Po devatenácti letech svého působení v České republice se vrátil do USA americký misionář Lance Roberts. Pocházel z nedenominačního konzervativního baptistického sboru v Shenandoah a byl podporován novokalvinisticky orientovaným megasborem Grace Community Church vedeným Johnem MacArthurem.

Jako korekci k hagiografickému hodnocení jeho žáků a stoupenců předkládáme retrospektivu článků na Notabene, ve kterých byl tento spoluzakladatel nové denominace Evangelikální baptisté zmíněn:

Historie sboru BJB v Příboře

Intenzivní kurz biblického poradenství

Dokumentární film o okolnostech, které Norberta Fabiana Čapka přivedly do Brna a jeho životě a službě tam

Dokumentární film o posledních dvou letech Čapkova života, tragicky poznamenaných událostmi druhé světové války, až po jeho smrt v koncentračním táboře.

Norbert Fabián Čapek (3. června 1870 v Radomyšli – 30. října 1942 v Dachau) byl výraznou postavou české společnosti přelomu 19. a 20. století. Díky vysokému nasazení reprezentoval několik tehdejších tendencí: tíhl k náboženské alternativě vůči většinovému katolictví, snad až příliš těsně spjatému s habsburskou dynastií, hořel pro pokrok a s velkým optimismem se upínal k budoucnosti, pokrok spatřoval především ve vyřešení naléhavých sociálních problémů a pro tento pokrok pracoval osvětovou činností, v níž dokázal zkombinovat nejrůznější ideje a populární podoby vědy (psychologie a sociologie) a ještě přidat umělecká vyjádření.

Čapek byl člověkem dvou životních etap: v mládí konvertoval ve vídeňském sboru baptistů a brzy se stal baptistickým kazatelem a misionářem. Zásluhu měl především na založení a růstu baptistického sboru v Brně, kde působil mezi lety 1898 a 1913 a odkud řídil misii na Moravě a Slovensku. Ve válečných letech byl kazatelem ve Spojených státech, ale s baptismem se postupně rozcházel.

Václav Zinecker (česky také Cinekr) působil za svého mládí ve Freiburgu v Slezském Prusku. V roce 1872 se přestěhoval do Broumova, kde se seznámil s misionářem Magnusem Knappem. Pod jeho vlivem se nechal roku 1875 ve Freiburgu pokřtít a připojil se k baptistům.

Z existenčních příčin se v roce 1874 přestěhoval do Hleďsebe u Prahy, kde založil firmu na výrobu mazadel, laků atd. a dovoz ruských a amerických olejů. Po přestěhování do Hleďsebe začal u sebe konat baptistické pobožnosti, které vedl August Meereis. V roce 1885 byl v jeho domě v Hleďsebi založen první baptistický sbor v Čechách, jehož kazatelem se stal Jindřich Novotný.

Křesťanství bylo v samém počátku laickým a charismatickým hnutím. A je možno říci, dokud bylo laickým hnutím lidovým, dokud bylo zájmem i životem lidí, kteří tvořili církev bez privilegií, jež neměla výsadního postavení ve společnosti, dotud bylo křesťanství skutečně ohrožující silou pro život společnosti. Není pochyb o tom, že i v době reformační nejsilnější hnutí byla ta, jichž se zmocnil lid. Platí to dodnes. Příkladem je průkopník českého ekumenismu František Kolátor.

Narodil se před sto lety (12. prosince 1877) v Kšelích na Českobrodsku: horlivý vyznavač evangelia a sociálních zásad Ježíšových, evangelický novinář a jeden z prvních tajemníků Kostnické jednoty, laický kazatel Bratrské jednoty Chelčického. Vyrůstal ve skromných poměrech a v mládí si musel přivydělávat, aby mohl studovat. Podobně jako pozdější předseda Kostnické jednoty prof. Frinta rozešel se již jako gymnasista s vládnoucí církví, aby se stal jedním z předních laických pracovníků v evangelickém hnutí.

