 |
 | | | | Kdo je Online | Právě je 34 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
| Víra a odpuštění
Víra a odpuštění
Gladys Stainesová, manželka australského baptistického misionáře Grahama Stainese, kterého v roce 1999 připravili o život extrémisté, letos v červenci se svou třináctiletou dcerou Esther opustila Indii, aby se mohla věnovat odpočinku a přemítání o minulosti. Gladys a Graham se přestěhovali do Indie v roce 1981 a začali zde pracovat mezi malomocnými. V lednu 1999 však Graham s dvěma syny Philipem a Timothejem tragicky zahynuli v autě ve kterém spali, poté co vozidlo zapálili hinduističtí extrémisté. V období bezprostředně následujícím po tragédii Gladys pokračovala v práci mezi malomocnými a dále ji rozšířila. V současné době cítí, že si potřebuje odpočinout a strávit nějaký čas ‚mimo‘, nicméně popírá zprávy, že by opustila Indii navždy. „Chci pokračovat v tom, co dělal Graham,“ říká Gladys, „a brzy se do Indie zase vrátím.“
KOČI, Indie, 17. srpna (Compass) – Pro většinu lidí je andělem, pro mnohé zůstává zahalena tajemstvím.
Jak často potkáte ženu, která dokáže odpustit vrahům vlastního manžela a synů?
Třiapadesátiletá Graham Stainesová je manželkou Grahama Stainese, australského baptistického misionáře, který se třicet let věnoval službě mezi malomocnými ve svazovém státě Orissa na severovýchodě Indie.
V lednu 1999 Grahama a jeho dva syny Philipa a Timotheje upálila skupina hinduistických aktivistů. Graham s dvěma chlapci spal ve svém kombiku ve vesnici Manoharpur v distriktu Keonjhar ve státě Orissa, když útočníci automobil zapálili.
Dara Singh, hlavní aktér útoku, byl zvláštním soudem v Bhubanešváru v září 2003 nakonec odsouzen k trestu smrti.
Gladys Stainesová zůstala v Indii, prohlásila že vrahům odpouští a dále pokračovala ve službě v kolonii malomocných. Nicméně minulý měsíc společně s třináctiletou dcerou Esther Indii opustila a jako důvod svého rozhodnutí uvedla potřebu odpočinku a občerstvení.
Doma v Austrálii Stainesová popřela zprávy, že by opustila Indii navždy.
„Nikam nezmizím. Chci pokračovat v tom, co dělal Graham,“ prohlásila Stainesová. „Esther bude v Austrálii studovat medicínu a já se brzy vrátím zpátky do Indie.“
Ještě před odletem z Indie paní Stainesová v osobním rozhovoru pro agenturu Compass uvedla: „Odjíždím z osobních důvodů. Potřebuji strávit nějaký čas se svou dcerou Esther, abych pro ni vytvořila domov.“
„Otci je 91 let a nedaří se mu příliš dobře. Navíc se sama cítím velmi unavená. Potřebuji nějaký čas na odpočinek a přemítání o minulosti.“
„Nemám nic proti Indii,“ dodává Stainesová a uhlazuje si přehyby na svém růžovobílém salvar kamíz. „Miluji Indii i místní obyvatele.“
Stainesovi přišli do Indie v roce 1981 v rámci misionářského týmu Operace Mobilizace. Gladys až do Grahamovy smrti byla víceméně ženou v domácnosti. Jakmile však převzala manželovu misii, pokračovala ve službě s velkou odvahou.
Po Grahamově smrti se křesťané v Indii stali terčem rostoucího počtu útoků, zatímco vláda prosazovala program hinduistického nacionalismu. Konverze se staly žhavým tématem, a církev byla nucena řešit otázku proselytismu.
Paní Stainesová má na toto dilema vlastní odpovědi.
„Pro mě křesťanství není náboženstvím. Je to osobní víra založená na vašem osobním vztahu s Ježíšem Kristem. Stručně řečeno, žádná [vynucená] konverze v tomto smyslu není možná, protože ke změně potřebujete Boží milost,“ dodává Stainesová.
