Po mé minuloroční obsáhlé zprávě se nyní soustředím jen na některé oblasti našeho společného života v BJB.

Nejvýznamnější události v minulém roce bylo rozhodování BJB ohledně přijetí či odmítnutí peněz z majetkového vyrovnání s církvemi, kdy BJB mohla během 30 let obdržet od státu celkem 228 milionů, v navýšení o míru inflace možná až 300 milionů Kč. Bylo to přímo historické rozhodování, protože se rozhodovalo ve značné míře o fungování BJB na dalších 30 let, ba ještě i za tímto obdobím 30 let. Bylo velmi lákavé přijmout tyto miliony a použít je na projekty, které jsou v současnosti pro BJB finančně zcela nedostupné. Při zásadním rozhodování nakonec převážila tradiční baptistická zásada nezávislosti na státu a delegáti sborů většinou rozhodli peníze od státu nepřijmout.

Rozhodnutí SD o odmítnutí peněz z majetkového vyrovnání nebylo jen nějakým jednorázovým aktem rozhodnutí delegátů sjezdu v lednu 2013. Tomu předcházely dlouhodobější diskuse u různých příležitostí a ve sborech a pak hlavně vlastní rozhodnutí ve sborech. Pak krátkodobě následovala medializace postoje BJB. Nyní ještě probíhají jednání mezi církvemi a vládními politickými stranami, které kritikou církevních restitucí usilují z toho vytřískat pro sebe politický kapitál. Tato jednání se nás však už netýkají.

Před námi je však jiné rozhodování. Od ledna 2016 stát bude snižovat dotace na platy duchovních. Na RZS v tomto roce bychom měli již diskutovat o tom, jakým způsobem budeme řešit tuto situaci a na SD v roce 2015 musíme přijmout pravidla pro přidělování dotací sborům. Vidím dvě možné cesty řešení.
1. Vycházet ze stávajícího počtu přijímaných dotací ve sborech (bez ohledu na to jestli sbor pobírá jednu nebo dvě dotace) a podle snižování celkové dotace od státu také stejně snižovat výši dotace pro jednotlivý sbor. Bylo by to řešení jednoduché, ale otázkou je, nakolik by bylo také spravedlivé a vhodné.
2. Druhým řešením je upřednostnit první dotaci na plat kazatele a tyto dotace poskytovat nekrácené. Krátily by se jenom druhé dotace. Při tomto řešení by mohly i krácené dotace od státu pokrýt dotace pro jednoho pracovníka na sboru v plné výši až do roku 2020.
Prosím, mysleme na tyto věci ve sborech, abychom mohli pak na RZS projednávat konkrétní návrhy (ještě bez hlasování).

VV, po projednání také na RZS, se rozhodl pro vydání Slov života 2015 takzvaně z vlastních zdrojů. Nebude to tedy překlad zahraničních autorů, ale úvahy od našich kazatelů i nekazatelů. Doufáme, že to přispěje k lepšímu vzájemnému poznání, přiměřenosti naši kultuře a také doufáme, že i ke zvýšení zájmu o Slova života. Očekáváme však také zodpovědnost jednotlivých zpracovatelů úvah k dodržení termínů.

V minulém roce jednal VV s Radou BJB v SR. Předmětem jednání kromě vzájemných informací byla především míra další spolupráce BJB v ČR a BJB v SR. Shodli jsme se v tom, že dohoda o další spolupráci mezi námi uzavřená v roce 1993 při rozdělení československé BJB byla v některých bodech iluzorní, od počátku se tyto body nenaplňovaly a tato dohoda je překonána. Jsme vděčni za trvající společné aktivity, jako je společný časopis Rozsévač, společné konference sester, pobyt seniorů v Ráčkové dolině a plánovanou československou konferenci mládeže. Společný kazatelský kurz jsme se rozhodli zredukovat na jednou za 3 roky a československé konference již neobnovovat. Trvá však možnost pozvání na regionální konference i účastníky z druhé republiky.

Osobně chci také připomenout možnost vzájemné spolupráce přímo mezi sbory, zájezdy, nebo organizovanou dovolenou na Slovensku s návštěvou blízkého slovenského sboru apod.

Bolestnou zkušeností, zvláště pro některé sbory, byl v minulém roce odchod některých jednotlivců a skupin ze sborů BJB. Týkalo se to sborů v Jablonci, Šumperku a Českých Budějovicích. Každý z těchto odchodů byl v něčem jiný, ale lze najít i něco společného.

