Název nemoci covid-19 odkazuje na rok, ve kterém došlo k rozšíření nemoci, způsobené výskytem nového koronaviru. Nejen samotná nemoc, ale také opatření, mající eliminovat její další expanzi, se dotkly mnoha oblastí našeho života. Kromě epidemiologických omezení, která se drastickým způsobem odrazila na organizaci společenského, kulturního, náboženského a volnočasového života, došlo i k mnoha vedlejším jevům. Kromě důsledků na globální úrovni jsme mohli zaznamenat i mnohé efekty ovlivňující náš mikrosvět.

Jedním z nich bylo rozšíření slovní zásoby o nová slova. Příkladem budiž termín promoření, který se vyskytuje v názvu. V titulku se však nachází ještě další neznámé slovo: novo-kalvinismus. Jedná se o teologický směr, který v posledních letech významným způsobem ovlivnil myšlení mnoha členů naší církve. V čem, do jaké míry a s jakými důsledky, to jsou otázky, na které bych rád odpověděl v tomto příspěvku.

Na religionistu Zdeňka Vojtíška se už obrátily desítky zoufalých lidí. Rodiče, partneři nebo i přátelé popisují, jak ztratili někoho blízkého.

„Bývají to smutné příběhy, kdy se děti, manželé nebo manželky zcela odtrhnou od svých rodin, přestěhují se jinam a nekomunikují,“ vypráví přední znalec sekt, kultů a nových náboženství Zdeněk Vojtíšek z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy o tom, jak zasáhla do mnoha životů jihokorejská sekta Sinčchondži, která v Česku loví v ulicích zejména mladé ženy a jejíž činnost Seznam Zprávy už v minulých dnech popsaly

Sekta scházející se v domě na pražské Palmovce pod záminkou intenzivního studia Bible a různých psychologických testů láká nové členy. Přijmou-li apokalyptickou vizi Sinčchondži, zpřetrhají vztahy s okolním světem a propadnou komunitě.

Ne každý ví, kdo je pastor Lindsey Williams. Pouze ti, kteří v 70-80. letech minulého století sledovali doslovné naplnění všech jeho předpovědí politických incidentů, si na něho vzpomenou. Také ti, kteří četli jeho knihy, kde všecko, co se mělo stát a co se pak opravdu stalo popsal, budou hned vědět, o koho jde. Jak to, že tyto věci věděl dopředu? Měl snad vidění? Je to snad prorok?

Ne, nic takového. Jako baptistický pastor provozoval svoji náboženskou činnost na Aljašce, kde se tehdy stavěl americký ropovod. Jeho vliv na 25 tisíc tamtéž pracujících dělníků byl tak silný, že si toho i vedení stavby všimlo. Začali ho zvát na své schůze, zasvěcovali ho do svých záležitostí, i do těch, které před jinými tajili. Tak získal vnitřní informace přímo od členů Iluminátů samotných.

Óda na Lance Robertse. Poznámka:

Nedávno jsem mluvil s člověkem z jednoho sboru, kde se vedení snažilo prosadit svojí vizi, resp. další směřování svého společenství v rámci denominace, ale chyběla jim většinová podpora. K potřebnému odhlasování proto nebyl dostatečný počet hlasů, a tak byli odpůrci vyloučeni. Nevím, zda to byla pravda, proto ani nikoho nejmenuji. Ale vím jen, že se takové věci dějí. Proto bych rád nabídl svůj pohled na danou problematiku.

Německý profesor Thomas Schirrmacher publikoval roku 2013 nevelkou knihu Fundamentalismus. Když se náboženství stane nebezpečným a české nakladatelství Návrat domů ji v roce 2019 vydalo v překladu pod názvem Fundamentalismus jako militantní pravdivostní nárok.

