Notabene - Hydepark baptistů - Je diskuse s katolíky možná?

1) Autorita Písma svatého

Již jinde jsem prohlásil, že odchodem Spasitelovým a Jeho apoštolů bylo Jeho učení definitivně uzavřeno. Řečeno jinak: Písma SZ a NZ jsou kompletní. VĚŘÍM, ŽE SI DUCH SVATÝ OSOBNĚ OHLÍDAL PRAVÉ ZNĚNÍ (SMYSL) BOŽÍHO SLOVA OD ÚSTNÍ TRADICE AŽ K JEJICH ZÁPISU. Jestliže by Bůh daroval lidstvu nějaké učení a nedokázal ho uchránit před deformací (znehodnocením), popřel by tím svoji všemohoucnost. Tedy v kterékoli době existuje (někde) správné učení Písma i jeho správný výklad.

Tedy uzavřením Písem svatých vytvořil Bůh pojistku proti všem bludům. Tak jako apoštolské vyznání víry bylo reakcí na nebezpečí gnóze, tak kanonizace knih NZ byla reakcí na nebezpečí montanismu a marcionismu (markionismu).

2) Nevyčerpatelnost Písma svatého.

Již dříve jsem kdesi prohlásil, že biblické učení je Písmem SZ a NZ definitivně uzavřeno, a přesto nevyčerpatelné. Z Písma poznávám, že jeho texty mají více úrovní. Vidím-li např. v úrovni 2 nějaký „rozpor,“ po zanoření do úrovně 1 tento „rozpor“ mizí. . . .etc. Hloubka biblického textu je tedy dána počtem úrovní, který je člověkem nezjistitelný. Tuto vlastnost nemá dle mého zjištění ani jedno světové duchovní dílo. Pokud přesto se potýkám s nějakým rozporem, není to důkaz o nesprávnosti Písma svatého, ale o mém chybném myšlení. Život mne naučil této moudrosti: „Kdo nenásleduje – ten nepochopí.“

Hloubku biblických textů odráží tento text:

Mt. 13:51,52 „Pochopili jste to všecko? Odpověděli: Ano. A on jim řekl: Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

Ten, kdo si toto bohatství Písma sv. uvědomuje, necítí potřebu k němu cokoli přidávat, ale jen touhu, lépe mu rozumět.

Pokud ale opustíme oblast Písma svatého, otevře se nám NEKONEČNĚ VELKÝ ARGUMENTAČNÍ PROSTOR, v němž lze snadno dokázat oprávněnost čehokoli: např. neoprávněného přivlastnění titulu patřícího jen Bohu římským biskupem, zločinů inkvizice, genocidy albigenských, masakry hugenotů, židů a muslimů, kšeftování s odpustky, neomylnosti papežovy „ex cathedra, “ konkordátu Vatikánu s Hitlerovou říší, nanebevzetí Panny Marie a dalších výmyslů.

Řečeno jinak: opustíme-li BIBLI, opustíme tím ŘÁD a dostaneme se tak do sféry CHAOSU. Opustíme PRAVDU a dostaneme se do sféry PRAVDĚPODOBNOSTI, jakéhosi slepence biblického učení a lidských výmyslů, kde vůbec nic není jisté. V této sféře nutně vzniknou spory podle čeho / koho se má Písmo sv. vykládat. Jen BIBLE je KONSTANTNÍ, mimo Bibli je jen VARIABILITA, OBECNĚ MNOHOZNAČNOST, sloužící jen světským cílům.