Návštěva u paní Stainesové v kolonii malomocných
Při příjezdu do Mayurbanjské kolonie malomocných v Orisse nás vítá drobounký pacient jménem Tompu kyticí čerstvých květin. Tompu je povoláním švec a pro malomocné pacienty šije boty již 36 let. Společně s padesáti dalšími malomocnými zde nalezl svůj domov – díky úsilí Stainesových.
Posléze jsme se vypravili na hřbitov, kde jsou Graham Staines a dva synové pohřbeni. Hřbitov je oddělený od okolí masivní bílou zdí a bují zde spousta květin a nejrůznějších drobných rostlin. Paní Stainesová ukazuje na velkou betonovou hrobku a vytesaná jména svých milovaných.
„Někteří lidé na Grahamově smrti vydělali peníze,“ pronáší zadumaně. „Ale musím říct, že většina z nich měla dobré úmysly.“
Paní Stainesová velmi trpěla, nicméně věří, že ji Bůh uzdravuje, zatímco slouží ostatním.
„Graham často hovořil o tom, jak Ježíš uzdravoval malomocné,“ dodává.
„Musíme pracovat a ukázat, že za Ježíše stojí umřít. Musíme ukázat v praxi, jaké je Kristovo učení. Nyní je mým jediným úkolem pokračovat v Grahamově práci.“
Přesouváme jsme se do další budovy, nemocnice se čtyřiceti lůžky, která byla vybudována jako rozšíření domu pro nemocné.
„Toto je první fáze, zařízení sloužící pro konsiliární vyšetření pacientů postižených malomocenstvím,“ vysvětluje paní Stainesová. „Brzy bude pro všechny pacienty otevřeno také ambulantní oddělení.“
Paní Stainesová vystudovala na zdravotní sestru, práce ji baví a má v plánu otevření dalšího zdravotnického zařízení v kolonii pro malomocné v Mayurbanj. „Plány máme připravené, ale k pozemku zatím nejsou potřebné dokumenty. Musím tyhle věci popohnat.“
„Graham se v téhle oblasti mohl angažovat, protože znal pravidla stanovená vládou a věděl jak to všechno chodí. Pro mě jsou tyhle věci velmi obtížné. Často, když je zapotřebí udělat nějaká rozhodnutí, říkám si ‚musím se zeptat Grahama,‘ a najednou si uvědomím, že už tu není, a děti už tu také nejsou.“
Podporu čerpá ze své víry a od třináctileté dcery Ester, která před užaslým národem v četných rozhovorech v televizi, rozhlase i v novinách několikrát prohlásila „Bůh považoval za správné vzít mojeho tátu domů“.
Rovněž odpuštění pomohlo Gladys Stainesové vysvobodit se od minulosti.
„Myslím si, že odpuštění osvobozuje odpouštějícího stejně jako toho, komu je odpuštěno. Odpustila jsem lidem, kteří mi zabili rodinu, ale úplné uzdravení jsem ještě neprožila. Stále silně prožívám jejich nepřítomnost. Nemohu si prostě sbalit kufry a zmizet. Nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného než tuhle práci.“
Paní Stainesová stráví svůj čas v Austrálii přemítáním o životě v Indii. „Možná napíšu knížku. Za posledních pět let se událo tolik věcí. Potřebuju to sepsat, aby byly vzpomínky zachovány nezkreslené.“
Zatímco bude paní Stainesová pryč, bude se o dům pro malomocné starat tým lékařů z Tamilnádu.
Jednoho rána před odjezdem sedí paní Stainesová s mladší sestrou Shirley Wheatherheadovou ve svém domě v obývacím pokoji. Oknem dopadá do místnosti mdlé světlo a obě ženy se skloněnými hlavami hloubají v Písmu.
Se zavřenýma očima Gladys Stainesová nasává útěchu ze svého rezervoáru víry a medituje nad svým oblíbeným veršem: „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“
Zdroj: http://www.prayer.cz/
Copyright © by Notabene - Hydepark baptistů All Right Reserved. Published on: 2007-03-16 (68 čtenářů) [ Zpět ] |
| |
|
|
