redakce:

Ve dnech 8. a 9. května 2004 se v Praze na Vinohradech konala celostátní konference sborů BJB. Téma letošní konference znělo: „Hudba a zpěv v životě Božího lidu“.

Konference začala v sobotu ráno vyprošením si Božího požehnání. V první části dopoledního programu zazněla přednáška s názvem „Duchovní píseň od počátků církve až do současnosti“, kterou připravil br. kazatel M. Šolc ml. Prošli jsme jednotlivými etapami vývoje duchovní hudby od počátků církve až po současnost. Uvědomili jsme si, že kořeny křesťanské hudby tkví v synagogálním zpěvu, především žalmů, při židovských bohoslužbách. Také Pán Ježíš Kristus s učedníky zpíval chvalozpěvy a žalmy /Mk 14,26/. Procházeli jsme jednotlivá staletí a sledovali jsme vývoj duchovní hudby, její proměny a kulturní vlivy.

Od zpěvu žalmů přes gregoriánský chorál a reformační písně jsme se dostali až po současné písně a chvály, které v našich sborech zpíváme pod vedením chválících skupinek. Velmi důležité a přínosné bylo to, že přednáška byla doplněna pěveckými ukázkami z jednotlivých období. Tak jsme mohli duchovní hudbu slyšet a nechat ji na nás působit. Ukázky byly pouštěny jak z CD přehrávače, tak jsme společně některé písně zpívali z našeho zpěvníku Bratrské písně /např. č 121, 293/. Nejhlubší zážitek byl ze zpěvu sestry Kamily Vyskočilové-Zajíčkové, která je profesionální pěvkyní. Na klavír ji doprovázela sestra Agi Ferienčíková. Sestra nám zazpívala i několik písní z Dvořákových Biblických písní, které A. Dvořák složil během svého pobytu v New Yorku v USA. Shrnující myšlenkou je, že naše naladěnost a připravenost pro zpěv spočívá ve víře.

Dopoledne jsme ještě slyšeli i několik písní mužského pěveckého sboru „Synové Jubalovi“ a proběhly tři semináře vedené učiteli hudby a zpěvu z USA. Témata byla: 1. „Jak vést pěvecký sbor“. 2. „Evangelizace prostřednictvím hudby“. 3. „Vývoj duchovní hudby v životě křesťanské rodiny“. Největší účast měl seminář č. 3 jehož jsem se zúčastnil i já. Bratr Dr. Tim

Dayton, který seminář vedl, probral vliv hudby na život člověka z pohledu historického, biblického a praktického. Bratr citoval Platona i Aristotela: Hudba vyjadřuje stav duše /nitra/ člověka, ať už jde o stav pozitivní či negativní. Hudba má moc nad myslí a city člověka. Bratr upozornil na velký vliv současné sekulární hudby na děti a mládež, především prostřednictvím hudebních televizních stanic jako je MTV, která funguje už 24 let. Ukázal jaký vliv má postmoderní myšlení a kultura na způsob života lidí. Je důležité, aby církev reagovala na potřeby lidí dnešní doby a nato co lidé požadují od církve.

Odpoledne zaznělo devět svědectví bratří, kteří slouží hudbou a zpěvem při shromážděních. Byla to pěkná osobní svědectví doplněné ukázkami zpěvu a hudby.

Večer proběhl koncert mužského pěveckého sboru „Synové Jubalovi“ z Georgie v USA se svým dechovým a zvonkovým orchestrem. Koncert byl provázen evangelizačním slovem.

