Ekumenická rada církví si dnes zvolila nové předsednictvo na příští dva roky. Novým předsedou se stal biskup Tomáš Tyrlík (Slezská církev evangelická augsburského vyznání).

První místopředsedkyní je nově superintendentka Ivana Procházková (Evangelická církev metodistická), druhým místopředsedou zůstává biskup Marián Čop (Evangelická církev augsburského vyznání).

Náhradníkem předsednictva byl zvolen Pavel Pokorný (Českobratrská církev evangelická).

Návrh pro listopadový Sjezd delegátů BJB

Výkonný výbor navrhuje, aby se Bratrská jednota baptistů stala členem České evangelikální aliance.

Odůvodnění

Česká evangelikální aliance (www.ea.cz) si klade za cíl: “Inspirovat evangelikální křesťany ke sdílení evangelia, službě a spolupráci, být jejich hlasem v dnešní společnosti”.

ČEA je hnutím s jednoznačně biblickou, modlitební a misijní orientací. Podporuje vztahy mezi křesťany a církvemi, vytváří příležitosti pro vzájemné modlitby a inspiruje ke spolupráci na Božím díle. Je nejširší platformou evangelikálních křesťanů v ČR, která spojuje 8 denominací, téměř 40 organizací (které se věnují domácí i zahraniční misii, vzdělávání, diakonii, šíření Bible, práci s dětmi a mládeží apod.), přes 80 sborů (z BJB to jsou sbory Brniště, Brno a Praha 3) a jednotlivců, odborníků v nejrůznějších oblastech.

Na stránkách sitviry.cz vyšel článek V Chebu péče celá ekumena.

Můj úhel pohledu

Opakovaně zde v minulých dnech zazněla výzva, abychom mluvili otevřeně a na základě své osobní zkušenosti. Této výzvy se budu držet i já. Proto prosím berte moje vystoupení jako můj úhel pohledu, který je navíc s ohledem na vymezený čas nutně výběrový a omezený. Na problematiku se dívám jako člen římskokatolické církve, který se od poloviny 90. let s různou intenzitou pohybuje v ekumenickém prostředí a téměř dvacet let jsem zaměstnán na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Setkání a rozhovory se členy různých církví pro mne nejsou výjimečnou událostí, ale naopak v podstatě každodenní náplní práce.

Dlouholeté působení v tomto prostředí mě nepochybně ovlivňuje, ale nepřestávám být doma v římskokatolické církvi, kde se spolu se svými syny účastním křesťanského života, včetně života svátostného. A jak už bývá u ekumenicky angažovaných křesťanů poměrně běžným zvykem, mám tendenci být více kritický ke svojí vlastní církvi a tradici. Naopak u ostatních křesťanských církví se snažím vidět a ocenit pozitivní prvky. Odlišné důrazy v jiných církvích nevnímám jako něco, co by mě ohrožovalo a vůči čemu bych se potřeboval vymezovat, ale naopak jako něco, co mě může obohatit.

Zastupitelstvo Hlavního města Prahy na zasedání 23. ledna na třetí pokus zrušilo usnesení z 14. září 2017, kterým vyslovilo nesouhlas se záměrem obnovení tzv. Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tehdy bylo proti jen 6 zastupitelů (zastupitelé za ODS se buď zdrželi hlasování nebo nehlasovali - proti byl jen jeden). Pro zrušení usnesení hlasovala těsná nadpoloviční většina zastupitelů ze Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL), ODS a ANO. Proti byli jen Piráti a část zastupitelů Prahy Sobě.

Reakce “vítězů” na sebe nenechaly dlouho čekat. První se vyjádřil kardinál Dominik Duka: „Chtěl bych vyjádřit poděkování zastupitelstvu pražského magistrátu k jeho rozhodnutí. Tento mariánský sloup bude vyzdvižen jako symbol smíření a ekumenické spolupráce křesťanských církví v ČR. Je to také projev úcty k matce Ježíše Krista”.

Škoda, že nezmínil, že jde o dárek pro protestanty ke 400. výročí bitvy na Bílé Hoře a k 350. výročí úmrtí evropského exulanta J. A. Komenského, kterého však mnozí katolíci považují za zrádce národa a agenta Švédů, před kterými nás právě Panna Maria tehdy zachránila a za to dostala od císaře sloup.

