Přednáška evangelisty Radka Kolaříka na letošním XcamPu [2017] přinesla do našich diskuzí nečekané téma – predestinace neboli předurčení. Byl člověk ještě před stvořením světa předurčen k zatracení či vyvolen ke spáse? Mnozí křesťané jsou touto otázkou sužováni a mají problém se s ní vyrovnat. Je o mém zatracení či spáse již rozhodnuto? Nejsou pak mé snahy o následování Krista zbytečné?

Čtyři ze 46 sborů Bratrské jednoty baptistů (Jablonec nad Nisou, Kroměříž, Kuřim a Lovosice) a jedna kazatelská stance (Jílové u Děčína) oznámily, že opouštějí toto zatím jediné registrované baptistické společenství v Česku. Jako důvod uvádějí to, že v jednom sboru byla zvolena kazatelka a další sbory to přijímají. Druhý důvod spočívá v tom, že jeden sbor výslovně připouští, aby jeho členy byli muži nebo ženy žijící ve stejnopohlavním partnerství. V obou případech jde hlavně o sbor v Praze na Pankráci.

Baptisté jsou ve světě pravděpodobně nejpočetnější protestantskou denominací. Charakteristické pro ně je, že křest praktikují podobně jako raní křesťané na základě konverze, jako znamení víry a přijetí do Kristovy církve. Přímou kontinuitu mají od roku 1611, kdy byl v Londýně založen první baptistický sbor. Jejich lokální sbory jsou nezávislé a sdružují se podle koncepce a podle regionu. Počátky baptistického hnutí v Česku jsou předmětem diskuse, uvádí se jako první sbor v Hleďsebi (u Veltrus) založený roku 1885. 

...

Celé téma se nás dotýká rovněž velmi osobně, a to s ohledem na současné dění v Bratrské jednotě baptistů, ze které pocházíme, a od které jsme se museli v poslušnosti Pánu oddělit. V současné době z BJB vystupuje 5 z jejich nejkonzervativnějších sborů, a to pro její veliký úpadek, plynoucí z dlouhodobého kompromisu. To se projevuje v odklonu od plného přesvědčení v neomylnost Písma, ve spolupráci s jednoznačně odpadlými církvemi v ekumenickém hnutí, včetně církve papeženecké, v toleranci jasné neposlušností příkazů Božího slova např. ohledně žen kazatelek nebo sodomie u některých sborů – protože ochota zůstávat ve svazku se sbory, které v těchto věcech instrukce Písma popírají, ať už v praxi či v teorii, je jejich tolerancí – a v mnoha dalších věcech.

Na tento krok reagoval Výkonný výbor BJB svým prohlášením, ve kterém odmítl důvody 5 sborů jako údajně nepodložené a nepravdivé. Na něj vlastně tento článek reaguje především. Ta slova jsou však marná, protože skutky a spolky, se kterými se BJB sdružuje, hovoří samy za sebe. BJB neopouští učení o ospravedlnění z pouhé víry, i když odmítá označit jako falešnou církev Řím, který ospravedlnění z pouhé víry odmítá? Nesmysl. Cožpak bychom, jak uvádíme výše, neopouštěli učení o Trojici, kdybychom odmítali označit coby falešnou církev jehovisty či mormony? Jistě opouštěli. A pokud jde o Řím, nenechme se zmást tím, že papeženci uznávají ospravedlnění z víry – rozdíl, na kterém vše závisí, je to slovíčko pouhé. O něm byla celá reformace.

Tyto dny se zabývám Istanbulskou smlouvou, jejichž oficiální název zní: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která je vlastně apelem do celého světa vyzývající k ochraně (nejenom) žen před genderovým (neboli sociálně přijímaným) násilím. Tuto smlouvu křesťanské církve sdružené v Ekumenické rady církví odmítly, neboť údajně útočí na tradiční křesťanskou rodinu. Osobně si myslím, že tento nesouhlas byl předčasný, neboť podle mého názoru je tato smlouva v souladu s učením Bible o manželství a rodině.

V prologu úmluvy se píše:  "S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji." 

