Vláda ČR ve svém vyjádření k návrhu na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi potvrdila náhled, že tzv. finanční náhrady církví bez majetkových nároků jsou ve skutečnosti prostředky pro realizaci finanční odluky a že jsou poskytovány z majetku Církve římskokatolické.

"Platí, že celková částka finanční náhrady (59 mld.) není navýšena o platby směřující k realizaci finanční odluky. Prakticky to tedy vypadá tak, že církvím, kterým nebyly v rozhodném období způsobeny majetkové křivdy, je poskytována finanční náhrada z hodnoty původního majetku Církve římskokatolické (podíl Církve římskokatolické na hodnotě původního církevního majetku je cca 98 %, avšak podíl Církve římskokatolické na finanční náhradě je pouze 80 %). Toto řešení umožňuje, aby mohl být realizován jeden z cílů zákona č. 428/2012 Sb., tedy finanční odluka se všemi dosud státem financovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

Příznačné je, že mnohé vtipy nemusely být uměle vytvářeny, ale vyplynuly ze situací, jak šel život, jak byli aktivní aktéři komentovaných událostí. Vtipný situační humor tak napomohl ztlumit emoce a napětí a také ukázal, že i ve vypjatých chvílích lze mít moudrý nadhled.

Jako novinářka jsem se zúčastnila dubnového Žofínského fóra nazvaného „Církevní narovnání v praxi“.

Ze svých poznámek přepisuji pro čtenáře Britských listů informace tak, jak byly chronologicky ve Velkém sále paláce na Žofíně publiku sdělovány.

Po oficiálním zahájení vystoupila pracovnice ministerstva financí Marie Bílková - ředitelka odboru financování kapitol státního rozpočtu. V jejím projevu zaujala informace o tom, že Baptisté, kteří odmítli podepsat smlouvy o finančních náhradách, mohou svůj postoj změnit do konce září. Paní Bílková se zmínila také o dluhopisech, které sice v přijatém zákonu (o narovnání státu s církvemi) obsaženy nejsou, ale přesto je ministerstvo financí připraveno vydávat je církvím, které projeví zájem. Tím se smluvně určená lhůta na finanční odškodnění (30 let) může podstatně zkrátit. Na dotaz moderátora, zda na to stát v rozpočtu bude mít, paní ředitelka odpověděla, že bude muset.

Kierkegaard měl bohatou knihovnu, přečetl úctyhodné množství literatury různých žánrů. Nedá se však říci, že by se mimo svého milovaného Sókrata z Platónových dialogů a několika německých filosofů z poslední doby v čele s Hegelem do myšlení jiných osobností, známých z dějin filosofie, zrovna vžil. Neznal východní filosofie, náboženství a duchovní tradice, jimiž se pokoušeli zabývat někteří Evropané již ve století předchozím, a vlastně jediné dvě úctyhodné alternativy duchovního života mu představoval Sókratés a Kristus s některými spíše staršími křesťany. Jeho interpretace Krista a křesťanství je v nejednom ohledu tradiční, konvenční a docela i dogmatická. Věřil, že její přijetí je záležitostí vůle a vylučuje platnost i docela případných rozumových námitek. U biblických pasáží jako by nebral v úvahu možnost jejich dvou anebo více stejně legitimních a cenných interpretací.

Vážení přátelé,

dovolujeme si Vás upozornit, že v květnu 2013 jsme vydali sborník článků českých baptistických teologů, nazvaný Almanach Letnice 2013.

Prostřednictvím této publikace usilujeme o otevření prostoru pro původní teologickou produkci, která by reflektovala kořeny baptistické tradice, dále je tvůrčím způsobem rozvíjela a mohla tak posloužit jako východisko hlubšího odborného rozhovoru, který doposud v českém baptistickém prostředí postrádáme.

Do budoucna předpokládáme, že by sborník mohl vycházet jako ročenka. Almanach Letnice 2013 má 150 stran a jeho cena je 100,-.