Leží tam zahalený vzkaz od autorů sloupu, příznivců a pražského arcibiskupství. „Žádný ekumenismus neexistuje ani úzký ani široký. To vše byla hra, ale vážně to nemyslíme. Pomodlíme se a poplácáme se, ale nic od nás nečekejte. Jsme přece ekumena.“ (V uvozovkách bude v tomto textu ironie a karikatura.) Ekumenismus je teď  v roce 2020  jen korektní slovo, politicum, ochrana-obrana či štít, který se nasadí, když má „nedej Bože“ dojít k tomu, aby se učinil krok do neznáma, něco nového se objevilo a staré se odpustilo. Široký zástup křesťanů má své výmluvné slovo, kterým se může vyhýbat před druhým a jeho jinakostí.

Magické slovo „ekumenismus“ se stalo zaklínadlem nebo spíše pouhým slovem v křesťanském marketingu. Stejně jako některé skupiny mají slova jako: menšiny, systém, koloniální filozofie, genderová vyrovnanost, třídní boj, růst, zisk, volný trh apod. Křesťanstvo má slovo ekumenismus, které dnes už znamená: „Nechceme Vás skutečně chápat, ale nemusíme se vzájemně rušit ve svých subkulturách, tak si naší rigiditu potvrdíme vzájemnou ekumenou a blahosklonným úsměvem.“ Tento postoj je podobný postoji bratra Kaina: „Co je mi do mého bratra?“ Nezačíná právě tam vražda a násilí?

Valné shromáždění ERC v úterý 26. listopadu 2019 přijalo prohlášení k vděčnosti za svobodu tohoto znění: „V letošním roce si připomínáme 30 let od sametové revoluce, pádu totalitního režimu a železné opony v Evropě. Naše společnost smí žít posledních 30 let ve znovunabyté svobodě, kterou vnímáme jako dar od Boha, ale zároveň úkol ji kultivovat, chránit a žít v této svobodě zodpovědně ve vztahu ke druhým lidem.

Valné shromáždění ERC vyjadřuje tímto vděčnost Pánu Bohu, ale i všem lidem, kteří se podílejí na správě věcí veřejných a svým životním postojem usilují chránit hodnoty vycházející z poselství evangelia. Jsme vděčni za všechny, kteří i v současné době plné zvratů hájí ve vzájemném respektu hodnoty svobody a demokracie.  Jako církve sdružené v Ekumenické radě církvi v ČR vyjadřujeme tímto hlubokou touhu a přání, abychom mohli žít v naší zemi i nadále v této svobodě a pokoji.“

K otázkám náboženské svobody a pronásledování křesťanů ve světě zřídilo valné shromáždění ERC pracovní skupinu, která bude doprovázet existující aktivity ERC na podporu pronásledovaných křesťanů a bude usilovat v této věci o dialog se státními orgány, zejména s Ministerstvem zahraničních věcí.

V úterý 26. listopadu se v prostorách ústředí Českobratrské církve evangelické (ČCE) sešlo ke svému řádnému jednání valné shromáždění Ekumenické rady církví (ERC).

Delegáti během dopoledního jednání přijali Armádu spásy za člena Ekumenické rady církví. Dosud měla Armáda spásy postavení pozorovatele. 

Staronovým předsedou ERC byl zvolen Daniel Ženatý (Českobratrská církev evangelická). Kromě něj v předsednictvu zasednou také 1. místopředseda Petr Raus (Církev bratrská) a 2. místopředseda Marián Čop (Evangelická církev augsburského vyznání v ČR). Za náhradníka plénum zvolilo Tomáše Tyrlíka (Slezská církev evangelická augsburského vyznání).

Vzhledem k určitému znepokojení v našich společenstvích a v církvi ohledně letošního XcamPu a vzhledem k prohlášení, které Církevní rada SCEAV vydala dne 2. 8. 2019*), zaujímá Výbor KS následující stanovisko:

Výbor vyjadřuje předně vděčnost Pánu Bohu za třicet let XcamPu i za požehnání, které jsme mohli přijmout během letošního ročníku tohoto festivalu.