V jabloneckém sboru v posledních letech několik jednotlivců nespokojených se současným vývojem ve sboru postupně sbor opustilo a zamířili do jiných sborů. V minulém roce se situace ve sboru ještě více vyhrotila. VV si byl vědom závažnosti situace, věděli jsme, že je velmi vážné nebezpečí gradování vnitřního napětí až do úplného rozdělení. Osobně jsem nabídl staršovstvu pomoc při hledání společné cesty, ale staršovstvo na moji nabídku vůbec nereagovalo. Ke konci minulého roku došlo k tomu, čeho jsme se obávali, a sbor opustila početná skupina nespokojených bratří a sester. Jablonecký sbor tak za poslední 3 roky opustila většina bývalých členů a nyní je sbor co do počtu menší než poloviční. Dovolím si nyní připomenout má slova z dopisu sborům ze dne 24. září 2013, kdy jsem napsal: „Pokud jablonecký sbor se stane sborem, který bude duchovně a početně růst, kde budou získávané nové duše pro Krista, začnou se bratří a sestry z jiných sborů ptát: Jak to děláte, jaké je tajemství vašeho růstu?“ Po všech těch událostech, na co se můžeme nyní ptát?

Další skupinový odchod v minulém roce se konal ve sboru českobudějovickém, jednalo se kompletně o nejbližší rodinu Donátových, zejména kazatelskou stanici v Pelhřimově (v počtu 4 členů). K tomu možno říci tolik, že po ukončení br. Donáta st. ve funkci předsedy VV došlo k úplné izolaci mezi BTS a BJB, ale také i k postupné izolaci pelhřimovské stanice od svého mateřského českobudějovického sboru. Ukončení členství v českobudějovickém sboru nebylo v důsledku nějakých dramatických událostí, ale spíše dozráním vnitřního rozdělení, s pokojným odchodem.

Jinak probíhal odchod skupiny mladých bratří a sester ze sboru šumperského. Usilovali o nové formy oslovení mladých lidí, založili iniciativu „Kostel jinak“ a vše do určité doby probíhalo na půdě sboru a s vědomím a spolupráci staršovstva. To se změnilo v minulém roce, kdy se tito mladí lidé rozhodli za každou cenu jít samostatně a založit vlastní sbor. Staršovstvo přestalo být pro ně autoritou, rady a pomoc přijímali jenom odjinud.

Ve všech těchto případech vidím něco společného, a to je vliv zvenčí. V některých případech přes finanční pomoc, jindy přes nabídky vzdělávání, jindy vliv přes internet. Dnešní nabídky jsou opravdu velmi široké, a různé nezávislé americké sbory rády hledají své následovníky u nás a neváhají do tohoto „misijního úsilí“ investovat i peníze.

Nejsem člověkem úzkoprsým, a nestojím o jednotu založenou na uniformitě. Mám hluboký smysl pro různost i v církvi, protože taková různost může vzájemně obohacovat. Pokud se však vytratí zásadní principy – láska a pokora – pak už různost není vzájemným obohacením, ale příčinou hlubokého napětí a rozdělení. V takovém případě však řešením není volání po jednotě, ale duchovní obnovení v lásce a pokoře.

V těchto souvislostech musím ještě konstatovat v našich řadách jev, který je velmi podobný tomu, co v posledních letech vidíme také v naší společnosti, a to je radikalizace. Radikalizace, při které se těžko nachází společná témata, vzájemné porozumění a úcta. Pokud by takovýto trend pokračoval, je vážné nebezpečí, že by se to mohlo vystupňovat až k takovému odcizení se některých, že by to nakonec vedlo k rozdělení většího rozsahu, než jsme dosud zažili. Takové rozdělení by neprospělo ani naši Jednotě, ani naši službě světu, bylo by jen dílem satana. Modleme se za Boží milost, aby v naši Jednotě v našich vztazích zvítězila láska a pokora.

Vedle těchto negativních trendů v naší Jednotě máme mnoho věci, z kterých můžeme mít radost a za které jsem velmi vděčný. Je to především ašský sbor, který již dělá závěrečné práce na stavbě své modlitebny a připravuje ji v červnu k otevření. Sbor pod vedením bratra kazatele Boháčka s Boží pomocí udělal veliké dílo a prožívá mnohá Boží požehnání.

V celé řadě našich sborů probíhá mnohostranná služba, které se účastní s velikou obětavostí široký okruh bratří a sester. Jsou to např. English campy, dětské tábory, různé volnočasové aktivity pro děti a mládež, kluby maminek, Alfa kurzy, Awana, služba v domovech důchodců a další. Také jsou to příležitostné akce, jako např. týden manželství, noc kostelů, den dětí, adventní koncerty aj. Některé sbory spolupracují na službě zakládání nových sborů. To vše je náročná služba a buďme vděčni za všechny, kteří se na ní podílí.

Závěrem chci také vyjádřit vděčnost za všechny své spolupracovníky ve Výkonném výboru a za sestru Ivetu Procházkovou, vedoucí kanceláře. Po ukončení pracovního poměru sestry Helenky Včelákové ona převzala její agendu a to i s pomocí bratří Jackaniče a Šípa.

Milan Kern, předseda VV