Ve této knize vymezuje svou definici fundamentalismu takto:

"Fundamentalismus je militantní pravdivostní nárok, který odvozuje svůj nárok na moc z nekritizovatelných, vyšších zjevení, lidí, hodnot či ideologií. Míří proti náboženské svobodě a mírovým výzvám; pro dosažení svých cílů ospravedlňuje, vybízí k užití nebo užívá nestátní či státní, avšak nedemokratické síly. V tomto procesu se často dovolává odporu vůči určitým vymoženostem moderní doby v zájmu zmizelé vznešenosti zašlých časů. Zároveň ale používá moderní vymoženosti k řešení či vytvoření moderní varianty starších náboženství a světonázorů. Fundamentalismus je transformací náboženství či světonázoru, která je podmíněna modernitou."

Charakteristické znaky fundamentalismu podle Alfreda Rammera:

     - Nesmiřitelnost - ti "druzí" jsou zlí; odlišné názory mají stigma nemorálnosti a nerozlišuje se mezi nimi.

     - Izolace - nepředstavují elitu v rámci svého vlastního náboženství, nýbrž jedinou pravou církev.

     - Autoritářství - kult osobnosti, dětinskost tváří v tvář hierarchii

Jak se křesťané mohou chránit před zhoubnými dopady sektářského fundamentalismu?

     - Zřekněte se veškerých snah ovládat druhé lidi.

     - Odmítejte slepou poslušnost. O nařízeních by se mělo diskutovat v klidu a člověk by se měl ptát po důvodech, jež za nimi stojí.

     - Když se objeví autoritativní vůdci, buďte kritičtí. To, co je dobré a pravdivé, nikdy neobjeví jediný člověk či jedna skupina.

     - Pokládejte otázky těm, kdo ve vztahu k vám přijmou od Boha nějaké příkazy.

     - Jasně rozlišujte mezi Bohem, Božím zjevením a omylnou interpretací nás jako jednotlivců.

     - Intenzívně a obšírně se zabývejte možnými odlišnými interpretacemi biblických textů.

V tomto článku pojednám Pannu Marii ze dvou pohledů.

Prvním pohledem je pohled katolického biskupa sv. Alfonsa Maria de Liguori obsažený v díle "Vznešenosti Panny Marie", doplněný o moje biblické citáty. Dílo se  nachází na adrese: http://web.katolik.cz/feeling/library/vznpm-rukopis.pdf

V tomto pohledu jsem uvedl jen to, co pokládám za nejpodstatnější. U citátů knihy (kurzíva) uvádím stránkování, aby si čtenář mohl mé citace ověřit; jde mi o transparentnost - zvýraznění citovaného textu je mé vlastní. V této části jsem provedl srovnání (podle mého soudu) nejdůležitějších výroků biskupa z Liguori, s Biblí.   

Druhým pohledem je biblická výpověď o Panně Marii, kde jsem se omezil jen na to nejnutnější. 

Slovo "sekta" je nadávkou, za níž si každý čtenář představí něco jiného. Dá se z něho vyrozumět, že tazateli jde o rozpoznání špatných nebo dokonce nebezpečných rysů ve společenství. Rozpoznat tyto rysy bezpečně a nezpochybnitelně není možné. Už jenom proto, že i ve zdravém společenství se mohou klidně vyskytnout špatné způsoby jednání a naopak: jednotlivci se svatou hroší kůží dokážou čerpat i z velmi pochybně fungujících společenství.

Křesťanské společenství a jeho příslušníci zacházejí s věcmi, které se týkají Hospodina. Řečeno biblickým obrazem, zacházejí s "Božím jménem". A takového společenství se samozřejmě týká třetí přikázání: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha." Zneužitím je na prvním místě patrně myšleno používání Božího jména v magii a čarování, ale využívat a zneužívat síly toho, co patří k Bohu, můžeme i v daleko obyčejnějších činnostech. Pro nás evangelikály je, myslím, důležitých hlavně pět následujících oblastí.