Výbor současně konstatuje, že na letošním XcamPu došlo ke dvěma politováníhodným událostem – ke svědectví br. Petra Bači a ke sběru několika podpisů ve prospěch vzniku nové denominace z bývalých sborů BJB, které ji opouštějí. K oběma událostem došlo nezávisle na vůli organizátorů XcamPu a bez jejich předchozího vědomí. Obě události vedení XcamPu řešilo bezprostředně poté, co nastaly. Od svědectví Petra Bači se ředitel tábora hned druhého dne veřejně před evangelizací distancoval. Ředitel také – jakmile se dozvěděl o sběru podpisů – požádal o okamžité zastavení této akce.

Ke sběru podpisů podotýkáme, že šlo o iniciativu jednoho člena BJB, jenž oslovil soukromě několik jednotlivců s prosbou o podpoření vzniku nové denominace. Ti, kdo svým podpisem vznik nové denominace podpořili, tak v žádném případě nečinili jako budoucí členové oné denominace, nýbrž jen jako ti, kdo se příležitostně zúčastňují akcí sborů zamýšlené denominace nebo je různými způsoby podporují.

Brněnský baptistický kazatel a dnešní předseda Výkonného výboru BJB se v roce 2011 v rámci reportáže o Týdnu za jednotu křesťanů vyjádřil pro Českou televizi, jaký význam má pro něj ekumenismus:

Křesťanský magazín 29. ledna 2011

Vyjádření Pavla Coufala je od 3:23 min.

Čas od času dojde na církevní scéně k registraci nové denominace. Taková událost budí často nelibost zavedených církví z důvodu, že její členové se obvykle rekrutují z jejich řad spíše, než z řad nových konvertitů. Možná přitom ovšem někteří zapomínají na své začátky. Členové jsou ale dnes přeci jenom více úzkoprofilovým zbožím než dříve a každá církev, zvláště evangelikální, si díky všudypřítomnosti hnutí církevního růstu někdy až úzkostlivě hlídá své růstové grafy. Imaginární růst je dnes celebrován jako známka požehnání a Božího působení. Paradoxem ovšem zůstává, že zatímco počet církví a sborů roste, počet křesťanů se snižuje.

Nabídka a poptávka na trhu idejí

Nová hnutí a církve dnes až na výjimky vznikají importem americké teologie. Zde bych ale rád zopakoval, že žádné americké učení (z Asie a Evropy nyní mnoho nových nauk nepřichází) by se zde neujalo, pokud by mu k tomu nebyl vytvořen prostor. Novokalvinismus v jeho separatistické modifikaci ve svých důrazech dokázal zaplnit něco, co zde vlivem nedávného směřování církve evidentně scházelo. Naplnil tak poptávku na trhu idejí. Vlivem ekumenismu, genderismu a liberalismu si dnes v církvích málokdo dovolil citovat verše o inspiraci veškerých Písem, o stvoření, potopě, o poddanosti ženy muži, o hříchu homosexuality, o neslučitelnosti římskokatolického učení s protestantismem. Exaltované zaměření na růst církve navíc zcela ignorovalo učení o vyvolení, a snaha změnit společnost přestala brát v úvahu, že svět leží ve zlém a bude odsouzen. Církevní představitelé, pokud už byli nuceni se vyjádřit, buď přijali nové paradigma, nebo se předháněli v tom, kdo vydá krajně umírněnější stanovisko. Ve snaze vyhnout se konfrontaci tak církev přestala ohrožovat hřích.

V prostředí slezských luteránů koluje informace ke sběru podpisů na letošním XcamPu, kterou rozeslal místopředseda spolku Křesťanské společenství, z. s., jehož jednou z aktivit je XcamP.

Jedná se o zřejmou reakci na Prohlášení Církevní rady SCEAV k teologickému směřování a vzniklé situaci na letošním ročníku XcamPu.

