Notabene - Hydepark baptistů - Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR

Autoři vyplňují mezeru v náboženské mapě ČR, nezvikláni konvenčním hlediskem, které na zmiňované okrajové útvary klade běžná publicistika ať církevní, ať necírkevní. Zvolili totiž pro své dílo optiku sociologickou a religionistickou, nikoli teologickou.

Toto důsledné uplatnění uvedených metod je druhý přínos předkládané publikace. Dosavadní české práce podobného typu (Vojtíšek, Filipi) takto důsledně nepostupují. Samozřejmě nemohou autoři Encyklopedie pominout věroučný profil, který je součástí sebeuvědomění jednotlivých pojednávaných církevních útvarů, a řadí je s tou či onou mírou přesnosti do širších křesťanských "rodin'', nicméně teologické parametry jsou pouze zasazeny jako jedna z položek do profilu církve, nejsou dále podrobeny samostatnému rozboru. Snahou autorů je představit danou církev co nejkomplexněji. Předkládají historii církve až do nejzazších (někdy zahraničních) kořenů, a to většinou poměrně podrobně. Již tyto historické výklady, za nimiž tušíme značnou práci badatelskou, jsou dalším významným přínosem Encyklopedie. Vedle historických úvodů, a někdy s nimi obsahem související až i totožné, je pokaždé podána religionistická charakteristika pojednávané církve, rozumí se: její lokalizace v terénu křesťanských útvarů. Samozřejmostí je, že církev je představena současným stavem - statistikou, popisem jejího zřízení, struktur a charitativních či vzdělávacích zařízení.

Největším překvapením však je, že u každé církve jsou uvedeny všechny její místní obce (farnosti, sbory) se stručným nástinem historie u každé z nich; doplněn je tento výklad v mnoha případech fotografiemi jejich shromaždišť. Uživateli se tak dostane kompletní informace včetně adres.

Tyto portréty církví tvoří hlavní, encyklopedickou část publikace. K nim je připojen ještě komentovaný přehled statistického vývoje, dokumentovaný sčítáními lidu od r. 1880.

Ovšem encyklopedické části předchází rozsáhlý výklad "Křesťanské církve a náboženské skupiny". Jde nejdříve o uvedení do "mapy" křesťanstva z hlediska jeho dějinného vývoje. Jde zde také kapitola "Menší křesťanské církve v dějinách moderní české religiozity", která předjímá údaje, které se budou opakovat v portrétech (některých) církví a zasazuje je do dějinného pásma. Mezitím je vložena rozsáhlá kapitola "Evangelikalismus", jejíž organické místo autoru posudku není dost jasné. Samozřejmě i zde jsou předjímány a vysvětleny budoucí údaje z portrétů; potud rozumíme, že kapitola chce provést napřed "sémantický úklid". Je však příliš rozsáhlá, přitom odborně na velké výši, takže by si zasloužila samostatnou publikaci, která by byla velmi potřebná. Zde by snad postačil stručnější výklad jednotlivých pojmů a fenoménů, s nimiž se bude nadále pracovat.

Další samostatnou kapitolou, přecházející encyklopedické části, je "Sakrální architektura menších křesťanských církví. Autorka B. Altová zde představuje charakteristiku různých typů sakrální architektury ve 4 obdobích vývoje (do 1. světové války, doba mezi válkami, po r. 1945, po r. 1989). Je přesvědčena, že příběhy církví se protínají s příběhy architektů a architektury.

Autoři Encyklopedie zaslouží obdiv za množství materiálu, který shromáždili, materiálu zcela korektního, takže s ním, dotázány, mohly vyslovit souhlas i dotčené církve. Tímto množstvím údajů a metodickou čistotou zpracování si Encyklopedie získá kladný ohlas a přízeň uživatelů. Záhy se stane nepostradatelnou pro "školu i dům"

Z recenzního posudku: Prof. ThDr. Pavel Filipi

-------------

Po dosavadních přehledech, encyklopediích a lexikonech domácího původu i překladových přišel trpělivý dlouhodobý badatel o faktografii současné náboženské scény Zdeněk Vojtíšek spolu s přičinlivým sociologem a antropologem a historikem náboženství Zdeňkem R. Nešporem s další mohutnou encyklopedickou dokumentací, tentokrát části české náboženské scény. Dvaceti šesti stránkami v úvodní části publikace k architektuře těchto církví přispěla Blanka Altová.

Autoři se zaměřili na menší křesťanské církve v Česku, tedy na všechny registrované církve mimo církev římskokatolickou, českobratrskou evangelickou a československou husitskou a slezskou evangelickou. Ty by si jistě zasloužily další samostatné zpracování. Zahrnuta jsou i společenství, jež se sama nepokládají za součást širšího křesťanského společenství a jež naopak nejsou obvykle křesťanskými církvemi akceptována jako sesterské církve (např. mormoni a svědkové Jehovovi). Religionistický teologicky nehodnotící přístup vyžadoval jejich zařazení.