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

V České republice není mnoho znovuzrozených křesťanů. Přesto procházejí stejnými zkouškami jako Boží lid kdekoliv jinde na světě. Uprostřed této hrstky občas vyvstane radikální skupina zejména mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že objevili něco, co je nezbytné, aby převzala celá církev. Hledají proto různé způsoby, jak toto učení zprostředkovat ostatním. Pokud tito narazí na odpor, nezřídka to chápou jako odpor proti Duchu svatému nebo protivení se požadavkům Písma. 

Nechci se zabývat, zda se přitom prosazuje zdravé učení nebo jen vlastní interpretace Písma. Mnohem více pozoruji způsoby, jak se dané věci prosazují. Za dobu, co jsem křesťanem, jsem si povšiml, že v pozadí podobných skupin stojí obvykle zahraniční misionář, který je zároveň dealerem/donátorem učení nějakého cizojazyčného učitele.

Když jsem byl ještě čerstvě spasený mladík, zdálo se, že hlavním cílem všech horlivých křesťanů – ať už kalvinistů či arminiánů – bylo posvěcení. Kázání, knihy a konference to zdůrazňovaly v duchu Římanům 12:1-2, kde apoštol úpěnlivě vyzývá věřící, aby vydávali těla svá v oběť živou a nepřipodobňovali se světu tomuto. Srdce byla konfrontována a pohnuta. Kristus měl být Pánem lidského života, a lidské JÁ se muselo odevzdat na oltář služby Jemu. Nyní to však vypadá, že na scénu přišel nový kalvinismus s novými kalvinisty, kteří dřívější cíle odsunuli stranou. V nedávno vydané knize Young, Restless, Reformed (Mladí, neklidní, reformovaní – v češtině dosud nevyšlo) Collin Hansen popisuje, jak se tzv. kalvinistická obnova zmocnila fantazie tisíců mladých lidí v USA, a tato kniha byla ve Velké Británii s velkým nadšením recenzována v dobře známých časopisech jako je Banner of Truth, Evangelical Times a Reformation Today. 

Autor tohoto článku byl nicméně při jejím čtení velmi hluboce zarmoucen, protože kniha popisuje nový kalvinismus jako kalvinismus velmi překroucený, který se daleko, daleko odchýlil od původního a ryzího života poslušnosti svrchovanému Bohu. Bude-li tento druh kalvinismu vzkvétat, pak bude ryzí biblická zbožnost pod útokem jako nikdy předtím

Tak se nám tady rozmáhá nějaký podivný aktivismus, kdy z kazatelen zaznívají podivné věci. Farář Piťha měl bojovné kázání proti Istambulské úmluvě, kdy nás přesvědčoval, jak nás homosexuálové převálcují. A nyní měl i lovosický kazatel Vašek Chumchal bojovné kázání, jak nás chtějí zničit falešní kazatelé, kterých je u nás v BJB plno.

Takže, zde si ho můžete poslechnout: http://www.granosalis.cz/downloads/kazaniVChumchal-20181028.mp3

Rev. John MacArthur on Billy Graham Catholicism

Už dlouho se domnívám, že biblické křesťanství naší doby je podrýváno upřímnými lidmi, kteří se zapojují do nebiblických aktivit proto, aby „něco ovlivnili“. Smutným a ironickým výsledkem těchto aktivit bývá poškození Kristovy záležitosti, a ve skutečnosti dosáhnou jen malého či žádného pozitivního ovlivnění. Mýtus vlivu svádí křesťany k víře, že tím, že se dopustí kompromisu na důležitých duchovních pravdách, mohou pro Krista získat více lidí.