V roce 2016 byla na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy byla obhájena byla obhájena bakalářská práce Tomáše Maška s názvem "Diskuse o ideové orientaci Bratrské jednoty baptistů v meziválečném období".

Citace ze Závěru této bakalářské práce:

Má práce si kladla za cíl prozkoumat specifickou formu evangelictví na našem území v období, které je spojeno s nástupem modernity a proměny náboženství a jeho funkcí ve struktuře společnosti. Baptismus jsem zkoumal z hlediska samotných aktérů a toho jak reflektovali nejen tyto změny, ale i své postavení a úlohu v proměnách času. Jejich reakce a postřehy jsem se pokusil získat z některých dobových publikovaných materiálů. Snaha postihnout vidění světa celé této náboženské skupiny pochopitelně nebyla cílem. Má práce měla být sice jakýmsi dobově podmíněným exkurzem do baptistického myšlení a jejich reflexí vlastní identity a fenoménů, které se k ní vztahují, ale je založena pouze na myšlenkách několika jednotlivců, kteří své myšlenky nejen formulovali, ale také zaznamenali v tištěné podobě.

Dnes je tomu přesně měsíc (10.9.2019), kdy byl v tichosti spuštěn nový web BJB. Sice se vedení BJB spuštěním nových stránek nikde nechlubilo (dověděli jsme se o něm až o tři týdny později, jen tak mimochodem, v informacích z VV), o to víc překvapuje, jakým způsobem se BJB na nových stránkách prezentuje. Důvod je k tomu zřejmý, konference 100 let spolu se blíží. Je třeba ukázat BJB v nejlepším možném světle - jakoby k žádnému zásadnímu rozkolu v BJB nedošlo.

Věrné návštěvníky oficiálního webu udiví, jak se na nových stránkách snaží BJB razantně se vypořádat se svou baptistickou minulostí, reprezentovanou především články lidí důsledně se zabývajících baptistickou identitou jako jsou Jáchym Gondáš, Petr Macek, Petr Hlaváček, Lydie Kucová nebo Blahoš Fajmon. Od žádného z nich již články o BJB na nových webových stránkách nenajdeme. A přitom bylo jejich úvah o baptismu do nedávné doby na webu BJB požehnaně. Není divu: lidé důsledně hájící principy baptismu se stali v Bratrské jednotě baptistů, která se v posledních letech zcela zavinula do konzervativně evangelikálního hávu, nepohodlnými.

Součástí letošního Xcampu [2007] byla i výstava věnovaná 550. výročí vzniku Jednoty bratrské. Slavnostní vernisáže se zúčastnil biskup Jednoty bratrské bratr Mgr. Ing. Jaroslav Pleva, který také vedl nedělní seminář na téma „Hledání pravé církve. Revoluční model z 15. století.“ Bratru Plevovi jsme položili pro časopis Idea několik otázek.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byla v roce 2018 odevzdána diplomová práce Michala Hambálka s názvem "Bratrská jednota baptistů v Československu v prvních letech komunistického režimu (1948-1953)".

Citujeme zde z anotace této diplomové práce:

Bratrská jednota baptistů v Československu byla jednou z malých protestantských církví, které zažily nepřátelskou atmosféru komunistického totalitního systému. Komunisté museli nově uspořádat vztahy mezi státem a církvemi, což znamenalo, že první léta nového režimu (1948-1953) byla obdobím nejistoty pro všechny náboženské komunity v zemi. V diplomové práci si pokládáme otázku, jaká byla strategie komunistického režimu vůči relativně malému křesťanskému společenství, a jaká byla strategie baptistů v těchto nových podmínkách. Státní politikou bylo mít baptistickou církev pod svou kontrolou. Administrativní restrikce církvi ztěžovaly její snahu o to pokračovat ve svém tradičním křesťanském způsobu života. Tato práce také popisuje dva momenty, kdy se situace vyhrotila: Většina baptistických sborů na Slovensku byla na několik měsíců na konci roku 1948 zavřena a později v letech 1952-1953 bylo baptistické vedení spolu s velkým počtem kazatelů vyšetřováno a odsouzeno v politických soudních procesech k vězení za komunisty smyšlenou špionáž pro USA.

