Všichni, kdo prosazují tzv. ekumenické hnutí, tj. sjednocení všech křesťanských církví v jednu univerzální, se opírají o výroky našeho Spasitele, obsažené v tzv. velekněžské modlitbě, tak jak ji nacházíme v evangeliu sv. Jana, v 17. kapitole.
Abychom si ujasnili, jak je toto sjednocení v Písmu interpretováno, musíme rozhodnout, zda jde o:
1) sjednocení instituční, tedy splynutí všech křesťanských církví v jednu, tedy ryze o pozemský cíl -
nebo:
2) sjednocení duchovní - tj. splynutí každého jednotlivce s Kristem - tedy o cíl přesahující naše pozemské bytí, který má věčnou hodnotu.
Jak nahlíží na tento problém Písmo sv. ?
A) Selektivnost modlitby Pána Ježíše.
(1) J. 17:9 "Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal..."
(2) J. 17:11 "Otče Svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my."
(3) J. 17:14 "...ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako i já nejsem ze světa."
Zde náš Spasitel říká naprosto jasně, že ani On, ani jeho učedníci nejsou ze světa - při realizaci jednoty tedy nemůže jít o pozemský cíl.
(4) 2. Kor. 5:14 "Vždyť nás má ve své moci láska Kristova..." Kraličtí překládají výstižně "Láska zajisté Kristova víže nás."
Tedy potřebujeme duchovní a nikoli instituční pouto. Bez lásky Kristovy vše ztrácí smysl.
B) Sjednocení s Bohem.
(5) J. 17:11 "...nechť jsou jedno jako my."
(6) J. 17:21 "aby všichni byli jedno JAKO TY OTČE VE MNĚ A JÁ V TOBĚ, aby I ONI BYLI V NÁS, aby tak svět uvěřil, že Ty jsi mě poslal."
(7) J. 17:24 "Otče, chci, aby také ti, kteréž jsi mi dal, BYLI SE MNOU TAM, KDE JSEM JÁ; AŤ HLEDÍ NA MOU SLÁVU, KTEROU JSI MI DAL..."
(8) J. 17:26 "a Já, abych byl v nich."
(9) Gal. 2:20 "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus."
(10) Sk. 4:12 "V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
(11) J. 10:7 "Amen, amen pravím vám, já jsem dveře pro ovce."
(12) J. 10:9 "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn..."
(13) J. 14:6 "Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta i pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."
(14) 1. Tim. 2:5, 6 "je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas."
(15) Ef. 5:23 "protože muž je hlavou ženy jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil."
(16) Mt. 23:9 "A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec: jediný je váš Otec, ten nebeský."
(17) Kol. 2:9, 10 "V něm je přece vtělena všechna plnost božství, v Něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou mocností a sil."
(18) Sk. 4:12 "V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
Je-li tedy hlavou církve Bůh (viz texty 15, 16), pak jí nemůže být člověk; a pokud se snad člověk za hlavu církve prohlašuje, je to jasně protibiblické, neboť si neprávem přivlastňuje Boží slávu a úlohu. Protože platí:
(19) Iz. 42:8 "Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám,..." Podobně Iz. 48:11.
(20) Kol. 3:11 "Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus."
Tedy tam, kde je ve všech Kristus, je nastolena pravá duchovní univerzalita; původ věřících a jejich církevní příslušnost jsou naprosto nepodstatné. (viz hlavně texty 5 - 9).
Marius Baar ve své knize "Das Abendland am scheideweg" (asi 1980) píše v kapitole 5 o tom, že obsahem Ježíšova příkazu bylo a stále je, zvěstovat Jeho radostné poselství a nikoli křesťanství budovat.
CO TEDY POTŘEBUJEME?
Texty 5 - 8 a hlavně text 9 který je těžištěm problému, jasně preferují sjednocení v duchovní rovině. Snad si to můžeme v prvním přiblížení představit tak, že Kristus je středem a my (tj. všichni Jeho následovníci) jsme na obvodu kružnice. Od tohoto Středu, od Spasitele světa vede radiálně paprsek Jeho lásky ke každému z nás. A pokud je každý úd těla Kristova sjednocen s Kristem, pak je skrze téhož Krista spojen s každým údem jeho těla, tedy s každým jednotlivým věřícím - ať už se nachází kdekoli a je členem jakékoli Kristovy církve.