Jen pro jistotu – nestavím se proti snaze něco ovlivnit. Křesťanská společnost by se neměla izolovat od debat s kýmkoliv nebo od běžných aktivit s nekřesťany tam, kde nedochází ke kompromitování víry. Křesťané by měli doufat, modlit se a pracovat na tom, aby měli zbožný vliv všude, kde to v tomto světě jde. Křesťané si musí uvědomit, že jisté druhy kompromisu mohou být žádoucí. Křesťané a nekřesťané se například mohou spojit, aby se postavili proti potratům. Je rovněž žádoucí, aby se baptisté, reformovaní a luteráni spojili v prosazování základních pravd reformace.

Nebezpečí však přichází, když křesťané přijmou představu vlivu odvozenou ze světa politiky nebo obchodu. Takový svět rozumí vlivu ve vztahu k moci, penězům, počtům a úspěchu. Kompromis, spolupráce a záměrná nejednoznačnost – to jsou všechno metody používané k dosažení vlivu v tomto světě. Měli by si však křesťané ve jménu vlivu osvojovat strategie a stanovovat cíle, které kompromitují základní prvky jejich víry?

Abych ilustroval nebezpečí mýtu vlivu, dovolte mi nabídnout vám dva příklady. První se vztahuje ke službě Billyho Grahama. Billy Graham začal svou službu za amerického fundamentalismu 40. let 20. století. Zpočátku se mu dostávalo silné podpory od fundamentalistů, jako byl Bob Jones Sr. a John R. Rice. V roce 1951 Graham napsal: „Netolerujeme ani nemáme společenství s žádnou formou modernismu.“ Stejný postoj zopakoval Riceovi v roce 1955. Avšak v roce 1957 při newyorské kampani tento postoj viditelně změnil. Graham bránil svůj vstřícnější postoj ke spolupráci při evangelizacích těmito slovy:

S ohledem na aktuální zprávu o úmrtí Billyho Grahama připomínáme starší článek, který stručně shrnuje jeho nebezpečné kompromisy a to, kam až jej duchovně dovedly. Kéž Pán dá, abychom tím byli varováni.

I když je tato událost již je trochu starší, považujeme za vhodné upozornit na další směřování Billyho Grahama, ikonu novoevangelikálního hnutí, který je mnohými nevědomými křesťany stále považován za významného evangelistu a velkého Božího muže. Asi před půl rokem totiž na základě setkání dr. Grahama s republikánským kandidátem na amerického prezidenta Mittem Romneym jeho organizace Billy Graham Evangelistic Association (Evangelistická asociace Billyho Grahama) odstranila ze svých stránek mormony ze seznamu sekt (zdroj). Netřeba snad dodávat, že učení mormonů je s křesťanstvím a pravdou Písma v rozporu snad v každé důležité doktríně.

Billy Graham je na cestě kompromisu již dlouhá desetiletí. Původně pocházel z fundamentalistické církve, navštěvoval známou americkou fundamentalistickou vysokou školu Bob Jones University a jejího zakladatel Boba Jonese sr. považoval za svého duchovního otce. Na začátku 50. let však učinil kompromis a začal brát podporu i z jiných stran než od Bibli věrných křesťanů a církví. Přes varování Boba Jonese sr. v tomto směru pokračoval a od roku 1957 se již otevřeně spolčil s liberály a modernisty a dokonce i katolíky.

V sobotu 23. září má podle některých křesťanů a na křesťanství navazujících esoteriků nastat „znamení na nebi“, o němž hovoří Bible v knize Zjevení Janovo: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“ Na podporu očekávání, že datum 23. září je pro křesťany skutečně významné, založili američtí evangelikálové internetovou stránku „Znamení na nebi 2017“, na níž kombinují křesťanskou astrologii, doslovný výklad Bible a očekávání brzkého druhého Kristova příchodu.