Názor br. kazatele Chumchala na BJB a VV. Sborová schůze 14.10.2018 v BJB Lovosice.

U příležitosti 100. výročí československého státu odkazujeme na články, které pojednávají téma "První republika, T. G. Masaryk a baptisté":

Svobodná církev ve svobodném státě - Tomáš Garrigue Masaryk a čeští baptisté

T.G.Masaryk – a náboženství (vztah k evangelické církvi)

Seminář československých baptistů a doba jeho vzniku

Vztah českých baptistů a státu. 1. část

Milé sestry a bratři, srdečně vás zveme do našeho sboru na Vinohradech, kde bychom chtěli v sobotu 10. října 2015 od 10:00 společně vzpomenout na to, co Bůh začal konat skrze Baptisty v Praze roku 1885 a koná dál po celém nejen Česku až dodnes.
Prosíme vás, abyste se přihlásili do 30. září nejlépe na email sbor@baptistepraha3.cz, abychom mohli zařídit příslušný počet obědů.

Chceme touto akcí přispět k budování BJB s vědomím toho, že nejsme jen my dnes, ale máme tradici, která nás může obohatit a poučit. Přejeme si, aby i tímto setkáním byl Bůh oslaven.

za sestry a bratry z baptistického sboru na Vinohradech
Erik Poloha

Kořeny letničního hnutí v Brně nalezneme v polovině 50 let. Od 1.9.1955 se kazatelem brněnského sboru Bratrské jednoty baptistů stal dr. Pavel Titěra, který přestoupil z Jednoty bratrské v Holešově. Od roku 1956 se stále častěji zmiňoval o letnicích pro církev a o sborech Jednoty českobratrské na Těšínsku. Někteří členové sboru začali více toužit po Duchu svatém, a proto v roce 1957 skupina bratří a sester navštívila sbor v Hrádku a po svém návratu se dále scházela k modlitbám. V následujícím roce se jejich počet rozšířil. Od roku 1959 ve sboru probíhala pravidelná nedělní modlitební shromáždění pro toužící po "moci z výsosti". A v následujícím roce přijeli do Brna sloužit bratři z Těšínska.

Někteří ze členů brněnského baptistického sboru se však postavili ostře proti a poslali na ústředí baptistické církve stížnost, nebylo však nijak zakročeno. V roce 1962 onemocněl laický kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Bohuslav Tetiva a odjel na léčení do Štrbského Plesa. Po ukončení léčby se oba manželé při zpáteční cestě zastavují na Těšínsku u bratra Brózdy a během této návštěvy prožil bratr Bohuslav Tetiva křest v Duchu svatém. V roce 1964, po 2 letech scházení, obdržel křest Duchem svatým i Ladislav Novák, pozdější starší sboru.

Listopad byl zajímavý především v [pražském] pankráckém sboru, zejména v souvislosti s případem „mrtvého“ studenta, který měl zemřít na následky zranění způsobené policií, která rozehnala studentskou demonstraci na Národní třídě. Mirka Litomiská, členka pankráckého sboru, se v průvodu seznámila s Drahomírou Dražskou, která svědčila o „smrti“ studenta. Má se za to, že tato „kachna“ urychlila celý průběh převratu.

Podle svědků se informace o „mrtvém“ studentu dostala do médií tak, že Mirka Litomiská, která doprovázela Drahomíru Dražskou 17. listopadu do nemocnice, zatelefonovala druhý den po demonstraci Petru Mackovi [tehdejšímu kazateli pankráckého baptistického sboru], který se tou dobou účastnil synodu Českobratrské církve evangelické. Sdělila mu, že Drahomíra Dražská se jí svěřila se skutečností, že den předtím zemřel na demonstraci na Národní třídě její přítel, student Martin Šmíd.