Mohlo by se zdát, že je věnováno mnoho prostoru segmentu náboženské scény, který v souhrnu představuje kolem 1 % českých obyvatel. Nutno však poznamenat, že na rozdíl od větších křesťanských církví, jejichž členstvo, počty duchovních a důvěra populace k nim se prudce propadá, vykazuje mnoho menších církví stabilitu nebo růst, v některých případech i násobný růst v desetiletích po obnově reálné svobody vyznání po listopadu 1989.

V úvodních dvou kapitolách Zdeněk Nešpor věnuje pozornost systematickému pohledu na větvení křesťanstva a historii menších církví. Zdeněk Vojtíšek podrobně, v tomto žánru snad poprvé důkladně, představuje evangelikální směr křesťanství, k němuž nějak patří většina z probíraných náboženských uskupení. Disponuje ho k tomu šťastná kombinace osobní zkušenosti s tímto prostředím a ochoty k religionistickému badatelskému odstupu.

Encyklopedická část představuje jednotlivé církve a náboženská společenství v abecedním uspořádání podle oficiálního názvu. Vždy tam najdeme zařazení do historických a systematických souvislostí. Pod záhlavím Statistika a geografie tam vždy najdeme úplný soupis jednotlivých základních územních útvarů, tedy sborů, církevních obcí, farností apod. Jde o jejich přehled, v němž každá taková kapitolka obsahuje údaje historické a demografické údaje pojednané různě podrobně (pár řádků až několik odstavců), zřejmě podle dostupností informací. Najdeme tam jejich umístění na historických a současných mapách Česka, a dále autorské fotografie jejich modliteben, kostelů, chrámů, kaplí atd. Přehled lokálních útvarů doplňují informace o ústředí a o aktivitách vydavatelských, charitativních (diakonických, sociálních, humanitárních) a vzdělávacích.

Nelze přehlédnout v závěru kapitol stručné poznámky věnované některým dalším neregistrovaným náboženským útvarům, které jsou s probranými příbuzné. 0 nich obvykle nejsou k dispozici informace. Některá taková společenství jsou lokální a působí na čistě soukromé bázi, takže se informace o nich dostanou k badatelům příležitostně.

Nemůže být opomenuto osmdesát tři stran v závěru encyklopedické části a před soupisem použitých pramenů obecné povahy (tematické bibliografické přehledy jsou též u jednotlivých kapitol) a rejstříky jmenným a věcným. Tato část, jíž připravil Zdeněk Nešpor, obsahuje tabulky o náboženské příslušnosti podle sčítání lidu 1880 až 2011 (s tím, že tři sčítání za komunistického režimu tyto údaje neobsahovala) dovedené až na úroveň jednotlivých obcí. Jejich pečlivé pročítání ukazuje dynamiku jednotlivých společenství v celku a jejich místních složek.

Je známo, že čím podrobnější jsou údaje, tím rychleji zastarávají. Některé mohou být neaktuální už v době vydání. Data mohou být aktualizována spíše na internetu, a proto by elektronické zpřístupnění materiálu obsaženého v knize stálo za úvahu. V tomto mohutném rozsahu však sotva lze zajistit včasnou a úplnou aktualizaci. Takovou aktivitu lze těžko pokrýt prostředky. Nejbližší k tomu je přehled, který má k dispozici (o všech registrovaných subjektech) Odbor církví Ministerstva kultury ČR, ale z něj jen část je určena libovolným zájemcům. Další čerstvé informace by se musely nesnadno získávat jednotlivě na základě povinnosti veřejných institucí poskytovat informace občanům.

Nešporova a Vojtíškova publikace může posloužit jako materiál studentům i akademickým pracovníkům, teologům, religionistům, sociologům, antropologům, regionalistům a badatelům a rovněž pracovníkům veřejné správy na státní i regionální a lokální úrovni. Stává se, že obecné soudy o vývoji české religiozity se opírají o odhady nebo dokonce jen dojmy. Nová encyklopedie je vhodným, ba vlastně nutným faktografickým základem možných budoucích zobecnění a úvah na toto téma.

Ivan O. Štampach, Dingir, č. 3/2016, str. 103-4

-----------

Kvalitně zpracovaný přehled menších křesťanských církví a náboženských organizací v českém prostředí dosud chybí, a tak můžeme očekávat, že se předložený rukopis stane významnou pomůckou pro sociology, historiky, religionisty a všechny další sociální badatele, kteří se zajímají o náboženství, jeho formy a proměny. Ocenit je třeba to, že publikace není jen encyklopedickým přehledem existujících církví a náboženských společností, ale snaží se jejich působení zasadit do širšího kontextu a čtenářům poskytnout širší pohled na českou náboženskou scénu. Logicky je tak publikace rozčleněna do dvou částí. První poskytuje obecnější pohled na vývoj křesťanství a především evangelikalismus, do něhož většina tzv. malých církví spadá, ale věnuje se i vývoji jejich sakrální architektury. Druhá část rukopisu pak představuje encyklopedické zpracování informací o jednotlivých uskupeních.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D.

Zdroj: ww.cupress.cuni.cz