V posledních dnech se stala středem pozornosti papežova
návštěva Izraele. Z mého pohledu je na ní zvláštní to, že papež
Benedikt XVI. se v podstatě postavil za plán izraelských politiků,
kteří v duchu principu „výměna území za mír“
připravují existenci nezávislého palestinského státu. To prosazují
zejména izraelský president Peres a bývalý premiér Olmert, který by
navrátil i východní Jeruzalém, který dobyl Izrael v Šestidenní válce
v r. 1967. Odstoupí-li Izrael jakoukoli část svého území, odsuzuje se k tomu, aby ho později za velikých obětí dobýval znovu.
Prameny:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeruzal%C3%A9m
http://www.palestine.cz/embassycz/index.php/actual-news/98-olmert-by-vratil-tem-vechna-okupovana-uzemi-vymnou-za-mir
http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/prohlaseni_a_stanoviska/prohlaseni_mzv_k_vysledkum_summitu_v.html
http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=903
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADrov%C3%A1_dohoda_z_Osla
Ze zpráv RadioVaticana cz z 15. 5. 2009 cituji:
Závěr pouti Benedikta XVI. do Svaté země - 8.den
Přičiňme se o trvalý mír, založený na spravedlnosti, o skutečné smíření a uzdravení. Všichni ať uznávají, že stát Izrael má právo existovat a těšit se z míru a bezpečí v rámci mezinárodně dohodnutých hranic. Ať je stejně tak uznáno, že palestinský lid má právo na svrchovanou a nezávislou vlast, na důstojný život a svobodu pohybu. Najděme způsob, jak toto řešení existence dvou států uskutečnit, aby nezůstalo snem.
Pramen:
JE SKUTEČNĚ ZVLÁŠTNÍ, ŽE PAPEŽ NAVRHUJE POLITICKÉ, A NIKOLI BIBLICKÉ ŘEŠENÍ.
Princip výměny území za mír byl v malém realizován v Gaze. Výsledek? Z tohoto území pršely rakety na Izrael – Izrael tedy dostal výměnou za území TEROR. Jakou má v tomto světle cenu mírová dohoda z Osla z r. 1993? Dohoda byla uzavřena s OOP, nikoli však s Hamasem (vznikl 1987, vyhrál volby v r. 2006), který tehdy na politické scéně ještě nebyl. A protože je Hamas na oficiálním palestinském vedení nezávislý a určuje politický vývoj na palestinském území, je dohoda z Osla bezcenná – prostě Hamas se jí necítí vázán. Pokud bude Izrael jednat s každou organizací, která se časem vynoří a bude ho ohrožovat, pak se odsuzuje k neúspěšným jednáním donekonečna.
Důležité je toto hledisko: jestliže z Gazy prší rakety na Izrael, svět to nevnímá jako teroristický útok proti suverénnímu státu. Podnikne-li ale Izrael na obranu svých občanů protiakci, celý svět ho za to odsuzuje. Vláda, která nechrání své občany, nemá právo na existenci.
Jak se ale bude situace vyvíjet, dojde-li ke vzniku suverénního palestinského státu? Nebudou z tohoto území pršet rakety na Izrael, jako v dnešní době z Gazy? Jelikož skutečná změna nenastala, pak z toho, co se už stalo, lze usoudit na to, že raketové útoky budou pokračovat – jenom s tím rozdílem, že budou rozsáhlejší a tvrdší, protože si palestinský stát nakoupí moderní zbraně legálně, tedy přestane jejich domácí výroba, jako tomu bylo v Gaze – a Izrael proti tomu nebude moci téměř vůbec nic dělat.
Důležitá je i ta okolnost, že pokud by se Izrael bránil vojenskými prostředky jako nyní v Gaze, svět to bude vnímat jako napadení suverénního státu. Palestinský stát pak bude mít celý svět na své straně. Izraelští politici si odmítají připustit, že konflikt nemá v lidské rovině východisko a proto svou bezmocnost a bezradnost kompenzují tím, že se honí za fatamorgánou. Izraelští politici tedy řešení tohoto problému přesunuli na budoucí generace, kterým však podstatně zužují manévrovací prostor.