Poslední pokus legalizovat společenství rozhodných křesťanů letničních začleněním do jiné církve proběhl v letech 1980 až 1981. Rozhodní křesťané letniční hledali záštitu u Bratrské jednoty baptistů. Baptisté s připojením letničních sborů souhlasili a byla podepsána i smlouva o přičlenění. Na základě této smlouvy si rozhodní křesťané podali u krajského církevního tajemníka v Ostravě Jana Šrůtky žádost o udělení státního souhlasu k duchovenské činnosti pro své vedoucí a členy rady starších. Situace vypadala nadějně, rozhodní křesťané postupovali tak, jak jim bylo státními orgány doporučováno, tj. aby se připojili k některé z církví povolených státem, ale přesto se spojení s Bratrskou jednotou baptistů neuskutečnilo. Na příkaz ministerstva kultury Bratrská jednota baptistů od smlouvy odstoupila s tím, že pro sbory rozhodných křesťanů letničních bude ministerstvem „hledáno lepší řešení“. Podívejme se, jak celá záležitost proběhla.

Krátce po okupaci nacistickými vojsky se vedení BJB muselo rozhodnout o ožehavé otázce [nabídka začlenění do organizační struktury německých baptistů] jako Rada Jednoty Českobratrské. V historii sborů BJB o tom čteme: "Němečtí baptisté zaujali velmi taktní a porozumivý postoj: nabídli naší Jednotě finanční pomoc, když však byla s díky odmítnuta, respektovali pohnutky, které k tomu vedly a zdrželi se i návštěv svých pracovníků v Praze".

BJB ztratila po Mnichovu a po záboru Sudet a Těšínska část své práce (např. sbor ve Vikýřovicích na severní Moravě a několik stanic). V brněnském sboru působil krátce před 2. světovou válkou nový člen církve, nedávno pokřtěný žid, bratr Neftalín Rudnický, výborný znalec Starého zákona. Vlivem jeho působení bylo pokřtěno dalších 7 židů. Žel všichni i přes snahu církve, byli nakonec zařazeni do transportů do koncentračních táborů.

Religionistika v linii weberovsko-troeltschovské vymezuje (křesťanské) náboženské sektářství jako určitý specifický typ religiózně motivovaného vytváření náboženských skupin na základě skupinou zakoušeného vědomí exkluzivní spásy. Toto vědomí je podmíněno dogmatickou výlučností spojenou s dodržováním přísných etických zásad vzhledem k vlastní interpretaci evangelia. Členství v sektě přitom, na rozdíl od většiny členství v církvích, vzniká vědomým volním aktem v dospělosti.1

Vzhledem k rigorózním morálním nárokům jde ovšem o malé skupiny, které, jak je pregnantně charakterizuje Troeltsch, „odmítají myšlenku národního, státního a masového křesťanství. Jsou... omezeny na malé a úzké kruhy, rozvíjejí však v těchto kruzích křesťanskou ideu s přísnou, nekompromisní důsledností... Podstatou sekty je uvědomělý a vyspělý svatý sbor, jehož svatost záleží v praktickém mravním konání, nikoli v božskosti instituce a jejích pokladů milosti".2

Jinde jsem již ukázal,3 že právě takový charakter měly náboženské skupiny, jež se po vydání Tolerančního patentu objevily ve východních Čechách a na českomoravském pomezí. Říkalo se jim blouznivci nebo švermeři (Religionschwärmer), dnes je označujeme jako toleranční sektáře.4

Tvořili hnutí či spíše množství skupinek, shromážděných okolo lidových náboženských učitelů, svébytných interpretů Bible a dalších náboženských textů, které se pevně držely vlastního výkladu křesťanského učení. Jejich víra, v níž ovšem mnohdy hranice křesťanské věrouky různým způsobem překračovali, přitom byla orientována především mravně - rigoristicky. Tolerovanými církvemi byli odmítáni a sami je odmítali. Na otázku, zda by se vzdali své víry, odpovídali, že se „radši dají odřít a raději chtějí hned umřít".5

Bratrská jednota Chelčického měla po dobu války zvláštní postavení. Vyrostla sice kdysi na domácí půdě – počátky její se datují před 76 lety, kdy první misionář baptistů přišel k nám z ruského Volyňska – ale časem se stala odnoží Světového svazu baptistů, jehož vedení bylo v anglosaských rukou. Po léta udržovala přátelské spojení s bratrskými organizacemi v celé Evropě a rozumí se i s organizacemi v sousedním Německu.

