Dvě výročí se setkávají v roce 2017: 100 let od fatimského zjevení mezi 13. květnem a 13. říjnem 1917 a 500 let od Lutherovy revoluce zahájené ve Wittenbergu 31. října 1517. Ale na příští rok připadají ještě jiná výročí: 300 let od oficiálního založení zednářství (Londýn 24. června 1717) a sto let od VŘSR 26. října 1917 ( podle juliánského kalendáře v carském Rusku. Podle gregoriánského kalendář 7. listopadu).
Navíc mezi revolucí protestantskou a onou komunistickou, dcerou svobodného zednářství, se táhne nepřerušená rudá nit, kterou shrnul Pius XII. ve slavném projevu 12. října 1952 do tří historických fází odpovídajících protestantismu, osvícenství a marxistickému ateismu.»Kristus ano, církve ne;Pak Bůh ano, Kristus ne ; a nakonec bezbožný křik: Bůh je mrtev. Dokonce Bůh nikdy nebyl«.
V prvních negacích protestantismu – konstatuje Plinio Corrêa de Oliveira - byly již obsaženy anarchistické tužby komunismu: Jestliže z pohledu výslovné formace Luther byl pouze Luther , všechny jeho tendence, celý stav ducha, všechny nezměřitelné prvky luteránské exploze nesly v sobě v plné a autentické podobě, i když implicitní, ducha Voltaira, Robespiera, Marxe a Lenina (Rivoluzione e Contro-Rivoluzione, Sugarco, Milán 2009, s. 61-62).
Z tohoto aspektu bludy, které Sovětské Rusko rozšiřovalo počínaje 1917, byly řetězce ideologických aberací, které Marx a Lenin čerpali z prvních protestantských hereziarchů. Protestantská revoluce 1517 může být tedy pokládána za jednu z nejnešťastnějších událostí lidstva. Fatimské poselství, které předpovídalo rozšíření komunistických bludů ve světě, obsahuje implicitně bludy protestantismu i Francouzské revoluce.
Počátek století zjevení ve Fatimě byl 13. října 2016 pohřben do mlčení. V ten den papež František přijal v aule Pavla VI. tisíc luteránských poutníků a ve Vatikánu byla uctívána socha Martina Luthera, jak je zřejmé z prvních fotografií, které rozšířil Antonio Socci na facebooku.
Příštího 31. října navíc se papež František odebere do Švédska, kde se zúčastní spojené luteránko-katolické ceremonie na památku 500. výročí protestantismu. Jak čteme ve sdělení Světového luterského svazu a Papežské rady pro jednotu křesťanů, předmětem události je vyjádřit dary Reformace a žádat o odpuštění trvajícího rozdělení mezi křesťany dvou tradic.
Pastorační valdenský teolog Paolo Ricca, který se po desetiletí věnuje ekumenickému dialogu, vyjádřil své uspokojení: Je to poprvé, kdy papež komemoruje Reformaci. To podle mého názoru avizuje krok vpřed ve významném záměru, jakého bylo dosaženo na druhém vatikánském koncilu a který – tím že ve svých textech zhodnotil některé základní principy a témata Reformace – znamenal rozhodný obrat ve vztazích mezi katolíky a protestanty. Účast na komemoraci, jakou hodlá učinit nejvyšší představitel katolické církve, podle mého zdání znamená, že pokládá Reformaci za pozitivní událost v dědinách církve, která prospěla také katolicismu. Účast na připomínce je gestem velkého významu, protože papež se odebere do Lundu, do domu luteránů, jako by to byla jedna rodina. Můj dojem je, že , způsobem, který nedokážu definovat, se cítí být součástí také toho dílu křesťanství, který se zrodil z Reformace.
Podle téhož Riccy hlavním přínosem, který nabídl papež František, je jeho úsilí reinventarizovat papežství, totiž hledat způsob, jak žít službu biskupa Říma. Toto hledání - za předpokladu, že moje práce má nějaký význam, - by mohlo vést velmi daleko, protože papežství ve způsobu, v jakém bylo pojímáno a prožíváno posledních 1000 let, je velkou překážkou jednoty křesťanů Zdá se mi, že papež František vykročil směrem k modelu papežství odlišného od tradičního, vůči němuž by ostatní křesťanské církve mohly zaujmout nový postoj. Pokud by tomu tak bylo, toto téma by mohlo být kompletně promyšleno v ekumenické oblasti. Fakt, že tento text byl publikován 9. října ve Vatican Insider, pokládaném za polooficiální list Vatikánu, znamená, že tato interpretace cesty do Lundu a papežské záměry jsou Františkem autorizovány a s povděkem přijaty.
Během audience luteránů 13. října papež Bergoglio také řekl, že prozelytismus je nejsilnější jed proti ekumenismu. Velcí reformátoři jsou světci, připojil a církev je stále reformována. Tato slova obsahují současně, jak je to dnes časté v jeho projevech, pravdu a podvod. Pravda je, že světci od sv. Řehoře VII. až k Piu X. byli největší reformátoři.
Podvod spočívá v insinuaci, že také pseudoreformátory, jakým je Luther, je třeba pokládat za světce. Prohlášení, podle kterého je prozelytismus, (ve skutečnosti misijní duch) silným jeden proti ekumenismu, by mělo být otočeno (*). Právě tento duch vedl světce , počínaje jezuity XVI. století, kteří odešli do Brazílie, Konga a Indie, zatímco spolubratři Diego Lainez, Alfoso Slameron a Petr Kanisius spojeni v tridentském koncilu bojovali proti bludům luterství a kalvínství.
Ale pro papeže Františka kdo je mimo katolickou církev, nesmí se obrátit.(!) V audienci 13. října v odpovědi spatra na otázky mladých řekl: Mně se líbí dobří luteráni, luteráni, kteří skutečně žijí podle víry Ježíše Krista. Naopak nelíbí se mi vlažní katolíci a vlažní luteráni. Jednou deformací bergogliovského jazyka definuje jako dobré luterány ty protestanty kteří následují víru Ježíše Krista, ale jinou deformací jsou „vlažní katolíci“, oni synové katolické církve, kteří horlivě odmítají ztotožnění pravdy katolické víry s bludy luterství.
To všechno vede k otázce, co se stane v Lundu 31. října.
Víme, že slavnost obsahuje společnou ceremonii založenou na katolicko – luterské příručce Common Prayer (Společná modlitba), zpracované na podkladě dokumentu Od konfliktu ke společenství(Commemorazione comune luterano-cattolica della Riforma nel 2017), redigovaného katolickou-luteránskou komisí pro jednotu křesťanů. Je zde oprávněná obava z interkomunio, které by bylo svatokrádeží, protože luteráni nevěří v transsubstanciaci. Ale především zde bude řečeno, že Luther není hereziarcha, že byl jako reformátor nespravedlivě pronásledován a že církev si musí osvojit dary reformace. Kdo se odváží pokládat odsouzení Luthera za správné a jeho následovníky za schizmatiky, bude tvrdě potrestán a vyloučen z církve papeže Františka.
Ale do které církve patří tedy Jorge Mario Bergoglio?
www.lumendelumine.cz