3.8.2019

Sestry a bratři,
protože se v našich společenstvích šíří různé (často i zkreslené) informace o sběru podpisů na XcamPu, chci Vás uvést tímto e-mailem do problematiky:

Jak víte, několik sborů Bratrské jednoty baptistů v loňském roce deklarovalo svou vůli odejít z této denominace mj. kvůli neochotě vedení této denominace řešit problémy s liberálním sborem na Topolce v Praze. Jedná se o sbory, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme a odkud pocházejí i přednášející, kteří u nás sloužili slovem na XcamPu i jinde.

Tyto odcházející sbory zvažují ustavení nové denominace. Ačkoli mají jen něco přes 200 členů a k registraci církve je třeba 300 podpisů, měli zato, že je možno legitimně doplnit podpisy budoucích členů i podpisy angažovaných sympatizantů. Vycházely i z praxe Ministerstva kultury, které zaregistrovalo v poslední době denominace, které zjevně nemají 300 členů a listinu k jejich registraci podepsaly desítky sympatizantů (ostatně podobný proces pamatujeme i my na Slezsku při registraci LECAV). Domnívali se, že tato praxe má opodstatnění v textu zákona, který nehovoří o členech, ale o osobách hlásících se, resp. přináležejících k církvi. Tento svůj názor na právní stránku vyjádřili i v podpisové listině, na níž uvedli, že je jak pro budoucí členy, tak i pro ty, kteří se „příležitostně zúčastňují akcí sborů EB [= tj. Sbory evangelikálních baptistů], nebo je různými způsoby podporují“.

Církevní rada Slezské církve evangelické augsburského vyznání vydala prohlášení ohledně štěpných aktivit novokalvinistů v rámci jejich církve.

Prohlášení Církevní rady SCEAV k teologickému směřování a vzniklé situaci na letošním ročníku XcamPu

pátek, 02 srpen 2019

Církevní rada na svém zasedání dne 1. 8. 2019 diskutovala o situaci, která kulminovala na křesťanském festivalu XcamP 2019 ve Smilovicích a s politováním konstatuje, že XcamP již několik let otevírá dveře tomu, aby členové naší církve byli indoktrinováni neokalvinistickou teologií, díky čemu dochází k odklonu mnohých od naší luterské teologie. To se děje především skrze dávání prostoru kazatelům či členům sborů, které v minulém roce vystoupily z Bratrské jednoty baptistů (BJB). Jako církev se principiálně nebráníme ekumenické spolupráci, tato skupina však při spolupráci nectí ekumenickou rozdílnost a vědomě vytváří nesoulad a chaos mezi členy naší církve a přetahuje je ke své teologické doktríně.

Vyvrcholením těchto aktivit bylo nedělní svědectví na XcamPu a především pokoutné „sbírání podpisů“ ze strany bývalých členů (kazatelů) BJB mezi účastníky a členy naší církve pro podporu nově vznikajícího uskupení (církve), která pro registraci na Ministerstvu kultury ČR potřebuje splnit podmínku získání aspoň 300 podpisů členů.

Zajímavou výpověď o současném českém protestantském křesťanstvu přinesla příprava jeho týdne společných modliteb. Této světové (převážně evropské) ekumenické akce se každoročně účastní především evangelické a evangelikální („svobodné“) církve. Jejich členové se scházejí k modlitbám (pokud možno) každý den v tomto týdnu a (pokud možno) v různých (či všech) kostelech a modlitebnách v těch městech či obcích, kde místní faráři, kazatelé a pastoři modlitební týden společně připraví. Pořádá se obvykle první úplný lednový týden. První Alianční týden modliteb se konal roku 1861. Jeho jméno odkazuje na Světovou evangelikální alianci (WEA), která ho připravila.

V Česku se o přípravu tohoto modlitební týdne stará Česká evangelikální aliance. Také letos připravila brožuru (je k dispozici zde), která má každý modlitební večer inspirovat textem z Bible, krátkým zamyšlením a několika tématy, navrženými k modlitbám. Letošní brožura nese název Modlitby v polarizované době a jejím autorem je tajemník České evangelikální aliance Jiří Unger. Protestantským křesťanům brožura nabízí k modlitbám skutečně aktuální společenská a církevní témata, jako jsou strach z imigrace muslimů, problém fake news a post-pravdivé společnosti, role žen v církvi nebo postoj k homosexuálním a bisexuálním osobám a osobám s transgenderovou identitou (LGBT). 