V neděli dopoledne bylo slavnostní shromáždění. Slovem posloužili bratři Dr. Dan Dockery a kazatel Pavel Coufal. Téma kázání bylo opět hudba a zpěv v Bibli a

v našem životě. V rámci shromáždění bylo vyprošeno požehnání pro absolventy DTS a byla představena i sestra Anna Kulhánková, která půjde v roce 2005 na zahraniční misii do Jihoafrické republiky v rámci EBM. Je to po 100 letech další misionář, kterého vysílá naše BJB do zahraničí. Sestra A. Kulhánková nám pověděla svědectví o svém obrácení a povolání do misie a bylo vyprošeno požehnání pro její službu. V rámci bohoslužeb posloužili opět „Synové Jubalovi“. Konference byla požehnaná, zvláště chvíle mohutného chvalozpěvu, kdy se ke zpěvu sboru přidalo celé shromáždění. Kéž by tak mohutná chvála našemu Pánu a Bohu zněla každou neděli při našich bohoslužbách.

Michal Petratur

Pokoj Vám milí sourozenci,

jmenuji se Anna Kulhánková. Je mi 23 let. Před šesti lety v roce 1998 jsem dala život Pánu Ježíši. Od tohoto okamžiku jsem přijala Boží povolání pro můj život, misii - práce s teenagery a s lidmi žijící na okraji společnosti. Také jsem se začala tímto směrem vzdělávat. Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu sociálně právní v Mostě, obor sociální pracovnice. Po studiu jsem dostala od Pána Ježíše povolání do Českých Budějovic, kde nyní žiji a pracuji v občanském sdružení ARCHA Č. Budějovice (zaměřené na volnočasové aktivity) s dětmi a s teenagery.

Bůh se přiznal k mým modlitbám za misii. Neboť jsem nevěděla, kam přesně jet a s jakou misijní organizací. Po tři roky jsem se zúčastnila konference misijní organizace EBM/MASA, která podporuje misii v Africe a Jižní Americe. Pán mi dal tuto organizaci před rokem na srdce a též i zemi. Rozhodla jsem se tedy pro misijní výjezd na 9 měsíců do Jižní Afriky. Moje práce bude s teenagery.

S přáním Božího pokoje Anna Kulhánková

Od soboty 5.6. do úterý 8.6. jsme hostili dva bratry, kteří nás vyučovali o práci s mládeží a také práce s mladými rodinami ve sboru. Mohli jsme se mnohé naučit, dovědět se také to, že v Kanadě také nemají dokonalé sbory, stejně, jako u nás. To ale není až tak podstatné. Velmi se nám líbil přístup bratrů Roba Nylena a Metta DeLonga. Jejich první slova byly slova omluvy, že nemluví česky a hned následovalo pokorné upozornění, že nemají odpověď na všechno. Rád bych se s vámi podělil o sedm zásad, které by neměly v našich rodinných životech scházet, pokud, jako rodiče, chceme sami duchovně růst a také své děti vést k víře v Pána Ježíše:

1) Dovolte svému dítěti, aby vás vidělo modlit se a číst Bibli. Od koho jiného, než od rodičů se to může nejlépe naučit.

2) Děti by měly od svých rodičů slyšet pozitivní věci o sboru, ne pomluvy. Jinak se sami rychle naučí pomlouvat sbor, kazatele a budou mít špatný přístup k církvi.

3) Děti by nás měly slyšet mluvit o naši víře, o tom, co s Bohem prožíváme. Mají vidět, že Bůh je zcela přirozenou součástí života.

4) Rodiče by měli vyučovat své děti Bibli. Zodpovědnost za děti nesou na prvním místě rodiče, ne sbor, nedělní besídka!

5) Musíme vyučovat rodiny, aby se spolu modlily. Společné modlitby v rodině mají své nenahraditelné místo.

6) Rodina by měla spolu strávit nějaký čas alespoň jednou za týden. Zapomínáme na svou rodinu pod tlakem honby za dobrým výdělkem.

7) Mladé rodiny potřebují povzbuzení od sboru. Ne kritiku, ale povzbuzení na prvním místě, protože většinou dobře vědí o chybách, kterých se dopouštějí.