Kazatelka Lynn Greenová byla jednomyslně zvolena generální tajemnicí Baptistické jednoty Velké Británie. Své funkce se ujme v září 2013.

Lynn působí od roku 2011 jako regionální kazatelka Southern Counties Baptist Association. Předtím sloužila 11 let jako kazatelka a vedoucí týmu Baptistického sboru ve Wokinghamu.

V rámci Jednoty působí jako moderátorka Personální komise a Misijního výboru.

Jako člověk, který zastával vysokou politickou funkci a měl možnost nahlédnout do ,,špinavých“ zákulisních praktik moci a vysoké politiky, sleduji současné dění okolo mocenských bojů v pravoslavné církvi. Po svém odchodu z vysoké politiky jsem jí přestal aktivně komentovat a dobrovolně přešel do ústraní, abych mohl nerušeně pracovat na svých neziskových a protikorupčních aktivitách. Nicméně události v pravoslavné církvi posledních dní mne nutí ukázat na to, co dokáží mocenské a miliardové finanční zájmy i v tak bohulibé organizaci jako je církev.

Chci ze svého pohledu poodhalit aktivity, které jsou podle mne odezvou církevních restitucí a možnosti sáhnout si na miliardy z nich. Pohledu na propojení na zahraniční zpravodajské a mocenské zájmy. Pro nezaujatého pozorovatel souvislosti, které ho jinak nemohou napadnout.

Kdy: 7. - 8. června 2013

Kde: SBOR BRATRSKÉ JEDNOTY BAPTISTŮ V KROMĚŘÍŽI, Moravcova 430/16

Přidejte se k nám ve zkoumání skutečností, které Bible učí o „zapomenutém členovi“ svaté Trojice. Jednotliví řečníci budou objasňovat, co Duch svatý napsal o sobě samém v Jeho slově.

Budou také upozorňovat na to, jak bychom měli očekávat jeho službu v různých aspektech v dnešní době.

V listopadu 2012 byl schválen Zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Podle tohoto zákona vznikl Bratrské jednotě baptistů právní nárok na téměř 228 milionů Kč, které by BJB měla v následujících třiceti letech obdržet od státu. Stačilo podepsat státem předloženou smlouvu, a BJB by tyto peníze postupně v ročních splátkách obdržela.

Mimořádný sjezd delegátů sborů, svolaný k projednání postoje k tomuto zákonu, dne 19. ledna 2013 rozhodl tyto nabízené peníze od státu nepřijmout. Následný řádný Sjezd delegátů sborů dne 20. dubna rozhodl odmítnout podepsání smlouvy se státem a pověřil statutární zástupce oznámit Vládě České republiky a Ministerstvu kultury tuto skutečnost, což již bylo učiněno.

Toto rozhodnutí BJB bylo pro mnohé lidi velkým překvapením, zvláště pro ty, kteří neznají baptistické zásady. Někteří za tím hledají motivy, které nemají nic společného s důvody, pro které BJB odmítla peníze od státu z majetkového vyrovnání s církvemi, dokonce se někteří domnívají, že snad baptistům v ČR nebyly způsobeny komunistickým režimem žádné křivdy. To je velký omyl, vždyť baptisté byly vystaveni podobným restrikcím a omezením jako křesťané jiných církví a v některém ohledu ještě větším. Polovina českých baptistických kazatelů byla odsouzena ve vykonstruovaných procesech a jeden z nich ve vězení zemřel. Tyto křivdy ze strany komunistického režimu nelze finančně vyjádřit a také zmíněný zákon je finančně nehodnotí; majetkové vyrovnání se opravdu týká jen zabaveného majetku.

