Notabene - Hydepark baptistů - ´´Trochuliberálka´´ mezi fundamentalisty

Jsem členkou Církve bratrské a absolventkou ETS - Obor teologická a pastorační činnost. Formovaná tímto prostředím jsem se ocitla tváří v tvář prostředí konzervativní ruské baptistické církve v Novosibirsku. U sebe doma se považuju spíše za konzervativní, zde mě ovšem někteří vidí jakoliberálku. V Novosibirsku se nachází baptistický seminář, který připravuje budoucí kazatele (čtyřleté denní či dálkové studium s titulem Bc., příprava je mnohem důkladnější ve srovnání s ETS) a má značný vliv na místní duchovní prostředí.

Duchovní autority zde prosazují přísný biblicismus a to, o čem se u nás diskutuje a kde je svoboda názorů, je zde považováno za projev liberalismu. Chtěla bych se s vámi podělit o některá pozorování, která jsem učinila za dobu svého více než ročního pobytu zde. Upozorňuji, že v jiných městech a denominacích se situace může značně lišit.

Své postřehy začnu z kázání, která shledávám jako hluboce biblická, exegetická a duchovně sytící. Je za nimi vidět větší příprava, úcta a láska k Bibli. Někdy jsou ale příliš akademická a chybí více svědectví ze života a ukázek, jak dané pravdy aplikovat do života. Jednou z prvních věcí, které jsem si v kázání po příjezdu všimla, byl silný důraz na bázeň před Bohem a Boží slávu. Máme se bát hřešit, protože Bůh je svatý, mocný a spravedlivý. Velmi často se tu mluví o Božím charakteru a o tom, že jej máme poznávat. Zdůrazňuje se důležitost posvěceného života a plného zaměření na Boha. Nejde v prvé řadě o to, abychom se my měli dobře a aby byly naplněny naše potřeby, ale aby byl oslaven Bůh.

Místní teologie je přísně teocentrická. Západní teologii tu považují za člověkocentrickou a tudíž liberální. Světská psychologie je odmítána jako nebiblická a místo ní se uplatňuje výhradně biblické poradenství. Příkladem může být to, jak se dívat na odpuštění. Rada „Odpusť a uleví se ti” má být zaměněna na „Odpusť, protože Bůh to po tobě žádá, a oslavíš jej, když mu budeš poslušný.”

Spolu s výše uvedeným, což hodnotím pozitivně, tu ale zároveň vnímám nedostatek vyváženosti ve větším důrazu na Boží lásku a to, že bez pomoci Ducha svatého a Boží milosti nejsme schopni žít posvěcený život. Projevuje se tu tendence k zákonictví a určitému pokrytectví, protože se potírají viditelné hříchy, ale už se zapomíná na ty neviditelné uvnitř srdcí, které můžou být ještě závažnější. Často se tu na členském shromáždění uděluje napomenutí a zákaz účasti na večeři Páně členům sboru, kteří žijí v určitém hříchu.

Některé věci by u nás možná nebyly viděny jako závažný problém a byla by větší benevolence. Uděluje se napomenutí například za půjčky a s tím spojené dluhy. Před sto lety se vylučovalo i za to, když byl člověk dlouhou dobu bez práce, čímž zahálel a zanedbával péči o rodinu. Když se situace nelepší, člověk je vyloučen ze sboru. V Česku jsem zažila vyloučení ze sboru spíše výjimečně, zde je to poměrně časté.

V eschatologii jsou místní baptisti premilenialisti a dispenzacionalisti. Věří ve vytržení církve před velkým soužením. Na semináři jsou podrobně vyučováni o posledních časech a příležitostně se toto téma probírá i ve sborech. V soteriologii jsou spíše arminiáni nebo se drží středová pozice ve smyslu „vše je předurčeno, ale volba existuje”. Kalvinisti jsou zde v menšině a v některých sborech kvůli nim došlo i k rozdělení, zatímco v jiných sborech žijí pokojně mezi názorovými oponenty.

Je zde tradiční rozdělení rolí mužů a žen, o čemž se často vyučuje a pořádají se konference. Ženy nekážou a nejsou ani ve staršovstvu. Jakožto ty, kdo mají podřízenou roli, příliš nezasahují do otázek rozhodování. Někteří muži toho zneužívají a vyžadují bezvýhradní poslušnost žen (nejen svých) a odmítají si vyslechnout jejich názory a už dopředu je odmítají. Na místním semináři nemohou ženy studovat spolu s bratry, protože ten je zaměřen výhradně na přípravu kazatelů. Mohou ale studovat jiné obory v jiných městech, které jim pomůžou ve službě (např. dětem).

