Notabene - Hydepark baptistů - Neskrývat tvář

Vlastně nevím, jak to ve Francii právě teď dopadá – zda jsou burkiny zakázané či povolené. Jedno je mi však jasné: diskuse o tomto tématu bude ještě nějakou dobu pokračovat, a to nejen ve Francii.

Pokud je mi známo, důvody pro zákaz burky (nebo burkin) na veřejnosti jsou v podstatě dvojí. Předně si chce Francie jako stát uchovat sekulární a nábožensky neutrální charakter, a proto omezuje náboženské symboly na veřejnosti. Pochopitelně se to netýká jen islámského oděvu, ale i křesťanských křížků nebo židovských jarmulek. Druhým důvodem je ohled bezpečnostní: Nikdo nezúčastněný si nemůže být jist, kdo (a co) se pod burkou skrývá.

Důvod, proč burky nezakazovat, je celkem jasný: Takový zákaz omezuje svobodu člověka. Může jít i o omezení svobody náboženské, ale ta je zde subsumována pod svobodou obecně: Přinejmenším teoreticky si lze představit, že někdo nosí burku i z jiných než náboženských důvodů (dejme tomu z recese, nebo protože se z nějakých důvodů za svou tvář stydí).

Nechci být za každou cenu originální, nicméně rád bych uvedl jiný důvod pro zákaz nošení burky na veřejnosti. Zatím jsem se s tímto důvodem nesetkal, ale pochopitelně nestačím číst všechny relevantní články, a tak se omlouvám případným autorům, kteří již tento důvod zmínili přede mnou.

Považuji za důležité, že my lidé máme tvář. Když spolu komunikujeme, pak základním a nejdůležitějším prostředkem komunikace je slovo. My křesťané víme, jak je slovo důležité, a věříme, že Bůh s námi komunikuje především prostřednictvím svého Slova, a velké písmeno je zde z hlediska křesťanské víry zcela namístě. Bůh se nám jistě může pokoušet něco sdělit třeba i skrze okolnosti, tedy mimoverbálně, nicméně zejména reformační křesťané zdůrazňují, že jakoukoli takovou komunikaci (ať už domnělou nebo skutečnou) musíme poměřovat Božím Slovem, tj. Biblí.

Mimoverbální faktory komunikace

Skutečnost, že základním faktorem komunikace (jak mezilidské, tak s Bohem) je slovo, neznamená, že by neverbální faktory byly zcela zanedbatelné. Kromě slova jsou zde ještě tón hlasu, výraz tváře a řeč těla. Tyto faktory jsou pro nás nesmírně důležité, ať už jde o komunikaci s našimi blízkými, nebo o komunikaci s lidmi neznámými. Ve vyhrocených situacích mohou tyto faktory rozhodovat o životě a smrti (patrně tomu tak někdy bylo v případě černochů zastřelených policisty v USA). I provoz na silnicích by byl nebezpečnější, kdyby všechna auta měla reflexní skla, která by znemožňovala, aby si řidiči navzájem viděli do tváře.

Jsou sice lidé, kteří se domnívají, že elektronická komunikace může nahradit osobní styk; já o tom mám ovšem velké pochybnosti. A všichni víme, že si člověk na internetu může vytvořit falešnou identitu a pomocí falešné identity například svádět malé děti nebo naivní ženy (či muže). Elektronická komunikace je jistě užitečná, ale své skutečné přátele chci vidět tváří v tvář.´Že je tvář důležitá, poznáváme například z takových výrazů jako je ztratit nebo zachovat si tvář, naplivat někomu do tváře, vyčíst někomu něco z tváře apod. Výraz našeho obličeje může zcela změnit obsah našich slov – pokud něco vyslovíme s určitým výrazem obličeje a určitým tónem, druhý člověk pozná, že svá slova myslíme zcela jinak. „Tak dobrá, jen si jdi!“, říká manželka muži, který chce jít do hospody hrát šipky. Tváří se ovšem způsobem, ze kterého její manžel dobře rozumí, že by si přála, aby zůstal doma.

Člověka, který mi nechce ukázat svou tvář, bych těžko označil za svého přítele.

Zkusme se na burku podívat z tohoto hlediska. „Umírnění“ muslimové na burce netrvají a patrně by nám řekli, že Korán ji nepředepisuje. Ti, kdo na ni trvají, ji ovšem hájí zpravidla z náboženských, nikoli kulturních důvodů. Pak si ale těžko mohu nepoložit otázku, co je to za náboženství, které nutí polovinu lidstva zakrývat tvář?

Otázka svobody

Pak je tady otázka svobody. Svoboda je hodnota velice důležitá, ale není to hodnota základní. Základní hodnoty jsou pravda, láska, spravedlnost, krása, dobro. Svoboda je ovšem nezbytná, protože skutečná láska není možná bez svobody. Proto je jakékoli omezování svobody ošidné.

Svobody lze z principu zneužít. Svoboda může sloužit k dobrému i ke zlému. Přesto ji nemáme omezovat, protože ti, kdo ji chtějí omezovat, zpravidla chtějí druhým vnutit své hodnoty, své pojetí dobra a zla.

Je ale dobře, když o svobodě přemýšlíme, a když si připustíme, že existuje také něco jako vnitřní svoboda a vnější svoboda. Narkoman, který se nechce vzdát svého „koníčku“, často argumentuje tím, že je přece svobodný člověk a že si může dělat, co chce. Jakápak ale svoboda, pokud nemůže bez své drogy žít? Ježíš říká: „Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“

Burka jako projev svobody?

Z tohoto hlediska si myslím své o muslimkách, které říkají, že jejich burka je projevem náboženské svobody. Zejména pokud byly v tomto pojetí islámu vychovány a nikdy nic jiného nepoznaly. A při vědomí, že kdyby burku odložily, mohl by je zabít vlastní bratr nebo otec, protože „zhanobily“ či „znectily“ svou rodinu. Jistě lze tvrdit, že nošením burky uplatňují svá lidská práva; já mám ale podezření, že zabírají prostor pro své náboženství, které se mi pranic nelíbí. A tento pocit je jen umocněn, respektive potvrzen celou řadou případů, kdy mladí muslimští muži vyháněli z francouzských pláží spoře oděné bělošky.

Osobně bych se klonil spíše k legislativnímu zákazu burky. To, že si vidíme do tváře, považuji za důležitou hodnotu západní civilizace, a tuto civilizaci chci bránit. Pokud muslimové nechtějí tento postoj respektovat, nechť se odeberou do některé z muslimských zemí. V naší kultuře jsme zvyklí na požadavek „ukaž svou (pravou) tvář“.

Ale patrně bych dokázal žít i v situaci, kdy by nošení burky bylo povoleno. S čím však žít nechci, je plíživá islamizace, projevující se tím, že v některých oblastech francouzských nebo švédských měst, obývaných muslimy, již neplatí zákony domovské země. Římané měli kdysi rčení: Lex dura, sed lex. „Zákon sice tvrdý, ale přece zákon.“ Osobně bych burky raději viděl zakázané, ale kvůli burkám bych na barikády nešel. Kvůli svobodě slova a vymahatelnosti práva bychom ale na barikády jít měli.

30. září 2016

Dan Drápal

http://dan-drapal.cz