Kol. 2:4 „ Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi.“ Kraličtí příhodněji: „podobnou k pravdě řečí.“

Vrcholem těchto herezí je „objevení“ nebiblických cest spásy v dokumentu 2. vatikánu „Konstituce o církvi“ hlavě 16, cituji:

PRVNÍ HEREZE: „Bůh není daleko ani od těch, kteří hledají neznámého Boha v mlhavých stopách a obrazech, vždyť všem dává život, dech a všechno (srov.Sk17:25-28).“

Zde je tedy Bůh v podstatě ztotožněn s jakýmkoli nadpřirozeným úkazem. Konstituce se nám rafinovaně snaží podsunout myšlenku, že ti, kteří hledají Boha v mlhavých stopách a obrazech hledají pravého Boha. Samozřejmě, že Bůh není daleko od každého z nás, vždyť nás obklopuje, je nekonečný. BŮH JE TEDY VŠUDE, S JEDINOU TOLIKO VÝJIMKOU: NAŠÍ MYSLI (SRDCE). MÁ-LI DO NÍ VSTOUPIT, PAK MUSÍ BÝT POZVÁN – NEBOŤ BŮH CHCE, ABY SE KAŽDÝ ČLOVĚK ROZHODL PRO NĚJ. A OD JEHO PŘIJETÍ, ČI NEPŘIJETÍ ZÁVISÍ NAŠE SPASENÍ.

J. 13:20 ". . . A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal."

Tedy ač Bohem obklopeni, můžeme mu být duchovně velmi vzdáleni, jako byli Řekové, kterým přišel apoštol Pavel svědčit o Spasiteli. Pavel užil svých slov (Sk. 17:22n) proto, aby Spasitele přiblížil jejich řeckému myšlení.

1. Kor. 1:22,23 "Židé hledají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Mesiáše ukřižovaného."

1. Kor. 9:20,21 "Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona byl jsem bez zákona abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus."

Již v příspěvku
Rozdíl mezi Bohem biblickým a bohem univerzálním jsem v kap.. II. uvedl, že se Bůh jako Otec i Syn manifestoval pouze v Izraeli. V jiných národech světa se tedy mohly manifestovat jen duchovní síly stvořené (konec cit.). Z Izraele expandovalo poznání o Bohu (Božím Synu) pomocí misie do celého světa. Kdyby národy samy mohly najít pravého Boha, misie by ztratila smysl.

Výše uvedený oddíl Sk. 17:25-28 je ve Věroučné instituci o církvi tedy interpretován záměrně naprosto falešně.

DRUHÁ HEREZE: "Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my, Bohu jedinému, milosrdnému . . ."

Zde je tedy Hospodin přímo ztotožněn s Alláhem.

S tímto dokumentem 2. vatikánského koncilu přímo korespondují prohlášení římského biskupa, které učinil při své návštěvě Turecka:

“Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha . . .“

Stručně: Bůh je v obou svatých knihách definován takto:

Bible:

1) Hospodin je Bůh Izraele, kterého vyvedl z Egypta. (2M.1)
2) Boží Syn je zakotven v písmech SZ i NZ. (např. Iz. 7:14; Iz.9:1-6; Ž. 2:7, Ž. 2:12; Lk. 3:22; J. 3:16).

3) Trojice je tajemná koexistence tří Božích Osob: Otce, Syna a Ducha sv. v dokonalé jednotě.

Korán:

1) Alláh je Bohem Arabů.
2) Alláh nemá Syna (19:36/35; 27:111; 112: 1-4)
3) Trojice je zde uznávána jen jako nesourodá trojice tvořená Bohem, člověkem Ježíšem (který není uznáván jako Boží Syn), a Marií, Ježíšovou matkou. (4:169/271; 5:116)

Pakliže přes tyto evidentní rozdíly římský biskup při návštěvě Turecka prohlásil, že muslimové a křesťané věří ve stejného Boha, nastávají tyto dvě možnosti:

A) Klame muslimy – předstírá, že přijal muslimský model Boha a přitom se nezřekl Božího Syna, kterého muslimové neuznávají.

NEBO:

B) Klame katolíky – předstírá, že se nezřekl Božího Syna a přitom přijal muslimský model Boha, který Božího Syna nemá a neuznává.