Pokud chcete spolupracovat s Canadian Baptist Ministries, která nám zprostředkovala zmíněné bratry, obraťte se na jejich zástupce v Česku, Jeffa Cartera: dcarter@volny.cz -ep-

V tomto pěkném, stotisícovém východočeském městě, které leží na soutoku řek Labe a Orlice, není doposud baptistický sbor. Na podzim roku 2003 se sem přistěhoval po téměř dvouletém studiu češtiny v Praze bratr Harold Johnson s manželkou Ginger a syny Taylorem, Haidinem. Začal misijně pracovat s vysokoškolskými studenty a dalšími zájemci, skrze vyučování angličtiny, skrze neformální setkání či společnou návštěvu filmu Umučení Krista s následnou diskusí o Božích věcech. A tak neustále roste okruh lidí v tomto městě, se kterými má bratr pravidelný kontakt. Schází se pravidelně i nepravidelně několik skupinek jak především v Hradci, tak také jedna ve Vysokém Mýtě. Vysokomýtský sbor je pro tuto misionářskou rodinu duchovním zázemím, pravidelně přijíždí na první neděli v měsíci na dopolední bohoslužby s Večeří Páně. Též ve sboru nalézá praktické pomocníky pro zázemí své služby i pro různá jednání v Hradci. Na léto plánuje kemp angličtiny pro ty, se kterými se během roku setkává. V průběhu podzimu se k němu chystá připojit čerstvý absolvent VOŠSaT Dorkas, Ivan Stanko i se svojí nastávající manželkou. Celá tato připravovaná spolupráce je namířena k tomu, aby zde mohla postupně vzniknout samostatná práce, tedy hradecký sbor. Modleme se za všechny zúčastněné. Pokud v Hradci studujete, nebo znáte někoho, kdo by se rád kontaktoval s baptisty můžete tak učinit na adrese:

Jana Černého 394; 503 41 Hradec Králové tel.: 495 214 640.

Emanuel Opravil

Bratr kazatel Vlastimil Pospíšil otevírá 4. kap. Efezským: ‘Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha.’ Instalaci přirovnává k duchovní svatbě; s nadějemi vstupujeme do manželství! ‘Prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem.’ Vzdejme se všeho, co by narušilo jednotu Ducha.

Instalačním kázáním posloužil br. kaz. Vladislav Donát, předseda VV BJB v ČR. Obrací ke staršovstvu: „Když jsme v březnu domlouvali termín instalačního shromáždění, ani jsme si neuvědomili, v jak významný svátek se sejdeme. V den, kdy si připomínáme zrození církve.“ Připomíná, aby se evangelium zvěstovalo v plnosti a pravdě. Vybízí k pilnému studiu církevních dějin: „Miluji bratra Zinzendorfa!“ Nabádá sbor, aby nezapomínal na rodinu kazatele.

Letnice ve své řeči připomněl i nově instalovaný br. kaz. Pospíšil. „Příchod Ducha svatého zastal učedníky Pána Ježíše, spolu s ženami, s Marií a s jeho bratry na kolenou. Oni tak byli připraveni přijmout Ducha svatého a být Mu k dispozici jako svědkové! Modlitba církve a Boží mocné působení - to je cesta vpřed!

Pane, ať jsme ti věrni v těch malých věcech a příležitostech v naději, že Ti nic není tak malé, abys to nemohl rozhojnit. V této naději přicházíme. Nechceme zde jen přežít nějaký čas do důchodu. Nepřicházíme slibovat, neboť máme prázdné ruce a prožíváme závislost na Božím sklonění. Na Tebe, Hospodine, s důvěrou čekáme!“

Michal Branda

Známé rčení, že církev je společenství na cestě, se v našem olomouckém sboru skutečně potvrzuje. Prvních pět let našeho samostatného sborového života jsme se scházeli v aule Biblické školy na Blažejském náměstí. Když nám byla aula malá, přestěhovali jsme se do budovy Teplotechny inženýring na Legionářské ulici. Tam jsme konali naše shromáždění dalších pět let. V jedenáctém roce naší olomoucké sborové historie se stěhujeme znovu. Tentokrát ne proto, že bychom se do sálu v Teplotechně nevešli. Vedení firmy nám dalo výpověď, protože našlo ekonomicky lukrativnějšího zákazníka a ze sálu dělá kanceláře.

