poslal Nepřihlášený Ještě počátkem devadesátých let se církvemi šířila kritika letničního hnutí. Zejména z kruhů Církve bratrské, ale i z dalších evangelikálních církví bylo možné slyšet protiletniční kázání, vycházely protiletniční knížky a sekulární média měla zájem o pikantní reportáže z letničních kruhů. Při bližším ohledání jsem zjišťoval, že šlo často o zprávy ze třetí ruky, případně se kritika týkala okrajových jevů, od kterých se letniční často distancovali. Obvykle se jednalo o kritiku nějakých charismatických excesů, které byly připisovány letničním.
Nedávno jsem si položil otázku, proč už kritika letničního hnutí skončila? Myslím, že jednoduše proto, že letniční hnutí s praxí duchovních darů už není satanu nebezpečné, a tak nemá potřebu mobilizovat proti němu šiky ochotných kritiků. Proč k tomu ale došlo? Vidím celkem čtyři důvody:
Torontské požehnání a Kurzy Alfa
Typickou manifestací letničními odmítnutého Hnutí víry bylo Torontské požehnání. To sice zpočátku letniční odmítli, ale ve snaze vyrovnat se charismatikům, se otevřeli protagonistům z řad argentinských pseudoletničních kruhů, kteří Torontské požehnání zažehli. Torontské požehnání pak vyrábělo náhražky duchovních darů, vedoucím k falešným proroctvím o probuzení. Dodnes tato falešná proroctví nikdo nerozsoudil a mnoho křesťanů přijalo cizí oheň a vyhořeli (což se u ohně Ducha svatého stát nemůže). Nakonec zůstala ostuda ve formě videí na Youtube, ale principy Toronta se vtělily do kurzů Alfa, které poté demobilizovaly církev. O padělky Ducha logicky přestal být zájem a původní oheň Ducha byl uhašen.
Nová apoštolská reformace
Dalším scestným důrazem, který letniční přijali, byla NAR. Její důraz na autoritu „pomazaných vůdců“ vedl k tomu, že církev si začala vyrábět úřady apoštolů a proroků, kteří se začali sami povolávat. Vyvolení Duchem ke službě se začalo nahrazovat rozhodnutím ambiciózních vůdců, kteří byli ochotni prorokovat pozitivní a velké věci každému, kdo projevil zájem o následování. V takovém prostředí je Duch svatý zarmoucen a odstaven na druhou kolej, byť se zdánlivě stával nejdůležitější osobou Trojice s ignorací skutečnosti, že vyvýšen má být Kristus.
Hnutí církevního růstu
Na NAR navazovalo manažerské hnutí, které ve skutečnosti vznikalo paralelně. K vystrojování samoustanovených vůdců se začalo používat manažerských technik, pocházejících z potenciálu lidských zdrojů. Zde neblaze prosluly zejména paracírkevní organizace, které se staly dealery učení různých zahraničních emisarů. Namísto vystrojení svatých nastal dril koučinku a multiplikace, kdy se vytvářely pyramidy složené z učednických kopií silných osobností, které pak mluvily, jednaly a chovaly se stejně jako tito jejich mistři. Namísto učedníky Kristu, církev vytvářela učedníky lidí. Je přirozené, že Duch svatý vyvyšující Krista takovému nácviku, pokud se nepodřídil danému schematismu, překážel.
Hnutí chval a extravagantní uctívání
Tři výše uvedené proudy nejenže nenaplnily deklarovaná očekávání, ale vedly i k řadě etických a morálních kolapsů jejich protagonistů. Způsobovaly syndrom vyhoření nebo v lepším případě duchovní prázdnotu. Hladové duše proto nacházely naplnění v sekulární hudbě, pojaté v křesťanském hávu. Mládež zde nacházela vyžití, které začalo být chápáno jako duchovní působení a namísto bohoslužeb se zrodilo show. Vznikl pak fenomén chválících celebrit, těšících se oblibě sekulárních interpretů. Hnutí samozřejmě nevedlo k vyvýšení Krista, ale po žebříčcích popularity stoupali křesťanští VIP interpreti.
Není divu, že pokud tato čtyři výše uvedená hnutí imitovala práci a dary Ducha svatého, aniž by to bylo přímo řečeno, přestal o duchovní dary být takřka zájem. A tak kdo dnes touží po křtu Duchem, jako druhé zkušenosti, provázené namnoze mluvením jazyky? Kdo touží po daru proroctví a kdo touží po biblickém uzdravení? Vždyť vidíme, že to přeci nefunguje ani letničním. Ti již dávno přestali být pro království tohoto světa nebezpečím, a proto téměř ustala jejich kritika. S tím ustaly i duchovní dary. A tak by někdo mohl škodolibě říct, že proroctví a jazyky skutečně ustaly.
Zdroj: www.apologet.cz