Kde je pravda? Kolem Božího Syna a Jeho oběti na kříži vše se točí – tedy Boží Syn je v centru novozákonní zvěsti: bez Božího Syna celý NZ i celé křesťanství padá! Musím zde konstatovat, že výše uvedeným výrokem římského biskupa byla nastolena nejasnost v otázce, která je pro křesťanství nejzásadnější!!!

Blíže viz:
Rozdíl mezi Bohem biblickým a bohem univerzálním
http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=103

Jsou Židé věřící v Hospodina vyloučeni ze spásy?
http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1054

3) Princip Sola scriptura

(citát z diskuse na GRANOSALIS)

Hledání: Jedině Písmo je zdrojem Pravdy. Vloženo Pátek, 12. prosinec 2008
poslal oko

Pokud já, jako katolík poukážu na logický fakt, že nikde v Písmu není pro „solla skriptura“ žádná opora, mám pravdu.

„Solla skriptura“ je tedy nijak nedoložený „axiom“, předpoklad (a to poměrně mladý), kterému je nutno bezvýhradně věřit. (konec citátu).

S katolíkem oko souhlasím s tím, že princip „Sola scriptura“je poměrně mladý. Každý ví, že pochází z dob reformace, stejně jako principy „Soli Deo gloria, “ „Sola gratia,“ a „Sola fide.“

Přestože byl princip „Sola scriptura“ formulován z historického hlediska teprve nedávno, jde o princip velmi starý, který objevila teprve reformace; princip, který je v SZ i NZ pevně zabudován a z Písma sv. přímo vyplývá: reformaci se dostalo od Boha té milosti, že jej objevila a formulovala.

Princip „Sola scriptura“ znamená to, že Písmo svaté se má vykládati toliko Písmem svatým a to Písmem celým.

Argumenty svědčící pro existenci tohoto principu lze sumarizovat zhruba takto:

a) Boží původ Písma sv. a s ním přímo související církevní učení (2Tm. 3:16; 2Pt. 1:20,21)

b) Uzavřenost Písma (Sk. 20:27)
c) Zákaz jakýchkoli dodatků (5M. 4:2; Zj. 22:18 – závěr Bible platící pro celou knihu)
d) Dostatečnost Písma sv. (Lk. 16:29)

e) Nutnost zachovávat psaný Zákon (Joz. 23:6)

f) Zápis do knihy jen na příkaz Hospodinův (2M. 17:14)

Další zdůvodnění: není možné připustit, aby se Písmo svaté vykládalo učením nebiblickým, učením nižšího řádu – tedy učením, které má abych tak řekl, „menší právní sílu.“ Ten, kdo vykládá Písmo svaté jinak nežli samým Písmem, tedy na základě učení lidského zpochybňuje tím v podstatě kanonizaci knih SZ a NZ; tím vstupuje do sféry Chaosu, ve které musí nutně vzniknout spory podle čeho / koho lze Písmo svaté vůbec vykládat. Další úchylkou je pak to, ze toto učení (Tradici) klade na úroveň Písma svatého – což je hereze!!! Toto mě nutí zvolat

PÍSMO SVATÉ JE DOKONALÉ, JE SAMO O SOBĚ TÍM NEJLEPŠÍM VÝKLADEM– PÍSMO SVATÉ SI SAMO O SOBĚ BOHATĚ POSTAČÍ!!!

V této souvislosti rád upozorňuji na dvě práce bratra reformovaného – široko daleko nenajdete lepší:

STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=4436&mode&order=0&thold=0

KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=4447&mode&order=0&thold=0

4) Tradice

Jak ŘKC obhajuje Tradici?

1Kor. 11:2 „Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.“

2Tes. 2:15 „Nuže tedy bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem, nebo dopisem.“

2Tes. 3:6 „Přikazujeme vám bratří ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení která jste od nás převzali.“

VŠECHNO TO, CO BYLO ZDE UVEDENO, SE TÝKÁ TOHO, CO APOŠTOLOVÉ UČILI, NIKOLI TRADIC, KTERÉ VZNIKNOU TEPRVE V BUDOUCNU – ZÁVAZNÉ JE TEDY JEN UČENÍ OBSAŽENÉ V KANONIZOVANÝCH KNIHÁCH NZ !!!