Tato věta je důležitá, neboť nepřímo charakterizuje, co si autoři smlouvy představují pod tradičním rozdělením genderových rolí. Je to skutečnost, kdy 

1) Muž je nadřazen ženě

2) Když tento stav je způsoben násilím (ať už ze strany partnera, nebo ze strany celé společnosti)

3) Když tento stav neumožňuje ženě plný rozvoj. Třetí bod je logický: Tam, kde vládne násilí a strach, tam se nikdo plně rozvinout nemůže. 

Zpráva předsedy Rady za rok 2017 - 2018 pro Výroční konferenci CB

3. 5. 2018

V této první zprávě, kterou píšu, se pokusím o několik spíše obecnějších pozorování, ve kterých se bude prolínat život na sborech a ve společnosti. Jednotlivé body mohou posloužit jako podnět k dalšímu rozhovoru o směřování naší církve.

Bohatá země a sytá církev aneb říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš… (Zj 3, 17)

Žijeme v jedné z nejbohatších společností na světě, nikdy v dějinách naší země nebyl tak dlouho mír, v naší zemi prožíváme náboženskou svobodu a to i ve srovnání s jinými státy Evropy, kde by např. bylo nemožné nabízet křesťanské akce na státních školách, je nízká nezaměstnanost, mnozí mohou cestovat a mohl bych pokračovat. Pochopitelně mnozí z nás i z našich spoluobčanů se dobře nemají, přesto lze konstatovat, že v zásadě „jsme sytí“. Jenže být sytý vůbec nemusí znamenat být spokojený. 

poslal Nepřihlášený

Bohem naší společnosti jsou peníze. Přesto se občas najdou jedinci či celá společenství, jež je nekladou na nejvyšší místo. Mezi církvemi se takovým společenstvím stali baptisté, kteří odmítli finanční náhradu z tzv. restitucí.

V biblické knize Genesis je v 18. kapitole známá pasáž o smlouvání s Hospodinem, který se rozhodl ztrestat hříšná města Sodomu a Gomoru úplným zničením. Tu praotec Abraham osloví Hospodina otázkou: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ (Gn 18,23 - 25).

Hospodin projeví ochotu kvůli padesáti spravedlivým odpustit celému městu. Ale Abraham si není tak docela jistý, jestli město disponuje tolika spravedlivými, a tak s nepřekonatelnou orientální technikou smlouvá a dotáhne to až k těm příslovečným deseti spravedlivým. Nakonec se ukáže, že ani tolik se jich nenašlo, města jsou zničena, ale Lot s rodinou mohou uprchnout (nemají se ohlížet, Lotova žena se ohlédla a stal se z ní, jak známo, solný sloup).

Vážíme si tohoto odvážného kroku, kterým baptisté přispěli k obhajobě dobrého jména křesťanů a křesťanských církví v podstatné části naší společnosti.

Na webovém portálu České televize byl pod názvem Evangelíci k restitucím: "Pivo vařit určitě nebudeme" zveřejněn rozhovor s předsedou Ekumenické rady církví a synodním seniorem ČCE Joelem Rumlem a 1. náměstkem synodní kurátorky ČCE Pavlem Stolařem o restitucích. Jedna otázka se týkala i baptistů.

Za pár měsíců přijdete v součtu k miliardovým majetkům. Těšíte se?

J. R.: Pro církev začal s platností tohoto zákona nový čas – máme se pomalu postavit na vlastní nohy. To není jenom o hospodaření s financemi. To nabízí možnost říct, komu věříme a proč, co budeme dělat a proč. Takže to beru jako šanci, nebojím se toho.

P. S.: Každý hospodář ví, že to není lehké, ty každodenní starosti. A že se to dá udělat špatně, s tím už taky máme svoje zkušenosti. Naštěstí přišly včas, takže jsme zvládli zareagovat a poučit se.

Pozorujeme, jak ekonomické reformy tvrdě dopadají na chudé, nemocné apod. a naši pastýři v zájmu církevních restitucí v podstatě mlčí. Ale to zavání pokrytectvím a víme, že za to je běda. Vzpomeňme si, že 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, jíž církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce, a to bylo několik let po vydání Kapitálu Karla Marxe. Nebylo snad neřešení sociálních problémů příčinou revolucí a nástupu komunistické ideologie? Bylo snad křesťanství v Rusku za carismu v pořádku? Asi jsme se nepoučili. Nikde jsem neviděl a neslyšel varování ve směru k boháčům, že spíše projde velbloud uchem jehly, nežli se boháč dostane do Božího království.