Jakmile se nacističtí usurpátoři zmocnili vlády na naší vlastí, ochladly a úplně ustaly styky se souvěrci v Třetí říši. Nacistický režim se díval podezíravě na práci baptistů v Německu, jejichž zemský Svaz byl také členem světového Svazu v Londýně. Mocnou oporu mravní přinesl jim pátý světový kongres, svolaný do Berlína roku 1934 a reprezentovaný vlivnými delegacemi z celého světa, zvláště pak z Anglie a Ameriky. My v Československé republice jsme měli ovšem o hitlerovském Německu svoje mínění, a proto jsme berlínský kongres neobeslali ani jediným delegátem.

Výkonný výbor Bratrské jednoty baptistů ve spolupráci s Historickou komisí BJB si Vás dovoluje pozvat na Vzpomínkové setkání u příležitosti 60. Výročí vykonstruovaných procesů s kazateli Bratrské jednoty baptistů

Setkání se uskuteční v sobotu 22. června 2013 v modlitebně sboru BJB v Pardubicích od 13 hodin.

poslal Nepřihlášený

„Chodili mezi nás i nebaptisté, protože tady nic českého nebylo.“

Bratr Karel Jersák se narodil v roce 1924 v obci Nowa Wole v blízkosti Zelowa v Polsku. Je potomkem pobělohorských emigrantů, kteří se v okolí Zelowa usadili na počátku 19. století. Patří k nemalé části těchto Čechů, kteří v devadesátých letech 19. století přijali za svou baptistickou církev. Po vzniku Československa se část exulantů vrátila do země svých předků. Mezi nimi i Jersákovi, kteří se společně s dalšími rodinami v roce 1925 usadili v německé obci Vikýřovice (něm. Weikersdorf). Tam si vlastními silami vystavěli baptistickou modlitebnu, která se za první republiky stala centrem českého živlu v obci a okolí.
 

Po tři sta letech návrat do země předků

V době reemigrace neboli návratu do Československa byl Karlu Jersákovi pouze jeden rok. Nemůže si tak pamatovat na život v rodné obci Nowa Wole, která byla založena až v roce 1921 německými a českými osadníky. Veškeré jeho vzpomínky tak jsou z vyprávění rodičů, kteří stejně jako většina Čechů v obci hospodařili na svých polnostech.

Milé sestry, milí bratři, přijměte, prosím, naše pozvání k účasti na dalším ročníku Procházkovy přednášky.

Setkání se uskuteční v sobotu 13.10.2012 od 11 hod. ve sboru BJB Na Topolce.

Budeme rádi, pokud byste informaci o konání setkání mohli šířit dále ve Vašich sborech a mezi přáteli.

První sobotu v říjnu tohoto roku se v našem sboru konal 5. ročník Procházkovy přednášky.

Téma letošní přednášky navázalo na předchozí ročník, ve kterém jsme se věnovali vykonstruovaným soudním procesům s představiteli a kazateli BJB v letech 1952-53. Letos jsme se zabývali nesnadným obdobím padesátých let po přelomové konferenci v roce 1953, ve kterém BJB sice již nečelila přímému pronásledování jako v případě odsouzených kazatelů ve vykonstruovaných procesech. Formy represe byly skrytější, o to však záludnější.

Počátkem založení baptistického společenství v Pusté Rybné bylo obrácení dvou mladých bratří z pustorybenského sboru Českobratrské církve evangelické  – Josefa Fajmona a Františka Karáska. Tito přátelé se po návratu z 1. světové války v roce 1919 zúčastnili sjezdu evangelické mládeže v Krouně u Skutče. Zde byli osloveni prostřednictvím kazatele z Armády spásy, prožili duchovní obrácení a pod vedením vzácného křesťana – tehdejšího pustorybenského faráře Bohumila Bašteckého – se ujali nejprve vedení nedělní školy při zdejším evangelickém sboru, později pak vedení sdružení mládeže.  