Od konce března pro nás začalo období intenzivního modlitebního zápasu a hledání nového místa. Jelikož náš sbor potřebuje vedle sálu ještě 3 místnosti pro nedělní školu a maminky s nejmenšími dětmi, příliš velký výběr jsme neměli.

Díky Bohu se nám otevřely dveře v Klubu Sidia naproti hlavního nádraží. Od neděle 6. června začneme mít svá pravidelná nedělní shromáždění v malém sále v 1. patře. Přijeďte nás navštívit. Nevíme, jak dlouho nás Pán bude na tomto místě mít. Modlíme se za to, aby nás vedl dál a ukázal nám, co si myslí o naší budoucí modlitebně.

Ještě jedna radostná zpráva. V neděli 13. června chceme mít křestní shromáždění (tentokrát v modlitebně Církve adventistů s.d.), při kterém, dá-li Pán, vyzná 6 mladých lidí svoji víru v Krista.

S vděčností Pánu Ježíši

Pavel Coufal

Těsně před konferencí v Praze se sešli téměř všichni kazatelé našich sborů na svém kurzu v Bělé pod Bezdězem. Jako obvykle, náplní našeho setkání byly referáty, diskuse a vzájemné informace. Tentokráte však bylo méně referátů a setkání dominovala diskuse. Vždyť také bylo o čem živě diskutovat. Tématem totiž byla sborová kázeň.

V první části zazněly referáty, v kterých přednášející připomněli biblické principy sborové kázně a dále uvedli, jak praktikovali sborovou kázeň naši předchůdci a jaká je v tomto směru dnešní realita v našich sborech. Z těchto referátů uvedu některé myšlenky, jak mi zůstaly v paměti : Kázeň může být dobrovolná nebo z donucení. Káznění má být pod vedením Božím duchem. Cílem kázně není potrestání a vyloučení, ale napravení. Posledním bodem kázně není vyloučení, ale soustředění pozornosti a lásky na vyloučeného. Nejlepší pro čistotu církve je požehnaná služba; pasivní sbor kázní své problémy nevyřeší. Káznění se uplatňuje už při přijímání do sboru a při volbě do funkcí. Důležité je náležitě využít prevenci , zejména vyučování. Při posuzování je potřebné argumentovat biblicky, ne humanisticky.

V druhé části následovala diskuse, do které se zapojila většina přítomných. Z této diskuse uvedu alespoň některé náměty, otázky a postoje : Jaký smysl má sborová kázeň v těch případech, kdy bratr nebo sestra činí pokání, ale nelze dosáhnout změnu v dané situaci ? Sborová kázeň není trestem, je výchovou. Sborová kázeň musí mít jasný cíl a staršovstvo musí vytčený cíl sledovat; např. dlouholetá sborová kázeň bez pastoračního věnování a sledování, zda byl dosažen cíl, postrádá smysl. Káznění se nesmí zastavit před nedotknutelnými osobami a ohledy na příbuzenstvo ve sboru. Je problémem, když stejný přestupek má v různých sborech různá hodnocení; např. v jednom sboru je někdo kázněn a on přestoupí do jiného sboru, kde mu to projde. Vyskytují se i žádosti o legalizaci nemanželských svazků – vyprošení požehnání pro společně žijící nesezdané důchodce. Tzv. škrtnutí členů by se mělo uplatňovat jen zcela vyjímečně, když nelze získat kontakt (např. odstěhování beze stop). Když spozorujeme delší absenci ve shromáždění, je potřebné neprodleně vstoupit do pastoračního kontaktu a modlitebního zápasu; takový bratr nebo sestra naléhavě potřebuje pomoc, jinak nebude mít odvahu znovu začít chodit do shromáždění.