Ekumenická rada církví v ČR, Česká biskupská konference a Sbor Církve bratrské v Černošicích uspořádaly 1. ledna 2019 Novoroční ekumenickou slavnost 2019 na téma Naděje, kterou v přímém přenosu přenášela Česká televize.

Slavnosti se zúčastnili představitelé členských denominací Ekumenické rady církví včetně předsedy Výkonného výboru BJB Pavla Coufala.

Kázal předseda Rady Církve bratrské David Novák. Na slavnosti promluvil též předseda České biskupská konference kardinál Dominik Duka.

Ekumenická rada církví v ČR, Česká biskupská konference a Sbor Církve bratrské v Černošicích vás srdečně zvou na Novoroční ekumenickou slavnost 2019 na téma Naděje, která se bude konat 1. ledna 2019 od 18.00 hodin ve Sboru Církve bratrské v Černošicích, ul. Hradecká 2192.

Slavnosti se zúčastní představitelé církví, kázat bude předseda Rady Církve bratrské David Novák.

Z důvodů přímého televizního přenosu České televize, prosíme přijďte do 17.45 hodin. 

Před pár dny bylo zveřejněno tzv. prohlášení pěti sborů o odchodu z BJB. Jedná se o vnitřní záležitost této denominace, kterou může komentovat pouze BJB, jenže v prohlášení je uveden důvod, který se pouze BJB netýká, a který je v podstatě urážkou české ekumény.

V prohlášení čteme, že BJB ztratila jednoznačnost v učení ospravedlnění pouze z víry. Sice tomu nevěřím, ale v podstatě mi do toho nic není. Do čeho mi ale něco je, je uvedený důvod, který uráží jak CB, tak církve zastoupené v ERC: Tato klíčová teze reformace je v Jednotě velmi zlehčena již samotným aktivním členstvím v ERC. Protože BJB nadále zůstává členem v této organizaci, nemůže se jasně vymezit vůči těm církvím, které nekáží, anebo dokonce překrucují biblické evangelium. Spoluprací a účastí na společných „bohoslužbách“ s těmito církvemi  a jejich představiteli zároveň demonstrujeme falešnou jednotu nejenom vůči nim, ale i sekulární společnosti. Tím se dopouštíme hříšných kompromisů na úkor poznané Pravdy, čímž odsouváme nauku o ospravedlnění pouze z víry.

Jinými slovy být podle autorů tohoto prohlášení součástí Ekumenické rady církví rovná se popírat ospravedlnění z víry. Poněkud nechutné je, že autoři nemají odvahu jasně sdělit, o které církve jde, tedy které církve neprošli „lustrací biblického pravověří“. Je to CČE, AC, CB, SCEAV… nebo někdo jiný? Vzhledem k tomu, že řadu let byl předsedou ERC Pavel Černý a po něm Daniel Fajfr, pak by podle tohoto prohlášení měla být CB exemplárním příkladem odpadání od klíčového článku reformace!

Členské organizace z tradičně katolických zemí obviňují Světovou evangelikální alianci z toho, že opustila svůj opoziční postoj vůči římskokatolické církvi.

Světová evangelikální aliance (WEA) je mezinárodní organizace, která zahrnuje více než 100 evangelikálních uskupení ze 129 zemí světa.

Nyní národní aliance z Itálie, Španělska a Malty v otevřeném dopise varují před jejím sbližováním s římskokatolickou církví a Světovou radou církví. Tvrdí, že WEA uplatňuje „ekumenickou agendu“, která je v rozporu s přesvědčením členů. Podle kritiků došlo k postupnému zavedení agendy bez řádné diskuze na nejnižší úrovni organizace a bez zapojení různých částí Aliance do rozhodovacího procesu.

Dne 21. listopadu 2017 se v ústředí Evangelické církve metodistické v Praze sešlo 14. valné shromáždění Ekumenické rady církví v České republice (ERC). Tento nejvyšší orgán ERC se skládá ze tří delegátů za každou z 11 členských církví a po jednom zástupci za církev přidruženou a církve se statusem pozorovatele.  Poprvé tak valné shromáždění mezi sebou uvítalo i zástupce Luterské církve evangelické a. v., která byla za člena pozorovatele přijata rozhodnutím Řídícího výboru ERC 11. října 2017.