V roce 1922 se bratr Fajmon  (již jako ženatý) poprvé v církevním časopise „Nový lid“ dočetl o křtu dospělých lidí. Tato otázka ho zaměstnávala ještě intenzivněji o rok později, kdy se narodil jeho první syn. Jelikož nenašel biblické opodstatnění pro křest nemluvňat, nedal jej pokřtít. Od faráře Bašteckého se poprvé dozvěděl o existenci baptistů.

Milí bratři, sestry a přátelé, srdečně vás zveme k pátému setkání z cyklu Procházkova přednáška, které proběhne ve sboru BJB Na Topolce v sobotu 1. října 2011 od 11 hodin. Tato setkání z cyklu, který ve svém názvu nese jméno významného představitele českého resp. československého baptismu, Dr. Jindřicha Procházky, se věnují historickým tématům spjatým s dějinami BJB ve snaze objevovat a porozumět cestě, kterou Jednota ušla v průběhu desetiletí své existence.

V nejtěžších letech komunistického režimu v Československu, kdy politická nekompromisnost znemožnila kontakty s rodnými zeměmi ve střední Evropě, se Československá baptistická konvence v USA a Kanadě zaměřila na Haiti a podporovala evangelizaci a zakládání sborů v této karibské oblasti.

Slovanské země však nikdy neupadly v zapomění. V letech 1970–1980 se konvence opět navrátila ke své první lásce v podpoře šíření evangelia v Československu, tentokrát prostřednictvím rozhlasové stanice Trans World Radio (TWR) v Monte Carlu. Později, v roce 1993, na 84. konvenci v Minnitonasu, v Manitobě, přesunula podporu rozhlasové stanice TWR přímo Jednotě baptistů v Česku a na Slovensku. Od roku 1994, na základě návrhů vedení slovenských a českých baptistů, je zasílána každým rokem finanční podpora střídavě na Slovensko a do Česka.

Rodná zem je místo, kde určitá skupina lidí sdílí společnou historii a má hlubokou kulturní asociaci, zeměpisnou oblast, ve které se formuje specifická identita.

Není nic dražšího než domov. Násilný odchod z vlasti bez možnosti návratu je velmi krutá forma trestu. Lidé se rozhodují k emigraci z několika důvodů. Některé se týkají náboženské, politické nebo ekonomické svodody.

V případě Čechů a Slováků hlavním důvodem byla svoboda vyznání. Na druhém místě to byly důvody politické, na třetím existenční. Říká se, že na světě snad není země, kde by nežili Češi a Slováci.

Zajímavá ukázka z Dějin a tradic české menšiny v Rumunsku může být laskavému čtenáři nápomocná lépe pochopit mentalitu českých baptistických sborů, ve kterých působí reemigranti, kteří se navrátili z Banátu do české vlasti:

V druhém období existence Československého baptistického sboru v Torontě se odráželo nastolení komunistického režimu v Československu. Po kazateli J. Zajíčkovi se práce ujal Jaroslav Zeman, absolvent bohosloví Knox College v Torontě. Přijel na studia z Československa v roce 1948 a v květnu 1949 nastoupil jako asistent kazatele. Následující rok byl ordinován na kazatele.

Změna režimu v únoru 1948 v Československu způsobila novou vlnu emigrace. Tisíce Čechů a Slováků opustilo své domovy. Československý baptistický sbor v Torontě byl jediným protestantským střediskem v Torontě. Setkávali se v něm Češi a Slováci několika náboženských skupin. Tak vzniklo unikátní obecenství překonávající přehrady národnostní, církevní i politické. Misijním zaměřením torontského sboru byla sociální pomoc novým emigrantům. Mnozí otevřeli své domovy, rozdávali zdarma Bible a další křesťanskou literaturu. Od roku 1951 se misijní působení rozrostlo o podporu domorodého misionáře Ludovica St. Pharda v Limbé, Haiti.