Notabene - Hydepark baptistů - O koronaviru perspektivou religionisty II.

V minulém díle (zde) jsme se věnovali pojetí koronaviru jako trestu shůry, ať už za lidskou neposlušnost a liknavost při dodržování božích příkazů, nebo za nešetrné a kořistnické zacházení s přírodou. Koronavirus chápaný jako trest je však jen jedním z možných způsobů, jakých jeho náboženské a spirituální pochopení může nabývat. V dnešním díle se podíváme na pojetí koronaviru z perspektivy konspiračních teorií – i jejich slabších odnoží v širším veřejném kontextu.

Pojetí konspiračních teorií jako náboženských (či, chcete-li, spirituálních) jevů je poměrně mladé, dává však velmi dobrý smysl. Teoretici jako např. Michael Barkun přišli s myšlenkou, podle níž jsou konspirační teorie založené na myšlence apokalyptického boje mezi dobrem a zlem, kde neexistují náhody ani bezvýznamné události. Namísto toho je vše řízeno zpoza kulis zlovolnými mocnostmi, ať už lidskými nebo mimolidskými (např. mimozemskými).

Jedna z interpretací konspiračních teorií říká, že někteří lidé mimořádně špatně snášejí myšlenku náhodnosti a chaosu, a je pro ně tedy méně zatěžující převádět vše na univerzální celosvětové spiknutí než se smířit s tím, že některé věci prostě žádný hlubší smysl nemají. Ano, je pravda, že odmítání náhody je charakteristické pro všechny tři typy náboženských interpretací pandemie. Zde se však dostáváme mimo otázku po zasloužené odplatě a přesouváme se do metaforiky čirého zla a jeho působení ve světě, které dopadá na naprosto nevinné přihlížející.

Zde je třeba rozlišovat několik možných rovin, které bychom si mohli pracovně rozdělit na záměrné, nebo nezáměrné a protitotalitní, nebo konspirační.

Nejjemnější variantou jsou pochopitelně interpretace viru jako vzniklého nezáměrně, které se konspiračním teoriím pouze blíží: zde se virus objevil přírodními cestami a za jeho vznikem žádná zlovolná lidská skupina nestojí. Konspirační rozměry má však již interpretace chování politických představitelů jednotlivých států, kteří popadli příležitost za pačesy a rozhodli se – alespoň podle proponentů tohoto typu uvažování – použít koronavirus jako záminku k pořádnému utažení šroubů. Na této rovině se pohybujeme na rozhraní antitotalitního aktivismu a alternativní spirituality: hrozbou tu nejsou neviditelné šedé eminence, nýbrž „systém“, obluda s tisíci chapadly, která činí z člověka poslušného otroka a ovci.

Pěkným vyjádřením tohoto pojetí je fotografie Michela Foucaulta, která koluje po internetu s citátem z filosofovy knihy Dohlížet a trestat: „Epidemie je snem mocných. Epidemie umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci. Sen o epidemii nakažlivé nemoci je snem o vládnutí.“ Ve stejném duchu se nesou i chmurné stesky na to, jak snadno se lidé nechali připravit o svobodu a jak strašné dopady budou mít drastická vládní opatření na ekonomiku. V této optice je vyhlášení nouzového stavu a zákaz vycházení chápán jako neopodstatněný či alespoň dramaticky přehnaný

Pokud toto volání zůstane pouze na protitotalitní rovině, může být v mnohém konstruktivní a ve svém důsledku posloužit rychlejšímu návratu do normálu v době postpandemické. Jakmile ale postoupíme o další krok, ocitáme se již v hájemství vyložených konspirací. Zde už nejde o to, zda jsou vládní opatření adekvátní, nebo ne: zde je již politická garnitura vnímána a priori negativně jako mocenská skupina, která záměrně přehání informace o šíření pandemie, závažnosti nemoci a počtu mrtvých, aby nás mohla připravit o občanské svobody. Lidé, kteří se zdržují v domovech, nosí roušky a snaží se pomáhat, jsou v této optice přirovnáváni k tupým ovcím, které jdou s ukázněným bečením na porážku. Příznivci těchto myšlenek se na sociálních sítích typicky vyznačují tvrzeními typu „ale vždyť to není tak hrozné“, „je to jenom chřipka“ nebo „umírá přece jen deset procent lidí“, bagatelizací vědeckých informací a dalšími rysy.

Nejvýraznější konspirační rovinu nakonec pochopitelně představují ti, kteří chápou koronavirus buď jako záměrně vytvořenou biologickou zbraň, nebo přímo jako nástroj k ovládnutí světa, jejž vypustily (nebo alespoň využily) tajné společnosti. První příklad není tak docela výjimečný a různé interpretace se liší v zásadě jen v tom, zda virus vyrobili Číňani nebo Američani a zda se vůbec povedl (např. David Wilcox tvrdí, že se nezdařil a jeho autoři nyní otráveně pozorují, jak málo obětí zemřelo).

Nejparanoidnější podobou je pak virus chápaný jako nástroj či přímo produkt celosvětového spiknutí: je příznačné, že nejviditelnějším hlasatelem této interpretace je proslulý konspiracista David Icke. Ten tvrdí, že cílem je lidi vyděsit a ochromit, nejprve poplachem kolem klimatické krize a nyní koronavirovou pandemií – běžné jevy jako výkyvy počasí a obyčejná chřipka tu byly podle něho masivně dezinterpretovány, aby vyvolaly paniku. Strůjcem této akce je globální elita (tedy jedno procento nejmocnějších a nejbohatších) a cílem pak krach světové ekonomiky, který zlikviduje malé a střední podniky, a prospěje tak globálním korporacím. Panika zároveň umožní přejít k tvrdší formě technokracie a přímému ovládání lidských mozků s pomocí umělé inteligence. Ve skutečnosti je podle Icka klimatická krize jen vylhaný hoax a žádná smrtící pandemie neexistuje. Jistě má smysl dodržovat bazální hygienická opatření, ale rozhodně nemá smysl šílet. Vždyť je to jenom lehká chřipka.

Stejně jako u pojetí pandemie jako trestu také u konspiračních teorií se tak setkáváme s fundamentálním přesvědčením, že náhoda neexistuje a vše má svou hlubokou neúprosnou logiku. I zde se pak především hledá viník, který „za to může“. Připomeňme si, že to není nijak nová reakce – v dějinách jsme se s ní už mockrát setkali a často způsobila situace, na něž lidstvo dnes vzpomíná jen s hrůzou. Příkladem může být raně novověké upalování čarodějnic, které úzce souviselo s evropskou epidemií tzv. „černého moru“.

Jestli se pak podobné tendence projeví i dnes, bude hodně záležet jak na rychlosti, s jakou se pandemie přežene, tak na hloubce ekonomické krize, která nás v její souvislosti čeká. Spoléhat na racionální mysl soudobého člověka však příliš nelze. Nezapomeňme, že ekonomická krize v roce 2008 byla jednou z bezprostředních příčin mileniální vlny spjaté s prosincem 2012, která zasáhla celou globalizovanou západní kulturu.

Zuzana Kostićová

Zdroj: info.dingir.cz