Notabene - Hydepark baptistů - Moje nevyřešené obavy z COVID-19 a nařízení vlády

Velice jsem znepokojen tím, že vláda má najednou takovou pravomoc, že může diktovat církvi, zda může nebo nemůže provádět bohoslužebné shromáždění. Církev tady byla již hodně dávno a od začátku své existence prohlašovala, že bude vládě poslušná jen tehdy, pokud její nařízení nejsou v rozporu s tím, koho prohlašuje za svého jediného Kyrios. Takže svá pravidla církev nastavila již dávno. Prohlásit Ježíše za Krále nebyl náboženský ale politický projev, který vedl k jistým následkům.

I přesto, že můžeme souhlasit s vyhlášením karantény a z tohoto důvodu bohoslužby dobrovolně neprovádět (obávám se slova zrušit), jsem znepokojen pokorným přijetím přímého zásahu vlády do věci církve. Najednou se ukázalo, že všechny rozhovory o odluce státu od církve jsou jen slova, a v případě potřeby vláda bez problémů může najít dobrý důvod k diktování a nařizování toho, jak se má církev zachovat.

Vůbec teď nechci posuzovat, zda je rozumné nebo nikoliv pro církev se scházet na bohoslužbu v době karantény. Rozumné to samozřejmě být nemůže, jelikož mimo hrozbu reálné nákazy jsou i další hrozby jako trest nebo mimořádně vysoká pokuta. A Pan církve určitě by po nás takovou oběť nikdy nechtěl. A co se týče nás, tak upřímně řečeno i v době klidu můžeme vydržet delší dobu bez účasti na bohoslužbách. A již ani nemluvím o tom, že apoštolové z prvního století by se asi moc divili, čemu my dnes říkáme „bohoslužba“ (dokonce v Novém zákoně toto slovo nejspíš ani nenajdeme)

Svojí úvahou chci jen upozornit na to, jak je jednoduché v demokratickém státě zavést kontrolu nad církví. Pokud vědomí a svědomí členů sboru vede k provádění online bohoslužeb, tak je to jen na nich. Znepokojen jsem ale se samotným přístupem, který ze strany vlády dnes církev prožívá. Víme, že v očích světa jsme ve stejné kategorii jako kluby a kroužky. Ale když jsme takoví ve svých vlastních očích, pak to považuji za problém. Pokud říkáme, proč by nám měli povolit se scházet, když to dokonce sportovním klubům bylo zakázáno? Pak, zdá se mi, že jsme opravdu zapomněli kdo “náš kroužek“ založil a k čemu nás povolal.

Osobně místo obav z virového onemocnění se spíše obávám onemocnění víry. Obavám se, že slova jako Pan a Král dnes se stala jen náboženskými výrazy, které v praxi slouží jedině pro naplnění náboženské potřeby v době klidu a zdaru. Obavám se toho, že křesťanství bude jiné v období post-COVID-19.

Pokud by se našlo více křesťanů, kdo má podobné obavy, pak by bylo vhodné vytvořit společný apel a připomenout vládě, že církev je přece něco úplně jiného než jakákoliv další instituce. Že i přesto, že vládu respektujeme a odvádíme daně, připomínáme, že církev je od vlády oddělena. A pokud ekonomika musí šlapat a není zakázáno chodit do práce i do továren, pak taky víra a uctívání Boha musí šlapat tím více.

Proto vláda by neměla zakazovat nedělní shromáždění. Ať církev sama rozhoduje a nese odpovědnost za svoje činy a způsoby provádění bohoslužeb.

Oleg Gricyk
kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů v Praze
člen Výkonného výboru BJB

Zdroj: Kostnické jiskry - Evangelický týdeník 11/2020