Křesťanský skladatel, zpěvák, hudebník a kazatel evangelia Petr Coufal vydal v minulém roce nové album svých pop-rockových písní. Nyní se rozhodl dát je ke stažení na internet a to zdarma. Respektive za cenu, kterou si sami zvolíte. Využil k tomu službu Bandcamp, která umožňuje přímou nabídku písní a produktů mezi muzikanty a fanoušky na profesionální úrovni.

Baptistický kazatel a čerstvý otec tří dětí na albu pracoval celkem čtyři roky. Vytvářel ho od nahrávání až po mastering. Na projektu spolupracovali kytaristé Bruno Svoboda a Jordan Tomeš.

Zdá se, že znovuvztyčení Mariánského sloupu je lidově řečeno „na spadnutí“, takže snášení dalších argumentů již pravděpodobně nebude mít na realizaci zmíněného plánu vliv. To však neznamená, že je zbytečné o této otázce mluvit.

Přívrženci obnovy Mariánského sloupu se snaží často ve veřejných diskuzích svůj záměr prezentovat jako čin ryze architektonický a apolitický. Údajně jde o unikátní barokní památku, která z architektonického hlediska svou hmotou přesně zapadá do prostoru Staroměstského náměstí.

Uvedená argumentace je sporná i z hlediska estetického: někteří lidé s ní nebudou souhlasit, nehledě na to, že náměstí dnes vypadá již poněkud jinak než v době, kdy zde sloup stával. Hlavní problém uvedené argumentace je ovšem v její nepřiměřenosti. Mariánský sloup měl od počátku svůj politický význam, od něhož nelze abstrahovat. Podobné architektonické argumenty, které uvádějí přívrženci obnovy sloupu, by bylo možné uvést i na podporu znovuvybudování Stalinova pomníku na Letné, který jistě dobře koresponduje s hmotou kamenného „podstavce“.

Kardinál Duka pozdvihující figurku Večerníčka, plyšový Krteček pozorující před oltářem shromážděné ministranty, obrázky Manky, Cipíska a Rumcajse spolu s postavami v komžích vytvářely dohromady tak surreálné panoptikum, že jsem si nejprve musel protřít oči. Ne, nebyla to žádná recesistická montáž serveru Infobaden, byla to mše k 60. výročí zahájení vysílání Československé televize.

"Bohoslužba za sdělovací prostředky", která 5. května proběhla v katedrále sv. Víta v Praze, vyrazila spoustě lidí dech. Jen částečně to bylo tím, že v Česku coby v sekulární zemi není zvykem žehnat novým lodím, továrnám nebo letadlům, na rozdíl třeba od Itálie, kde se žádná veřejná událost bez duchovních představitelů neobejde. Především to byl ale šok z fotodokumentace celé akce, která se bleskově začala šířit po českém internetu.

Internet je dobrý vynález. Stejně jako mobil. Je úžasné, že si díky internetu můžete psát se známým na druhém konci světa a nestojí vás to ani korunu. Je skvělé, že se díky mobilu můžete ubezpečit, že vaše dítě je v pořádku, pokud ho po návratu z práce nenajdete doma, jak jste čekali.

Internet či mobilní telefon rovněž usnadňují mezilidské vztahy. Když jste si s někým dali schůzku a špatně jste se domluvili, mobilní telefon vám ušetří spoustu času při vzájemném hledání se. Nebo si během pěti minut můžete vyměnit několik e-mailů a finalizovat tak dohodu o tom, kdy se uvidíte.

Problém ovšem je, když nám tyto moderní technologie začnou vztahy ne pouze usnadňovat, ale nahrazovat. Neslyšeli jste ještě historku o „internetové známosti“, která skončila okradením důvěřivce, jenž se zamiloval do osoby, kterou v životě neviděl? Ano, takové a podobné věci se dějí, a to nejen důvěřivým dětem či dospívajícím.