To jsou velmi stručné poznámky z kazatelského kurzu. Ale za každou větou je poctivé úsilí bratří kazatelů při hledání řešení, někdy i s posteskem na problémy, které se u toho vyskytují. Nechyběly však ani pozitivní zkušenosti, kdy sborová kázeň dosáhla svého cíle – napravení a obnovení duchovního života. Milan KERN

Kazatelé a církevní pracovníci, Bělá pod Bezdězem, kurz kazatelů 6.5.2004

Naše malé společenství v Blansku je jako malý ostrůvek v moři s krátkou historií. Začali jsme se formovat asi před třinácti lety misijním působením bratra Kristoslava Smilka v Blansku. Bratr tehdy navštěvoval skupinku lidí na sídlišti Sever. Byla to kolárna, kde se ve volném čase snažilo několik mladíků založit hudební skupinu. Postupně přibývalo lidí a nestačil ani obývací pokoj u Kratochvílů. Jednoho krásného nedělního dne, šla naše rodina na procházku. Vraceli jsme se přes sídliště Sever a potkali jsme paní Kratochvílovou. Po krátkém rozhovoru nás pozvala k nim domů. Nechápali jsme, co bychom tam měli dělat. Ona na to, že je u nich už více lidí, zpívá se, povídá atd. Nakonec bylo rozhodnuto. Stejně máme dost času. Je zajímavé, jak některé momenty života uvíznou v paměti člověka natrvalo. Tak tato chvíle utkvěla v paměti nám. Plný obývací pokoj, zpívalo se, já jsem seděl mezi dveřmi- více v kuchyni, než v obýváku. Bratr Kristoslav Smilek měl slovo, sestra Libuška Ranšová krásně zpívala a po závěrečné modlitbě někdo pronesl : „ Škoda že nemáme větší prostory“. Podívali jsme se s manželkou na sebe a někdo z nás řekl : „Tak se scházejte u nás“. Tehdy jsme provozovali malou jídelničku v našem domě a v odpoledních hodinách nebyla místnost využita. Od té doby se v domě u Horáčků vytvářela misijní stanice BJB Brna. Třináct let v nás zanechalo hodně vzpomínek i zkušeností a nebylo to vždy jednoduché. Loňský rok byl pro nás smutný, kdy byl po těžké nemoci povolán na věčnost náš bratr, misionář, Joseph Steckmann. Tak jsme to cítili jako zvláštní situaci, že bratr musel odejít zrovna v největší započaté práci. V době, kdy nás měl vést k samostatnosti. A tato událost nás zastihla nepřipravené. Účast na shromážděních poklesla. A znovu si musíme uvědomovat naši nedokonalost a smrtelnost. Na druhé straně máme radost, že bratr Kristoslav Smilek je stále ochoten sloužit v Blansku. Děkujeme Pánu, že bratr může pravidelně dojíždět do Blanska. Zvláště po odchodu bratra Josepha Steckmanna je to veliká pomoc. Museli jsme si uvědomit, že tento stav nemůže být trvalý. Na výzvu stát se samostatným sborem, jsme reagovali různě. Mladší generace nadšeně, někteří z obavami. Ale první kroky tohoto přerodného procesu už máme za sebou. Dne 20.3.2004 proběhla v Blansku volba kazatele a byl zvolen Michal Petratur, který ještě do konce měsíce června 2004 slouží ve Zlíně v Unii Kompas (diakonie BJB Zlín). Jsme rádi, že po dvouměsíčním tříbení názorů, došlo při volbě našeho kazatele ke sjednocení sboru. Na začátku roku 2004 jsme si pro blanenské obecenství vytáhli verš z knihy Jozue 24,21: „ Budeme sloužit jen Hospodinu“. Je to dobrý start. Ale uvědomujeme si také, že máme před sebou spoustu práce a nových úkolů. Není nás mnoho. Máme však nad sebou Pána, stvořitele nebe a země, milost, pokoj, radost Pána Ježíše Krista a vedení Ducha Svatého.

Vojtěch Horáček BAPTISTÉ- radikální křesťané

Širší koncepce misie vůbec neumenšuje nutnost "činit učedníky". Ježíšovo "Velké poslání" (Mt 28,18-20) je stejně platným příkazem jako kdykoli předtím. V situaci, kdy stále více obyvatelstva nepatří k církvi ani nenavštěvuje bohoslužby, se "Velké poslání" stává pro církev v Evropě ještě důraznějším příkazem.