Valné shromáždění vyslechlo zprávu o činnosti ERC za rok 2017, schválilo rozpočet na nadcházející rok a přijalo formální úpravu stanov.

Nejdůležitějším úkolem Valného shromáždění byla ale volba předsednictva ERC na příští dva roky. Po tajné volbě se předsedou ERC stal synodní senior Českobratrské církve evangelické Daniel Ženatý, prvním místopředsedou superintendent Evangelické církve metodistické Petr Procházka, druhým místopředsedou superintendent Evangelické církve augsburského vyznání v ČR Marián Čop a náhradníkem předsednictva Petr Raus, 1. místopředseda Rady Církve bratrské.

Protestanti a katolíci na Západě se shodnou, že cesta ke spasení vede skrze víru a skutky, odhalil nový průzkum Pew Research Center, který proběhl při příležitosti 500. výročí reformace.

V západní Evropě a USA převládá názor, že teologie protestanty a katolíky víc spojuje, než rozděluje. I přes pohnutou minulost vzájemného pronásledování a náboženských válek obě větve křesťanství v současné době vyjadřují ochotu k vzájemnému přijetí. Přestože Martin Luther a další protestantští reformátoři v 16. století obhajovali, že věčnou spásu lze získat pouze vírou (sola fide), průzkum ukázal, že většina západoevropských protestantů si nyní myslí, že spása je dosažena kombinací víry a dobrých skutcích – což je tradiční katolická pozice. V západní Evropě Pew Research Center uskutečnil telefonický průzkum, kterého se zúčastnilo více než 24 000 lidí v 15 zemích. V USA byl průzkum proveden online mezi více než 5 000 účastníky průzkum obsahoval i několik různých otázek.

In God We Trust – tato věta je otištěna na bankovkách Spojených států amerických a je také národním mottem. Objevuje se poprvé na jejich minci roku 1864, ale oficiální se stala až rezolucí Kongresu v roce 1956. Znamená: „V Boha my důvěřujeme“. Je to důležité motto pro národ, který má v základech svojí státnosti také náboženskou motivaci. Pro mnohé je to pouhá deklarace víry, pro jiné syntéza problematické fúze mezi náboženstvím a státem, mezi vírou a politikou a mezi náboženskými hodnotami a ekonomií.

Náboženství, politický manicheismus a kult apokalypsy

Během posledních desetiletí byla v některých vládách Spojených států patrná významná role náboženství ve volebním procesu a vládních rozhodnutích, role, která měla rovněž morální povahu při stanovení toho, co je dobro a co zlo.

Toto prolínání politiky, morálky a náboženství mělo rysy manichejské rétoriky, která dělí realitu na absolutní Dobro a absolutní Zlo. Prezident Bush vskutku mluvil o „ose zla“, které je třeba čelit, a dovolával se odpovědnosti za „osvobození světa od zla“ po událostech 11. září 2001. I dnešní prezident Trump zaměřil svůj boj proti široce pojaté kolektivní entitě „špatných“ (bad) nebo „velmi špatných“. Některé tóny, které v kampani používali jeho stoupenci, měly takřka „epický“ ráz.

Tyto postoje se zakládají na protestantských fundamentalistických principech z počátku minulého století, které se postupně radikalizovaly. Přešlo se totiž od odmítání všeho, co je „mondénní“, čímž se myslela politika, k vyvíjení mocného a cíleného vlivu oné náboženské morálky na demokratické procesy a jejich výsledky.

První třetina dvacátého století bývá nazývána obdobím konce zdravého rozumu ve fyzice. Výstižnější by bylo mluvit o konci naivních představ. Rozum, myšlení zde naopak „bodovaly“. Teorie relativity ukončila představu jakéhosi absolutního eukleidovského („rovného“) prostoru a času a nahradila jej provázaným neeukleidovským časoprostorem. Kvantová fyzika udělala tečku za determinismem a lokalizovatelností objektů. Změna fyzikálního obrazu světa se nutně promítá do filozofického myšlení. A dopadá i do teologie, protože se dotýká kategorií, s nimiž ona operuje.