Vícekrát se mi stalo, že někdo, koho vůbec neznám, po mně e-mailem žádal pastorační radu. A nejednou jsem takovou radu dával. Ale rozhodl jsem se, že tuto praxi radikálně omezím. Nebylo tomu tak ve všech případech, ale vícekrát mi napsal někdo, kdo četl nějaké mé články nebo mě možná někde slyšel kázat, a chtěl po mně radu, ačkoli se nijak netajil tím, že sám chce zůstat vůči mně v anonymitě, nebo mi dokonce přiznal, že mi píše pod vymyšleným jménem.

V Havířově v těchto dnech probíhá konference s názvem "Mocná a srozumitelná církev." Nic proti tomu, ale osobně vyhlížím něco trošku jiného.

Osobně jsem trošku přesycen voláním po moci. Po zázračné moci jsem toužil na začátcích své duchovní cesty a důsledky této touhy mne docela vystřízlivěly. Uznávám, že toto je trošku můj osobní problém. A srozumitelnost, na první pohled je to dobrá a potřebná vlastnost, ale položme si otázku:

Chtěl být Kristus vždy a za všech okolností srozumitelný?

Odpověď zní překvapivě: Nechtěl.

Dokonce to vypadá tak, že často i záměrně hovořil v podobenstvích, aby srozumitelný nebyl. My v Bibli máme ta podobenství pak vysvětlena, ale Ježíš je vysvětloval až následně, těm, kdo přijali Jeho Volání a Povolání, kteří ho přijímali za Svého Panovníka.

Sociální demokraté navrhují, aby byly zveřejňovány všechny restituční žádosti týkající se restitučního majetku. Pokud zákon projde, vznikne tím bolavý palec, na který bude ustavičně někdo dupat. To je samozřejmě cíl onoho návrhu. Ale, celkem vzato, čekaný a logický důsledek.

Církevní restituce, to je jeden z mála vytčených cílů, kterého současná koalice dosáhla. Bohužel, je to cíl, ve kterém se rozchází s přáním a míněním větší části veřejnosti. Kdyby byly církevní restituce předkládány voličům jako jedna z hlavních priorit, těžko by strany současné koalice vyhrály volby. Podobně jako penzijní reforma jsou církevní restituce opatření, které není většinově přijato s porozuměním a sympatií.

Nemovitostí, o něž církve požádaly v restitucích, jsou už tisíce - převážně jde o pozemky. Téměř všechny jsou ale zatím tajné a církve ani stát je nechtějí zveřejnit.

Po tlaku některých starostů by se to mohlo změnit. Poslanci ČSSD už příští týden předloží zákon, který by státu přikazoval všechny nároky odkrýt. Jak zjistila Česká televize, má předloha ve sněmovně většinovou podporu.

"Nechceme se vměšovat do politické diskuse, co stát má nebo nemá zveřejňovat. Jsme v této věci připraveni respektovat rozhodnutí politiků," řekl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.

Letos si připomínáme 1700. výročí tzv. Ediktu milánského, což je konvenční označení císařského dokumentu z roku 313. Ve skutečnosti se jednalo o dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Luciniem, císařem Východu. Proto je správnější tento dokument nazývat Milánské ujednání, příp. Milánský reskript či Milánská konstituce.

Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno. Jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana.

Stejní lidé, různé instituce

Pokud se podíváte do křesťanských médií, můžete si povšimnout, že se zde obvykle periodicky opakují některá jména mediálně vlivných křesťanů. Ne všichni figurují všude, nicméně překryv je zde často obdivuhodný. Bývají to ekumeničtí evangelikální stoupenci paracírkevních organizací, kteří se objevují mezi jejími členy a figurují i na nejrůznějších, dobře zviditelňovaných akcích. Některé je možné nalézt v Evangelikální alianci, spolupracují s Křesťanskou akademií mladých, patří mezi spolupracovníky Křesťanské misijní společnosti, figurují mezi činovníky Kurzů Alfa a jejich články se dokola objevují v internetových novinách Křesťan dnes.