Rozsah katolické „Tradice“

35 svazků církevních otců končících Řehořem I. r. 604

35 svazků dekretů církevních sněmů

25 svazků o prohlášeních a dekretech papežů

55 svazků údajných výroků a skutků svatých

Σ 150 svazků – jejich objem mnohonásobně převyšuje objem Bible.

Problém modlitby

Spasitel nevyzývá své učedníky aby se modlili k mrtvým (Abrahamovi, Mojžíšovi, Prorokům), tím méně pak k modlám vytvořených lidskýma rukama, nebo modlám duchovním. Naopak, své učedníky vyzývá k tomu, aby se modlili ke Stvořiteli (Mt. 6:9-15; Lk. 11:1-4).

Spasitel nechtěl, aby se k Němu učedníci (pokud byl v těle) modlili zřejmě z těchto tří vzájemně propojených důvodů:

1) UČEDNÍCI MOHLI KOMUNIKOVAT SE SPASITELEM PŘÍMO

2) SPASITEL BYL NA SVÉ POZEMSKÉ MISI DOČASNĚ NIŽŠÍ NEŽ ANDĚLÉ

(5) Žd. 2:9 „Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt na všecky.“

(6) Fp. 2: 6-8 „ZPŮSOBEM BYTÍ BYL ROVEN BOHU, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, VZAL NA SEBE ZPŮSOB SLUŽEBNÍKA, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na kříži.“

TEDY:

3) DÍLO SPÁSY JEŠTĚ NEBYLO DOKONČENO – Pán Ježíš ještě nebyl oslaven (J. 7:39).

PO JEHO VÍTĚZSTVÍ NA KŘÍŽI SE ALE SITUACE RADIKÁLNĚ MĚNÍ:

(7) Žd. 1:3, 4 „ON, ODLESK BOŽÍ SLÁVY A VÝRAZ BOŽÍ PODSTATY NESE VŠECKO SVÝM SLOVEM. Když dokonal očištění od hříchů, USEDL PO PRAVICI BOŽÍHO MAJESTÁTU NA VÝSOSTECH a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil! A jinde se praví: JÁ MU BUDU OTCEM A ON MI BUDE SYNEM.“

(8) 1Tm. 2:5 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“

Tedy modlitby k Otci i Synu směřují k Božímu trůnu. Modlitby k mrtvým (Panně Marii, svatým), nebo k neživým (např. Pražskému Jezulátku) nemají biblické opodstatnění – a tudíž jsou jen lidskými výmysly, které nutně popouzejí Hospodina.

Blíže viz:

VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY

5) Inkvizice a její přesahy do současnosti a budoucnosti

Inkvizice (inquiere = pátrati), je obecně od r. 1183 policejní a soudní instituce ŘKC, sloužící k násilnému vyhlazení kacířství. Byla hlavním nástrojem protireformace. Někde působila až do 19. stol. Její činnost neukončilo pokání, ze spáchaných vražd – ale byla smetena v jednotlivých státech světskou mocí – TEDY NEVĚŘÍCÍMI!!! protože její teror zcela rozvrátil politickou i hospodářskou správu států. INKVIZICE BYLA VE SVÉ PODSTATĚ APARÁTEM K PÁCHÁNÍ NÁBOŽENSKÝCH VRAŽD. Její ďábelskost nespočívá jen v množství nevinně utracených lidí, ale zejména v tom, že inkvizitoři nelidským mučením, přinutili své oběti přiznat se k tomu, co neudělali a tím je donutili zemřít ve lži!!!