Sbory po celé Evropě jsou v prvé řadě postaveny před misijní úkol. Jedná se však o misijní úkol, který je poněkud specifický, neboť svět, ve kterém žijeme, je post-křestanským světem. Australský sociolog Alan Gilbert definuje naši společnost takto: "Post-křesťanská společnost není společnost, která se již s křesťanstvím rozloučila, ale stalo se pro ní okrajovou záležitostí. Je to společnost, ve které nezájem o náboženství je normální, ve které myslet a jednat sekulárním způsobem je běžné, ve které postavení ani úctyhodnost nezávisí na vyznání ani praktikování náboženské víry. Někteří členové této společnosti stále nacházejí v křesťanství hluboký, životně důležitý vliv pro svůj život, tím se však dostávají na okraj hlavního proudu společenského a kulturního života. Podobně jako první křesťané v předkřesťanské době, se stávají "zvláštními lidmi"; jsou svým základním přesvědčením, východisky, stupnicí hodnot a normami v důležitých aspektech názorů a jednání odlišní. Stávají se subkulturou."

Žijeme ve světě, ve kterém je křesťanská víra jen jednou z mnoha možností. V minulosti snad naše sbory soutěžily s jinými - lidé měli možnost volit mezi katolíky, baptisty, adventisty a podobně. Dnes však soutěžíme s mnohem širším okruhem různých věr a nevěr, žijeme na tržišti přesvědčení.

Prvním krokem v účinné evangelizaci je to, že si uvědomíme jaká různá přesvědčení mimo křesťanskou církev existují. Není tu jen rozdíl mezi věřícími a nevěřícími - i mezi nevěřícími existuje velká rozmanitost:

- přátelé, kteří se nacházejí v dosahu sboru; ti, které známe jménem

- matrikoví křesťané na okraji církve; ti, kteří se objevují ve dveřích kostela jen při křtech, svatbách či pohřbech

- "novopohané", kteří se již křesťanství vzdali, ale různými způsoby dávají najevo, že si jsou vědomi přesahujícího rozměru života

- následovníci jiných světových náboženství, jako je židovství, islám, hinduismus, apod.

- skutečně "sekularizovaní" lidé, kteří z hlediska všech svých úmyslů a cílů žijí v úplné uzavřenosti před Bohem.

Dalším krokem k účinné evangelizaci je rozvinutí širokého spektra strategií pro různé skupiny obyvatelstva. Naneštěstí se při evangelizaci příliš často předpokládá, že lidé jsou blíže království Božímu, než skutečně jsou. Klasická evangelizace - "pojď si poslechnout" - se těžko dostane dál než k těm, kdo jsou v nejbližším okruhu. Je třeba nového způsobu myšlení, který přivede křesťana k budování mostů, které ale něco stojí. Účinnost evangelizačních programů je omezená. Čeho je zapotřebí, to je evangelizace pomocí přátelství, jinak známá jako evangelizace způsobem života či "inkarnační", kdy je Kristus vidět ve svém lidu a skrze něj.

Právě z touhy po účinné evangelizaci vyrostlo současné "hnutí růstu církve". V 70. letech se jeho hlediska aplikovala v prvé řadě na Spojené státy a pak na další části západního světa. Při zdomácnění tohoto hnutí ve Velké Británii sehráli významnou roli britští baptisté

Jednou z myšlenek "hnutí růstu církve", kterou baptisté všeobecně uvítali, je důraz na "činění učedníků". Zatímco tradiční evangelizační tažení kladlo důraz na rozhodnutí pro Krista, "hnutí růstu církve" razilo "evangelizaci těla", tedy způsob, který uvádí lidi do těla Kristova. Takovouto evangelizaci předpokládá "Velké poslání" v Mt 28, kde nám Ježíš přikazuje: "čiňte mi učedníky, křtěte je... učte je..." Tento druh evangelizace dobře zapadá do baptistické představy církve věřících.