Ne, vůbec mi nejde o to věnovat se lidem a proto ani nikoho nejmenuji, ale zajímá mne především názorové a ideové pole těchto přinejmenším velmi vytížených a angažovaných lidí. Předpokládám, že všichni jsou vázání ustanovením, nazvaném „Etický kodex“, které minimálně reguluje možnost jednoznačného vyjádření nesouhlasu, a jsem přesvědčen, že to je i určující pro mediální vliv a prezentaci křesťanství.

Ještě tragičtější - a pro ateisticky založené Čechy i nepředstavitelnější - je propojení nejvlivnějšího média s nejsilnější církví. To je něco, co jsme do této míry neznali a k čemu byly otevřeny i finanční kanály až prostřednictvím šíleně předimenzovaných církevních „restitucí“.

Unum necessarium

Pokud ústavní soud nerozhodne jinak, je otázka náhrad a vyrovnání s církvemi hotová věc. Jak vše proběhlo, zda nedostala demokracie a právo na frak a zda se naše církev [Českobratrská církev evangelická] své demokracie nezřekla a nezříká celým průběhem tohoto procesu, nechám na budoucí vyjádření historiků a nenechám si více nadávat do hysteriků.

Jen jedno se mi chce říci: církev je zde proto, aby se ve všem řídila a ve všem svém jednání nechala určovat jediným hlediskem, a to tím nejzazším, kterým je království nebes. Hledání království nebes je také tím, co jsme zdědili po předcích – vše ostatní jsou jen formy a přirozená náboženskost – věci dobově podmíněné a proměnlivé. V žádném případě nemůže být pravým dědictvím po otcích tu hektar lesa, tu louky.

Připravuje se odluka církví od státu. Jak se církve vypořádají s tímto dosud neznámým uspořádáním? Po staletí se osvědčovala struktura: samostatné sbory, každý sbor má svého faráře-správce na plný úvazek, nejlépe vystudovaného bohoslovce. Půjde to tak i nadále?

Naše církev [Českobratrská církev evangelická] se na odluku už léta připravuje: zřídila tzv. personální fond. Však se už projevují důsledky: značné procento sborů na to nemá a jsou neobsazené.

Jak se tedy máme připravovat na úplnou odluku, až bude církev se svými faráři i ostatními zaměstnanci závislá jen na dobrovolné obětavosti svých členů? Snad by mohly pomoci i nějaké výnosy z pronájmu majetků, které nám předchůdci zanechali, ale s velkými mecenáši – jako před stoletím – sotva můžeme počítat.

...Ty sbory Kristovy trvaly mezi pohany bez moci světské více než tři sta let až do Konstantina; ten první vmísil se mezi křesťany s panováním pohanským a s úředníky takovými, jací na pohana příslušejí. Ale apoštolé ten lid k věcem vyšším a dokonalejším přivedli, než je pohané mají k svým správám...

Silvestr přijav panování pohanské a slávu světskou nad císaře, tu všecko zlé zakořenil v tu stolici, kterou nazývají stolicí svatého Petra, ač neviděli, že by on kdy tak pyšně seděl na ní. Protož, poněvadž byl štěpován od císaře v takovém panování pohanském k užívání nej vyššího kněžství, to má větší vážnosti býti, neboť v něm jest všecko štípeno, což po něm roste na té stolici. A o tom štípení císařském téže stolice kněz, papež Melchiades,'5 vyznává, že Konstantin, první přijatý do víry, dal dovolení a svobodu po celém světě těm, kteříž byli v jeho království, aby netoliko byli křesťané, ale aby dělali kostely a aby zřizovali zádušní statky k tomu kostelu. Také týž císař dary veliké dal a kostel první stolice svatého Petra postavil. A tak, stolici císařskou opustiv, svatému Petrovi a jeho nástupcům budoucím ji ostavil. A tak kořen hluboký, silný a roští všeho jedu zasadil, aby z něho ovoce smrti mnohotvárné silně rostlo a umrtvilo svět...