Ve sborech je mnoho svobodných sester, protože je problém s ženichy v otázce kvantity (svobodných bratrů je méně) i kvality (ve sborech je mnoho bývalých alkoholiků, narkomanů i vězňů, kteří jsou věřící teprve krátce, mnozí z nich mají hepatitidu C nebo jsou HIV pozitivní). V otázce vztahů je zde přísnost. Nepodporuje se chození jako u nás, kdy se lidé poznávají a teprve pak se rozhodnou, chtějí-li se vzít. Odůvodňují to tím, že toho druhého je možné plně poznat teprve po svatbě.

Svobodně se scházet je možné teprve po zásnubách, kdy pár ve sboru oznámí, že se chce vzít. Ke svatbě pak může dojít velice rychle. Objevuje se i názor, že když člověk žije posvěcený život s Bohem, je připravený plnit svoji roli v manželství jako službu Bohu, tak je vlastně jedno, koho si vezme, pokud je to v Kristu, protože Bůh dá do manželství vše potřebné. Láska je především rozhodnutí. Toho druhého budeš milovat v poslušnosti Bohu a city přijdou později.

Chce-li se muž oženit, může jít k pastorovi a zeptat se na konkrétní sestru, která se mu líbí, či si vyžádat doporučení, kdo by se k němu hodil. (Nedávno se tak zasnoubila jedna sestra z našeho sboru, byla bratrovi doporučena. Znali se osobně dva týdny.) Tou lepší možností je, když se mladí lidé znají např. z mládeže nebo ze skupinky.

Co se týče kazatelů, ordinují se výhradně ženatí muži, proto se seminaristé snaží co nejdříve oženit. Na rozvody se tu pohlíží velice přísně. Jediným legitimním důvodem pro rozvod je nevěra partnera. Nevinná strana se pak může znovu oženit/vdát. Pokud k rozvodu dojde z jiného důvodu, vedení sboru může od rozvedeného požadovat zůstat svobodný. Rozvedení muži se neordinují.

Jelikož je v Rusku problémem alkoholismus a drogy, je zde rozvinutá služba rehabilitačních a adaptačních středisek pro závislé či pro navrátilce z vězení. V některých sborech tvoří většinu bývalí rehabilitanti. Dále je tu rozšířená vězeňská služba (návštěva vězení a pomoc rodinám vězňů), návštěva dětských domovů, nemocnic, starých osob (ve sborech je mnoho starých sester), pomoc sociálně slabým rodinám a dětem. Vysílají se misionáři do malých měst a vesnic pro zakládání sborů.

Někdy je zde nepochopení sociální služby typu prevence HIV/AIDS ve školách či vězení, kdy nejde o otevřenou evangelizaci. Podle mnoha místních bratrů se má církev věnovat pouze duchovní službě a šíření evangelia. Ostatní služby sociální pomoci jsou pouze pomocné.

Místní baptisti neuznávají nadpřirozené duchovní dary, jako je mluvení v jazycích a proroctví, a nespolupracují s jinými denominacemi, protože chtějí chránit čisté biblické učení svých členů. Toto lze pochopit, protože v místních charismatických a letničních sborech dochází k mnoha extrémům v učení i praxi (rozšířená teologie prosperity a hnutí víry) v mnohem větší míře než u nás.

Toto byl jen krátký výčet toho, co je zde jiné než v Česku. Závěrem bych chtěla říct, že díky studiu na ETS se mi rozšířily obzory a získala jsem větší přehled o tom, jak může vypadat církev, jak se může lišit v učení i praxi, a vědět, že Bůh je ve všech církvích přítomný a všude působí navzdory jejich odlišnostem (mluvím o ortodoxní církvi bez zjevných herezí). Proto můžu místní baptistické prostředí přijímat s větším nadhledem, orientovat se v názorových odlišnostech a nesnažit se hodnotit černobílým viděním, co je dobré, a co je špatné, ale chápat, že to je prostě jen jiné. A uprostřed toho všeho si můžu ponechat svůj názor (který je někdy shodný a někdy se liší od názoru místních) a přijímat ty, kteří mají názor jiný.

Nebýt ETS, asi bych byla mnohem více zmatená a snažila se najít za každou cenu, kde je pravda, jaký je ten jediný správný přístup a kdo z nás (Češi či Rusové) se mýlí. Tedy vivat studiu na ETS!

Eva

Dynamis - informační bulletin Evangelikálního teologického semináře v Praze 2017/2

Zdroj: https://etspraha.cz