Notabene - Hydepark baptistů - Křesťan Dnes: Rozhovor s Pavlem Coufalem, předsedou výkonného výboru BJB

O minulém víkendu se sešli delegáti sborů BJB na celostátní konferenci. Bylo to pravidelné setkání nebo se jednalo o mimořádnou událost?

Bylo to naše pravidelné setkání. Setkáváme se každý rok na jaře, abychom projednávali společné záležitosti sborů, sdružených v Bratrské jednotě baptistů. Na podzim míváme pravidelně „poradu“, kterou nazýváme Rada zástupců sborů, kde se věnuje čas vzájemné diskusi. Sjezd delegátů je nejvyšší orgán BJB, a proto projednává různé návrhy a přijímá mnoho rozhodnutí. V případě potřeby můžeme svolat i mimořádné jednání sjezdu.

Jaký program byl pro účastníky připraven?

Jako obvykle jsme měli velmi nabitý program. Nejprve jsme projednávali zprávy předsedy a tajemníka Výkonného výboru, zprávy z různých odborů, ve kterých organizujeme společnou službu (máme odbor mládeže, odbor pro manželství a rodinu, odbor sester, misijní odbor) a komisí (komise pro vzdělávání, komise duchovní služby atd.). Schvalovali jsme společné hospodaření za minulý rok i rozpočet na letošní rok. Také jsme projednávali situaci ohledně olomoucké školy Dorkas (Vyšší odborná škola sociálně-teologická), která bude po 26 letech pro nedostatek studentů ukončovat svůj vzdělávací program.

Očekával jsi některý z bodů programu se zvláštní pozorností?

Poslední rok a půl rozvířily naše mezisborové vztahy otázky ohledně manželství, sexuálních vztahů a zvláště pohledu na praktikovanou homosexualitu. Nahlíželi jsme na tyto otázky z pohledu výkladu Bible i pastorační pomoci lidem, kteří v nich nějak zápasí. Hovořili jsme o tom, zda je podle Bible praktikovaná homosexualita hříchem a ukázalo se, že tento pohled zastává většina baptistických sborů. Postoj pražského sboru Na Topolce v této otázce připadal většině baptistických sborů natolik neodpovídající Bibli, že to řešil již loňský sjezd delegátů a pro letošní sjezd podalo několik sborů návrhy na ukončení členství tohoto sboru ve svazku sborů BJB.

Jak to dopadlo?

Byla odsouhlasena prohlášení, potvrzující manželství mezi mužem a ženou, Boží dobrý záměr pro sexuální život jen v manželství, a také ujišťující o tom, že naše sbory chtějí s láskou a důstojností pomáhat všem, kdo v těchto věcech nějak zápasí. Zároveň se sbory distancovaly od postoje sboru Na Topolce, který de facto zpochybňoval, že praktikovaná homosexualita je hřích. Návrh na vyloučení tohoto sboru z BJB nebyl přijat.

Vzpomněl by sis na něco, co Tě zvlášť potěšilo?

Potěšilo mě, že jsme se ve společném prohlášení postavili za čínské křesťany, kteří podali žádost o azyl v naší zemi. Věříme, že se máme zastávat pronásledovaných křesťanů. Doufáme, že jejich žádosti budou nově projednány a budou spravedlivě zváženy. Ukazuje se, že pokud by se museli vrátit zpět do Číny, jejich životy by byly ohroženy.

Mohl bys zformulovat vizi BJB pro nejbližší období?

Bratrská jednota baptistů není typická denominace. Je to společenství sborů, které se spojily, aby spolupracovaly v oblasti misie, vzdělávání, diakonie, ekumenických vztahů apod. Těžiště naší služby je v životě a službě místních sborů, které mají touhu nést evangelium do svého města nebo vesnice. Na několika místech naší země zakládáme nové sbory. Jako celek se BJB v posledních letech trochu hledá. Narážíme na otázky, spojené s teologickou rozdílností jednotlivých sborů. Věříme ve stejného Pána, ale v rámci BJB jsou sbory evangelikální i charismatické, liberální i fundamentální. Občas v nesnadných rozhovorech zkoumáme, kde jsou hranice naši interní svobody a s čím chceme či nechceme být spojováni. Některé sbory prosazují více svobody, jiné naopak více jednoty v mnoha věroučných bodech.

Jak se BJB finančně daří za měnících se podmínek?

Díky Bohu za to, jak se o nás po všech stránkách stará. Jádro zabezpečení finančního chodu církve vidíme v obětavosti členů našich sborů. Jak se obecně ví, BJB odmítla přijmout finanční náhradu, stanovenou v zákoně č. 428/2012 Sb. O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (tzv. restituce). Některé naše sbory stále přijímají státní příspěvek na platy duchovních, který se každý rok o 5% snižuje. Jde o příspěvek, který zdaleka nepokryje mzdové náklady pracovníků sborů. Obecně přijímáme princip, že každý sbor má finančně zajistit vlastní chod i službu ze svých zdrojů. Do určité míry si také vzájemně pomáháme, např. když nějaký sbor staví nebo opravuje modlitebnu. Stojí před námi výzva, do jaké míry budou menší sbory schopny v budoucích letech poskytnout plat svým kazatelům. Bude to předmětem i našich společných jednání.

Jaké výzvy speciálně církvím klade dnešní politická a společenská situace?

Svět, ve kterém žijeme, se velmi rychle mění. A to ne vždy k lepšímu. V oblasti mezilidských vztahů vidíme velmi často rozpad rodin, rozpad manželství a jejich nahrazování jinými formami soužití, rostoucí genderový chaos, samotu lidí navzdory stovkám „přátelství“ na sociálních sítích apod. Obecně naše společnost stále více bohatne, ale duchovně a vztahově chudne, fragmentuje se, odcizuje.

Církev je solí země a světlem světu. Chceme být požehnáním pro druhé tím, že jim budeme sloužit. Naším jedinečným pokladem je milující Bůh, kterého jsme osobně poznali. Pán Ježíš je živý uprostřed nás. Z toho žijeme každý den a o tom svědčíme svému okolí. Chceme být otevření a zvát do radostného společenství s Pánem Ježíšem ostatní lidi. Když se Pán Ježíš dotýká lidského srdce a mění ho, mění se tím celý náš život, v každé oblasti. Největší výzva pro církev je tedy podle mě v tom, aby zůstala věrná svému poslání, které jí od začátku vtiskl Bůh.

Jsme na ně připraveni?

Upřímně řečeno, nemůžeme si spokojeně poklepat na rameno, jak tyto výzvy zvládáme. I v našich sborech zápasíme o to, aby se manželství a rodiny nerozpadaly, aby lidé neprožívali samotu, aby se neodcizovali jeden od druhého a od Boha. Ale pokud zůstaneme pokorní, o to více budeme závislí na Bohu. On potom bude v nás a skrze nás působit svojí láskou a mocí. A pokud budeme žít podle příkladu Pána Ježíše autentickým životem radostných a milujících lidí, budeme relevantní i pro dnešní společnost.

Děkuji za rozhovor

Autor: Hana Pinknerová

Zdroj: www.krestandnes.cz