Pravděpodobně této astrologické spekulace se chopil slovenský evangelikální křesťan Sergej Miháľ, autor knihy „Vytržení“ (česky 2016) a žádaný církevní řečník na téma druhého Kristova příchodu. Byl například spolu se starším sboru Apoštolské církve v Havířově Pavlem Bubíkem hlavním řečníkem konference „Vytržení“, která se 9. září 2017 konala v Brně. Miháľ tak mezi české evangelikály s úspěchem šíří dispenzacionalismus Johna Nelsona Darbyho (1800–1882). Tento výklad „křesťanských dějin spásy“ je běžně přijímán ve Spojených státech, ale v evropském evangelikálním prostředí je dosud spíše okrajový. Druhý Kristův příchod si dispezacionalisté představují tak, že Kristus nejprve „vytrhne“ křesťany z tohoto světa na nebe, po tomto vytržení bude svět ještě nějakou dobu (nejčastěji sedm let) zmítán zmatky a násilím a po tomto období Kristus nastolí milénium (tisíciletou říši). Miháľ se vyhýbá předpovědi, kdy toto vytržení nastane, ale trvá na tom, že je velmi blízké. Tuto blízkost má prokazovat také znamení na nebi, jež nastane 23. září.[1]

V tomto měsíci vyšla v nakladatelství Poutníkova četba kniha Aleše France „Historie a teologie adventismu“. Ačkoliv její název je stejný jako již zveřejněná e-kniha, její nová verze je podstatně rozšířena o další informace například ze života E. G. Whiteové. Věroučná část je pak z velké míry doplněna o další zdroje a přepracována na základě doporučení recenzentů. Těmi byli absolvent adventistického semináře ThBc. Pavel Škoda, který napsal i předmluvu, a písmák a bývalý redaktor časopisu Život víry ing. Josef Potoček. Byly vzaty v úvahu i posudky a doporučení dvou profesorů teologie, prof. ThDr. Pavla Procházky, PhD. a prof. ThDr. PhDr. PaedDr. Imricha Perese PhD. z doby, kdy se jednalo ještě o obhajobu studie ve formě diplomové práce na KTK v Banské Bystrici.

13. srpna 1553 byl zadržen v Ženevě – v pokoji útulku Růže, podle jedněch, podle druhých během bohoslužby ve svatém Petrovi – cizinec procházející městem, jenž se zapsal do seznamu pod jménem „Michael Villanova, španělský lékař“. Policie v malé republice byla v pohotovosti; pod pseudonymem pocestného rozeznala osobnost, o niž se zajímala konzistoř: Michaela Serveta.

Byl to světlovlasý muž, distingovaného vzhledu, živého, ale zmateného rozumu, humanista toužící poznat vše a zanícený teolog. Narodil se v roce 1551 v navarrské Tudele, v aragonské rodině pocházející z Villaneuva de Sigena. Po brilantních studiích1 v Zaragoze a v Toulouse udělal bídnou kariéru, postupně jako sekretář zpovědníka Karla V., skromný císařský úředník v době konání augsburského říšského sněmu,2 později zaměstnanec tiskárny, potom lékař a – z toho titulu – atašé vídeňského arcibiskupa v Dauphiné. Toto by samozřejmě nestačilo k tomu, aby jej to proslavilo; publikoval ale několik knih, o nichž se mezi teology mnoho diskutovalo.

Ačkoli Jan Kalvín patří k předním církevním reformátorům, nedošel ještě tak daleko, že by hájil náboženskou svobodu. Evangelíci zavrhli římský právní kodex a přenesli biblické Slovo Boží, jak ho nalezli v Ježíšově učení, do občanského zákoníku. V listopadu 1536 vydali Farelovo Vyznání víry a kázně a Kalvínův Katechismus. Městské rady je schválily a vyzvali všechny občany, aby opřísáhli, že budou tyto články víry dodržovat. Ženevské státní zřízení nebyla demokracie, ale teokracie.

Protože čistota Večeře Páně nemá být porušována nekající osobou, zavedli v různých městských obvodech dohlížitele, aby podávali církevním pomocníkům zprávy o závažných hříších mezi lidmi. Evangelíci si přáli zlepšovat kázeň a mravy obyvatel ještě více než římská církev. Všichni Ženevané museli příshat na nové Vyznání víry a kázně a všechny děti musely být vzdělávány v katechismu a pravidelně z něho zkoušeny.

