Notabene - Hydepark baptistů - Rozhovor s vedoucím mládeže v brněnském sboru BJB

Jeho základní životní příběh kopíruje osudy mnoha jiných. Pochází ze Slovenska, do Brna přišel za studiem a už zůstal natrvalo. Kromě práce v IT se však šestadvacetiletý Pavol Andraško věnuje také vedení mládeže v Bratrské jednotě baptistů.

Tato křesťanská církev má ve druhém největším městě České republiky zhruba 250 členů. Vedoucí mládeže Andraško řeší s mladými lidmi aktuální témata, třeba potraty či homosexualitu.

„Kromě poznávání sebe sama mi práce s mladými dává také radost z toho, když poznávají Boha,“ podotýká v posledním dílu ze série textů, které v adventu představují vyznavače různých křesťanských směrů.

Jaká byla vaše cesta k víře?

Odmalička jsem chodil do sboru (samostatné uskupení ve struktuře církve – pozn. red.), vyrůstal jsem v tom. V Ježíše Krista jsem uvěřil, když mi bylo 15 let. Tehdy jsem pochopil, o čem je evangelium a víra a že mi to dává smysl života. Od té doby jsem věděl, že chci sloužit Bohu.

Pocházíte ze slovenského Popradu. Kdy jste přišel do Brna?

Jsem tady už asi osm let, vyrazil jsem sem za studiem informatiky. Od začátku jsem chodil do společenství, každé úterý jsem se účastnil setkání mládeže, poznával jsem další lidi a asi před třemi lety se mě zeptali, jestli bych se nechtěl zapojit do vedení mládeže. Postupně jsem se stal hlavním vedoucím.

Co je hlavní náplní odboru mládeže, kterému „šéfujete“?

Za normální situace míváme každé úterý pravidelná setkání, která jsou nyní online. Většinou máme výklad Božího slova a kázání na zajímavá témata této doby, jako je například tlak na výkon, homosexualita a podobně. Na začátku semestru pak vyrážíme na víkendový pobyt, kde trávíme čas různými hrami a jinými aktivitami, abychom se mohli lépe poznat. Kromě toho pořádáme také další akce, například se potkáme v sobotu, máme společný program a mladí lidé mohou pozvat také další kamarády.

Jste tedy otevření i lidem z jiných církví?

Určitě, nejsme uzavřená společnost, na setkání může přijít kdokoliv. Snažíme se oslovovat i nevěřící. Vytváříme k tomu speciální programy, například na témata o základech křesťanství nebo vlastnostech Boha, případně témata aktuální pro dnešní svět. Snažíme se tak poukázat na jádro křesťanství, kterým je Ježíš Kristus. Důležité jsou právě také osobní vztahy, kdy si mladí lidé povídají s kamarády a zvou je na setkání.

Zmínil jste některá témata, jsou pro mladé lidi zajímavá?

Myslím, že ano, například na přednášku o homosexualitě či potratech přijde více lidí. Mladí lidé tyhle věci řeší, jde o společenské téma, láká je to. Před dvěma lety jsme měli přednášku na téma partnerských vztahů a rovněž o ni byl enormní zájem. Přišlo hodně mladých, které zajímalo, jak to má být před manželstvím a po manželství, jak si najít partnera a podobně.

Jak se vaše aktivity změnily kvůli opatřením zavedeným v době epidemie nemoci covid-19?

Setkání děláme online přes program Zoom a myslím, že zájem o ně pořád je, i když ne tak velký. Je to pro nás ale náročnější. Křesťanství funguje na vztazích a vzájemném setkávání, protože jsme v podstatě rodina. Na Bohu je ale úžasné, že je všudypřítomný, a to, že se nemůžeme setkat, nám nebrání v tom, abychom s Bohem nemohli být i doma.

Baptistická církev má v Brně vyšší zastoupení věřících ve věku 20 až 29 let. Kolik mladých tedy normálně na setkání chodí?