V době, kdy Spasitel byl ještě na tomto světě, neexistovaly sbory, ani církve. Jsme-li sjednoceni s Bohem dle textu (2), tedy VERTIKÁLNĚ, pak láska Kristova, spojující HORIZONTÁLNĚ všechny údy Kristova těla dle textu (4), se dostaví automaticky, a tedy není třeba o ni usilovat. PRAVÁ EKUMÉNA, tedy sjednocení jednotlivce s Kristem je intimní záležitostí; je to vztah výlučně mezi ním a Bohem, ve kterém věřící z Boží milosti překonává svůj lidský rozměr a vstupuje do Boží říše.
Naproti tomu FALEŠNÁ EKUMÉNA – je věcí mezinárodní organizace, velkých konferencí a jednání, jež mají nahradit a v podstatě VYTĚSNIT sjednocující lásku Kristovu. Na tomto faktu nezmění nic ani tuny materiálů nejrůznějších prohlášení a výzev, které tyto konference produkují. Jakékoli instituční sjednocení církví je protibiblické, a tedy škodlivé. POKUS O NAHRAZENÍ SPOJUJÍCÍ KRISTOVY LÁSKY INSTITUČNĚ - SJEDNOCOVACÍM ÚSILÍM, JE SATANSKÝM SVODEM.
Z jiného pohledu lze také říci, že FALEŠNÁ EKUMÉNA připravuje nástup antikrista.
Blíže viz:
Poslední dnové lidstva. Část 4
Mystické tělo Kristovo se skládá z jednotlivých údů (věřících), nikoli ze sborů, nebo církví. (1. Kor. 12:27; Ef. 1:22, 23). Jen tam, kde Syn Boží je Středem všeho, Jednotitelem a Společným jmenovatelem všeho, je vše v pořádku. Krista jako Hlavu církve (text 15) nelze nikým nehradit, neboť Hospodin, jehož Synem náš Spasitel je, své slávy nikomu nedá !!! (texty 7 a 19). Sjednocení každého údu s Kristem je dílem Boží milosti a přesahuje lidský rozměr, neboť Boží Syn je dokonalý. Toto sjednocení tedy nelze jinak vylepšit, byť se o to mnozí věhlasní novátoři usilovně snaží.
Sjednocení církví v jednu svět nezachrání. Svět zachrání pouze přijetí Kristovy oběti. Sjednocení církví pouze v rovině instituční není dílo Boží; je to dílo lidské, tedy nová babylónská věž, která jako každé dílo lidské nakonec spadne. Není-li církev ze světa (viz text 3), pak bychom se o pozemské sjednocení, tedy sjednocení církví pod jednu střechu neměli snažit, neboť to není Božím záměrem.
Máme se sjednotit jen s Kristem - a to bohatě postačí. Dějiny nás učí, že všude tam, kde pojítkem mezi věřícími byl lidský systém a nikoli Kristus, docházelo k nejhorším úchylkám od Božího Slova a byly porušovány nejen zákony Boží, ale i lidské.
Pokud tedy budeme hledat království Božího (viz Mt. 6:33; Lk. 12:31), pak i to ostatní - tedy i nutná organizační forma nám bude automaticky přidána (darována). Věřme tomu! Pojítkem mezi námi má být láska Kristova (2. Kor. 5:14), nikoli nějaká organizační forma, společná střecha, atd.
Žádná církev, ani jakékoli sjednocení církví nás nespasí; ekuména v současné podobě je svými propagátory interpretována naprosto falešně - jejich myšlenka je Písmu sv. bytostně cizí. Nás i svět spasí jedině PÁN JEŽÍŠ KRISTUS. SPASENÍ ZAJISTÉ EXISTUJE MIMO CÍRKVE – ALE NEEXISTUJE MIMO KRISTA. Tedy ten, kdo vejde skrze Krista, nikoli skrze církev, bude zachráněn - viz texty 12, 13. A tam, kde dojde ke sjednocení s Kristem, jakékoli pozemské sjednocení církví ztrácí nejen svoji důležitost, ale též i svůj smysl. (text 9).