„Zabít člověka neznamená chránit pravověrné učení. Znamená to prostě zabít člověka. Když Ženevané zabili Serveta, neochránili tím pravověrné učení. Prostě zabili člověka.“
(Sebastian Castellio - „Contra libellum Calvini“)

Mezi desítkami a stovkami obdarovaných a obětavých reformátorů jistě výrazně vyčnívá tvůrce švýcarské reformace Jan Kalvín. Kalvínovo nasazení pro Boží věc, pronikavost myšlenek, organizační talent i jeho samotná role v dějinách jsou vpravdě pozoruhodné. Při bližším pohledu na jeho vystoupení člověk žasne, obdivuje, je povzbuzen, ale i závidí.

I Jan Kalvín byl nicméně člověk z masa a kostí. I v jeho působení najdeme množství temných míst. Ani on se přirozeně nevyhnul sporným rozhodnutím, omylům, slabostem. Mezi temnými momenty v jeho působení stojí patrně na prvním místě Kalvínův střet se španělským humanistou Miguelem Servetem. Zprvu nenápadná konfrontace, která měla své kritické vyústění až na ženevské hranici.

Najväčší problém, s ktorým zápasila prvá cirkev, no v rôznych prejavoch pôsobí aj dnes, je falošná a prekrútená filozofia gnosticizmu. V posledných rokoch sme však svedkami toho, že novodobé úspešné filmy vytiahli a oprášili gnostické evanjeliá a rôzne zvitky, a prezentujú ich ako pravdu. Čo to ale je gnosticizmus a ako dnes pôsobí?

Gnosticizmus pochádza od slova gnosis (gr. poznanie). Základnou myšlienkou je teda to, že človek je spasený poznaním. Gnosticizmus je ale širším pojmom, ktorým pomenúvame viaceré hnutia a skupiny, ktoré sa vynorili už v druhom storočí. Každá z nich ponúkala nejaký druh osvietenia, ktorý získal nejaký guru či filozof. Takým bol napríklad Cerintus, o ktorom údajne Ján povedal, že je nepriateľ pravdy. Gnostici do svojho mylného učenia primiešali kresťanské učenie o spasení a nadprirodzenom svete. Kvôli tomu ich neskôr chápali ako kresťanskú vetvu a dokázali v nej v malom množstve dlho parazitovať. Existuje niekoľko desiatok gnostických evanjelií a ďalších textov, ktorých pôvod sa gnostici snažili pripísať viacerým učeníkom Ježiša.

V současné době můžeme být v evangelikálním světě v USA, a potažmo i v ČR, svědky situace, která svědčí o radikalizaci až heretizaci jisté významné části evangelikálního křesťanství.

Na jedné straně vidíme radikalizaci letničních a charismatiků, kteří opakovaně mluví o probuzení, dobytí světa pro Krista, a vyhlašují falešné zázraky a falešná probuzení. Jakoby svět již neležel ve zlém a neměl být ukončen soudem a katarzí k životu na zcela nové zemi. Křesťan zde není volán k oddělení se od světa, ale k zaujetí vlivné pozice v něm. Afrika, Evropa a Asie prý budou spaseny a křesťané se mají chopit politické moci a ustanovit Boží království na teokratickém principu. Zřejmě neexistuje žádné vyvolení, člověk není zvrácený a nepotřebuje záchranu Boží intervencí do jeho porušené a hříšné přirozenosti. Stačí ho nechat prožít nějaký citový zážitek, pokřtít a začlenit ho do struktury apoštolsko-prorockého pořádku skrze systém domácích skupinek. Proroci zde postrádají Boží bázeň a to, že se jejich proroctví nenaplňují, pro ně není zřejmě podstatné. Bůh možná jen zaslibuje, ale již nemá možnost dokončit. To musí učinit až lidé. Namísto svrchovaného Boha tak máme karikaturu zbožštělého člověka, který tříme otěže budoucnosti ve svých rukou a je sám architektem dějin.