Mám za to, že náboženská vražda je Hospodinu zvláště odporná – protože touto vraždou byl ze světa sprovozen i Jeho Syn, náš Spasitel. PODOBNOST KAIFÁŠE SE STŘEDOVĚKÝM INKVIZITOREM ROZHODNĚ NENÍ NÁHODNÁ.

Prof. Novotný vidí problém takto: „Když se Kaifáš rozhodl ukřižovati Ježíše, měl na mysli Dt. 21, 22 n. Nešlo mu jen o to, aby odstranil Ježíše – to mohl učinit jednodušším způsobem a bez zatahování římských úřadů do celé záležitosti – nýbrž o to, aby jej odstranil tak, aby lidu bylo zřejmo, že Ježíš není ´ten požehnaný, který se béře ve jménu Páně,´ nýbrž právě naopak: zlořečený ruhač, propadlý Boží kletbě. Tak o tom soudili všichni farizeové…“

Adolf Novotný: Biblický slovník, heslo Zlořečení.

Inkviziční charakter měl i masakr hugenotů v pověstné Bartolomějské noci z 23. na 24. 8. 1572. Počet obětí je odhadován na 30 000 – 40 000. Na oslavu tohoto „vítězství“ dal papež Řehoř XII slavit v Římě „Te Deum“ a razit pamětní minci. Tento masakr nespáchaly kriminální živly, ale katolíci, kteří se spácháním těchto vražd kriminálními živly stali. I když po tom masakru nepřestali být katolíky, rozhodně však přestali být křesťany. Spasitel nás nepovolal k vraždění!!! Katolíci měli na vybranou: dát přednost příkazům kléru, nebo Bibli? Rozhodli se pro první (nesprávnou) možnost a následkem byly desetitisíce mrtvých.

Toto riziko vykročení nesprávným směrem stále trvá; velice neblahé působení katolických kněží v Paveličově Chorvatsku je toho nezvratným důkazem: lidské srdce je převrácené dnes, stejně jako před staletími.

Pramen:

Mark Aarons, John Loftus: Operace Ratlines; Bohemia 1994, ISBN 80-85803-06-2.

Vzdor potokům krve křesťanů, odchylně věřících a Židů, které inkvizice prolila, tato instituce nebyla zrušena. Byla dvakrát přejmenována; naposled v r. 1965 papežem Pavlem VI. na „Kongregaci pro otázky víry,“ kterou vedl od r. 1981 až do svého zvolení papežem Joseph Ratzinger. Sám fakt, že tato instituce nebyla zrušena (kontinuita trvá), znamená to, že se zločiny inkvizičního charakteru mohou opakovat i v budoucnu.

Zj. 9:21 „neodvrátili se od svých vražd…“ (Kraličtí příhodněji: „Aniž činili pokání z vražd svých, ani z trávení svých…“)

Já odsuzuji ze zásady všechny vraždy, včetně náboženských, ať se jich dopustil kdokoli. Tedy i vraždy, které se dopustil Kalvín na Migueli Servetovi, objeviteli malého oběhu krevního. Musím však konstatovat, že to, co bylo u reformovaných ojedinělé – (nešlo o systém), bylo u ŘKC běžné – zde o šlo systém s centrálním řízením, navíc i ideologicky vybavený, např. bulou Inocence VIII Summis desiderantes affectibus z r. 1484, která ve své podstatě odstartovala hon na čarodějnice v celé Evropě. Za zmínku stojí i pověstné „Kladivo na čarodějnice“ (Malleus maleficiarum) dílo dominikánů Kramera a Sprengera z r. 1486, které ač později ŘKC odsouzeno, vykonalo mnohou satanumilou práci.

Řádění inkvizitora Bobliga s Edelstadtu který svým terorem prakticky srazil ekonomicky na kolena celé panství a nezastavil se ani před děkanem ŘKC, zachycuje populárně historický román Václava Kaplického „Kladivo na čarodějnice,“ podle kterého byl natočen i film.