Poněkud stranou pozornosti při uvažování o pronikavých změnách v obrazu světa v důsledku vývoje fyzikálního poznání zůstala nesmírně cenná a fascinující druhá věta termodynamická. Připomeňme, že zatímco první věta termodynamická vyjadřuje zákon zachování energie, tedy jakousi neměnnost (celková energie zůstává v uzavřeném systému konstantní), druhá věta říká, že přeměny energie nemohou probíhat v libovolném směru (např. teplo nikdy nepřechází z chladnějšího tělesa na teplejší), tedy postuluje nevratnost procesů (změny rozložení energie mezi jednotlivé formy jsou nevratné). Tyto skutečnosti znal již v první třetině 19. století francouzský fyzik Nicolas Léonard Sadi Carnot, syn významného francouzského matematika a politika a strýc pozdějšího prezidenta Francouzské republiky. 

9. června 2017 se do Noci kostelů zapojí svými programy dvanáct sborů Bratrské jednoty baptistů:
Brniště
Brno
Cheb
Olomouc
Ostrava
Praha 3
Praha 4
Příbor
Šumperk
Teplice
Zlín
Znojmo

Ne, nepůjdu do dávné minulosti. Tu přenechám historikům. Budu mluvit o období, které zakusili moji rodiče a které jsem zakusil já sám.

Maminka (ročník 1925) vyrůstala jako dcera laického kazatele, který založil dva sbory nynější Církve bratrské, a to Luhačovice a Bratislavu. V dobách jejího útlého dětství se v naší zemi konaly poměrně úspěšné stanové evangelizace, pořádané metodistickou církví ze Spojených států. Katolíci byli tehdy ostře proti a katoličtí kněží po skončení evangelizačních shromáždění vysvěcovali místa, na nichž stály stany metodistů. Od svého otce slyšela maminka vyprávět, jak katolický kněz v Pozlovicích (ty leží hned vedle Luhačovic a byly rodištěm mého dědečka) kázal proti mému dědečkovi, ovšem zastřeně, nejmenoval ho. V kázání zmiňoval nevzdělané lidi, kteří se pletou do náboženství, a několikrát zopakoval známé rčení „ševče, drž se svého kopyta“. Farníkům prý nedošlo, na koho míří, a mudrovali mezi sebou, co asi místní švec panu faráři udělal. „Mezidenominační“ sňatky byly tehdy vzácné – a nevítané. Z obou stran zhruba stejně.

Nu, všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Účinným Božím nástrojem radikálního zlepšení vztahů bylo komunistické pronásledování věřících. V osmdesátých letech jsem se stýkal s panem farářem Kohlíčkem, který složil „u Antoníčka“ na Strossmayerově náměstí. Oba jsme bydleli na ulici Dukelských hrdinů, jen tři domy od sebe. Mnohokrát jsme se společně modlili. Vyprávěl mi o deseti letech, které strávil ve vězení a během nichž se seznámil s některými zavřenými evangelickými faráři. Zcela spontánně, aniž jsem o tom začal mluvit já, mi řekl, že kdyby nebylo této zkušenosti, s žádným evangelickým farářem by se asi nikdy nebavil. Společná zkušenost utrpení pro víru ale u každého vedla k přehodnocení dřívějších postojů. V tom na tom byli katolíci, evangelíci či pravoslavní stejně.

Papež František dnes [31.3.2017] vyzval katolíky a luterány, aby se seriózně a do hloubky zaobírali figurou Martina Luthera a jeho kritikou církve a papežství. Pouze tak je možné překonat atmosféru vzájemné nedůvěry a rivality, kterou se v minulosti po příliš dlouhý čas vyznačovaly vztahy mezi oběma stranami. 

Římský biskup přijal účastníky kongresu organizovaného Papežským výborem pro historické vědy a nazvaného „Luther pět set let poté – nový výklad luteránské reformace v jejím církevně dějinném kontextu“.