Na druhé straně roste i hnutí reformovaných fundamentalistů, jejichž Bůh již před Adamovým pádem předurčil většinu lidstva do pekel a celé dějiny jsou jen demonstrací jeho svrchovaného vládnutí. Zřejmě nemá cenu se modlit „buď vůle tvá“, neboť ta se děje vždy a všude. Genocidy, rasismus, potraty, narkomanie, to vše je zřejmě Boží vůlí. Teologická strnulost a liturgická rigidita nepřipouští moc Ducha svatého skrze praxi charismat. To vše je prý historií a bohoslužba je pak jen tryznou slavné minulosti. Skutky apoštolů, epištola Korintským a závěr Markova evangelia, to vše už není pro dnešek. Soudobí reformovaní teologové sice vynakládají velké úsilí, aby prokázali relevanci zázraků v Bibli, ale se stejnou vehemencí se snaží zpochybnit totožnou invenci Ducha pro dnešek. Mnohé duchovní dary jsou pro ně muzejními exponáty za vitrínou soudobého reformovaného muzea. A pokud se přeci projeví moc Ducha a není to zrovna u postav, jako byli Edwards nebo Spurgeon, které si hnutí zprivatizovalo, musí se jednat o démonickou moc.

"Většina z vás jste členy baptistických sborů, pravděpodobně většina z vás nejste členy Kristovy církve, to je ta realita, kterou sdílí Boží slovo," - tento teologický soud si vyslechli z úst Radka Kolaříka, kazatele kuřimského sboru, účastníci kroměřížské konference mládeže BJB 2013 v rámci přednášky "Církev a život v obecenství".

Fundamentalisté vystupují obvykle jako praví věřící, pravověrní křesťané, to nás však nesmí zmást. Fundamentalistický postoj je neslučitelný s postojem víry, a proto představuje vážný pastorační problém. Nejde nám o boj proti názorům fundamentalistů, naopak, v této věci se od nich můžeme i lecčemu přiučit, například v kritice moderních iluzí, jde o zápas s postojem, který se jeví jako víra, ale je skutečné víře na překážku.

Skutečná víra obsahuje prvek důvěry, naproti tomu fundamentalistický postoj vyplývá ze strachu. Fundamentalisté bojují proti moderně, přitom však fundamentalismus je jev typický právě pro modernu - pro dobu, kdy se rozkládají samozřejmé základy společnosti, kdy se svět stává nepřehledný, kdy i v náboženství vzniká otázka, čemu ještě můžeme věřit. Pro fundamentalistu je typický požadavek jistoty, zvýšená potřeba jistoty.

Zdrojem hnutí Nové apoštolské reformace jsou Africké nezávislé církve – hnutí, které začalo kolem roku 1900 a bylo charakteristické udělováním neuvěřitelného množství autority jednotlivcům v těle Kristově…

Vysvětlení původu NAR dle C. P. Wagnera

Exploze charismatického hnutí v Africe má mnoho vysvětlení. Mnozí ji považují za mocnou návštěvu Ducha svatého. Přestože existuje zřejmě více než jedno vysvětlení, nabízím své vlastní pozorování. V tomto článku nemluvím o konzervativní podobě letničního hnutí v podobě sborů Assemblies of God. Mám zde na mysli extrémní podobu tohoto hnutí, které tady v Africe roste pod každým stromem. Jak jenom tento fenomém vysvětlit?

Jsem přesvědčen, že charismatické hnutí je v Africe jako ryba ve vodě proto, že africkému náboženskému systému nepřineslo výzvu, ale adopci.

Jednoduše ho překřtilo biblickými verši a křesťanskými slovy, která původně znamenala něco jiného.