Řádění katolické inkvizice dle mého soudu ani nemohlo splnit jeden ze svých úkolů, tedy bojovat proti čarodějnictví. Bylo to zřejmě proto, že sami inkvizitoři nevěděli o čarodějnictví téměř nic, což jasně dokazuje i škvár „Kladivo na čarodějnice.“ Inkvizitoři v naprosté většině ztotožňovali pověrečnost, tmářství a modlářství s čarodějnictvím. Ovšem sám fakt, že církev tento škvár brala vážně, svědčí o „skvělé odborné způsobilosti“ nejen církevních špiček, které užívání tohoto dokumentu schválily, ale i inkvizitorů, kteří se podle něj řídili - tedy těch NADLIDÍ, kteří rozhodovali o životě či smrti svých současníků.

Skutečné čarodějnictví, vyšší magie, tzv. teurgie, byla provozována pouze v kruzích vyšší a vysoké aristokracie, tedy tam, kam neměli neurození inkvizitoři přístup. K provozování tohoto druhu magie je zapotřebí rozsáhlých vědomostí, ke kterým v žádném případě nemohl přijít nevzdělaný lid, sám prakticky bojující o přežití.

Písmo svaté, naprosto dokonalé a tento problém předvídající, nám dává i jasný návod, jak se postavit proti čarodějnictví. Když se apoštol Pavel setkal s mágem Elymasem (Sk. 13:8-12), který kladl AKTIVNÍ ODPOR ŠÍŘENÍ EVANGELIA, nezbavil ho života, protože byl plný ducha Kristova, nýbrž mága DOČASNĚ A HUMÁNNĚ VYŘADIL Z BOJE. Brali si snad inkvizitoři z apoštola Pavla příklad? V jakém duchu vlastně působili??? Hrozné domyslet!!!

Blíže o magii z křesťanského hlediska:

A SVEDOU MNOHÉ...Reakce na knihu Aleše France

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5669

Nejhorší na celé věci ale je, že se tato církev nezřekla násilí do budoucna. Kdosi mi kdysi namítl: papež Jan Pavel II. se za přehmaty inkvizice v r. 2000 omluvil.“ KOMU SE VŠAK OMLUVIL? Obětem inkvizice, které o jeho omluvě nemají ponětí, nebo potomkům těchto obětí, kteří zase nemají ponětí o utrpení některých svých předků? Každá omluva však musí mít svého adresáta, jinak není omluvou!!! Tato zátěž minulosti je řešitelná jen zrušením inkvizice a odsouzením její zločinů – jen tak je možno věřit, že to ŘKC myslí upřímně. Slova jsou jen slova!!!

Protože se obětem inkvizice i dalším obětem církevního násilí není možno omluvit, je zde jediné řešení: OPRAVDOVÉ POKÁNÍ A ZŘEKNUTÍ SE NÁSILÍ V BUDOUCNU. JE TOHO ŘKC VŮBEC SCHOPNA???

6) Z diskuse na Granosalis

Citát:
Vložil: Elo v Úterý, 16. prosinec 2008 @ 15:04:08 CET

Zde je tedy Hospodin přímo ztotožněn s Alláhem."... “Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha . . .“
- Takisto sa ani tu nekoná heréza v KC, ale zasa si heretikom ty jediný: To isté, čo som tvrdil o predchádzajúcich ľudoch, ktorí sú oveľa viac mimo, platí principiálne aj o moslimoch, ktorí sú k nám predsa oveľa bližšie. Takže aj tých hodíš do pekla, či zošrotuješ? POdľa ktorého Evanjelia? Veď oni hľadajú Boha tiež tak ako najlepšie vedia. No našli ho cez Mohameda, a ten v to tej svojej pravdy o Bohu, ktorú hlásal v domnení, že je to skutočný Boh Abraháma, Mojžiša, zapasoval aj ježiša krista. Nie síce ako Boha, ale ako prroka.

