
člověka." Tato pronikavá věta bohužel zapadla a tak se i v našem století
celkem odtažité otázky vědy stávají odrazovým můstkem sporů člověku
nepoměrně bližších, zasahujících až jeho samotné nitro, jeho rovinu
duchovní.
Prozrazené kouzlo
Čím to? Řekneme-li, že věda už od dob renesance "táhne", že má silné
slovo, pořád nám zbývá otázka, proč tomu tak je. Vědci ve většině
nemívají ve zvyku stát ve středu společnosti. Věda je takříkajíc dětská
(a tím sympatická) záliba přijít na to, jak která věc "funguje". A na to
člověk potřebuje soustředěně stát stranou. Svědčí to pravda trochu o
naší ztrátě právě té dětské nevinnosti, ale vědec pro nás prostě JE
podivín. V protikladu k tomu, věda má v naší kultuře poslední slovo.
Věda odčarovala svět. Je to jako s člověkem, kterému je prozrazeno
tajemství kouzelnického triku. Stydí se, že na to nepřišel sám. A stydět
se nikomu nechce; jsme raději chytří, než zbožní. Když je ale věda
stavěna do role posledního soudce, není to jen a pouze trik daleko
šikovnější? ?Není Stvořitele ? živí tvorové se vyvinuli přirozeným
výběrem.
"Není duše --- podstatou člověka je pohlavní pud. Není modlitby ---
pomocí elektrod se podařilo ohraničit centrum zbožnosti v mozku. Není
víry --- chování zbožných se řídí ekonomickými pravidly. Zbožný si odpírá
některé požitky, ale investice se mu vrací v bohatství náboženských
zážitků."
Nějak to Bůh udělat musel
My ale přece víme, že vše živé musel Bůh nějak udělat. Člověk a
ostatní tvorové povstali ze země, museli tedy být utvořeni v
souvislostech a podle pravidel tohoto světa. Poetické Boží slovo o
počátku světa (Genesis 1-11) nás učí se ve světě orientovat, což je
užitečné pro každého. Chemické a fyzikální vzorce v životě užije jen
nemnoho specialistů; je dobře, že nás jimi Písmo nezavaluje.
Víme také,
že Bůh učinil člověka tělesného a bylo to dobré. I všechny naše duševní
pochody se odehrávají na základě těla; že osou naší osobnosti je právě
pohlavnost, touha po tom jiném, ukazuje k samotnému Bohu, zcela jinému.
Jsme tělesní, a tedy i zbožnost bude mít v mozku své centrum; ano, když
byla uťata hlava apoštolu Pavlovi, již se nemodlil, tedy zbožnost bude
mít své centrum kdesi v záhybech mozku.
A že každý dělá věci za nějakým
cílem je tak samozřejmé, že to nelze pokládat za objev. Větší objev je
ale zjistit, pro co by se člověk měl rozhodnout. O tom však "věda" mlčí.
Klaňte se stvoření
Věda, užitá k vyvrácení náboženství, je sama náboženstvím. Hle,
stvoření nějak funguje, uctívejte je proto. Když někteří vědci vedou boj
proti náboženství, nečiní tak kvůli pravdě, ale kvůli vlastním
stvořeným bohům. Pohané dokazují své bohy ze stvoření: Hle, hrom bije,
klaňte se bohu hromu. To je modlářství.
Stejně modlářské je ale i
dokazovat ze stvoření živého Boha, Otce Ježíše Krista, o což se bohužel
urputně snaží nemálo křesťanů, tzv. kreacionistů. Ti trvají na doslovném
pochopení prvních kapitol Genesis. Prostředkem obrácení, prostředníkem
mezi Bohem a člověkem, se tak ale stává příroda --- kdežto pravým
prostředníkem je přece jedině Kristus. Vždyť on je Bůh cele, stvoření je
naproti tomu jen Boží dílo a Bůh není jeho součástí, proto jej z něj
nejde dokázat. "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.", praví Pán.
Nelze se vytáhnout za vlastní šle
Kreacionisté svým způsobem vlastně vnucují Bohu, že přece musel stvořit
svět tak, aby si to oni dokázali představit --- za 6x24 hodin.
Kreacionisté nejsou nepodobni vulgárním materialistům s jejich
představou ještěra, který leze z vody a přes psa a opici se mění v
člověka. Více pokory nakonec mají skuteční vědci, kteří zkoumají dílčí
mechanismy stvoření, ale přiznávají, že každá představa celku stvoření
je jen přibližná. V tom by nám měli být příkladem --- abychom pochopili,
že jako pouhé součásti stvoření nemůžeme pojmout do své představivosti
jeho počátek (jako se nelze vytáhnout za vlastní šle).
Jako v dobách Pavlových někteří kladli za podmínku spásy před přijetí
Evangelia obřízku, přijetí Evangelia dnes v očích mnoha křesťanů musí
předcházet přijetí jejich schématické představy vzniku světa. A to už
vůbec nemluvím o tom, že doslovným chápáním Geneze nevědomky činí z Boha
otce hříchu --- protože kde vzali Kain a i spravedlivý Henoch své
manželky? Vzít si svou sestru je přece před Bohem ohavnost.
Tomáš Pavelka
Zdroj: Kostnické jiskry - Evaneglický týdeník 27/2008
|
|