Otázka modliteb za politiky je mezi (některými) křesťany stále živá. Před více než pěti lety jsem napsal článek „Modlitby za politiky“, v němž jsem se zamýšlel nad vztahem mezi Boží vládou a lidskými demokratickými volbami, tedy vlastně nad otázkou vztahu Boží svrchovanosti a svobodnou vůlí člověka. (Na vyžádání mohu článek zaslat.) Východiskem byly verše z Pavlova 2. listu Timoteovi: Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.

Někteří křesťané mají ovšem zmatek v otázce smyslu těchto modliteb i v otázce, do jaké míry se máme podřizovat „nadřízeným autoritám“ (viz Římanům 13:1: Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha.) Někdy z toho poněkud nešťastně vyvozují, že jakmile je nějaký politik jednou (demokraticky) zvolen, je nekritizovatelný. Ten, kdo ho neposlouchá, je ve vzpouře vůči Bohu.

Chtěl bych upozornit na jeden významný posun, který křesťané ne vždy reflektují. Pokud žijeme v demokratickém a právním státě, není nejvyšší autoritou prezident nebo král, a není jí ani předseda vlády. Nejvyšší autoritou je ústava – a pak zákony. Tak to ostatně deklarují i sami politici. Pokud jsou zvoleni do určité funkce, slibují právě věrnost ústavě a zavazují se, že budou ctít zákony.

K této eventualitě se Písmo nevyjadřuje – přinejmenším se k ní nevyjadřuje přímo. Nenechává nás ale na pochybách o tom, že apoštol Pavel respektoval římské zákony, a dokonce jich využíval, pokud mu to okolnosti dovolovaly. Na rozdíl od Pána Ježíše měl římské občanství, které mu poskytovalo jistá privilegia. Apoštol Pavel byl s největší pravděpodobností v Římě popraven – kdyby nebyl římským občanem, byl by patrně popraven o pár let dříve, v Jeruzalémě nebo v Cesareji.

Římská říše byla v Pavlově době státem právním, nikoli však státem demokratickým. Nadřízenými autoritami byli římský císař a místodržitelé, které ustanovil (jako například Piláta Pontského nebo Gallia, místodržitele v Achaji, jenž je zmíněn ve Sk 18:12).

Dnešní prezidenti či králové v konstitučních monarchiích nejvyššími autoritami nejsou – nejvyšší autoritou je ústava. To by měli křesťané vzít v úvahu a ústavu respektovat, stejně jako měli v době Ježíšově a Pavlově respektovat nadřízené autority. A pokud nějaké politiky hodnotí, měli by brát především v úvahu, jak daný politik respektuje ústavu.

Jistě platí, že ústava není „svatá kráva“ a není tedy neměnná. To ale neznamená, že bychom ji neměli mít v úctě. K jejím případným změnám bychom měli přistupovat jen s největší obezřetností. Pokud někde demokracie podlehla náporu diktatury či tyranie, vždy tomu předcházela neúcta k zákonům a nerespektování ústavy. Neměli bychom si bláhově myslet, že nám dnes toto nebezpečí nehrozí.

Není-li nejvyšší autoritou v zemi panovník, ale ústava, neznamená to, že bychom se k lidem, kteří mají autoritu, neměli chovat slušně. V angličtině existuje slovo civility, které etymologicky znamená „občanství“, ve skutečnosti ale znamená „slušnost“, a to slušnost ve veřejném prostoru. My adekvátní slovo nemáme, což je, myslím, velká škoda. Jako překladatel a člověk se zájmem o historii jsem si všiml, že pokud nějaký jazyk postrádá určitý výraz, mnohdy postrádá i skutečnost, kterou daný výraz označuje.

Na druhé straně platí, že demokraticky zvolení politici jsou kritizovatelní, a pokud je někdo volá k odpovědnosti a k tomu, aby dodržovali ústavu, jíž slibovali věrnost, není to „vzpoura“. A pokud se ve světle této úvahy zamyslíme nad Pavlovou výzvou k Timoteovi, abychom se modlili za lidi ve vysokém postavení, pak se můžeme konkrétně modlit za to, aby dodržovali ústavu a zákony. Smyslem těchto modliteb totiž pro Pavla bylo, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. A tato modlitba bude vyslyšena, když budou v naší zemi dodržovány zákony. Současné zákony nám umožňují svobodně zvěstovat evangelium. Buďme za to vděčni. Ostatně my pamětníci jsme se za to přece modlili v dobách komunismu.

Dan Drápal

Zdroj: dan-drapal.cz