Jedním z nejspornějších momentů "hnutí růstu církve" bylo vytváření "homogenních celků" jako evangelizačních nástrojů. Homogenní celek je "část společnosti, v níž mají všichni členové některé charakteristické rysy společné - část společnosti, jejíž společným rysem je kultura či jazyk." Myslitelé "hnutí růstu církve" tvrdí, že sbory, které se skládají v podstatě z jednoho druhu lidí, mají větší naději na růst - protože "vrána k vráně sedá".

Donald McGavran, otec současného "hnutí růstu církve" vypozoroval, že "lidé se raději stávají křesťany bez toho, aby překročili rasové, jazykové či třídní rozdíly." Baptisté v mnohých větších městech světa využili tohoto hlediska a při zakládání sborů - se zaměřili na určité etnické skupiny.

Ne každý tento princip homogennosti (stejnorodosti) přijal, s poukazem na Ga 3,28, kde se učí princip kulturní rozmanitosti v církvi Boží. Další argumentovali ve prospěch střední cesty, při které se evangelizační skupiny zaměří při zvěstování na lidi určitého věku, třídy či rasy, ale potom, co je získají pro Krista, vedou je k připojení k heterogennnímu (různorodému) sboru. Rozhovor o této věci stále pokračuje.

Zakládání sborů prostě neusiluje o "stále větší a lepší sbory". "Hnutí růstu církve" se

od počátku zaměřilo na účinné množení sborů. Zakládání sborů je dalším životně důležitým aspektem růstu církve. Vlastně je mnoho těch, kdo tvrdí, že rozsáhlý program zakládání sborů je jedinou cestou k získání celého světa pro Krista.

Právě z přesvědčení, že zakládání sborů je "nejúčinnější evangelizační metodou pod nebem" (Peter Wagner), se v březnu 1992 sešlo 250 baptistů z pětačtyřiceti zemí v konferenčním středisku v derbyshirském Swanwicku. Vydali "Derbyshirskou deklaraci", která vyzývá k zakládání nových sborů.

Pardubický sbor má od 1.5.2004 nového kazatele, bratra Jana Pospíšila. Nový Sbor BJB v Blansku bude mít od 1.7.2004 také nového kazatele br. Michala Petratura, který doposud působil ve zlínské Unii Kompas. Do sboru ve Zlíně nastoupí 1.7.2004 br. Marek Titěra. Všem bratřím přejeme Boží vedení a požehnání na nových místech a zmíněným sborům moudrost a lásku k novým kazatelům.

Zveme vás na letní celorepublikový kemp, který pořádá Odbor mládeže BJB. Bude v Malenovicích 22.-28.8.2004. Letošní V.I.R.U.S. má název SVOBODA V KRISTU.

Dovolujeme si vás pozvat na 9.října do našeho sboru v Ostravě. Bratr Mgr.Pavel Hanes PhD. bude vykládat list Jakubův. Je to jedinečná příležitost slyšet v Česku tohoto velmi obdarovaného a široce vzdělaného bratra, který učí Starý Zákon na KETM v Banské Bystrici a vydal několik cenných skript, jako Dejiny kresťanstva, Novozmluvná Gréčtina pre začiatočníkov, Hebrejčina, aj. Pokud se přihlásíte do 26.září, můžeme vám zajistit i oběd. Více informací poskytneme na vyžádání: bjb.ostrava@volny.cz

I když to není země, kde běžně trávíme dovolenou, příští rok máme velký důvod se tam podívat. Ve dnech 27.-31.7.2005 se v Birminghamu koná světový baptistický kongres. Je to pro nás výjimečná příležitost setkat se s baptisty z celého světa. Ceny letenek a jízdenek nebyly nikdy tak dostupné a bratr Derek Keanen pro nás zajistí i cenově přijatelné ubytování. Více informací na www.bwacongress2005.org.uk