Na začátku semestru obvykle přijde 60 až 80 lidí a později je průměrný počet asi kolem padesátky. Převážně jsou to tedy vysokoškoláci, ale máme tam i několik středoškoláků a pracujících. V našem sboru v Brně je pak celkem osm desítek členů ve věku 15 až 29 let, ne všichni ale přicházejí pravidelně, někteří třeba studují v jiném městě.

V čem vnímáte jedinečnost baptistické církve v přístupu k mladým lidem?

Já jsem například vyrůstal na Slovensku v převážně katolické vesnici. Dost lidí tam sice chodilo do kostela, osobní vztah s Bohem a víru už ale reálně v životě příliš nepraktikovali. Nábožný člověk dnes něco splní, třeba zajde do kostela, zvládne růženec či jinou modlitbu, jde ke zpovědi. Stane se z toho ale jen tradice, kdy si člověk myslí, že když tohle bude dělat, je z něho křesťan. A je mnoho lidí, kteří chodí v neděli do kostela, a přitom třeba žijí mimo manželství. A křesťanství se pro ně stalo jen náboženstvím o pravidlech. My se ale snažíme učit, že křesťanství je především o vztahu s Bohem. A ty další věci, například že v neděli chodíme na bohoslužby, snažíme se neopíjet nebo nemít sex před manželstvím, to nejsou pravidla, ale něco, co chceme dělat, protože opravdu věříme v Boha.

Co může naopak mladé lidi od církve odrazovat?

Církve mají dost pochmurnou minulost, související s válkami, zabíjením lidí pro opačný názor či začátky protestantských hnutí. A to je jedna z prvních věcí, kterou mladí lidé vidí, a také já, když jsem byl mladší, jsem tak přemýšlel, že se v křesťanství stalo hodně zlého. Snažím se ale každému říkat, ať se v křesťanství podívají na Pána Boha. Ať si odmyslí církev a chyby druhých a hledají v Božím slově, jaký Bůh opravdu je. Protože i v Bibli se píše, že ne všichni, kteří o sobě říkají, že jsou křesťany, jimi skutečně jsou. A to je právě jeden z problémů, že lidé často vidí v církvi pokrytectví, kdy se káže voda a pije víno. Kromě toho mladí lidé také často církev vnímají jako soubor pravidel, která už jsou stará.

V čem tedy může být křesťanství pro mladé přínosem?

Myslím, že křesťanství primárně řeší náš hřích. Bůh stanovil zákon, že odplatou za hřích je smrt. Lidé hřešili, ale Bůh poslal svého syna, aby zemřel za naše hříchy. Takže i když si řeknu, že odteď chci být dobrý člověk, je to super, ale co bude s hříchy, které už člověk napáchal, a kdo za ně bude potrestán? A navíc, i kdybych si dnes řekl, že do konce života už budu dělat jen dobré věci, je otázka, jestli se mi to opravdu podaří. Lidé často selhávají, a být pořád dobrým člověkem je nemožný úkol. Křesťanství tedy dává odpověď na otázku, co s hříchy z minulosti. Říká, že jakmile člověk uvěří v Ježíše Krista, budou mu hříchy odpuštěny. Mladí lidé často hledají identitu, to, kým jsou a co je smyslem jejich života. Často po odpovědích pátrají v alkoholu, sexu, drogách a chtějí tím zaplnit tu díru v životě, být šťastný. To jim ale může dát křesťanství.

Co víra a církev dává vám?

Dává mi pokoj a jistotu. Vím, kým jsem, a nepotřebuji se hnát za úspěchem, být slavný ani mít velké bohatství. Zároveň pokud by můj život dnes skončil, vím, kam půjdu. Vím, že vírou v Ježíše Krista jsem získal milost a půjdu od nebe. A zároveň i kdybych žil ještě spousty let, zase vím, že je se mnou Pán Bůh, můj rádce.

Zdroj: Křesťanství není jen kostel. Díky němu vím, čím jsem, říká baptista