Jak pro deník Svatého stolce (L´Osservatore Romano, 30.3.2017) vysvětlil předseda zmíněné instituce, o. Bernard Ardura,O.Praem., cílem konference bylo otevřít nové perspektivy o dosud neprobádaných aspektech – jako například skutečnosti, že Luther žil v církvi, která již na konci 15. století vykazovala známky reformy, zejména v řeholních společenstvích na území Anglie, Čech, Itálie a Španělska. „Luther nechtěl dojít ke schizmatu“, poznamenává o. Ardura, „avšak nakonec podlehl vnějším tlakům ze všech stran – historickým, politickým i hospodářským, které vyústily v roztržku.“ 

Vzhledem ke stále novým poznatkům toho, že Ekumenická rada církví nestojí v biblické Pravdě, navrhujeme, aby Bratrská jednota baptistů z tohoto uskupení vystoupila.

Odůvodnění: členy ERC jsou i církve, které káží jiné evangelium, jež se nedrží slov našeho Pána, a tedy nejsou Kristovou Církví. Naší zodpovědností je tyto církve evangelizovat, a ne se s nimi sjednocovat a uskutečňovat jednotu ve společném svědectví, praktické spolupráci a vzájemném porozumění.

Velmi se nás dotýká, že v minulém roce většina členů valného shromáždění ERC na výzvu Římskokatolické církve o schválení výstavby (znovuobnovení) Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí i přes uvědomění historické, politické a náboženské problematičnosti, se v duchu ekumenické spolupráce rozhodovala tomuto počinu nebránit. Důvodem je naděje, že kroky v tomto směru budou širší součástí dialogu o poznání a vyrovnání se s obdobím 17. století. (pozn. nejen, že Mariánský sloup je modlářskou vzpourou proti Bohu a oslavou Panny Marie, ale také mj. symbolem ve vítězství v protireformaci).

Při příležitosti 500. výročí reformace Martina Luthera noviny Křesťan Dnes položily několik otázek Danielu Fajfrovi, předsedovi Ekumenické rady církví v České Republice. Daniel Fajfr je rovněž předsedou Rady Církve bratrské. Ptali jsme se na ekumenismus, vztahy mezi protestanty a katolíky i na oslavy výročí reformace.

Sdružení protestanských církví v Německu (EKD – Evangelische Kirche in Deutschland) pozvalo papeže Františka na návštěvu země. Podle informací v tisku se jedná vůbec o první pozvání tohoto typu ze strany protestantů. Co si o tom myslíte?

Je to dobrá zpráva. Pokud mají padat bariéry rozdělení, potřebujeme se učit spolu mluvit, byť třeba i bratrsky nesouhlasit. Neznám program tohoto setkání, ale je zřejmé, že touha po jednotě je větší než naše pohnutá minulost, která nás rozdělovala.

Jak byste charakterizoval současné vztahy mezi katolíky a protestanty?

Řekl bych, že jsou bratrsky solidní a to jak na úrovni Ekumenické rady církví a České biskupské konference, tak mezi jednotlivými sbory a farnostmi. Rozhodně nevnímám nějaké napětí, které by nás polarizovalo. Výjimky se vždycky najdou.

Papež na setkání s evangelickou delegací z Německa: Výročí reformace je šance postavit Krista nově do centra našich vztahů

Pokračujme na cestě k plné jednotě, kráčející po „nových cestách”, odvážných a prorockých, naznačených Duchem svatým. Těmito slovy včera papež František promluvil k ekumenické delegaci z Evangelické církve v Německu, kterou doprovázel předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx.

Papež na úvod svého proslovu připomněl spojení v křtu, které zavazuje kráčet spolu. Katolíci i evangelíci mají podle jeho slov výjimečnou možnost připomenout si při příležitosti 500. výročí reformace “historické události, aby nově postavili do centra svých vztahů Krista”:
„To, co oduševňovalo i znepokojovalo reformátory, bylo v zásadě ukázat cestu ke Kristu. A to je to, co musíme mít v srdci i dnes, poté, co jsme opět vykročili, díky Bohu, na společnou cestu. Letošní připomenutí si [reformace] nám nabízí možnost provést další krok vpřed, hledíc na minulost bez zášti, ale podle Krista a ve společenství s ním, abychom znovu nabídli mužům a ženám naší doby Ježíšovu radikální novost, Boží milosrdenství bez hranic “.