Ale myslím, že na tomto mieste by aj ježiš povedal čosi podobné. tak sa mi to javí na základe poznania jeho srdca, ktoré bolo veľmi chápavé, súcitné pre rozličné situácie človeka. Len si spomeň... (konec citátu)

Moje reakce:
Příznačné: Spasitelova jména píše s malými písmeny.

J. 14:6 „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
J. 4:22 „…neboť spása je ze Židů. (praví Spasitel)
Sk. 4:12 „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.
J. 10:11 „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“

Ani Buddha ani prorok muslimů Muhammad neobětovali svůj život za lidstvo. To učinil jen Spasitel.

Ten, kdo vzdor uvedeným textům tvrdí, že je spásy mimo Krista, tím popírá Spasitelovo slovo, pohrdl Jeho obětí, dostal se zcela evidentně na mimobiblickou půdu a tudíž již není křesťanem!!!

CESTU KE SPÁSE JSEM NESTANOVIL JÁ, NÝBRŽ BŮH. JÁ JSEM POUZE JEDNOZNAČNÁ SLOVA PÍSMA PŘIJAL. V žádném případě nechci někoho „hodit do pekla“ a „sešrotovat“ jak mi hloupě!!! podsouvá katolík Elo – a nejen to: ani by to nebylo v mých silách, neboť nejsem Bůh.

Jsem ale pro to, aby se věci nazývaly pravými jmény – pokud muslimové nepřijmou svědectví o Kristu, jako jediné cestě ke spáse, raději budu mlčet, než bych jim lhal!!!

Proč se nemůžeme s katolíky v diskusi shodnout? Protože my zde diskutujeme na biblickém podkladě s cílem si vzájemně posloužit, katolíci zde však obhajují církevní učení a politiku své církve – prostě zřekli se svého myšlení ve prospěch cizích myšlenkových systémů. Stali se tak služebníky lidí (1Kor. 7:23). Navíc ten, kdo v rozporu s Biblí tvrdí, že je spasení mimo Krista se tím Krista zřekl a nemůže již být křesťanem. Proto diskuse s katolíky za těchto podmínek nemá smysl.

Nemohu být členem jakékoli církve, která měla krvavou minulost, nedistancovala se od ní a nezřekla se násilí do budoucna.

Tento příspěvek rozhodně není určen katolíkům, které nechci jakkoli popuzovat, proto ho neuveřejňuji na katolickém Christnetu. Musím ale konstatovat, že tento portál (GRANOSALIS) je katolíky napaden a je jen otázkou času, kdy ho ovládnou. Množstvím svých článků způsobí to, že dobré články zapadnou a portál tím ztratí na sledovanosti a tím i na významu. Přestože zde nejsou katolíci tak říkajíc „doma,“ jsou agresivní a nechovají se právě slušně. Některé mé výroky (aniž by byly dokázány), jsou označovány za „výplody chorého mozku“ (katolík oko), nepodloženě jsem obviňován z hereze (katolík Elo).

Na adrese tohoto článku původně uveřejněnému na Granosalis lze sledovat i diskusi.

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=9052

Na závěr jen toto: vůbec mi zde nejde o kritiku ŘKC – chci jen její členy varovat před riziky, do nichž by mohli být časem zataženi; jde mi o jejich spasení. Nejsem lepší než jakýkoli katolík, nekatolík, muslim, buddhista, etc. Všichni jsme zhřešili a jsme daleko od „Boží slávy (Ř. 3:23). Kdybych se pokládal za jakkoli nadřazeného, moje práce by ztratila smysl.

J.14:6 „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Následujeme-li Krista, který je Cestou Pravdou i Životem, jsme sice na Cestě, ale v Kristu; kráčíme v Pravdě k Životu. Tedy skrze Boha (Cestu, Pravdu, Život), jdeme k Bohu (Otci) – jiné cesty není. Ten, kdo je v Kristu, kráčí v Pravdě – a nebude si vymýšlet nic, co by ho od Pravdy oddělovalo.

BohemianAnonymus