Musím tedy konstatovat, že všichni ti, kteří chtějí vytvořit palestinský stát na biblickém území, postrkují Izrael směrem k mezinárodnímu válečnému konfliktu.
Jak jsem již výše napsal: Odstoupí-li Izrael jakoukoli část svého území, odsuzuje se k tomu, aby ho později za velikých obětí dobýval znovu. Žádný z izraelských politiků nemá mandát na to, aby odstoupil byť i nepatrnou část území – protože hranice státu Izrael nevznikly následkem vojensko-politických tlaků, ale byly výslovně stanoveny Hospodinem. Vyhánění a masakry Židů v mnohých státech světa dokazují oprávněnost izraelského státu na jeho biblicky definovaném území.
Izraelský národ má tu zvláštnost, že těžko může žít mimo prostor který mu vymezil Hospodin. Viz tento text:
5M. 28:65,66: „Mezi těmi pronárody nebudeš mít klidu, ani tvá noha si neodpočine. Hospodin ti tam dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem.“
Izrael dostal svou zemi jako HOSPODINŮV DAR: (1M. 12:5-7); DAROVANOU NAVĚKY: (1M. 13:15-17); S PŘÍSAHOU: (2M. 13:5); DĚDIČNĚ: (5M. 1:8). Prostorově byla země vymezena 2M. 3:8; (17); 13:5; 13:11; 23:23; 23:31; 33:2; 4M. 34:1-13; Joz. 1:1-4 a další).
Pokud ale vznikne palestinský stát na biblickém území se souhlasem Izraele, bude tím opuštěno biblické hledisko – proto NUTNĚ nastoupí mnohá hlediska lidská, za kterými se budou skrývat Boží soudy. Nechť si politici Izraele uvědomí to, že vznikne-li na biblickém území palestinský stát, pak opovrhli Božím darem. Hranice palestinského státu nikdy nebudou definitivní a budou se neustále rozšiřovat na základě mnohých lidských hledisek – protože biblické hledisko bylo opuštěno. Rozšíří se tedy na základě např. populační exploze, usnadnění komunikace, správy, přístupu k nejrůznějším zdrojům, moři, etc. - a Izrael pak bude moci naříkat jen sám na sebe. PALESTINSKÝ STÁT NA BIBLICKÉM ÚZEMÍ PROBLÉM NEŘEŠÍ.
Pro další informace o tomto problémovém okruhu uvádím tyto prameny, z nichž ocituji pramen poslední:
http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1190
http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1191
http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1192
Shrnutí.
a) Nynější vnitřní problém (Palestinci) vnější problém (sousední arabské státy) bude trvat v menší či větší míře tak dlouho, dokud bude trvat stát Izrael. (Ž. 83:1–9).
b) Řešení tohoto problému není primárně v politické, nebo vojenské oblasti, ale v oblasti duchovní. Potomci národů, které kdysi Izrael nevypudil i jejich náboženství (bohové), budou stále Izraeli léčkou (Sd. 2:3; 21, 22).
c) Zachová-li Izrael Hospodinu věrnost, bude ze všech soužení vysvobozen. (Ž. 89:4, 5; Ž. 130:7, 8); a pokud ji nezachová, bude trestán, ale nikoli zavržen (Ž. 89:31–38; Řím. 11).
d) K řešení problému, tedy nastolení pokoje můžeme přispět svými modlitbami (Ž. 25:22;Ž. 122:6). Přispějeme-li k pokoji Jeruzaléma, sami budeme žít v pokoji (Ž. 122:6; 8).
Svou nevěrností nepřišel Izrael ani o zemi (kterou dostal dědičně a s přísahou, ani o zaslíbení, neboť svých povolání ani darů Bůh nelituje a smlouva s Izraelem nebude zrušena na věky (Sd. 2:1; Řím. 11:29) čehož důkazem je i to, že náš Spasitel pochází z tohoto národa.
Tedy: budeme-li se modlit za Izrael, budeme nejen žít v pokoji (budeme Hospodinem požehnáni), ale staneme se též SPOLUTVŮRCI světových dějin.
BohemianAnonymus