S ohromující přesností zákonodárci spočítali, že Českobratrské církvi evangelické náleží náhrada ve výši 2 266 593 186 Kč. Tak to stojí černé na bílém v § 15 zákona 428/12 Sb. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že jde o „finanční náhrady za nevrácený původní majetek církví a náboženských společností“. K této konkrétní sumě se autoři zákona však museli dopracovat nějakým omylem, neboť sami zastánci majetkového narovnání uvnitř ČCE uvádějí, že hodnota majetku, který československý stát pod uzurpací KSČ sborům naší církve a střediskům Diakonie tak či onak zcizil, lze odhadnout na 200 miliónů korun. Náhrada uvedená v zákoně 428/12 Sb. však je víc než desetinásobně vyšší a po dobu třicetiletého splácení bude navyšována s ohledem na inflaci.

Když už zákon vstoupil v platnost, sotva jej dokážeme změnit. Jedno ale můžeme – a Bratrská jednota baptistů dokázala že to jde - ty tak velkoryse spočítané „náhrady“ nepřijmout. Přijměme 200 miliónů, ale dvě miliardy ne. Jsou nepatřičné, nepatří nám !

Zákon je jednou zákon a když označuje něco jako náhradu , nelze zákona nedbat dvě a čtvrt miliardy vysvětlovat jako velkorysý dar od Církve římsko-katolické, která se 20% svých oprávněných nároků vzdává ve prospěch jiných církví a náboženských společností. V zákoně 428/12 Sb.se nikdo ničeho nevzdává, žádná církev žádné církvi nic nedává, nýbrž „roční splátku finanční náhrady vyplácí Ministerstvo kultury“ ( § 15 odst. 4) , tedy český stát ze svého rozpočtu.

Předseda Ekumenické rady církví v ČR a synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml věří, že BJB svůj postoj k odmítnutí církevních restitucí ještě přehodnotí.

V dnešním rozhovoru pro deník.cz uvádí:

Tomáš Trusina (evangelický farář v Benešově) napsal v diskusi na blogu Daniela Kvasničky k článku "Cizí peníze" tuto repliku:

Vážený bratře Kvasničko, baptisté nemají centrální ústředí, protože o věcech církve rozhoduje především každý sbor sám - to snad víte. Jejich reprezentace nemá pravomoc nařídit jednotlivým sborům, jak se budou financovat. Např sbor na Topolce a další se celou dobu popřevratovou financují z vlastních peněz. A především, naprostá nezávislost na státu je jedním z nejhlubších důvodů, proč baptisté vznikli a udržují si svou svébytnost.

Pan Daniel Kvasnička, farář Církve bratrské v Říčanech, vystoupil 12.2. ve svém blogu na serveru iDNES.cz s obhajobou přijetí církevních peněz od státu. Přitom polemizuje s rozhodnutím Bratrské jednoty baptistů nepřijmout církevní peníze od státu. Dodejme na okraj, že celého procesu mezi státem a církvemi se vůbec neúčastní Křesťanské sbory a Svědkové Jehovovi. (Možná se někdo bude ušklíbat, že se tedy baptisté dostali do „pěkné společnosti“, ale to bude docela od věci.)

Jsem pokřtěný baptisty a jsem za to rád, ale můj hlas by v této chvíli neměli. Peníze z takzvaných náhrad za nevrácený majetek jsem vždycky doporučoval přijmout a považovat za cizí peníze. A taky se podle toho k nim chovat.

Skoro to vypadá, že křesťané reagují jen na to, co jim média předloží. Společnost spustila povyk, že jsme nemravní, když bereme peníze. Zvláště my, křesťané z církví, které ztratily po roce 1948 jen málo. Bereme za katolický majetek... Včerejší titulky přinesly breaking news: První církev se zříká náhrad! Ptám se, zda to znamená, že se čeká na druhou, třetí či pátou? A tajnosnubný důraz na to, že čas pro podpis smlouvy o způsobu vyrovnání je „až” do září. Dlouhá doba na masáž a zpytování svědomí...